102 VSPH 287/2016-81
79 ICm 4465/2014 102 VSPH 287/2016-81 (KSUL 79 INS 658/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců Mgr. Martina Lišky a JUDr. Hany Homolové v právní věci žalobkyně FINWAY, a.s., IČO: 28420098, sídlem K Brance 1171/11, Praha 5, proti žalované Ing. Jaroslavě Dlabolové, sídlem Révová 3242/3, Praha 10, insolvenční správkyni dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , zast. advokátem Mgr. et Mgr. Milanem Svobodou, sídlem Tyršova 1434/4 Děčín, o určení pravosti a výše pohledávek, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 79 ICm 4465/2014-54 ze dne 15. prosince 2015,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 79 ICm 4465/2014-54 ze dne 15. prosince 2015 se v bodě I. výroku mění tak, že se určuje, že žalobkyně má vůči dlužnici pohledávku ve výši 105.000,-Kč z titulu jistiny, pohledávku ve výši 55.000,-Kč z titulu kapitalizovaných úroků a pohledávku ve výši 19.026,40 Kč z titulu zákonného úroku z prodlení; ve zbytkové části se potvrzuje ve znění, že se zamítá žaloba na určení pravosti a výše pohledávky ve výši 14.865,60 Kč z titulu zákonného úroku z prodlení a pohledávky ve výši 258.667,-Kč z titulu smluvní pokuty ve výši 0,2 % denně za prodlení s úhradou splátek.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1.646,-Kč na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. et Mgr. Milana Svobody.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku označeným rozsudkem určil, že žalobkyně nemá vůči dlužnici Janě anonymizovano (dále též jen dlužnice) pohledávku ve výši 452.559,-Kč, již přihlásila do insolvenčního řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. KSUL 79 INS 658/2014, a současně rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz 79 ICm 4465/2014 (KSUL 79 INS 658/2014)

Ve skutkové rovině vyšel soud prvního stupně zejména z toho, že: 1) dne 4. 5. 2011 uzavřela SMART HYPO, s.r.o., IČO: 27774082 (dále jen Společnost S) s Janou anonymizovano a Pavlem Doušou (dále jen dlužníci) smlouvu o úvěru č. 8110000214 (dále jen Úvěrová smlouva), v níž : -Společnost S se zavázala poskytnout dlužníkům spotřebitelský úvěr ve výši 200.000,-Kč s dobou trvání 60 měsíců, -dlužníci se v 60 měsíčních splátkách po 7.000,-Kč počínaje dnem 6. 5. 2011 zavázali za poskytnutí úvěru zaplatit Společnosti S celkem částku 429.000,-Kč sestávající z jistiny ve výši 200.000,-Kč, 16 % ročního úroku (160.000,-Kč), úplaty ve výši 60.000,-Kč a poplatku za uzavření smlouvy ve výši 9.000,-Kč, -bylo prvních 31splátek určeno na hrazení úroku a úplaty a poté měla být hrazena jistina, -byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,2 % denně z původní výše jistiny (200.000,-Kč) za každý den prodlení, -byla sjednána jednorázová smluvní pokuta ve výši 20.000,-Kč za prodlení dlužníků přesahující 1 měsíc a povinnost dlužníků uhradit paušální náhradu nákladů řízení ve výši 20.000,-Kč, 2) pohledávky Společnosti S z Úvěrové smlouvy byly zajištěny zástavním právem ke spoluvlastnickému podílu dlužníků na nemovitostech v jejich společném jmění specifikovaných v zástavní smlouvě z téhož dne, 3) dne 25. 7. 2011 oznámila Společnost S dlužníkům, že z důvodu jejich prodlení se splácením úvěru úvěrovou pohledávku zesplatňuje (stalo se tak ke dni 8. 8. 2011), 4) dlužníci na úvěrovou pohledávku uhradili 15 splátek (poslední splátku dne 20. 9. 2012) po 7.000,-Kč, tedy celkem 105.000,-Kč, a poplatek za sjednání úvěru ve výši 9.000,-Kč, 5) pohledávky z Úvěrové smlouvy byly nejprve dne 30. 11. 2011 postoupeny ze Společnosti S na JET Money, s.r.o., IČO: 25858246, a posléze dne 31. 5. 2013 z JET Money, s.r.o na žalobkyni, 6) dne 4. 4. 2014 byl zjištěn úpadek dlužnice, povoleno jeho řešení oddlužením a do funkce insolvenční správkyně byla ustanovena žalovaná, 7) dne 25. 4. 2014 přihlásila žalobkyně do insolvenčního řízení dlužnice pohledávku z Úvěrové smlouvy v celkové výši 678.477,-Kč sestávající z: a) pohledávky č. 1 v celkové výši 379.810,-Kč sestávající z: -pohledávky ve výši 315.000,-Kč sestávající z pohledávky č. 1/1 ve výši 200.000,-Kč z titulu neuhrazené jistiny (dále též jen Pohledávka 1/1) a z pohledávky ve výši 115.000,-Kč z titulu kapitalizovaného úroku (dále též jen Pohledávka 1/2), -pohledávky ve výši 64.810,-Kč z titulu zákonného úroku z prodlení (dále též jen Pohledávka 1/3), b) pohledávky č. 2 ve výši 298.667,-Kč sestávající z: -pohledávky ve výši 258.667,-Kč z titulu smluvní pokuty ve výši 0,2 % denně z původní jistiny (dále též jen Pohledávka 2/1), -pohledávky ve výši 20.000,-Kč z titulu jednorázové smluvní pokuty (dále též jen Pohledávka 2/2), -pohledávky ve výši 20.000,-Kč z titulu paušální náhrady nákladů řízení (dále též jen Pohledávka 2/3), 8) na zvláštním přezkumném jednání konaném dne 11. 11. 2014 žalovaná pohledávku z Úvěrové smlouvy v celkové výši 678.477,-Kč uznala v rozsahu 113.573,-Kč a popřela v rozsahu 564.904,-Kč tak, že popřela: 79 ICm 4465/2014 (KSUL 79 INS 658/2014)

-Pohledávku 1/1 (jistinu) co do výše 105.000,-Kč, -Pohledávku 1/2 ve výši 115.000,-Kč (kapitalizovaný úrok) co do pravosti, -Pohledávku 1/3 (zákonný úrok z prodlení) co do výše 46.237,-Kč, -Pohledávky 2/1, 2/2 a 2/3 v celkové výši 298.667,-Kč co do pravosti,

V rovině právního posouzení věci vyšel soud v první řadě z toho, že částka 105.000,-Kč, kterou dlužníci na Úvěrovou smlouvu uhradili, je splátkou jistiny, nikoli smluvního úroku (jak bylo v Úvěrové smlouvě sjednáno). Dlužná jistina tak činí pouze 95.000,-Kč a zákonný úrok z ní 18.573,-Kč. Žalovaná proto důvodně popřela Pohledávku 1/1 (jistinu) co do výše 105.000,-Kč a Pohledávku 1/3 (zákonný úrok z prodlení) v celkové výši 64.810,-Kč co do výše 46.237,-Kč. K Pohledávce 1/2 (kapitalizovaný úrok) ve výši 115.000,-Kč soud uvedl, že 100 % úrok z úvěru je nemravný a proto nemůže požívat ochrany soudu. K Pohledávce 2/1 (smluvní pokuta ve výši 0,2 % denně z jistiny) soud uvedl, že Úvěrová smlouva je v části zakotvující sankce (smluvní pokuty) neplatná pro rozpor s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku, neboť celková výše sankcí je v nepoměru k půjčené částce. V této souvislosti upozornil na to, že úvěrová pohledávka byla rovněž zajištěna zástavním právem na nemovitostech dlužníků. Soud proto žalobní požadavek na určení pravosti úvěrové pohledávky v celkové výši 452.559,-Kč (Pohledávky 1/1 ve výši 105.000,-Kč, Pohledávky 1/2 ve výši 55.000,-Kč, Pohledávky 1/3 ve výši 33.892,-Kč a Pohledávky 2/1 ve výši 258.667,-Kč) důvodným neshledal.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podala žalobkyně včasné odvolání, v němž především uvedla, že dne 16. 12. 2014 provedla částečné zpětvzetí své přihlášky, v důsledku čehož nadále uplatňuje Pohledávku 1/1 pouze ve výši 105.000,-Kč (jistina) a 55.000,-Kč (smluvní úrok), Pohledávku 1/2 ve výši 46.237,-Kč (úrok z prodlení) a Pohledávku 2/1 ve výši 258.667,-Kč (žalobkyně již nenárokuje úplatu ve výši 60.000,-Kč, úrok z prodlení ve výši 12.345,-Kč, jednorázovou smluvní pokutu ve výši 20.000,-Kč a paušální náhradu nákladů řízení ve výši 20.000,-Kč). Poukazujíc na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 dále namítala, že sjednaný úrok ve výši 16 % ročně uplatněný Pohledávkou P 1/2 není nepřiměřeně vysoký a tudíž ani v rozporu s dobrými mravy. Dále upozornila na to, že smluvní strany si v Úvěrové smlouvě platně sjednaly, že neuhrazení některé splátky v plné výši nebo v řádném termínu má za následek zesplatnění celého úvěru včetně příslušenství, a v tomto směru odmítla závěr, že pro prodlení dlužníka celý dluh včetně úroků zesplatnit nelze. Pokud šlo o smluvní pokutu uplatněnou Pohledávkou 2/1, namítala, že na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou denní sazbu smluvní pokuty. Potud poukazujíc na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 3622/2011 ze dne 18. 12. 2012 zdůraznila, že smluvní pokuta ve výši 0,2 % denně z původní výše jistiny nepřesahuje hranici, pro kterou by měla být dovozena její nemravnost. Zejména z těchto důvodů požadovala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že určí, že úvěrová pohledávka je v rozsahu 452.559,-Kč po právu. 79 ICm 4465/2014 (KSUL 79 INS 658/2014)

Žalovaná ve vyjádření k odvolání pokud šlo o Pohledávku 1/2 vyjádřila nesouhlas s časovou interpretací nároku na úrok prezentovanou žalobkyní. Podle názoru žalované totiž nárok na úrok vzniká až v důsledku plynutí času, a proto nárok na úrok, který dosud nepřirostl, neexistuje. V tomto směru poukazovala na to, že v rámci komplexních úprav zákona o spotřebitelském úvěru se počítá s možností spotřebitele předčasně splatit úvěr, s tím, že v takovém případě nebude spotřebitel povinen uhradit veškeré úroky, ale maximálně toliko 1 % z předčasně splacené (dlužné) jistiny. Pokud šlo o Pohledávku 2/1, oponovala, že i smluvní pokuta ve výši 0,2 % denně může být nepřiměřeně vysoká, je-li vázána na původní, nikoli dlužnou výši jistiny. Rozvedla, že smluvní pokuta ve výši 0,2 % denně odpovídá roční sazbě ve výši 73 %, a to při prodlení s úhradou celé jistiny (při částečné úhradě jistiny by byla tato sazba s ohledem na konstrukci smluvní pokuty 0,2 % p. d. z původní dlužné částky ještě poměrně vyšší). Proto navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a vůči žalobkyni jí přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále též jen o.s.ř.) přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející a aniž by v souladu s ust. § 214 odst. 3 téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Pokud šlo o Pohledávku 1/1 (neuhrazená jistina) a Pohledávku 1/2 (kapitalizovaný úrok), odvolací soud v první řadě konstatuje, že žalobkyně má právo jak na vrácení poskytnuté jistiny úvěru, tak na sjednaný úrok z poskytnutého úvěru. Závěr soudu prvního stupně, že v daném případě byl sjednán nemravný 100 % úrok z úvěru, odvolací soud nesdílí, neboť v Úvěrové smlouvě byl sjednán úrok v celkové výši 220.000,-Kč (16 % ročně z jistiny, tj. za 5 let 160.000,-Kč + úplata ve výši 60.000,-Kč), což odpovídá 110 % úroku (220.000,-Kč/200.000,-Kč) za 5 letou dobu splácení, tedy 22 % roční úrokové sazbě (110 %/5). Při posuzování toho, zda je úrok sjednaný v této výši v rozporu s dobrými mravy vyšel odvolací soud stejně jako žalobkyně ze závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, podle nichž je nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Vzhledem k tomu, že dle údajů ČNB činila v roce 2011 průměrná roční úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami 13,58 %, nelze dovodit, že by roční úroková sazba ve výši 22 % sjednaná v Úvěrové smlouvě podstatně (násobně) převyšovala sazbu obvyklou.

Odvolací soud je na rozdíl od žalované toho názoru, že právo věřitele na okamžité splacení celého úvěru a na úhradu smluvního úroku za poskytnutí úvěru vyplývá z článku III. odst. 2 Úvěrové smlouvy, dle něhož v případě neuhrazení některé splátky v plné výši nebo v řádném termínu může věřitel zesplatnit celou pohledávku, a z ust. § 506 obchodního zákoníku (dále jen ObchZ), které stanovilo, že je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Vzhledem k tomu, že dlužníci z 60 splátek 79 ICm 4465/2014 (KSUL 79 INS 658/2014) uhradili pouze 15 splátek a do prodlení se dostali již s úhradou třetí splátky, nemá odvolací soud pochybnosti o tom, že důvody pro zesplatnění celé úvěrové pohledávky včetně příslušenství byly dány.

V tomto ohledu lze poukázat např. na rozsudek Vrchního soudu v Praze sen. zn. 104 VSPH 169/2014 ze dne 24. 6. 2014, v němž odvolací soud (ve skutkově obdobném případě) vysvětlil, že úroky jsou cenou poskytnutých peněz, kterou v případě řádného splácení dluhu ve splátkách zaplatí dlužník věřiteli postupně a v případě prodlení se splácením nastupuje, resp. může nastoupit povinnost splatit celý dluh, tj. včetně úroků, najednou. V dané věci všechny splátky dluhu z úvěru včetně úroků se staly splatnými před prohlášením úpadku dlužníka, ust. § 170 písm. a) insolvenčního zákona se proto v tomto případě neuplatní. Věřitel by nepochybně měl v nalézacím řízení nárok na zaplacení všech dosud nezaplacených splátek dluhu z úvěru a není žádný důvod zastávat názor, že v rámci insolvenčního řízení by postavení věřitele mělo být jiné, jedná-li se o pohledávku s úroky přirostlými před rozhodnutím o úpadku. Jako zcela nesprávný je nutno odmítnout názor (mj. rozporný s ust. § 506 ObchZ), že pro prodlení dlužníka se splácením splátek úvěru nelze učinit splatným celý dluh včetně úroků, které by v případě řádného splácení byly splatné až v budoucnu. Pokud by tomu tak mělo být, bylo by v mnoha případech paradoxně výhodnější pro dlužníka, kdyby úvěr nesplácel, neboť by po zesplatnění dluhu vedle dlužné částky úvěru zaplatil věřiteli místo úroku jen úrok z prodlení, který bude zpravidla nižší, než dohodnutý úrok. Není důvod věřiteli přiznat pouze nárok na vrácení poskytnuté částky (jak to učinil insolvenční správce), neboť jak úrok, tak odměnu lze v úvěrové smlouvě sjednat (ust. § 497 a § 499 ObchZ) a poskytovatel úvěru má nárok na přiměřený zisk, ať už ve formě úroků či odměny, pokud jsou tyto částky sjednány v přiměřených výších .

S přihlédnutím k tomu, že v rozporu se zákonnou úpravou a zásadou ochrany spotřebitele není ani dohoda, že jednotlivými splátkami budou hrazeny nejprve smluvní úroky a až poté jistina, dospěl odvolací soud k závěru, že žalobkyni vznikl nárok na úhradu jak dosud neuhrazené jistiny ve výši 105.000,-Kč, tak dosud neuhrazeného kapitalizovaného úroku ve výši 55.000,-Kč.

K Pohledávce 1/3 (zákonný úrok z prodlení) je třeba uvést, že žalobkyně má nárok na její úhradu za období následující po dni zesplatnění (9. 8. 2011) do dne předcházejícího dni zjištění úpadku (3. 4. 2014), avšak pouze z dosud neuhrazené částky. Způsob výpočtu zákonného úroku z prodlení učiněný žalobkyní je nesprávný, neboť nezohledňuje (právě) tu skutečnost, že po zesplatnění úvěru dlužníci (ještě) uhradili 12 splátek, čímž dlužnou částku, z níž je úrok z prodlení třeba počítat, snížili.

Žalobkyně měla ke dni zesplatnění úvěru nárok na jistinu a kapitalizovaný úrok v rozsahu 255.000,-Kč a nárok na z ní vypočtený zákonný úrok z prodlení do úhrady další splátky. Zákonný úrok z prodlení tedy z částky 255.000,-Kč do 12. 8. 2011 činí 216,58 Kč, z částky 245.000,-Kč od 13. 8. 2011 do 15. 9. 2011 činí 1.768,69 Kč, z částky 238.000,-Kč od 16. 9. 2011 do 12. 10. 2011 činí 1.364,42 Kč, z částky 231.000,-Kč od 13. 10. 2011 do 15. 11. 2011 činí 1.601,78 Kč, z částky 224.000,-Kč od 16. 11. 2011 do 8. 3. 2012 činí 5.413,-Kč, z částky 203.000,-Kč od 9. 3. 2012 79 ICm 4465/2014 (KSUL 79 INS 658/2014) do 22. 3. 2012 činí 601,78 Kč, z částky 196.000,-Kč od 23. 3. 2012 do 20. 6. 2012 činí 3.735,24 Kč, z částky 189.000,-Kč od 21. 6. 2012 do 19. 7. 2012 činí 1.160,59 Kč, z částky 182.000,-Kč od 20. 7. 2012 do 20. 9. 2012 činí 2.349,59 Kč a z částky 168.000,-Kč od 21. 9. 2012 do 3. 4. 2014 činí 19.321,88 Kč; zákonný úrok z prodlení tedy celkem činí 37.599,40 Kč. S přihlédnutím k tomu, že žalovaná na zvláštním přezkumném jednání uznala 18.573,-Kč, vznikl žalobkyni nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši 19.026,40 Kč.

Pokud jde o Pohledávku 2/1 ve výši 258.667,-Kč (smluvní pokuta ve výši 0,2 % denně z původní jistiny), ztotožňuje se odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně, že ujednání o této smluvní pokutě je neplatné pro svoji nepřiměřenou výši a rozpor s dobrými mravy. Nejvyšší soud ČR v rozsudku sp. zn. 31 Cdo 2707/2007 ze dne 14. 10. 2009 uveřejněným pod č. 81/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek sice konstatoval, že ujednání o smluvní pokutě není možno v obchodněprávních vztazích považovat za neplatné podle ust. § 39 občanského zákoníku (dále jen ObčZ) pouze z důvodu nepřiměřenosti sjednané výše smluvní pokuty (neboť takovou situaci řeší ust. § 301 ObchZ upravující moderační oprávnění soudu), nicméně současně zdůraznil, že v obchodních závazkových vztazích se ustanovení o smluvní pokutě upravená v ust. § 300 až § 302 ObchZ od 1. 1. 2001 v důsledku novelizace ust. § 262 odst. 4 téhož zákona vztahují pouze na situace, kdy zavázaným je podnikatel, tedy profesionál, který si musí být vědom hospodářského rizika v případě sjednání smluvní pokuty. Proto jsou na něho z hlediska odpovědnosti kladeny přísnější podmínky než na nepodnikatele.

V daném případě však zavázanými nejsou podnikatelé (dlužníci) a ustanovení ObchZ o moderaci smluvní pokuty se proto neuplatní. Smluvní pokuta, která není vázaná na výši nesplacené částky (jak tomu bylo v tomto případě), svojí konstrukcí nezohledňuje závažnost porušení povinností dlužníkem a umožňuje jej sankcionovat ve stejném rozsahu při prodlení s úhradou celé jistiny, jakož i při prodlení s úhradou nepatrné částky. Jelikož není v relaci k výši zajištěného závazku, je podle ust. § 39 a § 55 odst. 2 a § 56 odst. 1 ObčZ neplatná, neboť zakládá nepřiměřenou podmínku v neprospěch spotřebitele, která způsobuje nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Žalobkyni proto nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 258.667,-Kč nevznikl.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání je částečně důvodné, napadený rozsudek proto v bodě I. výroku podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, že žalobě v části týkající se určení pravosti a výše Pohledávky 1/1 (jistiny) v rozsahu 55.000,-Kč, Pohledávky 1/2 (kapitalizovaného úroku) v rozsahu 105.000,-Kč a Pohledávky 1/3 (zákonného úroku z prodlení) v rozsahu 19.026,40 Kč vyhověl, a ve zbývající části jej ohledně požadavku na určení pravosti a výše Pohledávky 1/3 v rozsahu 14.865,60 Kč (33.892,-Kč-19.026,40 Kč) a Pohledávky 2/1 (smluvní pokuty ve výši 0,2 % denně z původní jistiny) v rozsahu 258.667,-Kč dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil ve znění, které odpovídá požadavkům, jež na formulaci výroku rozhodnutí u žalob na určení pravosti či výše nevykonatelných pohledávek klade soudní praxe (v případě neúspěchu žaloby se žaloba zamítá, nikoli určuje, že žalobce popřené pohledávky nemá). 79 ICm 4465/2014 (KSUL 79 INS 658/2014)

Při rozhodování o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů postupoval odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1, 2 a § 142 odst. 2 o.s.ř. a přiznal žalované právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložila na bránění svého práva, a to v rozsahu odměny za zastupování advokátem ve výši 6.200,-Kč podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen Advokátní tarif) za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a vyjádření k odvolání ze dne 16. 3. 2016) po 3.100,-Kč a 2 náhrad hotových výdajů po 300,-Kč podle ust. §13 odst. 3 Advokátního tarifu, což s připočtením 21 % daně z přidané hodnoty z částky 6.800,-Kč ve výši 1.428,-Kč činí celkem 8.228,-Kč.

S ohledem na to, že žaloba nebyla zcela zamítnuta a žalovaná měla ve věci jen částečný úspěch v rozsahu 60 % (žalovaná byla úspěšná v rozsahu 273.532,60 Kč a neúspěšná v rozsahu 179.026,40 Kč), uložil soud žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů toliko v rozsahu 20 %. Žalovaná má tudíž právo na náhradu nákladů řízení (jež jí podle obsahu spisu vznikly jen v řízení před odvolacím soudem) ve výši 1.646,-Kč (8.228,-Kč /100 X 20).

Poučení: Proti bodu I. výroku tohoto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Proti bodu II. výroku tohoto rozsudku není dovolání přípustné.

V Praze dne 8. září 2016

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela