102 VSPH 286/2015-80
40 ICm 4341/2013 102 VSPH 286/2015-80 (KSPH 40 INS 19666/2013)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky v právní věci žalobkyně Mgr. Ing. Ivony Miechové, sídlem Betlémské náměstí 251/2, Praha 1, insolvenční správkyni dlužníka Václava anonymizovano , anonymizovano a dlužnice Věry anonymizovano , anonymizovano , zast. advokátem JUDr. Janem Onheiserem, sídlem tamtéž, proti žalované Vlastě anonymizovano , anonymizovano , bytem Bělá 104, pošta Turnov, zast. advokátem Mgr. Karlem Volfem, sídlem Jindřicha Plachty 3163/28, Praha 5, o určení pravosti a výše vykonatelné pohledávky, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. 40 ICm 4341/2013-55 ze dne 20. ledna 2015,

t a k t o:

Rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. 40 ICm 4341/2013-55 ze dne 20. ledna 2015 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Praze v bodě I. výroku shora označeného rozsudku zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že žalovaná nemá vůči dlužníkům vykonatelnou pohledávku v celkové výši 850.044,-Kč sestávající z pohledávky ve výši 724.000,-Kč z titulu nesplacené jistiny dle smlouvy o půjčce a pohledávky ve výši 108.044,-Kč z titulu úroku z prodlení z jistiny za dobu od 16. 11. 2014 do 15. 10. 2013, již přihlásila do insolvenčního řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. KSPH 40 INS 19666/2013, a v bodě II. výroku rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Praze se žalobkyně včas odvolala a požadovala, aby ho odvolací soud buď změnil tak, že žalobě vyhoví, nebo aby ho zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále též jen OSŘ) přezkoumal napadený rozsudek i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 214 odst. 2 písm. d) téhož zákona odvolání projednal na jednání, z níže uvedených důvodů dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Podle čl. 96 odst. 2 Ústavy ČR je jednání před soudem ústní a veřejné; výjimky stanoví zákon. Rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně. (KSPH 40 INS 19666/2013)

Ust. § 156 odst. 1 OSŘ pak stanoví, že se rozsudek vyhlašuje vždy veřejně; vyhlašuje jej předseda senátu jménem republiky. Uvede přitom výrok rozsudku spolu s odůvodněním a poučením o odvolání a o možnosti výkonu rozhodnutí. Není-li přítomen vyhlášení rozsudku žádný z účastníků, uvede pouze výrok. Po vyhlášení předseda senátu zpravidla účastníky vyzve, aby se vyjádřili, zda se vzdávají odvolání proti vyhlášenému rozsudku.

K tomu, že nevyhlášení rozsudku veřejně má za následek porušení práva na spravedlivý proces se vyjádřil např. Ústavní soud ČR v nálezu sp. zn. I. ÚS 3046/14 ze dne 27. 2. 2015, v němž kromě jiného (v bodě 34) zdůraznil, že na rozdíl od ústavní zásady veřejnosti jednání před soudem, jež může být ze zákonem stanovených důvodů omezena či vyloučena, veřejné vyhlášení rozsudku jako ústavní imperativ musí být bezpodmínečné a bezvýjimečné, což ostatně jak Ústava ČR, tak i Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod výslovně stanoví. Pokud k němu z nějakých důvodů nedojde, nelze tento nedostatek zhojit tím, že (odvolací) soud pouze konstatuje, že i kdyby k veřejnému vyhlášení došlo, stejně by to na obsahu rozsudku nic nezměnilo. Takový postup a chápání ústavního požadavku na veřejné vyhlašování všech rozsudků je nejen v rozporu s jeho účelem (kontrola justice prostřednictvím veřejnosti), ale je i v příkrém rozporu s chápáním spravedlnosti v našem kulturním a právním prostředí. Z hlediska materiálního chápání právního státu je uvedený imperativ základním stavebním kamenem demokratické justice, jenž má zabránit "utajené" neboli tzv. kabinetní justici.

Z obsahu spisu vyplývá, že na jednání konaném dne 19. 11. 2014 (č.l. 52-54) soud prvního stupně vyhlásil usnesení, jímž řízení za účelem rozhodnutí ve věci odročil na neurčito s tím, že přítomní účastníci souhlasí, že ve věci již nebude nařizováno další ústní jednání a bude rozhodnuto bez jejich účasti. Pod následujícím č.l. 55 je ve spise založeno již (jen) písemné vyhotovení napadeného rozsudku ze dne 20. 1. 2015.

Odvolací soud ověřil, že tento sled úkonů a listin v listinném spisu odpovídá také obsahu elektronického spisu vedeného v aplikaci ISIR. Spis tedy neobsahuje protokol o vyhlášení rozsudku před soudem prvního stupně. Z těchto zjištění odvolací soud uzavřel, že napadený rozsudek nebyl veřejně vyhlášen.

Pokud v dané věci soud prvního stupně rozsudek veřejně nevyhlásil, došlo, a opakovaně to budiž zdůrazněno, k porušení čl. 96 odst. 2 Ústavy ČR a k porušení práva na spravedlivý proces.

Za této (procesní) situace, kdy řízení před soudem prvního stupně je stiženo procesní vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a jejíž náprava nemůže být za odvolacího řízení zjednána, odvolacímu soudu nezbylo než dle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) OSŘ napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Bude-li v něm soud prvního stupně rozhodovat ve věci samé, učiní tak rozsudkem, který dle shora citovaných ust. Ústavy ČR a OSŘ veřejně vyhlásí a v (KSPH 40 INS 19666/2013) němž také rozhodne o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu ČR, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 2. prosince 2015

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná