102 VSPH 273/2016-36
71 ICm 1801/2014 102 VSPH 273/2016-36 (KSPH 41 INS 19661/2013)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky, ve věci žalobkyně Zdenky anonymizovano , anonymizovano , bytem Radechovská 1311, Bělá pod Bezdězem, zast. advokátem Mgr. Kamilem Fotrem, sídlem Náchodská 760/67, Praha 9, proti žalované Institut insolvence, v.o.s., sídlem Široká 36/5, Praha 1, IČO: 28964551, insolvenční správkyni dlužníka Ing. Pavla anonymizovano , anonymizovano , zast. Mgr. Michalem Brychtou, obecným anonymizovano , anonymizovano , bytem Moravská 1387/45, Praha 2, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 71 ICm 1801/2014-30 ze dne 19. února 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. 71 ICm 1801/2014-30 ze dne 19. února 2016 se mění tak, že se řízení nezastavuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze v bodě I. výroku shora označeného usnesení zastavil řízení o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala toho, aby byly ze soupisu majetkové podstaty dlužníka (manžela žalobkyně) vyloučeny tam specifikované nemovitosti v katastrálním území Bělá pod Bezdězem, zapsané na LV č. 1707 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mladá Boleslav (dále jen Nemovitosti), v bodě II. výroku rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a v bodě III. výroku rozhodl o tom, že se žalobkyni prostřednictvím účtárny tamního soudu vrací soudní poplatek ve výši 4.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud reprodukoval dosavadní průběh řízení zejména tak, že: 1) podáním ze dne 16. 1. 2015 (č. l. 24) žalobkyně navrhla, aby bylo řízení v této věci přerušeno do skončení řízení o žalobě na vypořádání společného jmění žalobkyně a dlužníka (dále jen SJM) vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 18 C 338/2014 (dále jen Řízení o vypořádání SJM), 2) podáním ze dne 22. 1. 2015 (č. l. 27) navrhla přerušení řízení z téhož důvodu jako žalobkyně i žalovaná, 3) usnesením ze dne 26. 1. 2015 (č. l. 28), jež nabylo právní moci dne 14. 2. 2015, řízení podle ust. § 110 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přerušil.

Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků nepodal ve lhůtě 1 roku návrh na pokračování řízení, soud podle ust. § 111 odst. 3 OSŘ řízení zastavil. (KSPH 41 INS 19661/2013)

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podala žalobkyně včasné odvolání, v němž namítala, že řízení bylo (mělo být) přerušeno s ohledem na Řízení o vypořádání SJM, jež je (aktuálně) vedeno před Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 71 ICm 2734/2015, v němž dosud nebylo rozhodnuto. Rozvedla, že i kdyby kterýkoli z účastníků dal podnět k pokračování řízení, muselo by být (toto) řízení přerušeno z důvodu, že v Řízení o vypořádání SJM, v němž je řešena otázka, která má význam pro rozhodnutí soudu v této věci, dosud pravomocně rozhodnuto nebylo. Vyjádřila přesvědčení, že v řízení je (bude) možné pokračovat dle ust. § 111 odst. 2 OSŘ i bez návrhu účastníků, jakmile odpadne překážka, pro kterou řízení bylo přerušeno. Proto požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odvolací soud dle ust. § 212 a § 212a OSŘ přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 109 odst. 2 písm. c) OSŘ pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět; to neplatí v řízení o povolení zápisu do obchodního rejstříku.

Podle ust. § 110 OSŘ jestliže to účastníci shodně navrhnou nebo jestliže se nedostaví bez předchozí omluvy k jednání anebo jestliže to alespoň jeden z účastníků navrhne a ostatní se nedostaví bez předchozí omluvy k jednání, soud řízení přeruší, jestliže se to nepříčí účelu řízení.

Podle ust. § 111 odst. 2 OSŘ jestliže je řízení přerušeno podle ust. § 109 odst. 1 a 2, činí soud všechna potřebná opatření, aby byly odstraněny překážky, jež způsobily přerušení nebo pro které přerušení trvá. Jakmile odpadne překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno, pokračuje soud v řízení i bez návrhu. Podle odstavce 4 (téhož ustanovení) jestliže je řízení přerušeno podle ust. § 110, pokračuje v něm soud na návrh po uplynutí 3 měsíců. Soud může na návrh, jsou-li pro to závažné důvody, a i bez návrhu v případě, že to odůvodňují zájmy nezletilého dítěte, pokračovat v řízení i před uplynutím této lhůty. Není-li návrh na pokračování v řízení podán do 1 roku, soud řízení zastaví.

K přerušení řízení podle ust. § 109 odst. 2 písm. c) OSŘ přistoupí soud tehdy, jestliže probíhá jiné řízení nebo jestliže dal podnět k zahájení jiného řízení, v němž je řešena (má být řešena) otázka, která může mít význam pro jeho rozhodnutí a kterou by si jinak mohl předběžně vyřešit sám (ust. § 135 odst. 2). Důvod k přerušení řízení tu spočívá zejména v hospodárnosti řízení (k tomu srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 752 s.).

Účelem přerušení řízení podle ust. § 110 OSŘ (tzv. klid řízení) je poskytnout účastníkům řízení časový prostor pro možnost k mimosoudnímu vyřešení sporu tam, kde to umožňuje povaha věci, a to případně i za pomoci smírčího nebo mediačního jednání prováděného jinou osobou nebo zařízením (k tomu srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. (KSPH 41 INS 19661/2013)

H. Beck, 2009, 758 s.). Na tento účel proto zcela logicky navazuje ust. § 111 odst. 3, poslední věty, OSŘ, neboť lze mít důvodně za to, že pokud účastníci přerušeného řízení (podle § 110 odst. 1 OSŘ) nevyvíjí po dobu 1 roku od přerušení řízení žádnou procesní aktivitu, jež by vedla k obnovení řízení, v němž by bylo soudem rozhodnuto o uplatněném nároku, je možné presumovat, že došlo k vyřešení sporu mimosoudní cestou (za jehož účelem bylo řízení přerušeno), a účastníci proto na pokračování řízení netrvají.

Z obsahu spisu se podává, že u Krajského soudu v Praze probíhá Řízení o vypořádání SJM, v němž je podle žalobkyně a žalované řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí v tomto řízení. Právě z tohoto důvodu žalobkyně a žalovaná v podáních ze dne 16. 1. 2015 (č. l. 24) a ze dne 22. 1. 2015 (č. l. 27) reagujících na dotaz soudu ze dne 11. 12. 2014 (č. l. 22) navrhli, aby soud přerušil řízení do doby, než bude rozhodnuto o předběžné otázce v Řízení o vypořádání SJM. Soud prvního stupně poté usnesením ze dne 26. 1. 2015 rozhodl o tom, že Řízení ve věci sp. zn. 71 ICm 1801/2014 se přerušuje , přičemž toto rozhodnutí odůvodnil tím, že V daném případě oba účastníci shodně podali soudu návrh na přerušení řízení, a to za situace, kdy byla podána žaloba na vypořádání společného jmění manželů, kdy rozhodnutí v této věci může mít podstatný vliv na řízení ve věci vyloučení nemovitosti z majetkové podstaty dlužníka. Soud s ohledem na výše uvedené řízení dle ust. § 110 OSŘ přerušil .

Z řečeného se jednoznačně podává, že účastníci navrhli přerušení řízení podle ust. § 109 odst. 2 písm. c) OSŘ (tj. do skončení řízení, v němž je podle nich řešena otázka, jež může mít význam pro rozhodnutí soudu) a soud prvního stupně tento návrh akceptoval, což plyne z první věty výše citovaného odůvodnění usnesení o přerušení řízení. Pokud soud v druhé větě odůvodnění odkázal na ust. § 110 OSŘ, jedná se s ohledem na výše uvedené o zřejmou nesprávnost, neboť účastníci řízení nežádali o přerušení řízení podle ust. § 110 OSŘ za účelem poskytnutí času pro vyřešení sporu mimosoudní cestou, ale podle ust. § 109 odst. 2 písm. c) OSŘ toliko na dobu, než bude v jiném řízení vyřešena otázka, jež má význam pro rozhodnutí v této věci. Bylo-li tedy v posuzované věci dle výroku rozhodnutí řízení přerušeno do pravomocného skončení souvisejícího řízení, nemohl být v žádném případě (bez ohledu na nesprávný odkaz na ust. § 110 OSŘ) podán návrh na pokračování řízení před jeho skončením, a nelze tedy smysluplně uvažovat o přerušení řízení ve smyslu ust. § 110 OSŘ, jehož charakter a podmínky s ním související byly popsány výše.

Z těchto důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání je důvodné, a proto podle ust. § 220 odst. 1 ve spojení s ust. § 167 odst. 2 OSŘ napadené usnesení ve smyslu toho, co uvedeno shora, změnil způsobem ve výroku uvedeným.

Nad rámec výše uvedeného považoval odvolací soud za vhodné dodat, že Nejvyšší soud ČR již v rozsudku sp. zn. 31 Cdo 1908/98 ze dne 16. 6. 1999 uveřejněném pod č. 20/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, při řešení procesních otázek v rámci vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů zaniklého prohlášením konkursu v poměrech zákona o konkursu a vyrovnání dospěl k závěru, podle něhož je řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví úpadce zvláštním druhem sporu vyvolaného konkursem (incidenčním sporem), kterým se vymezuje rozsah majetku konkursní podstaty a který nahrazuje spor o vyloučení (KSPH 41 INS 19661/2013) věci z konkursní podstaty. Vrchní soud v Praze přitom v rozsudku sen zn. 102 VSPH 237/2015 ze dne 3. 12. 2015 dovodil, že tyto závěry jsou zcela aplikovatelné i při řešení procesních otázek v rámci vypořádání SJM zaniklého prohlášením konkursu v poměrech insolvenčního zákona.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do 2 měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 11. května 2016

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela