102 VSPH 268/2013-73
76 ICm 2748/2012 102 VSPH 268/2013-73

(KSLB 76 INS 11279/2012)









ČESKÁ REPUBLIKA r ROZSUDEK JMENEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v se nátě slože ném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna v právní věci žalobkyně ESSOX, s.r.o., sídlem Senovážné nám. 231/7, České Budějovice, proti žalované lng. Janě Horákové, sídlem Měsíčná 256/2, Liberec, insolvenční správkyni dlužníka Milana Tomáše, zast. advokátem JUDr. Rudolfem Vaňkem, sídlem tamtéž, o určení pravosti pohledávky oodvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. 76 lCm 2748/2012-49 ze dne 22.února 2013 takto:

|. Řízení o odvolání žalobkyně proti té části rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. 76 ICm 2748/2012-49 ze dne 22.února 2013, jíž byla zamítnuta žaloba na určení pravosti pohledávky ve výši 15.751,20 Kč z titulu nákladů rozhodčího řízení a pohledávky z titulu smluvní pokuty ve výši 604,-Kč, se zastavuje.

||. Ve zbývající části se rozsudek Krajského soudu vÚstí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. 76 ICm 2748/2012-49 ze dne 22.února 2013 mění tak, že se určuje, že žalobkyně má za dlužníkem pohledávku ve výši 28.383,95 Kč sestávající z jistiny ve výši 24.246,22 Kč a úroků z prodlení ve výši 4.137,73 Kč.

|||. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

102 VSPH 2658/2013 (KSLB 76 INS 11279/2012)

Odůvodněnh

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení pravosti pohledávky ve výši 44.739,15 Kč, již přihlásila do insolvenčního řízení vedenému vůči dlužnkovi, a rozhodl o tom, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované 13.189,-Kč na náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce.

Ve skutkové rovině vyšel soud zejména z to ho, že:

1) dne 30.4.2007 uzavřela žalobkyně s dlužníkem smlouvu o úvěru č. 764731 (dále jen Úvěrová smlouva č. 1), jíž se zavázala poskytnout mu úvěr ve výši 5.219,-Kč a dlužnü< se ho zavázal splatit v 10 měsíčních splátkách po 580,-Kč,

2) dne 3.3.2011 vydal JUDr. Jan Suk-rozhodce Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s. (dále jen Společnost) rozhodčí nález sp. zn. E/2010/07272 (dále jen Rozhodčí nález), jímž rozhodl o povinnosti dlužníka uhradit pohledávku žalobkyně dle smlouvyo úvěru č. 0109204592 (dále jen Úvěrová smlouva č. 2),

3) dne 25.6.2012 rozhodl insolvenční soud o zjištění úpadku dlužnü
4) dne 26.7.2012 přihlásila žalobkyně do insolvenčního řízení 3 pohledávky vcelkové výši 58.218,15 Kč,

5) na přezkumném jednání konaném dne 24.8.2012 popřela insolvenční správkyně pravost třetí pohledávky ve výši 44.739,15 Kč (dále též jen Pohledávka) sestávající zjistiny ve výši 24.246,22 Kč a příslušenství ve výši 20.492,93 Kč stím, že Pohledávka je promlčena a Rozhodčí nálezje neplatný.

V rovině právního posouzení věci soud konstatoval, že žalobkyně přihlásila Pohledávku do insolvenčního řízení ztitulu Úvěrové smlouvy č. 1, avšak Rozhodčí nález, od něhož odvozovala vykonatelnost části Pohledávky, a ostatní doklady (např. výpisy zevidence a upomínky) se týkaly Úvěrové smlouvy č. 2. K tvrzení žalobkyně, že dle obchodních podmínek k Úvěrové smlouvě č. 1 poskytla dlužníkovi revolvingový úvěr ve výši 25.000,-Kč, jímž byla uzavřena Úvěrová smlouva č. 2, soud uvedl, že z předložených důkazů (dokladů) nelze dovodit, že by byl revolvingový úvěr skutečně poskytnut a existovala propojenost mezi pohledávkou z Úvěrové smlouvy č. 1 a pohledávkou z Úvěrové smlouvy č. 2. Protože ani z textu Rozhodčího nálezu nevyplývá, že by rozhodce rozhodl o Pohledávce, dospěl soud kzávěru, že Pohledávka není vykonatelná, nebot' žalobkyně nedoložila její vykonatelnost dle ust. § 174 odst. 4 insolvenčního zákona (dále jen IZ).

Při posuzování námitky promlčení vznesené žalovanou vyšel soud z toho, že dle Úvěrové smlouvy č. 1 ze dne 20.4.2007 měl být úvěr ve výši 5.219,-Kč zaplacen v 10 měsíčních splátkách po 580,-Kč, a pokud (tedy) pohledávka žalobkyně nebyla uhrazena, stala se splatnou nejpozději dne 28.2.2008 a následujícím dnem počala běžet promlčecí lhůta. Jelikož úpadek dlužnü

Při posuzování pravosti Pohledávky vrozsahu 16.355,20 Kč sestávající z nákladů rozhodčího řízení (právního zastoupení) ve výši 15.751,20 Kč (dále jen

102 VSPH 2658/2013 (KSLB 76 INS 11279/2012)

Pohledávka č. 3) a poplatku (správně mělo být uvedeno smluvní pokuty) ve výši 604,-Kč (dále jen Pohledávka č. 4) soud opakovaně zdůraznil, že ačkoli z přihlášky vyplývá, že tyto náklady jsou (byly) uplatněny jako příslušenství pohledávky z Úvěrové smlouvy č. 1, z Rozhodčího nálezu je zřejmé, že jeho předmětem je (byla) pohledávka z Úvěrové smlouvy č. 2. Z toho dovodil, že Pohledávky č. 1 a 2 nejsou příslušenstvím Pohledávky, a proto žalobu zamítl.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci podala žalobkyně včasné odvolání, v němž setrvala na své dosavadní argumentaci, dle níž Pohledávka není promlčená, nebot' dlužnü
Žalovaná ve vyjádření k odvolání poukazovala na to, že žalobkyně v rozporu sust. § 198 odst. 2 IZ uplatnila vžalobě jako důvod vzniku Pohledávky jiné skutečnosti (Úvěrovou smlouvu č. 2), než které uplatnila vpřihlášce (Úvěrovou smlouvu č. 1). Proto požadovala, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

Protože na jednání před odvolacím soudem konaném dne 17.10.2013 vzala žalobkyně odvolání včásti týkající se Pohledávek č. 3 a 4 zpět, postupoval odvolací soud podle ust. § 207 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen OSR) a odvolací řízení v tomto rozsahu zastavil.

Odvolací soud poté dle ust. § 212 a 212a OSR přezkoumal napadený rozsudek ve zbývající části, jíž byla zamítnuta žaloba na určení pravosti Pohledávek č. 1 a 2, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem dle ust. § 213 téhož zákona doplnil dokazování a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Odvolací soud je se soudem prvního stupně, byt' zjiných než jím prezentovaných důvodů, zajed no potud, že Pohledávky č. 1 a 2 nejsou vykonatelné. Podle názoru odvolacího soudu je totiž rozhodčí doložka, jež je (byla) obsažena včlánku Vl. bodu 7 obchodních podmínek Úvěrové smlouvy č. 1 a podle níž se smluvní strany dohodly na tom, že majetkové spory, které vzniknou ze smlouvy o úvěru a/nebo smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce budou řešeny rozhodcem jmenovaným Správcem seznamu rozhodců vedeného Společností podle jednacího řádu pro rozhodčí řízení Společnosti , neplatná. Odvolací soud při posuzování platnosti takto sjednané rozhodčí doložky vzal vpotaz, že velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu vusnesení sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 ze dne 11.5.2011 uveřejněném pod č. 121/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dospěl kzávěru, že pokud rozhodčí smlouva neobsahuje

(KSLB 76 INS 11279/2012) přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení a pokud odkazuje na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle ust. § 39 občanského zákoníku (dále jen ObčZ) pro rozpor se zákonem.

V posuzovaném případě nelze mít zato, že by se účastníci dohodli, že byjejich případný spor řešil ad hoc rozhodce Společnosti (nebot' žádný rozhodce Společnosti nebyl v rozhodčí smlouvě uveden) nebo že by stanovili způsob určení rozhodce, když zmiňovaný odkaz na seznam rozhodců a jednací řád Společnosti ani prohlášení o seznámení se s jeho obsahem nelze jako eventuální způsob určení ad hoc rozhodce (srovnej ust. §7 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení (dále jen ZRR) akceptovat. Je tomu tak proto, že Společnost na rozdíl od stálých rozhodčích soudů (srovnej ust. § 13 odst. 2 ZRR) nebyla (a nenD oprávněna vydávat statuty a řády, které by upravovaly způsob vedení rozhodčího řízení a jmenování rozhodců. Jinými slovy, pokud subjekt, který není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zvláštního zákona, přesto vykonává činnosti, které podle ZRR spadají výlučně do působnosti stálých rozhodčích soudů, jde o zcela zřejmý a logicky odvoditelný úmysl odporující zákonu (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. ll. ÚS 3057/2010 ze dne 5.10.2011).

Vzhledem k výše uvedenému byla sice žalovaná oprávněna uplatnit vřízení o určení pravosti Pohledávek č. 1 a 2 námitku promlčení, nicméně zobsahu popěrného úkonu a odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že žalovaná i soud posuzovali námitku promlčení ve vztahu k úvěru ve výši 5.219,-Kč, jenž byl dlužníkovi v Úvěrové smlouvě č. 1 poskytnut na financování koupě zboží (bojleru zn. Terta EOU 151). Se žalobkyní je přitom nutno souhlasit vtom, že soud prvního stupně pochybil, pokud nevzal vpotaz, že dlužník v článku ll. Úvěrové smlouvy č. 1 požádal o zařazení do seznamu žadatelů o poskytnutí úvěrového rámce ve výši nejméně 3.000,-Kč a o vydání úvěrové karty stím, že podle čl. lV. Obchodních podmínek měla být po schválení ze strany žalobkyně uzavřena smlouva o úvěrovém rámci a úvěrové kartě.

Z listin předložených žalobkyní vyplynulo, že Úvěrová smlouva č. 2 byla vskutku uzavřena a dlužnü
Z přehledu o čerpání úvěru výběrem z úvěrové karty odvolací soud zjistil, že vobdobí od 4.11.2008 do 4.3.2009 čerpal dlužník úvěr výběrem zATM (bankomatu) nebo nákupem tam specifikované částky a že předepsané splátky (včetně úroků z prodlení a smluvních pokut) přestal hradit v září roku 2009.

Z upomínek č. 1 ze dne 29.9.2009, č. 2 ze dne 3.11.2009 a č. 3 ze dne 1.12.2009 odvolací soud zjistil, že Úvěrová smlouva č. 2 byla vedena pod č.0109204592, že žalobkyně upomínala dlužníka o zaplacení dlužných splátek a žádala ho o jejich neprodlenou úhradu, přičemž poslední z upomínek obsahovala upozornění, že dlužnü
(KSLB 76 INS 11279/2012)

Z dopisu ze dne 3.2.2010 plyne, že žalobkyně dlužnü
Ze shora uvedeného je zřejmé, že promlčecí doba ohled ně splátek úvěru dle Úvěrové smlouvy č. 2 začala běžet v září roku 2009 a přestala běžet včervenci roku 2012, kdy žalobkyně přihlásila Pohledávky č. 1 a 2 do insolvenčního řízení, tj. před uplynutím čtyřleté promlčecí doby stanovené podle obchodního zákonü
Odvolací soud nesouhlasí s názorem žalované, že žalobkyně, v rozporu s ust. § 198 odst. 2 IZ podala žalobu zjiného právního důvodu (z titulu Uvěrové smlouvy č. 2), nežjaký byl uplatněn v přihlášce Pohledávky (z titulu Uvěrové smlouvy č. 1).

Z ust. § 198 odst. 2 IZ kromě jiného vyplývá, že žalobce v žalobě o určení pravosti, výše či pořadí přihlášené pohledávky může uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončenípřezkumného jednání.

Odvolací soud je přesvědčen o tom, že důvodem vzniku přihlašované pohledávky je nutno rozumět skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá, tedy skutkové okolnosti, jež nezaměnitelným způsobem identinkují skutek (skutkový děj), znichž lze usuzovat na existenci této pohledávky, a nikoli její právní kvalifikaci. Současně platí, že pokud věřitel (přihlašovatel pohledávky) ve včas podané žalobě o určení pravosti, výše nebo pořadí nevykonatelné pohledávky (nebo v pozdějších fázích řízení o této žalobě) popřené insolvenčním správcem uvede vedle rozhodujících skutečností, jež obsahovala již přihláška, i další potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva pro jeho úspěch v incidenčním sporu, pak tím nevybočuje z mezí kladených jeho žalobním tvrzením v ust. § 198 odst. 2 IZ.

Vposuzované věci, jak patrno především zpřihlášky Pohledávky ze dne 24.7.2009 (č.l. P17-1), odůvodnila žalobkyně před přezkumným jednáním vznik Pohledávky tak, že vznikla z Úvěrové smlouvy č. 1, jejíž součástí byla i žádost dlužníka o poskytnutí úvěrového rámce ve výši nejméně 3.000,-Kč vsouladu sčlánkem lll. Úvěrové smlouvy č. 1 a o vydání úvěrové karty, když tento mu byl poskytnut ve výši 25.000,-Kč . S ohledem na to, že obdobné vylíčení rozhodujících skutečností týkajících se existence sporné Pohledávky obsahuje i žaloba, je odvolací soud přesvědčen o tom, že důvod kzamítnutí žaloby spočívající vporušení ust. § 198 odst. 2 IZ není (nebyl) dán.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud kzávěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. Proto rozsudek soudu prvního

(KSLB 76 INS 11279/2012) stupně podle ust. §220 odst. 1 písm. b) OSR změnil tak, že žalobě na určení pravosti Pohledávek č. 1 a 2 sestávajících zjistiny a zákonného úroku zprodlení vyhověL

Při rozhodování o náhradě nákladů řízenví před soudy obou stupňů postupoval odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 a 2 OSR s tím, že vřízení převážně úspěšná

žalobkyně nemá podle ust. § 202 odst. 1

IZ ve sporu o pravost přihlášených pohledávek právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Poučení:

Proti bodu ll. výroku tohoto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která vrozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky vLiberci.

Proti bodům l. a lll. výroku tohoto rozsudku není dovolání přípustné.

V Praze dne 17.října 2013

JUDr. Jiří K a re ta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

Kůto vá