102 VSPH 267/2012-42
89 ICm 1767/2011 102 VSPH 267/2012-42 (MSPH 89 INS 5515/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna v právní věci žalobce Luďka Waltra, bytem Hurbanova 1172, Praha 4, zast. advokátkou Mgr. Terezou Konečnou, sídlem Újezd 46, Praha 1, proti žalované Ing. Romaně Novákové, sídlem Václavské nám. 807/64, Praha 1, insolvenční správkyni dlužníka Ing. Václava Housky, o určení pravosti pohledávky o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 89 ICm 1767/2011-21 ze dne 14.května 2012

tak to:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 89 ICm 1767/2011-21 ze dne 14.května 2012 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení pravosti pohledávky z titulu nároku na vydání daňových dokladů oceněné na 1.000,-Kč a pohledávky z titulu nároku na vydání manuálů, záručních listů, dodacích listů a technické dokumentace oceněné na 1.000,-Kč, jež přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek Ing. Václava Housky (dále jen dlužník), a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku vyšel soud z toho, že: 1) žalobce jako objednatel uzavřel s dlužníkem jako zhotovitelem ústní dohodu o provedení díla spočívajícího v opravách a úpravách lodi Moby Dick s tím, že mu (MSPH 89 INS 5515/2011) poskytl zálohu ve výši 5.000.000,-Kč; dlužník ovšem dílo nedokončil a žalobci nepředal daňový doklad na obdrženou zálohu ani technickou dokumentaci, 2) žalobce přihlásil do insolvenčního řízení nepeněžitou pohledávku oceněnou na 1.000,-Kč spočívající v nároku na vydání daňového dokladu na přijatou částku zálohy (dále též jen Pohledávka č. 1) a nepeněžitou pohledávku oceněnou na 1.000,-Kč spočívající v nároku na vydání manuálů, záručních listů, dodacích listů a technické dokumentace, jež žalobce předal dlužníkovi v souvislosti s opravou lodi Moby Dick (dále též jen Pohledávka č. 2), 3) na přezkumném jednání popřela žalovaná pravost Pohledávek č. 1 a 2.

V rovině právního posouzení věci soud zejména uvedl, že ust. § 175 insolvenčního zákona (dále jen IZ) je třeba vykládat tak, že sice lze přihlásit pohledávku nepeněžitou, avšak pouze penězi ocenitelnou, která může být uspokojena poskytnutím odpovídající peněžité náhrady. Odhadem hodnoty pohledávky je podle něj třeba rozumět uvedení konkrétní sumy způsobilé kompenzovat nárok věřitele, nikoli (jen) uvedení symbolické částky, jak učinil žalobce. Proto dospěl k závěru, že požadavek na vydání účetního dokladu či individuálně určeného souboru listin není nárokem penězi ocenitelným, a tudíž nemůže být reparován poskytnutím peněžité náhrady. Dodal, že v insolvenčním řízení by bylo možno uplatnit například nárok na náhradu škody vzniklé věřiteli tím, že si musel na vlastní náklady obstarat kopie nevydaných dokladů. Žalovaná proto postupovala správně, pokud Pohledávky č. 1 a 2 popřela. Z těchto důvodů soud žalobu zamítl. Nákladový výrok odůvodnil aplikací ust. § 142 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) s tím, že úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze se žalobce včas odvolal a požadoval, aby ho odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V první řadě namítal, že mu bylo odepřeno právo na spravedlivý proces, jelikož soud vydal napadený rozsudek, aniž by mu doručil vyjádření žalované k žalobě. Pokud šlo o věc samu, zdůraznil, že z ust. § 109 IZ vyplývá, že pokud se věřitel chce domoci úhrady své pohledávky vůči dlužníkovi, který je předlužen či platebně neschopen, nemůže tak činit prostřednictvím žaloby, nýbrž prostřednictvím přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení. Vyjádřil údiv nad tím, že by nároky na vydání (vrácení) daňového dokladu a zapůjčené technické dokumentace byly peněžitými, a nikoli nepeněžitými pohledávkami. Vysvětlil, že ocenění Pohledávek odpovídá ceně nutných nákladů spojených se získáním daňového dokladu, který měl od dlužníka obdržet již před prohlášením konkursu na jeho majetek, a dalších listin, které si dlužník z neznámého důvodu přivlastnil a nechce je vydat. Upozornil na to, že se od dlužníka snažil získat předmětné doklady ještě před prohlášením konkursu, avšak nebyl úspěšný.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle ust. § 212 a 212a OSŘ a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Odvolací soud je stejně jako žalobce toho názoru, že soud prvního stupně nepostupoval v souladu se zásadou kontradiktornosti řízení, jež je součástí práva na spravedlivý proces, pokud žalobci nedoručil vyjádření žalované k žalobě (č.l. 14-16), a to zvlášť v situaci, kdy ve věci rozhodl podle ust. § 115a OSŘ bez nařízení jednání. (MSPH 89 INS 5515/2011)

Současně je však z níže uvedených důvodů přesvědčen o tom, že tato procesní vada neměla (nemohla mít) za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Odvolací soud je totiž se soudem prvního stupně zajedno v tom, že Pohledávky č. 1 a 2 nejsou nároky, které je (bylo) třeba uplatnit přihláškou pohledávky v insolvenčním řízení, resp. že je nelze uspokojit v insolvenčním řízení v rámci některého ze způsobů řešení dlužníkova úpadku (v posuzovaném případě z výnosu zpeněžení majetkové podstaty v rámci konkursu). Požadavek žalobce, aby mu dlužník vydal daňový doklad nebo vrátil zapůjčenou technickou dokumentaci k lodi, je specifickým nárokem, který není podřazen režimu ust. § 109 odst. 1 IZ písm. a) IZ, jež určuje, že po zahájení insolvenčního řízení nemohou být pohledávky a jiná práva vůči dlužníku uplatněna žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou a týkají-li se majetkové podstaty. Jinými slovy, odpovídajícím právním prostředkem pro vymožení shora specifikovaných nároků žalobce není přihláška pohledávek v insolvenčním řízení postupem dle ust. § 173 a násl. IZ ani žaloba na vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka postupem dle ust. § 225 téhož zákona (žalobcem požadované doklady nejsou zahrnuty v soupisu majetkové podstaty dlužníka), ale žaloba proti dlužníkovi na vydání požadovaných dokladů uplatněná u obecného soudu. Se soudem prvního stupně lze souhlasit i potud, že uplatnění práva žalobce formou přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení by bylo namístě v situaci, kdy by požadoval náhradu škody, jež mu byla způsobená tím, že mu dlužník nevydal požadované doklady. Z obsahu přihlášek Pohledávek č. 1 a 2 je však zjevné, že o tento případ zde nejde.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud napadený rozsudek podle ust. § 219 OSŘ jako věcně správný potvrdil.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ a odpovídá tomu, že úspěšné žalované v odvolacím řízení (stejně jako v řízení před soudem prvního stupně) žádné náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti bodu I. výroku tohoto rozsudku není přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí Nejvyššímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Proti bodu II. výroku tohoto rozsudku není dovolání přípustné.

V Praze dne 13.prosince 2012

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kůtová