102 VSPH 258/2012-57
88 ICm 15/2012 102 VSPH 258/2012-57 (MSPH 88 INS 14230/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna v právní věci žalobce ŠkoFIN, s.r.o., sídlem Pekařská 6, Praha 5, zast. advokátkou JUDr. Thu Nga Haškovcovou, sídlem Václavské náměstí 823/33, Praha 1, proti žalovaným 1) Mgr. Petru Brožovi, sídlem Nad Malým Mýtem 615/4, Praha 4, insolvenčnímu správci dlužníka ETN services, a.s., a 2) ETN services, a.s., sídlem Ovocný trh 572/11, Praha 1, o určení pořadí pohledávky o odvolání žalovaného 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 88 ICm 15/2002-32 ze dne 23.července 2012

takto:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 88 ICm 15/2012-32 ze dne 23.července 2012 se mění v bodě II. výroku tak, že se žaloba na určení, že pohledávka žalobce ve výši 292.247,-Kč přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka ETN Services, a.s. vedeného u Městského v Praze pod sp.zn. MSPH 88 INS 14230/2011 je pohledávkou zajištěnou převodem vlastnického práva k motorovému vozidlu Volkswagen Crafter (N1) skříň 2,5 TDI 100-kW, evidenční číslo WV1ZZZ3EZ86027712, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem zastavil pod bodem I. výroku řízení proti žalovanému 2), pod bodem II. výroku určil, že pohledávka žalobce ve výši 292.247,-Kč přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka je pohledávkou zajištěnou převodem vlastnického práva k motorovému vozidlu Volkswagen Crafter (N1) skříň 2,5 TDI 100-kW, (MSPH 88 INS 14230/2011) evidenční číslo WV1ZZZ3EZ86027712 (dále jen vozidlo), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku).

V odůvodnění rozsudku soud v prvé řadě uvedl, že vzhledem k tomu, že žalobce podáním ze dne 23.7.2012 vzal žalobu vůči žalovanému 2) zpět, postupoval podle ust. 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. a řízení ve vztahu němu zastavil.

Protože žalovaný na přezkumném jednání konaném dne 5.12.2011 popřel pohledávku žalobce ve výši 292.247,-Kč představující finanční vypořádání při předčasném ukončení smlouvy o úvěru přihlášenou jako zajištěnou co do pořadí, domáhal se žalobce určení, že přihlášená pohledávka je pohledávkou zajištěnou zajišťovacím převodem vlastnického práva.

Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že dohoda o zajišťovacím převodu práva podle smlouvy o úvěru č. 711458 ze dne 15.04.2010 uzavřené mezi žalobcem a dlužníkem je platným ujednání.

Ve smlouvě o úvěru č. 711458 ze dne 15.04.2010 byla v článku 3.5 obchodních podmínek dohodnuta rozvazovací podmínka, jejímž splněním se vlastníkem předmětu práva převedeného za účelem zajištění na věřitele bez dalšího stává dlužník jako jeho původní vlastník. Podle soudu prvního stupně obsahovala smlouva o úvěru v článcích 3.7 a 7.6 a 7.7 obchodních podmínek přesné podmínky uspokojení věřitele ze zajištění, a to včetně podmínek pro vrácení přeplatku vzniklého realizací zajištění proti neuhrazené pohledávce dlužníka tak, že při vzniku prodlení byl žalobce oprávněn prodat předmět zajištění za obvyklou cenu, uspokojit svou pohledávku za dlužníkem z výtěžku zpeněžení a případný přeplatek vrátit dlužníkovi. Proto nelze dohodu o zajišťovacím převodu práva považovat ze neplatnou pro rozpor s ust. § 169 občanského zákoníku. Podle názoru soudu skutečnost, že při sjednání propadné zástavy přechází většinou vlastnické právo na věřitele okamžikem prodlení dlužníka, neznamená, že by se účastníci smluvního vztahu nemohli platně domluvit, že k přechodu vlastnického práva dojde později, právě k okamžiku výzvy věřitele v důsledku prodlení dlužníka. Ve smlouvě je v článcích 7.7 a 7.8 obchodních podmínek dohodnut i způsob vypořádání hyperochy. Soud proto žalobě vyhověl.

Proti tomuto rozsudku, a to v rozsahu bodu II. výroku, se včas odvolal žalovaný 1) a požadoval, aby ho odvolací soud v této zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentoval zejména tím, že již ve vyjádření k žalobě uvedl, že zajišťovací převod vlastnického práva nelze vázat k okamžiku, kdy se dlužník dostane do prodlení s plněním svých povinností. Dále namítl, že nebyla dodržena písemná smlouva nutná ke vzniky dohody o zajišťovacím převodu zástavního práva. Dohoda o zajišťovacím převodu práva byla uvedena pouze v obchodních podmínkách úvěrové smlouvy, které nebyly dlužníkem podepsány.

Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že není důvodná námitka, že dohoda o zajišťovacím převodu vlastnického práva nebyla uzavřena v písemné formě. Přestože s ohledem na ust. § 273 obchodního zákoníku lze část obsahu smlouvy určit s odkazem na obchodní podmínky, předložil spolu s vyjádřením k odvolání obchodní podmínky úvěrové smlouvy, které obsahují dohodu o zajišťovacím převodu

2 (MSPH 88 INS 14230/2011) vlastnického práva, které jsou podepsány dlužníkem. Podle žalobce zákon sjednání odkládací podmínky v případě ujednání o zajišťovacím převodu vlastnického práva nezakazuje. Proto také v projednávaném případě bylo mezi účastníky dohodnuto, že je věřitel povinen zpeněžit předmět zajištění a případný přebytek zpeněžení vrátit dlužníkovi. Věřitel se tedy nemohl stát trvalým vlastníkem předmětu zajištění. Z tohoto důvodu žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek v části napadené odvoláním jako věcně správný potvrdil

Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v části napadené odvoláním včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle ust. § 212 a 212a o.s.ř. v rozsahu vymezeném ust. § 205b o.s.ř., dokazování v potřebném rozsahu podle ust. § 213 odst. 1 a 2 o.s.ř. doplnil a zopakoval a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Ze spisu odvolací soud zjistil, že usnesením Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 14230/2011-A-14 byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 292.247,-Kč představující finanční vypořádání při předčasném ukončení smlouvy o úvěru, a to jako pohledávku zajištěnou. Žalovaný na přezkumném jednání konaném dne 5.12.2011 popřel pohledávku co do pořadí.

Pohledávka vyplývá ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi dlužníkem a žalobcem dne 15.4.2010, na základě níž poskytl žalobce dlužníkovi úvěr ve výši 748.000,-Kč za účelem koupě vozidla. Podle smlouvy se práva a povinnosti účastníků smlouvy řídí obchodními podmínkami smlouvy o úvěru a v otázkách Obchodními podmínkami neupravených Všeobecnými obchodními podmínkami finančních služeb poskytovaných žalobcem.

Dohoda o zajišťovacím převodu vlastnického práva byla obsažena v článku 3 obchodních podmínek. Podle bodu 3.3 nabývá žalobce vlastnické právo k zajištění svých pohledávek již okamžikem převzetí vozidla dlužníkem, vlastnické právo k vozidlu se převádí z dlužníka na žalobce bez ohledu na předání a převzetí vozidla okamžikem, kdy je dlužníku doručeno písemné oznámení, na základě kterého žalobce toto právo uplatní. Podle bodu 3.5 tohoto článku trvá zajišťovací převod vlastnického práva k vozidlu až do okamžiku úplného uspokojení všech pohledávek žalobce ze smlouvy o úvěru za dlužníkem. Okamžikem, kdy dlužník zaplatí veškeré své závazky vzniklé na základě smlouvy o úvěru, se smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva od počátku ruší-dlužník se opětovně stává vlastníkem vozidla. Podle bodu 3.7 nebude-li kterákoli pohledávka žalobce za dlužníkem řádně a včas uspokojena v souladu příslušnými ustanovením smlouvy, a to ani v dodatečně poskytnuté lhůtě, která nesmí být kratší než patnáct dní, je žalobce oprávněn prodat vozidlo za cenu obvyklou na trhu v příslušném místě a čase. Zmíněný článek 3 neobsahuje žádné ujednání o tom, jak bude vypořádána případná hyperocha v případě zpeněžení předmětu zajišťovacího převodu vlastnického práva, a způsob vypořádání hyperochy není vymezen ani v dalších bodech obchodních podmínek. Obchodní podmínky obsahují toliko v článku 7 finanční vypořádání pro případ předčasně ukončené smlouvy podle článku 6 obchodních podmínek. Podle protokolu o převzetí vozidla ze dne 22.4.2010 bude vlastnické právo k vozidlu převedeno na žalobce ke dni, k němuž žalobce právo na nabytí vlastnického práva k vozidlu uplatní

3 (MSPH 88 INS 14230/2011) v případě porušení obchodních podmínek. Z oznámení o využití práva na převod vlastnictví vyplývá, že žalobce uplatnil vůči dlužníkovi vlastnické právo k vozidlu dne 29.4.2011 Toto oznámení bylo dlužníkovi doručeno dne 9.5.2011.

Podle ust. § 553 občanského zákoníku může být splnění závazku zajištěno převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele (zajišťovací převod práva). Smlouva o zajišťovacím převodu musí být uzavřena písemně. Tato právní úprava umožňuje věřiteli zajistit jeho pohledávku za dlužníkem převodem dlužníkova práva včetně vlastnického s tím, že ke změně subjektu práva dochází od okamžiku uzavření smlouvy, a to podmíněně s rozvazovací podmínkou podle ust. § 36 odst.2 občanského zákoníku s tím, že v případě splnění dluhu dlužníkem ztrácejí účinky převodu práva účinnost a právo přechází v rozsahu, v jakém bylo převedeno, zpět na dlužníka. Skutečnost, že se jedná o zajišťovací převod práva, musí být zřejmá z obsahu smlouvy. Pokud by ale podle smlouvy mělo k převodu vlastnického práva dojít až poté, kdy se dlužník ocitne v prodlení, nejedná se o zajištění závazku, nýbrž jednalo by se o tzv. propadnou zástavu, přičemž takové ujednání je podle ust. § 169 písm. e) občanského zákoníku neplatné.

Jak vyplývá z výše uvedených zjištění, nepřevedl dlužník vlastnické právo za účelem zajištění závazků z poskytnutého úvěru okamžikem poskytnutí úvěru, ale až na výzvu žalobce v době, kdy došlo k porušení obchodních podmínek, tj. ke dni 29.4.2011. Což svědčí o tom, že nešlo o podmínku rozvazovací, nýbrž odkládací. Protože k převodu vlastnického práva k vozidlu nedošlo v době poskytnutí úvěru, ale až v době, kdy dlužník porušil obchodní podmínky, je nepochybné, že se jedná o nepřípustný, propadný zajišťovací převod práva (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 31 Odo 495/2006 ze dne 15.10.2008).

Z článku 3 bodu 3.7 obchodních podmínek navíc vyplývá, že žalobce nebyl povinen předmět zajišťovacího práva zpeněžit. Podle znění tohoto bodu je byl oprávněn prodat, ale nelze dovodit, že by byl povinen tak učinit. Je proto nepochybné, že dlužník neměl vůči žalobci žádné oprávnění, jak se domoci toho, aby vozidlo zpeněžil za odpovídající cenu a aby mu vyplatil případnou hyperochu. Dohoda o zajišťovacím převodu vlastnického práva v článku 3 obchodních podmínek žádné ujednání o tom, jak bude vypořádán případný přebytek zpeněžení-hyperocha, neobsahuje. Bez významu je skutečnost, že takové ujednání je obsaženo v článku 7 obchodních podmínek, protože toto ujednání je použitelné výhradně v případě předčasně ukončené smlouvy podle článku 6 obchodních podmínek, nikoliv v případě vypořádání hyperochy při zpeněžení předmětu zajišťovacího převodu práva.

Na základě těchto zjištění dospěl odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že dohoda o zajišťovacím převodu práva uvedená v obchodních podmínkách úvěrové smlouvy ze dne 15.4.2010 je absolutně neplatná pro rozpor s ust. § 39 občanského zákoníku, pohledávka žalobce ve výši 292.247,-Kč proto není pohledávkou zajištěnou a žalovaný 1) důvodně popřel její pořadí.

Odvolací soud proto napadený rozsudek podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil v bodě II. výroku a rozhodl, že se žaloba, kterou se žalobce domáhal

4 (MSPH 88 INS 14230/2011) určení že jeho pohledávka ve výši 292.247,-Kč je pohledávkou zajištěnou převodem vlastnického práva k vozidlu, zamítá.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 142 odst.1 ve spojení s ust. § 224 odst.1 o.s.ř., když v něm žalovanému, který měl v odvolacím řízení úspěch, žádné náklady nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 14.února 2013

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kůtová

5