102 VSPH 247/2013-77
57 ICm 2924/2011 102 VSPH 247/2013-77 (KSLB 57 INS 6199/2010)









ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK J MENEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna v právní věci žalobců Vladimíra Nedvěda a Martiny Nedvědové, bytem Hluboká 27, Liberec, zast. advokátem JUDr. Janem Vodičkou, sídlem Valdštejnská 381/6, Liberec ll., proti žalovanému KOPPA, v.o.s., sídlem Hvězdná 491/21, Liberec, insolvenčnímu správci dlužníka M B M-Benátky nad Jizerou, s.r.o., o vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty oodvolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu vÚstí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. 57 lCm 2924/2011-59 ze dne 18.dubna 2013 takto:

|. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. 57 ICm 292412011-59 ze dne 18.dubna 2013 se mění tak, že se ze soupisu majetkové podstaty dlužníka M B M-Benátky nad Jizerou, s.r.o. vylučuje budova bez čplče stojící na pozemku parc. č. 96/8 a budova bez čplče stojící na pozemku parc. č. 96/9, v k.ú. Svárov u Liberce, obec Stráž nad Nisou, zapsané na listu vlastnictví č. 437 u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, katastrální pracoviště Liberec.

||. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jana Vodičky 46.892,-Kč.

Odůvodněnh

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci jako soud prvního stupně shora uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali vyloučení

'IUZ VSPH 24//2013 (KSLB 57 INS 6199/2010) budovy bez čp/če stojící na pozemku parc. č. 96/8 a budovy bez čp/če stojící na pozemku parc. č. 96/9, vše v k.ú. Svárov u Liberce, obec Stráž nad Nisou, zapsané na listu vlastnictví č. 437 u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, katastrální pracoviště Liberec (dále jen nemovitosti), ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V rozhodnutí vyšel soud ze zjištění, že usnesením č.j. KSLB 57 INS 6199/2010-A-11 ze dne 20.7.2010 zjistil úpadek dlužníka a prohlásil na jeho majetek prohlásil konkurs. lnsolvenčním správce byl ustanoven žalovaný. Ke dni 4.10.2011 zapsal žalovaný nemovitosti do soupisu majetkové podstaty.

Z kupní smlouvy ze dne 3.4.2009 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobci jako kupujícími a obcí Stráž nad Nisou jako prodávajícím, za níž ji podepsal starosta Mgr. Karel Jäschke. Předmětem kupní byl pozemek p.č. 96 v k.ú. Svárov u Liberce se všemi svými součástmi a příslušenstvím. Z doložky o vkladu vlastnického práva soud zjistil, že vklad byl do katastru nemovitostí zapsán dne 10.4.2009 s právními účinky ke dni 3.4.2009. Z ohlášení nové stavby ze dne 7.4.2011 podané na Katastrálním úřadu pro Liberecký kraj, katastrálním pracovišti Liberec dne 7.4.2011 soud zjistil, že jím žalobci požádali o zápis jiné stavby na pozemku p.č. 96/9 (dle geometrického plánu č. 158-27/2011) a skladu na pozemku p.č. 96/8 (dle geometrického plánu č. 158-27/2011), v k.ú. Svárov u Liberce. Ve formuláři žalobci v souhlasném prohlášení uvedli, že ohlašované stavby postavili za trvání manželství. Zověření zjednodušené dokumentace (pasportu) ze dne 6.4.2011 soud zjistil, že jej vydal Magistrát města Liberec, Stavební úřad pro stavbu zděného skladu na pozemku p.č 96/3 (dle (dle geometrického plánu č. 156-15/2011), a zověření zjednodušené dokumentace (pasportu) ze dne 26.4.2011 soud zjistil, že jej vydal Magistrát města Liberec, Stavební úřad pro stavbu zděného skladu na pozemku p.č. 96/6, zděného skladu s dřevěnou nástavbou na pozemku p.č.96/5 a ocelokolny na pozemku p.č. 96/7 (dle geometrického plánu č. 157-19/2011). Stavba na pozemku p.č. 96/6 je jednopodlažní, nepodsklepená, zastřešená sedlovou střechou a nyní je nepoužívaná, avšak dříve byla používána jako sklad, stavba na pozemku p.č. 96/5 je zděná, nepodsklepená s pultovou střechou a nyní je nepoužívaná, avšak dříve byla používána jako sklad. deometrického plánu č. 158-27/2011 soud zjistil, že byl vyhotoven a ověřen příslušným katastrálním úřadem v květnu roku 2011, že dosavadní pozemek p.č. 96 byl rozdělen na pozemky p.č. 96/1 (zastavěná plocha), 96/8 (zastavěná plocha), 96/9 (zastavěná plocha) a 96/10 (ostatní plocha). Ztiskového výstupu informativního charakteru-informace o průběhu řízení Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj soud zjistil, že ohlášení stavby (pasport) bylo provedeno dne 7.4.2011 na základě ověření zjednodušené dokumentace ze dne 6.4.2011 a 26.4.2011 vystavené Magistrátem města Liberec a záznam vlastnického práva byl proveden dne 3.5.2011. Z geometrického plánu č. 158-27/2011 zjistil, že byl vyhotoven a ověřen příslušným katastrálním úřadem v květnu roku 2011, že dosavadní pozemek p.č. 96 byl rozdělen na pozemky p.č. 96/1 (zastavěná plocha a nádvoří), 96/8 (zastavěná plocha a nádvoří), 96/9 (zastavěná plocha a nádvoří) a 96/10 (ostatní plocha). Z výpisu z katastru nemovitostí pro list vlastnictví 437 v k.ú. Svárov u Liberce ke dni 17.10.2011 soud zjistil, že pro žalobce je zapsáno vlastnické právo k pozemkům p.č. 96/1, 96/8, 96/9, 96/10 a stavbě bez čp/če (způsob využití výroba) na pozemku p.č. 96/8 a stavbě bez čp/če (způsob využití výroba) na pozemku

'IUZ VSPH 24//2013 (KSLB 57 INS 6199/2010) p.č. 96/9, jako nabývací titul je uvedena smlouva kupní ze dne 3.4.2009 a ohlášení vlastníka pozemku-vlastníka stavby ze dne 7.4.2011. Zvýpisu dále zjistil, že pozemek p.č. 96/1 je evidován jako zastavěná plocha a nádvoří, přičemž stavba na něm je zapsána na listu vlastnictví 48.

Z potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby v dražbě dobrovolné ze dne 16.10.2002 soud zjistil, že se dne 27.9.2002 konala veřejná dražba dobrovolná, jejímž předmětem byla budova č.p. 5 na cizím pozemku p. č. 96, a vydražitelem se stal dlužník. Z návrhu na zápis záznamem do katastru nemovitostí soud zjistil, že návrh byl podán na Katastrálním úřadu v Liberci dne 30.10.2002, že pro budovu č.p. 5-jiná stavba nacházející se na cizím pozemku p.č. 96 zapsanou na listu vlastnictví 48 byl navrhován zápis vlastnického práva záznamem na základě jejího vydražení v dobrovolné dražbě pro vydražitele, jímž byl dlužník.

Z výslechu svědka Mgr. Karla Jäschke soud zjistil, že je starostou obce Stráž nad Nisou od roku 2002, že obec nabyla pozemek p.č. 96 převodem od státu v roce 1993 včetně příslušenství, o němž se domnívala, že jej tvoří nemovitosti a nádvoří, nebot' budova č.p. 5 měla svého vlastníka. Ze svědecké výpovědi soud dále zjistil, že obec se v dobré víře při převodu pozemku p.č. 96 žalobcům v roce 2009 domnívala, že příslušenství tohoto pozemku, které bylo s pozemkem převáděno, tvoří nemovitosti a nádvořím. Soud dále zjistil, že nemovitosti stály na pozemku již v roce 1993 a obec je v době od jejich nabytí až do roku 2009 nikdy neužívala.

Z těchto důkazů soud dovodil, že dříve existoval jediný pozemek p.č. 96, na němž se nacházela budova č.p. 5 a nemovitosti používané jako sklad. V říjnu 2002 vydražil dlužník pouze budovu č.p. 5 a nestal se vlastníkem pozemku pod touto budovou. Pozemek p.č. 96 nabyli žalobci vdubnu 2009 od obce Stráž nad Nisou kupní smlouvou, která obsahovala ujednání, že se pozemek převádí s příslušenstvím, které nebylo blíže určeno. Dále soud zjistil, že se nemovitosti nacházely na pozemku p.č. 96 nejméně od roku 1993, kdy pozemek nabyla obec v rámci převodu majetku od státu, přičemž obec je nikdy neužívala. V roce 2011 nechali žalobci pozemek rozdělit tak, že vznikly čtyři pozemky-p.č. 96/1, 96/8, 96/9 a 96/10, přičemž na pozemku p.č. 96/1 se nachází budova č.p.5, na pozemku p.č. 96/8 a 96/9 nemovitosti a pozemek p.č. 96/10 je ostatní plocha. Rozdělení pozemků bylo zapsáno do katastru nemovitostí, přičemž žalobci katastru nemovitostí kzápisu ohlásili nemovitosti jako nové stavby, ač je ve skutečnosti nepostavili. Nemovitosti nacházející se nyní na pozemcích p.č. 96/8 a 96/9 zapsal žalovaný do majetkové podstaty z důvodu jejich dlouhodobého užívání dlužníkem.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobci neprokázali, že nemovitosti (v době převodu neevidované v katastru nemovitostí) byly příslušenstvím pozemku, který nabyli kupní smlouvou. Jednalo se o stavby skladů, přičemž obec je jako předchozí vlastník pozemku nikdy neužívala a žalobci se nevyjádřili k tvrzení, že byly jako sklady v minulosti používány spolu s domem č.p. 5. Žalobci neprokázali, že obec byla vdobě převodu vlastníkem jak pozemku, tak nemovitostí. Vzhledem k tomu, že stavby zpravidla neplní doplňkovou (vedlejší) funkci kpozemku, neprokázali ani to, že obcí jakožto dosavadním vlastníkem pozemku určeny ktomu, aby s ním byly trvale užívány, nebot' to hospodářský účel pozemku,

'IU2 VSPH 24 //2U'|3 (KSLB 57 INS 6199/2010) jenž byl dle žalobců tvrzení věcí hlavní, vyžadoval. Z výslechu starosty obce nadto vyšlo najevo, že je neužívala vůbec. Vzhledem ktomu že žalobci neprokázali, že nemovitosti nabyli do svého vlastnictví (společného jmění manželů) jako příslušenství pozemku a že jim tedy svědčí vlastnické právo, které vylučuje soupis nemovitostí do majetkové podstaty dlužníka, žalobu zamítl.

Proti tomuto rozsudku se žalobci včas odvolali a požadovali, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že jejich žalobě v celém rozsahu vyhoví. Argumentovali zejména tím, že pokládají předmětné stavby za příslušenství pozemku. Tato skutečnost jednoznačně vyplývá ze znění kupní smlouvy ze dne 3.4.2009 a z výslechu svědka-starosty obce. Prodávající obec byla v době prodeje pozemku vlastníkem i předmětných nemovitostí a žalobci o této skutečnosti byli ze strany obce ujištěni. O dobré víře žalobců, že předmětné nemovitosti nabyli i s pozemkem svědčí i to, že na základě ohlášení byli žalobci v katastru nemovitostí zapsáni jako vlastníci. Zžádné z listin osvědčující vlastnické právo dlužníka k budově č.p. 5 na pozemku žalobců nevyplývá, že by dlužník ktéto stavbě nabyl jakékoliv příslušenství, tedy žalovaný neprokázal že má právní titul osvědčující vlastnické právo k předmětným budovám. Naopak žalobci prokázali, že kupní smlouvou nabyli k pozemku i příslušenství, a to předmětné budovy. Dále odkázali na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 31 Cdo 2772/2000, publikovaného ve sbírce pod č. 75/2004.

Žalovaný ve vyjádření kodvolání uvedl, že žalobci v dosavadním řízení nedoložili, že by se platně stali vlastníky nemovitostí, a to především proto, že v kupní smlouvě uzavřené mezi žalobci a obcí nebyly tyto stavby uvedeny. Pokud žalobci následně zpochybňují vlastnické právo dlužníka k nemovitostem, tak tato argumentace není na místě, nebot' v tomto řízení je na nich, aby tvrdili a prokázali, že jsou vlastníky nemovitostí. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a o.s.ř., dokazování podle ust. § 213 odst. 1 a 2 o.s.ř. doplnil a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 225 odst. 1 insolvenčního zákona se osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty.

Soud je při rozhodování o vylučovací žalobě povinen zabývat se tím, zda je žalobce aktivně legitimován k podání vylučovací žaloby z důvodu, jenž byl v daném případě postaven na tvrzení, že žalobci jsou vlastníky nemovitostí, jejichž vyloučení z majetkové podstaty se domáhali. Jedním ze základních předpokladů, při jejichž splnění vyhoví soud žalobě na vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty podle ust. § 225 insolvenčního zákona, je to, že osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu, prokáže nejen to, že tento majetek neměl (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazen, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo

'IU2 VSPH 24 //2U'|3 (KSLB 57 INS 6199/2010) zařazení majetku do soupisu, svědčí jí. Odvolací soud se proto zabýval tím, zda žalobci prokázali, že jim svědčí vlastnické právo k nemovitostem.

Ze zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že dne 16.10.2002 nabyl dlužník vdobrovolné dražbě pouze budovu č.5 na cizím pozemku p.č. 96. V této době vlastnila pozemek včetně nemovitostí obec Stráž nad Nisou. Podle vyjádření žalovaného začal dlužník užívat nemovitosti jako halu a sklad od roku 2004.

Podle kupní smlouvy ze dne 3.4.2009 prodala obec Stráž nad Nisou pozemek č.p. 96 s příslušenstvím žalobcům, přičemž dle svědecké výpovědi starosty obce Mgr. Karla Jäschke vyplývá nabyla převodem od státu pozemek č.p.96 včetně příslušenství, za něž považovala nemovitosti vzhledem ktomu, že dům č.p. 5 měl jiného vlastníka.

Odvolací soud se proto zabýval tím, zda nemovitosti byly svojí doplňkovou funkcí určeny ktomu, aby byly používány spolu svěcí hlavní, tedy s pozemkem č. 96. Příslušenstvím věci jsou podle ust. § 121 odst. 1 občanského zákoníku věci, které náležejí vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány.

Z geometrického plánu č. 158-27/2011 vyplývá, že dosavadní pozemek p.č. 96 byl později rozdělen na pozemky p.č. 96/1 (zastavěná plocha a nádvoří), 96/8 (zastavěná plocha a nádvoří), 96/9 (zastavěná plocha a nádvoří) a 96/ 10 (ostatní plocha), a je z něj zřejmé, že pozemek č. 96, na němž je umístěna budova č.p. 5, a nemovitosti sloužily k hospodářským účelům a vytvářejí uzavřený prostor, když je mezi nimi pouze zpevněné nádvoří. Lze proto dovodit, že na obec Stráž nad Nisou byl převeden pozemek č.p.96 i snemovitostmi, protože tento pozemek spolu snimi a zpevněným nádvořím tvoří jeden celek. Sohledem na charakter nemovitostí a umístění kolem zpevněného nádvoří(dvora) nebylo tyto nemovitosti samostatnými stavbami, ale tvořily součást hospodářského komplexu. Vzhledem ktomu, že nemovitosti jsou spojeny s věcí hlavní, tedy s pozemkem č.96, hospodářským účelem, lze ztohoto funkčního spojení dovodit, že tvoří jeho příslušenství. To potvrzuje i skutečnost, že ke všem stavbám na pozemku byl jediný přístup z přilehlé komunikace a do nemovitostí nebylo možné vstoupit odjinud než právě z pozemku č.96. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl proto odvolací soud kzávěru, že nemovitosti svým účelem jednoznačně tvoří příslušenství pozemku, na němž je umístěn popsaný hospodářský komplex. Správnosti tohoto závěru ostatně nasvědčuje i postup insolvenčního správce, jenž původně rovněž nepovažoval nemovitosti za součást majetkové podstaty dlužníka, když je na rozdíl od budovy č.p. 5 nezahrnul do soupisu majetkové podstaty, s žalobci jako vlastníky pozemku a nemovitostí tvořících jeho příslušenství vedl jednání o prodeji domu č.p. 5 a nemovitosti zapsal do soupisu poté, kdy neakceptoval nabídku žalobců na odkoupení budovy č.p. 5 ze dne 24.6.2011.

Jak již uvedeno shora, kupní smlouvou ze dne 3.4.2009 nabyli žalobci od obce Stráž nad Nisou pozemek č.p. 96 s příslušenstvím, jež představují nemovitosti. Přestože nemovitosti nebyly ve smlouvě specifikovány, vyšel odvolací soud například z rozsudků Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 133/2001 ze dne 2.10.2002 a 31 Cdo

'IU2 VSPH 24 //2U'|3 (KSLB 57 INS 6199/2010)

2772/2000 ze dne 15.4.2004, podle nichž taková specifikace není nezbytnou, a-jak již vysvětleno shora-přihlédl k tomu, že nemovitosti tvořily příslušenství pozemku č. 96, a postačilo, že ve smlouvě bylo uvedeno, že věc-pozemek č. 96 je převáděna se všemi součástmi a příslušenstvím. Prodávající-obec Stráž nad Nisou tak dostatečně vyjádřila vůli převést na žalobce i vlastnické právo k nemovitostem.

Žalobci tedy prokázali, že jsou vsouladu s aktuálním zápisem vlastnického práva k nemovitostem v katastru nemovitostí jejich vlastníky, že nemovitosti neměly být do soupisu majetkové podstaty dlužníka zařazeny a že právo, které vylučuje zařazení majetku do soupisu, svědčí jim.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora změnil odvolací soud podle ust. § 220 o.s.ř. napadený rozsudek a žalobě v celém rozsahu vyhověl. Vsouvislosti se změnou rozhodnutí ve věci samé rozhodl podle ust. § 224 odst.2 o.s.ř. též o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a podle ust. § 142 odst.1 o.s.ř přiznal žalobcům právo na jejich náhradu. Přiznaná náhrada zahrnuje odměnu advokáta podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 3.100,-Kč. Zástupce žalobců provedl v řízení před soudy obou stupňů celkem šest úkonů, proto odměna činí celkem 18600,-Kč. Kní náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300,-Kč za každý úkon, tj. celkem 1.800,-Kč, náhrada za promeškaný čas ve výši 600,-Kč a cestovné za cestu Liberec-Praha a zpět ve výši 1.225,-Kč, což spřipočtením daně spřidané hodnoty činí celkem 26.892,-Kč, přičemž ktěmto nákladů bylo třeba připočíst náklady na úhradu soudních poplatků ve výši 20.000,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje kzávěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci.

V Praze dne 12.prosince 2013

JUDr. Jiří K a r e ta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kůtová