102 VSPH 245/2014-168
156 ICm 694/2012 102 VSPH 245/2014-168 (KSPL 56 INS 13538/2011)









ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK J MENEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složenem z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky vprávní věci žalobkyně VFS Financial Services Czech Republic, s.r.o., sídlem Obchodní 109, Čestlice, pošta Říčany u Prahy, zast. advokátem JUDr. Janem Lukešem, Ph.D., sídlem Hybernská 1007/20, Praha 1, proti žalovaným 1) lng. Antonínu Divišovi, sídlem Žlutická 31, Plzeň, insolvenčnímu správci dlužníka Josefa Cinka, zast. advokátkou JUDr. Soňou Ulčovou, sídlem Klatovská 426/286, Plzeň, a 2) Josefu anonymizovano , anonymizovano , bytem Akátová 342, Štěnovice, o určení pravosti pohledávky o odvolání žalovaneho 2) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 156 lCm 694/2012-134 ze dne 21 .února 2014, takto: |. Rozsudek Krajského soudu v Plzni č.j. 156 ICm 694/2012-134 ze dne

21 .února 2014 se potvrzuje.

||. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

|||. Žalovaný 2) je povinen zaplatit žalobkyni 8.228,-Kč na náhradu nákladů odvolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Jana Lukeše, Ph.D.

(KSPL 56 INS 13538/2011)

Odůvodněnh

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným rozsudkem určil, že pohledávky žalobkyně ve výši 5.453.152,60 Kč, jež přihlásila vůči dlužníkovi (žalovaněmu 2) do insolvenčního řízení vedeněho Krajským soudem v Plzni pod sp.zn. KSPL 56 lNS 13538/2011, jsou po právu. Současně rozhodl o tom, že ve vztahu mezi žalobkyní ažalovaným 1) nemá žádný zúčastníků právo na náhradu nákladů řízení a že žalovaný 2) je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 45.801,60 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet jejího zástupce.

Ve skutkově rovině soud prvního stupně vprvní řadě konstatoval, že dne 7.2.2011 přihlásila žalobkyně do insolvenčního řízení vůči dlužníkovi podmíněně pohledávky v celkově výši 5.453.152,60 Kč, a to:

-pohledávku č. 1 ve výši 655.288,52 Kč sestávající z jistiny ve výši 338.148,32 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 317.140,20 Kč, přičemž jako důvod vzniku pohledávky č. 1 byla uvedena leasingová smlouva č. 160907 ze dne 4.4.2007 (dále těž jen Leasingová smlouva č. 1), od níž žalobkyně dne 23.6.2009 odstoupila,

-pohledávku č. 2 ve výši 736.711,69 Kč sestávající z jistiny ve výši 400.295,17 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 336.416,52 Kč, přičemž jako důvod vzniku pohledávky č. 2 byla uvedena leasingová smlouva č. 163318 ze dne 22.5.2007 (dále těž jen Leasingová smlouva č. 2), od níž žalobkyně dne 23.6.2009 odstoupila,

-pohledávku č. 3 ve výši 1.717.100,99 Kč sestávající z jistiny ve výši 968.855,43 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 748.245,56 Kč, přičemž jako důvod vzniku pohledávky č. 3 byla uvedena leasingová smlouva č. 200078 ze dne 28.2.2008 (dále těž jen Leasingová smlouva č. 3), od níž žalobkyně dne 23.6.2009 odstoupila,

-pohledávku č. 4 ve výši 1.229.959,81 Kč sestávající z jistiny ve výši 685.398,47 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 544.561,34 Kč, přičemž jako důvod vzniku pohledávky č. 4 byla uvedena leasingová smlouva č. 200079 ze dne 28.2.2008 (dále těž jen Leasingová smlouva č. 4), od níž žalobkyně dne 23.6.2009 odstoupila,

-pohledávku č. 5 ve výši 1.114.091,59 Kč sestávající z jistiny ve výši 611.676,02 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 502.415,57 Kč, přičemž jako důvod vzniku pohledávky č. 5 byla uvedena leasingová smlouva č. 200080 ze dne 28.2.2008 (dále těž jen Leasingová smlouva č. 5), od níž žalobkyně dne 23.6.2009 odstoupila.

Zlistin předložených žalobkyní učinil soud prvního stupně tyto skutkově a právní závěry:

Žalobkyně jako poskytovatel leasingu uzavřela se STENCI pro, s.r.o. (dále jen Společnost) Leasingově smlouvy č. 1 až 5, jejichž součástí byly Všeobecně obchodní podmínky (dále jen VOP) a na jejichž základě předala Společnosti předměty leasingu, a Společnost se zavázala řádně a včas hradit jednotlivě leasingově splátky. Žalovaný 2) se v prohlášení ručitele (dále jen Prohlášení ručitele) zavázal, že žalobkyni uhradí za Společnost veškerě dluhy a závazky vyplývající z Leasingových smluv č. 1 až 5 včetně úroků a vynaložených nákladů. Žalobkyně svoji povinnost dle Leasingových smluv č. 1 až 5 splnila a předměty leasingu Společnosti předala. Jelikož Společnost přestala hradit leasingově splátky, žalobkyně dne 23.6.2009 od Leasingových smluv č. 1 až 5 odstoupila a následně jí vyúčtovala vzájemně pohledávky a závazky.

(KSPL 56 INS 13538/2011)

Kvýhradám žalovaných proti oprávněnosti a výši tzv. vícenákladů soud prvního stupně kromě jiněho uvedl, že jelikož Společnost nesplnila povinnost vrátit předměty leasingu do 2 dnů potě, co jí bylo doručeno odstoupení od Leasingových smluv č. 1 až 5 (k předání předmětů leasingu došlo až vsrpnu 2009), žalobkyni vznikly nemalě náklady se zajištěním (vyhledáním a odebráním) předmětů leasingu. Žalobkyni proto nelze vytýkat, že zde využila služeb ARAH SECURITY SERVICE, s.r.o. Jelikož předměty leasingu byly 10 dnů umístěny na odstavně ploše, neměl soud pochybnosti ani o účelnosti nákladů za parkovně, jež byly vyfakturovány Otakarem Šebelou.

Soud nepovažoval za důvodnou ani námitku žalovaněho 1), že žalobkyně měla vyhotovit 2 znaleckě posudky ohledně tržní ceny každěho z odebraných vozidel. V článku 16 VOP-podle něhož Výše výtěžku z prodeje předmětu leasingu bude podle volby žalobce zjištěna na základě skutečně dosaženěho výtěžku prodeje anebo na základě posudku znalce. Pokud se zjištění výtěžku z prodeje uskuteční na základě posudku znalce, umožní žalobce klientovi, aby předmět leasingu za zjištěnou hodnotu sám nabyl, anebo předmět leasingu prodá za zjištěnou hodnotu zájemci určeněmu klientem -se totiž jednoznačně hovoří toliko o jednom znalci a jednom posudku. Nadto je podle soudu nutno přihlědnout k tomu, že vozidla byla žalobkyní prodána za vyšší ceny, než byly uvedeny ve znaleckých posudcích. Soud se ztotožnil s názorem žalobkyně, že žalovaný 1) nespecifikoval, v čem tkví neoprávněnost vyúčtovaných vícenákladů , a naopak měl zato, že žalobkyně doložila veškerě faktury a doklady ohledně částek, kterě zahrnula do konečněho vyúčtování. Struktura vyúčtování koresponduje dle názoru soudu i se zásadami, kterě mají být zohledněny při předčasněm ukončení leasingu dle platně judikatury.

Jelikož Společnost žalobkyni svě závazky dle vyúčtování neuhradila, vyzvala žalobkyně kjejich úhradě žalovaněho 2) jako ručitele, ten však svým povinnostem nedostál. Proto soud žalobě vyhověl. Nákladový výrok mezi žalobkyní a žalovaným 1) odůvodnil soud ust. § 202 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a mezi žalobkyní a žalovaným 2) ust. § 142 odst. 1 občanskěho soudního řádu (dále jen OSŘ).

Proti tomuto rozsudku Krajskěho soudu vPlzni podal žalovaný 2) včasně odvolání, vněmž vprvní řadě namítal, že nebyl účasten jednání před soudem prvního stupně, ačkoli se ho zúčastnit chtěl, čímž byla porušena jeho procesní práva. Dále namítal, že výše úroku z prodlení, jenž dle článku 4.3. VOP činí 0,1 % dlužně částky za každý den prodlení, je v rozporu sdobrými mravy. Poukazoval rovněž na to, že znalci by neměla náležet odměna, nebot, jím zpracovaně znaleckě posudky stanovující cenu předmětů leasingu (vozidel) byly-vsituaci, kdy vozidla byla zpeněžena za vyšší částku-neobjektivní. Žalovaný 2) vyslovil názor, že žalobkyně uplatnila vícenáklady , jež s ním jako ručitelem (přímo) nesouvisejí a mezi něž náleží např. poplatek inkasní agentuře a platby související s parkovným a změnami při přepisu leasingových nájemců či kupujících. Zejměna ztěchto důvodů navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření kodvolání vprvní řadě konstatovala, že se soud prvního stupně řádně vypořádal s tím, proč nebylo jednání, jehož se žalovaný 2) nezúčastnil, odročeno. Zdůraznila, že leasingová smlouva je smlouvou inominátní,

(KSPL 56 INS 13538/2011) a proto se práva a povinnosti smluvních stran řídí především tím, co si smluvní strany mezi sebou ujednaly, a poukázala na to, že to, jakým bude dále postupováno a jak budou vzájemná práva mezi leasingovým pronajímatelem a leasingovým nájemcem vypořádána v případě odstoupení od leasingových smluv, bylo v těto věci sjednáno v článku 15.4 VOP. Ke zbytkovým odvolacím tvrzením uvedla, že nebyly tvrzeny před soudem prvního stupně, a proto k nim nelze v odvolacím řízení v souladu s principem neúplně apelace přihlížet. Proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal jí právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud dle ust. § 212 a 212a OSR přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, kterě jeho vydání předcházelo, a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Odvolací soud nesouhlasí s procesní výhradou, podle níž soud žalovaněmu 2) tím, že dle ust. § 101 odst. 3 OSR věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, upřel právo jednat před soudem. Je totiž stejně jako žalobkyně toho názoru, že žalovaný 2) lěkařskou zprávou ze dne 19.2.2014 (č.l. 123), jež byla soudu doručena dne 21.2.2014 v 9 hod. 26 min. a jíž odůvodnil žádost o odročení jednání nařízeněho na den 21.2.2014 v 9 hod, nedoložil, že tvrzená nemoc, která mu měla bránit v účasti na tomto jednání, v době konání jednání trvala, a neučinil tak včas (žádost o odročení jednání nebyla soudu doručena nejpozději při zahájení jednání). Z lěkařskě zprávy přitom není zřejmě, že by onemocnění žalovaněho 2) bylo takověho rázu, aby mu znemožnilo osobně se dostavit na jednání nebo zajistit svoji účast na něm prostřednictvím zástupce, což ostatně učinil v případě jednání konaněho před odvolacím soudem. Žalovaněmu 2) sohledem na charakter jeho onemocnění lze rovněž přičíst k tíži, že se o svě nemoci nepokusil informovat soud telefonicky nebo pomocí jině osoby, ačkoli mu muselo být jasně, že poštovní zásilka obsahující omluvu nemusí soudu dojít včas, tedy před konáním jednání.

Kdalší části odvolací argumentace je vprvní řadě třeba uvěst, že-jak správně uvedla žalobkyně-jde o argumentaci zakládající se na skutečnostech, jež nebyly uplatněny před soudem prvního stupně a jež dle ust. § 205a OSR nejsou způsobilým odvolacím důvodem nehledě na to, že neobstojí ani ve věcně rovině. Odvolací soud je totiž na rozdíl od žalovaněho 2) toho názoru, že sohledem na celkový obsah Leasingových smluv č. 1 až 5 je sazba úroků z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužně částky v souladu s dobrými mravy. Odvolací soud nepovažuje za správnou (logickou) ani úvahu žalovaněho 2), podle níž je (byl) posudek znalce stanovující hodnotu předmětu leasingu (vozidel) neobjektivní jen proto, že vozidla byla později prodána za vyšší částku.

Vsituaci, kdy bylo vřízení před soudem prvního stupně zjištěno, že se žalovaný 2) vProhlášení ručitele zavázal, že žalobkyni uhradí veškerě dluhy a závazky vyplývající z Leasingových smluv č. 1 až 5 včetně vynaložených nákladů, pokud je neuspokojí Společnost, neobstojí ani výtky, že žalobkyně uplatňuje vícenáklady , jež se žalovaným 2) jako ručitelem (přímo) nesouvisejí.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud kzávěru, že odvolání je nedůvodně, postupoval proto podle ust. § 219 OSR a napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

(KSPL 56 INS 13538/2011)

Při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobkyní a žalovaným 1) aplikoval odvolací soud ust. § 224 odst. 1 OSR a § 202 odst. 1 IZ, podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobkyní ažalovaným 2) aplikoval odvolací soud ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSR ažalobkyni je přiznal vrozsahu odměny za zastupování advokátem ve výši 6.200,-Kč podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen Advokátní tarif) a dvou náhrad hotových výdajů po 300,-Kč podle ust. § 13 odst. 3 Advokátního tarifu (vyjádření kodvolání a účast na jednání před soudem), což s připočtením 21 % DPH ve výši 1.428,-Kč činí celkem 8.228,-Kč.

P o u č e n í: Proti bodu l. výroku tohoto rozhodnutí je dovolání přípustně, jestliže napadeně rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotněho nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustáleně rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajskěho soudu v Plzni k Nejvyššímu soudu ČR.

Proti bodu ll. výroku tohoto rozhodnutí není dovolání přípustně.

V Praze dne 9. října 2014

JUDr. Jiří K a r e ta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná