102 VSPH 243/2016-53
178 ICm 3784/2015 102 VSPH 243/2016-53 (MSPH 78 INS 8077/2012)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci žalobkyně Mgr. Bc. Martiny Čápové, bytem Praha 5, Lamačova 23, zast. advokátkou Mgr. Petrou Fenikovou, sídlem Baškirská 1404/1, Praha 10, proti žalované JUDr. Lucii Marešové, sídlem Vodičkova 32, Praha 1, insolvenční správkyni dlužnice SW STEEL s.r.o., IČ: 25089013, o náhradu škody, o odvolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 178 ICm 3784/2015-32 ze dne 5. února 2016,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č. j. 178 ICm 3784/2015-32 ze dne 5. února 2016 se v bodě II. výroku mění tak, že se žalobkyni přiznává osvobození od placení soudních poplatků v rozsahu 96 %; ve zbytku se návrh na osvobození od soudních poplatků zamítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze v bodě I. výroku shora označeného usnesení zamítl návrh žalobkyně na přerušení řízení a v bodě II. výroku nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků.

V odůvodnění usnesení soud reprodukoval dosavadní průběh řízení zejména tak, že: 1) žalobou ze dne 7. 9. 2015 (č. l. 1-2) se žalobkyně jako věřitelka dlužnice domáhala určení, že žalovaná jako insolvenční správkyně dlužnice je povinna uhradit do majetkové podstaty dlužnice škodu v celkové výši 23.510.000,-Kč (správně mělo být uvedeno 24.510.000,-Kč), kterou měla žalovaná způsobit tím, že vůči AKNEL Group, a.s., IČ: 26093260 (dále jen Společnost A) nevymáhala pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení vzniklou tím, že dlužnice Společnosti A hradila nájemné na základě absolutně neplatné nájemní smlouvy, 2) usnesením ze dne 8. 10. 2015 (č. l. 7) vyzval soud žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 1.225.000,-Kč, 3) podáním ze dne 14. 10. 2015 (č. l. 8-9) požádala žalobkyně o osvobození od soudních poplatků, s tím, že: -její majetkové poměry jí stanovený soudní poplatek neumožňují zaplatit, neboť v době před podáním žaloby ukončila mateřskou dovolenou, -žalobu podala v zájmu všech oprávněných věřitelů dlužnice, když žalovaná neplní řádně své povinnosti a věřitelský orgán je nečinný; potud odkazovala na ust. § 11 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích, podle něhož se od poplatku isir.justi ce.cz 178 ICm 3784/2015 (MSPH 78 INS 8077/2012) osvobozují řízení ve věcech přiznání statusu veřejné společnosti, 4) žalobkyně na základě výzvy soudu předložila vyplněný formulář Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce , z něhož plyne, že: -sice pracuje jako referentka Ministerstva práce a sociálních věcí, nicméně výši příjmů u tohoto zaměstnavatele neuvedla ani nedoložila, -je vdaná, živí 2 nezletilé děti, a měsíční příjem jejího manžela činí cca 30 500,-Kč, -sice vlastní automobil zn. DACIA, družstevní podíl v bytovém družstvu Lamačova 906/23 a družstevní podíl v bytovém družstvu Průkopník Varnsdorf, nicméně hodnotu tohoto majetku neuvedla, 5) na schůzi věřitelů konané dne 1. 12. 2015 (č. d. B-174), jíž se žalobkyně zúčastnila, bylo žalované uloženo, aby do majetkové podstaty dlužnice zapsala pohledávky vůči Společnosti A z titulu dlužného nájemného a bezdůvodného obohacení, což žalovaná učinila dne 10. 12. 2015 (č. d. B-177), 6) podáním ze dne 18. 1. 2016 (č. l. 29) navrhla žalobkyně přerušení (tohoto) řízení do doby úspěšného uplatnění předmětných nároků vůči Společnosti A žalovanou.

Při posuzování důvodnosti návrhu žalobkyně na osvobození od placení soudních poplatků měl soud za rozhodující, že jelikož žalovaná do soupisu majetkové podstaty zapsala pohledávku vůči Společnosti A, základní předpoklad pro uplatnění nároku na náhradu škody odpadl. K tvrzení žalobkyně, že žalovaná dosud neučinila žádné kroky k vymožení těchto pohledávek, uvedl, že již samotné sepsání pohledávek do podstaty zavazuje žalovanou k tomu, aby pohledávky vymáhala. Dodal, že žalobkyni v postavení věřitelky nic nebrání v tom, aby vstoupila se žalovanou do jednání a vyžádala si informace o dalším postupu při vymáhání uvedených pohledávek. Proto žalobu posoudil jako bezúspěšné uplatňování práva a důvody pro osvobození žalobkyně od placení soudních poplatků neshledal.

Proti bodu II. výroku tohoto usnesení Městského soudu v Praze, jímž nebylo vyhověno jejímu návrhu na osvobození od placení soudních poplatků, podala žalobkyně včasné odvolání, v němž se závěrem soudu, že se z její strany jedná o bezúspěšné uplatňování práva, neboť žalovaná dne 10. 12. 2015 sepsala do majetkové podstaty dlužnice pohledávky za Společností A z titulu bezdůvodného obohacení za užívání nemovitostí ve vlastnictví dlužnice, nesouhlasila.

V této souvislosti poukazovala na to, že žalovaná musela mít vědomost o existenci předmětných pohledávek minimálně od 22. 9. 2014, kdy byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 10 Co 394/2013 potvrzen rozsudek Okresního soudu v Děčíně sp. zn. 28 C 648/2010 ze dne 12. 7. 2010. Tím bylo najisto postaveno, že předmětné nemovitosti jsou ve vlastnictví dlužnice a že Společnost A je tedy minimálně od 1. 6. 2010 (kdy byla uzavřena nájemní smlouva mezi Společností A jako pronajímatelkou a dlužnicí jako nájemkyní) do ledna 2015 (kdy je předala žalované) užívala bez právního důvodu. Pokud žalovaná po více než rok (tj. od 22. 9. 2014 do 10. 12. 2015) neučinila ničeho, coby směřovalo k vymáhání pohledávek dlužnice, vše za situace, kdy jí vznik pohledávek byl znám minimálně od 22. 9. 2014, pak zcela jistě porušila své zákonné povinnosti a odpovídá tak za způsobenou škodu. 178 ICm 3784/2015 (MSPH 78 INS 8077/2012)

Zejména z těchto důvodů žalobkyně požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že jí od placení soudních poplatků osvobodí.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), a aniž nařizoval jednání v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) OSŘ, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 138 odst. 1 OSŘ může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Z této úpravy plyne, že účastníkovi lze přiznat osvobození od soudních poplatků jen tehdy, odůvodňují-li to jeho majetkové poměry, a současně nejde-li z jeho strany o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.

O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva se jedná zejména tehdy, jestliže již ze skutkových tvrzení žadatele (aniž by bylo třeba provádět dokazování) je nepochybné, že mu ve věci nemůže být vyhověno, nebo je zřejmé, že důvodem podání návrhu je činit žalovanému obtíže, aniž návrh sám má nějakou naději na úspěch. O takový případ se však v této věci z důvodů uplatněných v odvolání nejedná. Jinými slovy, jen z toho, že žalované bylo dne 1. 12. 2015 uloženo, aby do soupisu majetkové podstaty dlužnice zapsala pohledávky vůči Společnosti A, a jen z toho, že žalovaná tak dne 10. 12. 2015 učinila, nelze dovodit, že žalobkyně nezpůsobila (nemohla způsobit) na majetkové podstatě (a tudíž i žalobkyni) škodu tím, že předmětné pohledávky vůči Společnosti A nevymáhala již v době, kdy se o jejich existenci dozvěděla (měla dozvědět).

Odvolací soud se proto zabýval tím, zda osvobození od soudních poplatků odůvodňují majetkové poměry žalobkyně.

Poměry účastníka, který je fyzickou osobou (jak tomu je v tomto případě), odůvodňují osvobození od soudních poplatků tehdy, jestliže vzhledem ke stavu svého jmění (majetku a dluhů) není schopen platit náklady řízení, aniž by tím ohrozil vlastní výživu (v rozsahu odpovídajícím zejména jeho potřebám a zdravotnímu stavu) a výživu osob, k nimž má nebo k nimž převzal vyživovací povinnost. Při posuzování jeho poměrů samozřejmě nelze brát v úvahu veškerý jeho majetek; podstatné jsou příjmy z výdělečné nebo jiné činnosti účastníka, výnosy jeho majetku a další jeho disponibilní peněžní prostředky (včetně možnosti si je opatřit prací nebo jiným zákonným způsobem) a zásadně se nepožaduje, aby (pouze v zájmu zaplacení nákladů řízení) účastník zpeněžoval (samozřejmě, nejde-li o obchodování vyplývající z podnikatelské činnosti účastníka) své movité nebo nemovité věci nebo jiný majetek. Účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. 178 ICm 3784/2015 (MSPH 78 INS 8077/2012)

Jestliže to poměry (nedostatek disponibilních peněžních prostředků) žádajícího účastníka nedovolují, je soud povinen mu přiznat odpovídající osvobození od soudních poplatků (zcela, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony)-k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1301/2013 ze dne 17. 7. 2013 uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

V poměrech této věci je z údajů o majetkových poměrech žalobkyně, které doplnila podáním ze dne 23. 3. 2016, zřejmé, že její čistý měsíční příjem, jež pobírá u Ministerstva práce a sociálních věcí, činí 19.800,-Kč. Za těchto okolností je odvolací soud-s přihlédnutím k tomu, že průměrná měsíční mzda manžela žalobkyně činila 30.500,-Kč a výše soudního poplatku za žalobu byla soudem prvního stupně stanovena na 1.225.500,-Kč-toho názoru, že jsou dány podmínky pro částečné 96 % osvobození od soudních poplatků. Postupoval proto podle ust. § 220 odst. 1 a § 167 odst. 2 OSŘ a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 3. října 2016

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela