102 VSPH 237/2015-156
56 ICm 1702/2011 102 VSPH 237/2015-156 (KSPA 56 INS 7291/2009)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky v právní věci žalobce Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Fügnerova 225, Pardubice, zast. advokátem Mgr. Milošem Znojemským, sídlem Velké náměstí 29/39, Hradec Králové, proti žalovanému JUDr. Kamilu Podroužkovi, sídlem Fráni Šrámka 1139, Hradec Králové, insolvenčnímu správci dlužnice Mgr. Lenky anonymizovano , anonymizovano , o vyloučení nemovitosti ze soupisu majetkové podstaty, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. 56 ICm 1702/2011-139 ze dne 28. ledna 2015,

t a k t o:

I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. 56 ICm 1702/2011-139 ze dne 28. ledna 2015 se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2.802,-Kč na náhradu nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích v bodě I. výroku shora označeného rozsudku zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal vyloučení tam specifikované nemovitosti zapsané u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrálního pracoviště v Pardubicích na LV č. 481, pro katastrální území Rosice nad Labem a obec Pardubice (dále jen Nemovitost), ze soupisu majetkové podstaty dlužnice, a v bodě II. výroku rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. (KSPA 56 INS 7291/2009)

V odůvodnění rozsudku soud reprodukoval obsah žaloby zejména tak, že žalobce nesouhlasil se stanoviskem, jímž žalovaný odůvodnil zahrnutí Nemovitosti do soupisu majetkové podstaty dlužnice, podle něhož jsou závazky dlužnice vyšší než hodnota Nemovitosti, a (žalobce) proto trval na vypořádání společného jmění manželů (žalobce a dlužnice). Žalovaný setrval na stanovisku, že Nemovitost zahrnul do soupisu majetkové podstaty dlužnice postupem dle ust. § 274 insolvenčního zákona (dále jen IZ), neboť vypořádání společného jmění manželů (dále jen SJM) nelze provést proto, že závazky dlužnice ve výši 2.953.391,28 Kč jsou vyšší než majetek náležející do SJM, jež tvoří (především) Nemovitost, jejíž hodnota určená znaleckým posudkem ze dne 28. 2. 2011 činí 2. 050. 000,-Kč. Ve skutkové rovině vyšel soud zejména z toho, že: 1) usnesením ze dne 2. 6. 2010 (č.d. A-37) byl zjištěn úpadek dlužnice a do funkce insolvenčního správce byl ustanoven žalovaný, 2) usnesením ze dne 4. 10. 2010 (č.d. B-27) byl na majetek dlužnice prohlášen (nepatrný) konkurs, 3) dne 16. 7. 2010 zapsal žalovaný do soupisu majetkové podstaty dlužnice Nemovitost (s tím, že její cenu určí znalec) a dne 5. 5. 2014 movitý majetek v hodnotě 24.600,-Kč, 4) aktuální objem zjištěných pohledávek věřitelů přihlášených do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice činí 2.916.133 Kč, 5) podle odhadu ze dne 25. 4. 2009 zpracovaného soudní znalkyní Ivanou Kobosilovou Hudovou předloženého žalobcem (č.l. 4-6) činila tržní hodnota Nemovitosti 4.650.000,-Kč, 6) podle znaleckého posudku ze dne 15. 1. 2012 zpracovaného soudní znalkyní Ivanou Kobosilovou Hudovou předloženého žalobcem (č.l. 72-77) činila výsledná cena Nemovitosti 2.303.574,-Kč a obvyklá cena Nemovitosti (včetně stavební parcely č. 274 a pozemkové parcely č. 370/5) 3.900.000,-Kč, 7) podle znaleckého posudku ze dne 28. 2. 2011 zpracovaného soudní znalkyní Česká znalecká, a.s. předloženého žalovaným (č.l. 14-53) činila tržní hodnota Nemovitosti 2.050.000,-Kč, 8) podle znaleckého posudku č. 1302-9/14 ze dne 10. 6. 2014 (dále jen Znalecký posudek) zpracovaného soudní znalkyní Ing. Pavlínou Neumannovou ustanovenou soudem (č.l. 92-109), vůči němuž neměli účastníci řízení výhrady, činila výsledná cena Nemovitosti 2.280.140,-Kč a obvyklá cena Nemovitosti 2.500.000,-Kč, 9) dne 25. 2. 2013 podal JUDr. Kamil Podroužek jako insolvenční správce dlužnice (zde žalovaný) proti Jiřímu anonymizovano jako manželu dlužnice (zde žalobce) žalobu na vypořádání SJM; řízení je vedeno před Krajským soudem v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 56 ICm 632/2013 (dále jen Řízení o vypořádání SJM), 10) v době prohlášení konkursu na majetek dlužnice SJM, do něhož náležely věci sepsané v soupisu majetkové podstaty dlužnice, trvalo.

V rovině právního posouzení věci soud konstatoval, že jelikož je hodnota aktiv náležejících do SJM, jež sestávají z Nemovitostí v hodnotě 2.500.000,-Kč a movitých věcí v hodnotě 24.600,-Kč a jež činí 2.524.600 Kč, nižší než hodnota závazků dlužnice, jež činí 2.916.133,-Kč, je SJM předluženo. Proto se uplatní úprava (KSPA 56 INS 7291/2009) obsažená v ust. § 274 IZ, podle níž nelze provést vypořádání SJM (protože závazky dlužnice jsou vyšší než majetek, který do SJM náleží) a podle níž se veškerý majetek náležející do SJM zahrne do majetkové podstaty dlužnice. Na tom podle názoru soud nemůže nic změnit ani to, že dlužník v rámci svého insolvenčního řízení vedeného před tamním soudem pod sp. zn. KSPA 56 INS 21847/2011 v rámci schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře průběžně plní 5 věřitelům své závazky; ty se totiž se závazky dlužnice kryjí pouze omezeně. Na tomto základě uzavřel soud na tom, že Nemovitost byla do soupisu majetkové podstaty dlužnice zahnuta po právu, a žalobu na její vyloučení ze soupisu proto jako nedůvodnou zamítl.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích podal žalobce včasné odvolání, v němž vyjádřil přesvědčení, že aktuální hodnota SJM převyšuje výši závazků dlužnice, a tudíž není možný postup dle ust. § 274 IZ, a naopak je namístě SJM vypořádat a Nemovitost ze soupisu majetkové podstaty dlužnice vyjmout. V této souvislosti poukázal především na to, že při hodnotě Nemovitosti, z níž vyšel soud prvního stupně, je hodnota závazků dlužnice vyšší než hodnota majetku náležejícího do SJM jen v řádu desítek tisíc Kč nehledě na to, že dojde k růstu cen rodinných domů o 10 % a hodnota Nemovitosti tak stoupne, a nehledě na to, že celková výše jeho plnění v rámci oddlužení bude činit minimálně 80 %, v důsledku čehož poklesne výše závazků dlužnice natolik, že bude nižší než hodnota majetku náležejícího do SJM. Proto požadoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že Nemovitost ze soupisu majetkové podstaty dlužnice vyloučí.

Žalovaný ve vyjádření k odvolání označil tvrzení žalobce, že hodnota závazků dlužnice přesahuje hodnotu Nemovitosti pouze v řádu desítek tisíc Kč za zcela přehnané, když je (naprosto) zřejmé, že tento rozdíl je značný. V této souvislosti poukázal především na to, že hodnota Nemovitosti byla znaleckým posudkem České znalecké, a.s. stanovena na částku 2.050.000 Kč, a Znaleckým posudkem Ing. Pavly Neumannové na částku 2.500.000,-Kč, zatímco výše závazků dlužnice činí 2.916.133,-Kč. K tvrzení žalobce, že v okamžiku, kdy dojde k růstu cen rodinných domů o 10 %, bude již hodnota Nemovitostí vyšší než výše závazků dlužnice, uvedl, že Nemovitost vlivem svého stáří (spíše) hodnotu ztrácí. Zejména z těchto důvodů požadoval, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a vůči žalobci mu přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté, co odvolání projednal na jednání konaném dne 3. 12. 2015, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Odvolací soud především zdůrazňuje, že Nejvyšší soud ČR již v rozsudku sp. zn. 31 Cdo 1908/98 ze dne 16. 6. 1999 uveřejněném pod č. 20/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, při řešení procesních otázek v rámci vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů zaniklého prohlášením konkursu v poměrech zákona o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV) dospěl k závěru, podle něhož je řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví úpadce zvláštním druhem sporu vyvolaného konkursem, kterým se vymezuje rozsah majetku konkursní podstaty (KSPA 56 INS 7291/2009) a který nahrazuje spor o vyloučení věci z konkursní podstaty. Vyšel přitom z toho, že do konkursní podstaty bez dalšího náleží majetek, který dlužníkovi patřil v den prohlášení konkursu (srov. ust. § 6 ZKV), a je proto povinností správce konkursní podstaty zařadit po prohlášení konkursu do soupisu konkursní podstaty všechny věci náležející do bezpodílového spoluvlastnictví úpadce, avšak s poznámkou, že dosud neproběhlo vypořádání. Rozhodnutí, kterým soud na základě požadavku obsaženého v ust. § 26 odst. 1 ZKV bezpodílové spoluvlastnictví vypořádá (lhostejno, zda k návrhu správce nebo k návrhu úpadcova manžela podanému vůči správci), je pak podkladem pro vyloučení věcí, jež byly přikázány manželu úpadce, z konkursní podstaty. Správce tak učiní u příslušných položek soupisu konkursní podstaty poznámkou o výsledku řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví. Řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví je tu zvláštním druhem sporu vyvolaného konkursem (incidenčního sporu), kterým se vymezuje rozsah majetku konkursní podstaty. Výsledek řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví zaniklého prohlášením konkursu je správce (i jako účastník řízení), stejně jako konkursní soud, povinen respektovat; konkursnímu soudu proto ani nepřísluší vyzývat manžela úpadce po proběhnuvším vypořádání k podání vylučovací žaloby.

Jelikož jsou tyto závěry-s ohledem na znění ust. § 205, § 268 a § 270 IZ-zcela aplikovatelné i při řešení procesních otázek v rámci vypořádání SJM zaniklého prohlášením konkursu v poměrech IZ, nelze než konstatovat, že je žaloba, jíž se manžel dlužnice domáhal vyloučení Nemovitosti náležející do SJM ze soupisu majetkové podstaty s odůvodněním, že SJM je třeba vypořádat, nedůvodná. Rozsah majetku náležejícího do soupisu majetkové podstaty dlužnice přitom již byl vymezen v Řízení o vypořádání SJM, které nahrazuje (toto) řízení o vyloučení Nemovitosti ze soupisu majetkové podstaty, v němž byla rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č.j. 56 ICm 632/2013-70 ze dne 28. 1. 2015 (č.d. C3-10), jenž nabyl právní moci dne 14. 2. 2015, žaloba insolvenčního správce dlužnice (zde žalovaného) na vypořádání SJM zamítnuta s odůvodněním, že vypořádání SJM nelze provést proto, že závazky dlužnice jsou vyšší než majetek náležející do SJM. Žalovaný proto nepochybil, pokud dle ust. § 274 IZ zahrnul celý majetek náležející do SJM Nemovitost nevyjímaje do soupisu majetkové podstaty dlužnice.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným a napadený rozsudek proto podle ust. § 219 OSŘ jako věcně správný potvrdil.

O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a ust. § 142 odst. 1 OSŘ s tím, že tyto náklady sestávají z náhrady cestovných výdajů ve výši 1.416,-Kč za použití silničního motorového vozidla k soudnímu jednání konanému dne 3. 12. 2015 na trase Hradec Králové-Praha a zpět v délce 232 km, jež sestává ze základní náhrady ve výši 858,-Kč (3,70 X 232) anáhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu ve výši 558,-Kč (0,067 x 232 x 35,90), a z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 900,-Kč za 3 úkony, u nichž žalovaný nedoložil výši svých hotových výdajů (písemné vyjádření k odvolání, příprava účasti na jednání a účast na jednání před odvolacím soudem) po 300,-Kč dle ust. § 151 odst. 3 OSŘ a ust. § 1 odst. 1 a 3 písm. a) až c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 (KSPA 56 INS 7291/2009)

Sb., což s připočtením 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 486,-Kč, celkem činí 2.802,-Kč.

P o u č e n í: Proti bodu I. výroku tohoto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích.

Proti bodu II. výroku tohoto rozsudku není dovolání přípustné.

V Praze dne 3. prosince 2015

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná