102 VSPH 236/2013-71
57 ICm 328/2012 102 VSPH 236/2013-71 (KSLB 57 INS 14886/2011)









ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK J MENEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky v právní věci žalobkyně AB 5 B.V., sídlem Strawinskylaan 933, WTC Twr B, 1077XX, Nizozemské království, zast. advokátem JUDr. Petrem Pečeným, sídlem Purkyňova 74/2, Praha 1, proti žalované KONKURSNÍ, v.o.s., sídlem Měsíčná 256/2, Liberec, insolvenční správkyni dlužníka Lukáše Havlíčka, zast. advokátem JUDr. Rudolfem Vaňkem, sídlem tamtéž, ourčení pravosti pohledávky oodvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. 57 lCm 328/2012-50 ze dne 21 .února 2013 takto:

|. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. 57 ICm 328/2012-50 ze dne 21 .února 2013 se v bodě |||. výroku potvrzuje.

||. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 10.600,-Kč na náhradu nákladů odvolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Rudolfa Vaňka.

Odůvodněnh

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ve výroku označeným rozsudkem určil, že žalobkyně má vůči dlužníkovi nezajištěné a nevykonatelné pohledávky ve výši 44.977,68 Kč a 29.413,49 Kč (body l. a ll. výroku), ve zbývající části, jíž se žalobkyně domáhala určení pravosti pohledávky ve výši 35.856,5O Kč, žalobu zamítl (bod lll. výroku) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod lV. výroku).

Ve skutkové rovině vyšel soud z toho, že:

(KSLB 57 INS 14886/2011)

1) dne 11.10.2005 uzavřela předchůdkyně žalobkyně Home Credit, a.s. (dále jen žalobkyně) s dlužníkem smlouvu o úvěru (dále jen Úvěrová smlouva), již se zavázala poskytnout mu úvěr do výše 15.000,-Kč a dlužník se zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 800,-Kč. V Hlavě 9 § 16 obchodních podmínek (dále jen Obchodní podmínky), jež byly nedílnou součástí Úvěrové smlouvy, bylo sjednáno, že spory vzniklé z Úvěrové smlouvy nebo v souvislosti s ní budou rozhodovány jedním rozhodcem, kterého určí JUDr. Radim Kuchta zjím vedeného seznamu rozhodců s tím, že pro určeného rozhodce budou platit Rozhodčí a Poplatková pravidla publikovaná na internetových stránkách www.iudicium.cz. V Hlavě 7 § 4 Obchodních podmínek bylo obsaženo prohlášení dlužníka o prodloužení promlčecí doby veškerých práv žalobkyně v souvislosti s poskytnutím úvěru včetně práva na vrácení úvěru a zaplacení příslušenství na dobu 10 let ode dne, kdy počala běžet poprvé,

2) dlužník čerpal úvěr a hradil splátky od listopadu roku 2005 cca do prosince roku 2008; jelikož od ledna roku 2009 přestal splátky hradit, byl dne 29.4.2009 úvěrový závazek ve výši 54.098,01 Kč zesplatněn, dlužník závazek částečně uhradil, když dne 25.5.2009 poukázal na účet žalobkyně částku 10.000,-Kč,

3) dne 8.12.2009 vydal JUDr. Radim Kuchta rozhodčí nález sp. zn. BUL-PPF-H 89/2009 (dále jen Rozhodčí nález), jímž bylo dlužníkovi uloženo, aby žalobkyni zaplatil 44.977,68 Kč s úrokem ve výši součtu kapitalizovaného úroku ve výši 3.808,-Kč a úroku ve výši 26,64 % ročně z částky 44.977,68 Kč a aby jí nahradil náklady rozhodčího řízení ve výši 20.646,5O Kč; z odůvodnění Rozhodčího nálezu vyplývá, že dlužník byl v rozhodčím řízení nečinný a žádné námitky v něm nepodal,

4) dne 8.11.2011 zjistil insolvenční soud úpadek dlužníka a do funkce insolvenční správkyně ustanovil žalovanou,

5) dne 7.12.2011 přihlásila žalobkyně do insolvenčního řízení nezajištěnou a dle Rozhodčího nálezu vykonatelnou pohledávku vcelkové výši 110.247,67 Kč (dále jen Pohledávka) sestávající z jistiny ve výši 44.977,68 Kč (dále jen Pohledávka č. 1), 26,64 % smluvního úroku ve výši 29.413,49 Kč (dále jen Pohledávka č. 2), nákladů rozhodčího řízení ve výši 20.646,5O Kč (dále jen Pohledávka č. 3) a nákladů exekuce ve výši 15.210,-Kč (dále jen Pohledávka č. 4),

6) na přezkumném jednání konaném dne 30.1.2012 popřela žalovaná pravost Pohledávky s tím, že je promlčena a Rozhodčí nález byl vydán na základě neplatně sjednané rozhodčí doložky.



V rovině právního posouzení věci soud poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že námitka promlčení Pohledávek č. 1 a 2 nebyla vznesena důvodně, přičemž při posouzení pravosti Pohledávky č. 2 (z titulu úroku) vzal v úvahu rovněž to, že dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1726/98 ze dne 24.5.2001 uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 76/2002 umožňuje účinné popření (jen) pravosti pohledávky ve sporu o určení pravosti pohledávky zkoumat (pouze) základ nároku. Vzhledem k absenci dalších popěrných důvodů proto soud žalobě na určení pravosti Pohledávek č. 1 a 2 vyhověl.

Pokud šlo o námitku neplatnosti rozhodčí doložky, soud odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze v první řadě zdůraznil, že byt' (česká) právní úprava umožňuje odklidit rozhodčí nález postupem dle ust. § 31 a násl. zákona o rozhodčím řízení (dále jen ZRR), není vyloučeno, aby ve sporu ze spotřebitelské smlouvy byla platnost rozhodčího nálezu

(KSLB 57 INS 14886/2011) zkoumána i v insolvenčním řízení. V poměrech této věci dospěl k závěru, že rozhodčí doložka obsažená v Obchodních podmínkách je absolutně neplatná dle ust. § 39 občanského zákoníku (dále jen ObčZ), jelikož neurčuje konkrétní osobu rozhodce, nýbrž toliko uvádí, že spory budou rozhodovány jedním rozhodcem určeným advokátem JUDr. Radimem Kuchtou ze seznamu rozhodců, který sám vede. Podle soudu tak nebyla dána pravomoc rozhodce, rozhodčí řízení tudíž nemělo být vedeno a Rozhodčí nález je nicotný.

Na podporu své argumentace poukázal soud na usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 ze dne 11.5.2011 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 121/2011 (dále jen R 121/2011), v němž dovolací soud akcentoval, že pokud rozhodčí smlouva (doložka) neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje na rozhodčí řád" vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle ust. § 39 ObčZ.

Soud prvního stupně přitom neshledal opodstatněnou námitku žalobkyně, že žalovaná v rozporu s ust. § 199 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) popřela Pohledávku z důvodu jiného právního posouzení věci. V této souvislosti poukazoval na rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 101 VSPH 201/2012 ze dne 6.9.2012, v němž odvolací soud uvedl, že nesdílí právní názor, podle něhož je správce oprávněn přezkoumávat vykonatelnou pohledávku doloženou rozhodčím nálezem pouze podle ust. § 35 ZRR, popř. z hlediska ust. § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu (dále jen OSR); takový výklad ust. § 199 odst. 2 IZ označil za zužující a dospěl kzávěru, že by ho bylo možno připustit pouze vpřípadě, kdyby soud v incidenčním řízení přezkoumával věcnou správnost pravomocného a vykonatelného rozhodčího nálezu a svým rozhodnutím jej rušil nebo měnil.

Podle názoru soudu neobstojí námitka jiného právního posouzení vykonatelné Pohledávky i proto, že dlužník zůstal v rozhodčím řízení nečinný a námitku neplatnosti ujednání o rozhodčí doložce neuplatnil nehledě na to, že pokud nebyla rozhodčí doložka platně sjednána (jako vtomto případě) správkyně není (nebyla) omezena ust. § 199 odst. 2 IZ.

Na základě shora uvedeného dospěl soud kzávěru, že žalobkyni nevzniklo právo na náhradu nákladů rozhodčího řízení dle nicotného Rozhodčího nálezu a že jí nevzniklo ani právo na náhradu nákladů exekučního řízení. Proto žalobu na určení pravosti Pohledávek č. 3 a 4 zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 202 odst. 1 IZ.

Proti bodu lll. výroku tohoto rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, jímž byla zamítnuta žaloba na určení Pohledávek č. 3 a 4, podala žalobkyně včasné odvolání, v němž vyjádřila nesouhlas se závěrem, že je rozhodčí doložka obsažená vachodních podmínkách absolutně neplatná. Rozvedla, že smluvní strany podle ust. § 7 ZRR vrozhodčí smlouvě neurčily počet či osoby rozhodců, nýbrž způsob, jakým měl být počet a osoby rozhodců určeny. Potud poukazovala na tu část odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2282/2008 ze dne 31.7.2008, podle níž si strany v rozhodčí smlouvě mohou určit

(KSLB 57 INS 14886/2011) okruh rozhodců, způsob jejich jmenování nebo postup, jímž mají rozhodci vést řízení, přičemž i jiné soukromé subjekty než stálé rozhodčí soudy zřízené dle ust. § 13 ZRR mohou vést seznam rozhodců a vydávat pro účastníky rozhodčího řízení pravidla, kterými se rozhodci řídí.

Dále citovala pasáž obsaženou v rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 101 VSPH 171/2012 ze dne 13.9.2012, podle níž z ust. § 16 hlavy 14 obchodních podmínek soud zjistil, že se smluvní strany dohodly, že případné majetkové spory vzniklé zúvěrové smlouvy nebo v souvislosti s ní budou rozhodovány jediným rozhodcem, který bude určen JUDr. Radimem Kuchtou ze seznamu rozhodců, který vede. JUDr. Radim Kuchta je v seznamu rovněž uveden a je tedy oprávněn rozhodcem určit sám sebe. Z tohoto ujednání vyplývá, že jím byla založena pravomoc rozhodce JUDr. Radima Kuchty, který je jako rozhodce v rozhodčí doložce výslovně uveden. Jestliže tedy tento rozhodce rozhodčí nález, o který žalobce opírá spornou vykonatelnou pohledávku, vydal, pak jde o nález vydaný rozhodcem k tomu pravomocným. Jeho pravomoc byla v ujednání o rozhodčí doložce jednoznačně dohodnuta. Jestliže je v rozhodčí doložce uveden rozhodce, který také rozhodčí nález vydá, pak jde o ujednání dostatečně obsahově určité a nejde o ujednání nepřiměřené a nevyvážené neprospěch spotřebitele .

Žalobkyně proto setrvala na tom, že rozhodčí doložka byla platně uzavřena a rozhodce byl oprávněn Rozhodčím nálezem rozhodnout. Z těchto důvodů požadovala, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek v bodě lll. výroku tak, že určí, že Pohledávky č. 3 a 4 jsou po právu a přizná jí právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Žalovaná ve vyjádření kodvolání zdůraznila, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud neplatnost rozhodčí doložky posuzoval v intencích závěrů obsažených v R 121/2011, v němž se Nejvyšší soud odchýlil od závěrů prezentovaných v usnesení sp. zn. 32 Cdo 2282/2008, na něž poukazovala žalobkyně. Na tom podle ní nemůže nic změnit ani argumentace obsažená v nepublikovaném rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 101 VSPH 171/2012, jenž R 121/2011 nerespektuje nehledě na to, že senát 102 VSPH Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. 102 VSPH 25/2011 posoudil stejnou rozhodčí doložku jako neplatnou. Proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v bodě lll. výroku potvrdil a přiznal jí právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud dle ust. § 212 a 212a OSR přezkoumal napadený rozsudek vrozsahu napadeném odvoláním včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že rozhodčí doložka obsažená vachodních podmínkách nebyla platně sjednána. Ani na základě odvolací argumentace totiž neshledal důvod odchýlit se od závěru, jenž při posuzování stejné rozhodčí doložky formuloval v rozsudku sp. zn.102 VSPH 25/2011 ze dne 8.9.2011, podle něhož nelze zcela obecný odkaz na seznam rozhodců vedený advokátem JUDr. Radimem Kuchtou považovat za způsob určení konkrétního rozhodce s tím, že pokud rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce, ale pouze odkazuje na seznam vyhotovený fyzickou osobou, je podle

(KSLB 57 INS 14886/2011) ust. § 39 ObčZ neplatná.

Nadto je odvolací soud ve shodě se závěry vyjádřenými v rozsudku Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 7 VSOL 28/2011 ze dne 27.3.2012, v němž byla rovněž posuzována stejná rozhodčí doložka, toho názoru, že rozhodčí doložka neobsahovala transparentní pravidla pro výběr (způsob výběru) rozhodce, nebot' ten byl ponechán na vůli JUDr. Radima Kuchty (který mohl určit rozhodcem i sám sebe), případně žalující strany s tím, že rozhodce bude vybrán ze seznamu rozhodců vedeného JUDr. Radimem Kuchtou, který ovšem není stálým rozhodčím soudem, přičemž takový seznam rozhodců může být v okamžiku řešení sporu v rozhodčím řízení naprosto odlišný od seznamu v okamžiku uzavření rozhodčí doložky. Dlužno podotknout, že JUDr. Radim Kuchta není (nebyl) oprávněn vydávat statuty a řády, jež by (mimo jiné) upravovaly způsob vedení rozhodčího řízení, resp. vymezovaly způsob jmenování rozhodců apod. Pokud ovšem subjekt, který není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zvláštního zákona, přesto vykonává činnosti, které podle ZRR spadají výlučně do působnosti stálých rozhodčích soudů, jde o zcela zřejmý a logicky odvoditelný úmysl odporující zákonu (srovnej usnesení ústavního soudu sp. zn. ll. ús 3057/2010 ze dne 5.10.2011).

Odvolací soud má přitom stejně jako žalovaná zato, že žalobkyně nevzala v potaz, že v R 121/2011 se velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu odchýlil od právního názoru vysloveného v odvoláním zmiňovaném usnesení téhož soudu sp. zn. 32 Cdo 2282/2008.

Soudu prvního stupně je třeba přitakat i potud, že se v projednávané věci nejedná (nejednalo) o případ popření vykonatelné pohledávky zdůvodu jiného právního posouzení věci, jež ust. § 199 odst. 2 IZ zakazuje. Námitka uplatněná v důvodech popření Pohledávky zakládající se na neplatnosti rozhodčí doložky je ve svém důsledku námitkou nedostatku pravomoci rozhodce, což nepřijatelný důvod popření vykonatelné pohledávky nepředstavuje. Na tomto závěru nic nemění ani to, že dlužník neplatnost rozhodčí doložky (Rozhodčího nálezu) neuplatnil a ani v rámci insolvenčního řízení Pohledávku nepopřel. Podle názoru Ústavního soudu formulovaného v poměrech exekučního řízení v nálezu sp. zn. l. ÚS 199/11 ze dne 26.1.2012 totiž ZRR nevylučuje, aby otázka (nedostatku) pravomoci rozhodce byla zkoumána i v exekučním řízení, a to bez zřetele k tomu, že povinný v rozhodčím řízení námitku nedostatku pravomoci zakládající se na neexistenci, neplatnosti nebo zániku rozhodčí smlouvy nenamítl.

Za těchto okolností dospěl soud prvního stupně ke správnému závěru, že žalobkyni na základě Rozhodčího nálezu vydaného dle neplatné rozhodčí doložky nevzniklo právo na náhradu nákladů nejen rozhodčího, nýbrž i exekučního řízení. Pokud totiž JUDr. Radim Kuchta neměl pravomoc k vydání Rozhodčího nálezu, není Rozhodčí nález způsobilým exekučním titulem. V této souvislosti lze poukázat např. na usnesení velkého senátu občanskoprávního aobchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 958/2012 ze dne 10.7.2013, z něhož plyne, že pokud rozhodčí nález nevydal rozhodce, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel, resp. pokud byl rozhodce určen právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak tento rozhodčí nález není způsobilým

(KSLB 57 INS 14886/2011) exekučním titulem dle ust. § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu, podle něhož by mohla být nařízena exekuce, jelikož rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky (ust. § 39 ObčZ) neměl kvydání rozhodčího nálezu podle ZRR pravomoc. Byla-li již exekuce v takovém případě přesto nařízena, resp. zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stádiu podle ust. § 268 odst. 1 písm. h) OSR zastavit pro nepřípustnost.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné, a rozsudek soudu prvního stupně proto v napadeném bodě lll. výroku podle ust. § 219 OSR jako věcně správný potvrdil.

Při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení postupoval odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSR a úspěšné žalované je přiznal v rozsahu odměny za zastupování advokátem ve výši 6.200,-Kč podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen Advokátní tarif) za 2 úkony právní služby (vyjádření kodvolání a účast na jednání před soudem) po 3.100,-Kč, 2 náhrad hotových výdajů po 300,-Kč podle ust. § 13 odst. 3 Advokátního tarifu, náhrady cestovných výdajů ve výši 1.160,-Kč za použití silničního motorového vozidla ksoudnímu jednání konanému dne 10.10.2013 na trase Liberec-Praha a zpět v délce 200 km, jež sestává ze základní náhrady ve výši 720,-Kč (3,6OX200) a náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu ve výši 440,-Kč (0,061x200x36,10) a náhrady za promeškaný čas ve výši 800,-Kč (8X100), což s připočtením 21% DPH ve výši 1.840,-Kč činí celkem 10.600,-Kč.

P o u č e n í : Proti bodu l. výroku tohoto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci.

Proti bodu ll. výroku tohoto rozsudku není dovolání přípustné. V Praze dne 10.října 2013

JUDr. Jiří K a r e ta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kůtová