102 VSPH 230/2014-43
129 ICm 3451/2013 102 VSPH 230/2014-43 (KSPL 29 INS 12010/2010)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci žalobce Paula anonymizovano , anonymizovano , bytem Bratrská 1210/41, Aš, proti žalované Mgr. Ing. Haně Müllerové, sídlem Koterovská 29, Plzeň, insolvenční správkyni dlužnice Zámek Mostov, s.r.o., IČO: 25215345, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Sberbank CZ, a.s., sídlem U Trezorky 921/2, Jinonice, Praha 5, IČO: 25083325, zast. advokátem Mgr. Davidem Urbancem, sídlem Na Poříčí 1046/24, Praha 1, o vyloučení věcí ze soupisu majetkové podstaty, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 129 ICm 3451/2013-8 ze dne 20. listopadu 2013,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 129 ICm 3451/2013-8 ze dne 20. listopadu 2013 se potvrzuje.

II. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované 6.352,50 Kč na náhradu nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Davida Urbance.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením zastavil řízení o žalobě, jíž se žalobce domáhal vyloučení tam specifikovaných nemovitostí v katastrálním území Mostov zapsaných na LV č. 15 ze soupisu majetkové podstaty dlužnice, a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 23. 10. 2013 (č. l. 4, dále jen Výzva) žalobce vyzval k úhradě soudního poplatku za žalobu a zároveň jej poučil o následcích v případě jeho nezaplacení. Výzva byla žalobci doručena dne 4. 11. 2013, protože však na ni nereagoval, soud podle ust. § 9 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích (dále jen ZoSP) řízení zastavil. Nákladový výrok odůvodnil ust. § 146 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). isir.justi ce.cz 129 ICm 3451/2013 (KSPL 29 INS 12010/2010)

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Plzni podal žalobce včasné odvolání, v němž především namítal, že v řízení jsou rozhodnutí vydávána různými soudci, což o.s.ř. nedovoluje. Soudu prvého stupně dále vytýkal, že rozhodl o zastavení řízení rychle, aniž zkoumal související okolnosti, a zdůrazňoval, že na Výzvu reagovat nemohl, neboť mu byla doručena fikcí v době, kdy se nacházel mimo území ČR. V souvislosti s tím poukazoval na ust. § 9 odst. 4 písm. c) ZoSP-dle nějž pokud je nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mohla účastníku vzniknout újma, soud řízení nezastaví-a dovozoval, že taková situace v dané věci nastala, neboť mu může vzniknout majetková újma. Proto požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

V průběhu odvolacího řízení vstoupila podáním ze dne 17. 2. 2015 do řízení dle ust. § 93 odst. 2 o.s.ř. jako vedlejší účastník na straně žalované Sberbank, a.s., která navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a § 212a o.s.ř. a aniž nařizoval jednání v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Odvolací soud považoval za nutné v prvé řadě uvést, že napadené usnesení bylo vydáno soudcem JUDr. Ing. Pavlem Šaškem, jemuž byla nově napadlá věc přidělena do senátu 129 ICm na základě rozvrhu práce Krajského soudu v Plzni pro rok 2013 (jenž je stejně jako rozvrhy práce na další roky veřejně přístupný na webových stránkách www.justice.cz). Opatřením ze dne 21. 1. 2014 pak byla věc v souladu s rozvrhem práce pro rok 2014, resp. s jeho Dodatkem č.1-dle něhož pokud by k projednání a rozhodnutí incidenčního sporu v rámci insolvenčního řízení mohlo vést k průtahům v insolvenčním řízení, přikáže předseda insolvenčního soudu takový spor jinému soudci, a to z věcí v oddělení 29 INS Mgr. Jarošové-přidělena Mgr. Miroslavě Jarošové, jež vyzvala usnesením ze dne 19. 2. 2014 (č. l. 13) žalobce k doplnění odvolání. V popsaném postupu soudu prvého stupně tak odvolací soud žádné pochybení neshledal.

Z ust. § 4 odst. 1 písm. a) ZoSP vyplývá, že jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení. Položka 13 bod 1 písm. b) a bod 2. Sazebníku soudních poplatků pak určují, že z návrhu o vyloučení nemovité věci z majetkové podstaty se vybere poplatek 5.000,-Kč za každou nemovitost, přičemž dle ust. § 6a odst. 6 ZoSP se za nemovitou věc pokládají všechny nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí na jednom listu vlastnictví.

Podle ust. § 9 odst. 1 téhož zákona nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. 129 ICm 3451/2013 (KSPL 29 INS 12010/2010)

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci ověřil, že soud prvého stupně Výzvou ze dne 23. 10. 2013 vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku ve (správné) výši 5.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů od doručení Výzvy; zároveň jej poučil o tom, že po marném uplynutí lhůty řízení zastaví, a rovněž o tom, že v případech uvedených v ust. § 9 odst. 4 ZoSP řízení zastaveno nebude. Výzva byla žalobci doručována do vlastních rukou, přičemž při pokusu o doručení nebyl zastižen, a proto byla zásilka dne 25. 10. 2013 uložena u doručujícího orgánu a žalobci byla zanechána výzva k vyzvednutí; protože Výzvu po uplynutí 10 denní lhůty nebylo možno vhodit do schránky, byla vrácena soudu a ten o této skutečnosti vyvěsil sdělení na své úřední desce. Dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. tak byla Výzva řádně doručena žalobci dne 4. 11. 2013, takže poslední den lhůty k zaplacení soudního poplatku připadl na 7. 11. 2013; soudní poplatek však zaplacen nebyl.

Na tomto místě považoval odvolací soud za potřebné uvést, že žalobce je (byl) odpovědný za existenci adresy pro doručování (již jako jedinou uvedl v žalobě) a za ochranu vlastních zájmů a je (byl) též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Skutečnost, že se adresát na adrese pro doručování trvale nezdržuje, nemůže být omluvitelným důvodem, pro který se nemohl seznámit s doručovanou písemností, přičemž tento závěr výslovně plyne z ust. § 50d odst. 4 o.s.ř. (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 80/2012 ze dne 30. 5. 2012 nebo sp. zn. 29 Cdo 1576/2014 ze dne 30. 9. 2014).

Rovněž námitka, že je tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by žalobci mohla vzniknut újma, a řízení proto nemělo být zastaveno, neobstojí; soud jej totiž ve Výzvě řádně poučil o výjimkách, při jejichž naplnění nelze řízení zastavit, přestože nedošlo k zaplacení poplatku splatného podáním návrhu, přičemž dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) ZoSP bylo pouze na žalobci, aby jako poplatník ve lhůtě určené soudem ve Výzvě k zaplacení poplatku, tj. do 7. 11. 2013, nebezpečí újmy osvědčil a současně doložil, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit. To však neučinil a neuhradil ani poplatek. Důvody pro zastavení řízení tak byly dány a soudu prvého stupně nelze v jeho postupu vytknout pochybení.

Protože tato situace nedoznala změny ani v průběhu odvolacího řízení, postupoval odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

O náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. s ohledem na skutečnost, že žalobce dle výsledku odvolacího řízení nemá na jejich náhradu právo a žalované podle obsahu spisu žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly.

Náklady vedlejšího účastníka řízení, jenž byl v odvolacím řízení úspěšný, spočívají v odměně advokáta ve výši 4.650,-Kč podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. c), § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen vyhláška), a to za jeden úkon právní služby po 3.100,-Kč a jeden úkon právní služby po 1.550,-Kč, v náhradě jeho hotových výdajů účelně vynaložených 129 ICm 3451/2013 (KSPL 29 INS 12010/2010) v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši 600,-Kč dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky a odpovídající daně z přidané hodnoty, celkem tedy 6.352,50 Kč.

Poučení: Proti bodu I. výroku tohoto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

Proti bodům II. a III. výroku tohoto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 13. září 2016

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela