102 VSPH 215/2015-135
29 ICm 2683/2014 102 VSPH 215/2015-135 (KSCB 27 INS 29347/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky v právní věci žalobkyně S & S Ost-West Handelsgesellschaft mbH, sídlem Westhafenplatz 1, Frankfurt am Main, Spolková republika Německo, zast. advokátem Mgr. Ing. Janem Ratajem, sídlem Perlová 371/5, Praha 1, proti žalované Mgr. Ing. Petře Hýskové, sídlem Tyršova 1835/13, Praha 2, insolvenční správkyni dlužnice HEAVY MACHINERY SERVICES, a.s., IČO: 46711201, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 29 ICm 2683/2014-109 ze dne 26. ledna 2015,

t a k t o:

I. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 29 ICm 2683/2014-109 ze dne 26. ledna 2015 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Českých Budějovicích ve výroku označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že její pohledávka ve výši 6.713.181, Kč (dále jen Pohledávka), již vůči dlužnici přihlásila jako podmíněnou do insolvenčního řízení vedeného týmž soudem pod sp. zn. KSCB 27 INS 29347/2013, je po právu. (KSCB 27 INS 29347/2013)

V odůvodnění rozsudku soud předeslal, že se žalobkyně domáhala určení pravosti Pohledávky, již přihlásila do insolvenčního řízení s tím, že jde o věcnou škodu, která jí v budoucnosti hrozí vzniknout, nebude-li mu dlužnice schopna vydat 3 lokomotivy, které jsou ve vlastnictví žalobkyně a dlužnice je převzala v průběhu března 2013 za účelem provedení generální opravy na základě smlouvy o provedení díla (dále jen Smlouva o dílo). Výše Pohledávky 6.713.081,-Kč představuje korunový přepočet kupní ceny lokomotiv ve výši 225.000,-Eur a korunový přepočet ceny přepravného lokomotiv ve výši 35.100,-Eur. Pohledávka byla přihlášena jako podmíněná, když podmínka byla v přihlášce popsána jako budoucí nevydání předmětu díla v úschově úpadce jakožto zhotovitele . Žalobkyně přitom v žalobě vyjádřila přesvědčení, že by se na Pohledávku dalo pohlížet i jako na pohledávku za majetkovou podstatou.

Ve skutkové rovině vyšel soud zejména z toho, že dlužnice a žalobkyně uzavřeli Smlouvu o dílo, v níž se dlužnice zavázala opravit 3 lokomotivy, které převzala do svého držení a dosud je žalobkyni nevydala, přičemž žalobkyně ke dni 23. 1. 2015 od Smlouvy o dílo odstoupila. V rovině právního posouzení věci soud konstatoval, že Pohledávka neexistuje, jelikož teprve může vzniknout, nebudou-li lokomotivy dlužnicí žalobkyni vydány, což však není v současnosti zřejmé. Ust. § 173 insolvenčního zákona (dále jen IZ) připouští, aby byla do insolvenčního řízení přihlášena pohledávka nesplatná nebo vázaná na podmínku, nikoli však pohledávka neexistující. Výjimka z pravidla, že lze přihlásit pouze pohledávku, která existuje, je dle názoru soudu obsažena v ust. § 183 IZ; o takový případ se ale zde nejedná. Proto žalobu zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle zásady úspěchu ve věci zakotvené v ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ).

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích podala žalobkyně včasné odvolání, v němž vyjádřila názor, že Pohledávka ze Smlouvy o dílo může mít z hlediska způsobu uplatnění a následného uspokojování v insolvenčním řízení následující režim: buď jde o pohledávku podléhající přihlašování formou přihlášky v přihlašovací lhůtě dle ust. § 165 IZ nebo jde o pohledávku za majetkovou podstatou uplatnitelnou kdykoli v průběhu insolvenčního řízení. V této souvislosti označila za nepřípadnou argumentaci žalované, že je Pohledávka zcela vyloučena z uspokojení v insolvenčním řízení. Absence výslovné úpravy přihlašování neexistujících pohledávek mimo rámec ust. § 183 IZ nemůže být podle žalobkyně sama osobě důvodem k tomu, aby byla vyloučena z účasti na insolvenčním řízení a z uspokojení v jeho rámci. Navíc Pohledávku nelze považovat za neexistující, neboť důvod jejího vzniku uvedený v přihlášce odpovídá nepeněžitému nároku na vydání předmětu díla.

Žalobkyně vysvětlila, že s ohledem na nejasnou právní úpravu má pochybnosti o tom, jakým způsobem má (měla) Pohledávku v insolvenčním řízení uplatnit v situaci, kdy jako vlastník lokomotiv má jak (věcně právní) nárok na jejich vydání, tak (obligační) nárok ze Smlouvy o dílo, jímž odpovídá (obligační nárok) dlužnice mít předmět díla u sebe. Proto uplatnila Pohledávku přihláškou s tím, že je (v blízké budoucnosti) připravena jí paralelně uplatňovat jako nárok za majetkovou podstatou. V tomto ohledu soudu prvního stupně vytýkala, že se podstatou (KSCB 27 INS 29347/2013)

Pohledávky nezabýval. Zejména z těchto důvodů požadovala, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k odvolání poukázala na to, že jelikož žalobkyně byla dle Smlouvy o dílo povinna uhradit zálohu za provedení díla, vystavila jí dlužnice zálohovou fakturu a práce na díle zahájila. Žalobkyně ovšem zálohu neuhradila, a proto byly práce na díle přerušeny. Dlužnice tak eviduje vůči žalobkyni pohledávku z titulu ušlého zisku, náhrady nákladů (již) provedených prací a skladného za uskladnění lokomotiv, jež (proto) po právu zadržuje do doby, než jí budou tyto pohledávky uhrazeny. K vyslovenému požadavku žalobkyně na vydání lokomotiv žalovaná uvedla, že v tomto ohledu neexistuje žádné pravomocné soudní rozhodnutí nehledě na to, že pokud žalobkyně neuhradí dlužnou zálohu za provedení díla, připadá v úvahu možnost postižení zadržené věci při soudním výkonu rozhodnutí dle ust. § 179 občanského zákoníku (dále jen ObčZ). Proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

Odvolací soud dle ust. § 212 a 212a OSŘ přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté, co odvolání projednal na jednání konaném dne 19. 11. 2015, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Odvolací soud v první řadě předesílá, že nepřehlédl, že v průběhu odvolacího řízení byl usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 4. 2015 (č. d. B-109) dosavadní insolvenční správce dlužnice Mgr. Ing. Ivo Hala odvolán z funkce správce a novou insolvenční správkyní byla ustanovena Mgr. Ing. Petra Hýsková. Jelikož (toto) usnesení o změně v osobě správce nabylo právní moci dne 6. 5. 2015, odvolací soud jako s žalovanou dále jednal s posledně jmenovanou.

Odvolací soud v první řadě konstatuje, že judikatura prezentovaná např. usnesením Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 16/2011 ze dne 30. 11. 2011 uveřejněným pod číslem 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 54/2012) dovozuje, že IZ člení pohledávky dlužníkových věřitelů do několika skupin, u nichž formuluje různě předpoklady, za nichž mohou být tyto pohledávky uspokojeny v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka. Pro pohledávky, které věřitelé uplatňují vůči dlužníku podáním přihlášky (a o takový případ jde i v této věci), platí, jak správně poznamenal soud prvního stupně, že musí existovat (byť dosud nejsou splatné) zpravidla ke dni rozhodnutí o úpadku, nejpozději však ke dni přihlášení provedeného v propadné lhůtě vymezené rozhodnutím o úpadku.

Judikatura prezentovaná např. rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 62/2014 ze dne 31. 3. 2015 uveřejněným pod č. 85/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 85/2015) rovněž dovozuje, že úprava obsažená v ust. § 173 odst. 3 IZ, jež dovoluje přihlásit do insolvenčního řízení i pohledávku vázanou na podmínku (jak tomu bylo v tomto případě), předjímá typové uplatnění těch pohledávek, jejichž vznik podmínili účastníci závazkového právního vztahu (zpravidla účastníci smlouvy) tím, že nastane skutečnost, která je jim v době, kdy činí právní úkon (od 1. 1. 2014 právní jednání), neznámá a je pro ně nejistá, tedy pohledávek zpravidla vázaných na splnění odkládací podmínky (srov. ust. § 36 ObčZ (KSCB 27 INS 29347/2013) a pro dobu od 1. 1. 2014 ust. § 548 a § 549 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).

V poměrech této věci přitom není pochyb o tom, že žalobkyní uplatněná Pohledávka není pohledávkou vázanou na splnění odkládací podmínky sjednané (coby vedlejší ujednání právního úkonu) mezi žalobkyní (jako objednatelkou a věřitelkou) a dlužnicí, resp. její předchůdkyní (jako zhotovitelkou) ve Smlouvě o dílo. Odvolací soud přitom nemá pochyb o tom, že (nepeněžitý) nárok na vydání předmětu díla , resp. věcná škoda (újma), která žalobkyni v budoucnu hrozí vzniknout, nebude-li mu úpadce schopen vydat tři lokomotivy typu BR 232 RAGULIN není konstruován(a) jako pohledávka vázaná na splnění (nějaké) odkládací podmínky ani zákonem. Okolnost, že žalobkyně formuluje odkládací podmínku jako (budoucí) nevydání předmětu díla, je ve skutečnosti předpokladem existence Pohledávky.

K námitce, podle níž absence výslovné úpravy přihlašování pohledávek, které ještě neexistují (nevznikly), nemůže být důvodem k tomu, aby byly vyloučeny z možnosti je do insolvenčního řízení přihlásit a v insolvenčním řízení je uspokojit, je třeba uvést, že dovolací soud již v R 54/2012 ozřejmil, že k pohledávkám, které jsou vyloučeny z uspokojení v insolvenčním řízení, se vedle pohledávek vypočtených v ust. § 170 IZ a přihlášených pohledávek, k nimž se v důsledku později (poté, co nastaly účinky přihlášení) nastalých skutečnosti nepřihlíží (srov. § 185 IZ), řadí i pohledávky, které vznikly až po rozhodnutí o úpadku, resp. po uplynutí propadné lhůty vymezené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek, a které zároveň nejsou zahrnuty v taxativním výčtu pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených jim na roveň obsaženém v ust. § 168 a § 169 IZ.

Odvolací soud považovat za vhodné dodat, že pokud se dlužnice do 30 dnů od povolení reorganizace nevyjádřila tak, že odmítá splnění, musí Smlouvu o dílo splnit (ust. § 330a odst. 2 IZ). V tom případě jsou (by byly) pohledávky žalobkyně z pokračování Smlouvy o dílo pohledávkami za majetkovou podstatou (ust. § 253 odst. 4 věta druhá ve spojení s ust. § 330a odst. 1 IZ), které se v insolvenčním řízení neuplatňují podáním přihlášky, nýbrž (přímo) písemně vůči osobě s dispozičními oprávněními (§ 203 odst. 1 IZ). Pokud žalobkyně od Smlouvy o dílo (platně) odstoupila, nic jí nebrání v tom, aby vůči dlužnici podala např. žalobu na vydání lokomotiv, nebo peněžité náhrady za ně.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání je nedůvodné, postupoval proto podle ust. § 219 OSŘ a rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ s tím, že úspěšné žalované žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly.

P o u č e n í: Proti bodu I. výroku tohoto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil (KSCB 27 INS 29347/2013)

od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.

Proti bodu II. výroku tohoto rozsudku není dovolání přípustné.

V Praze dne 19. listopadu 2015 Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná