102 VSPH 207/2012-40
94 ICm 1102/2011 102 VSPH 207/2012-40 (MSPH 94 INS 4026/2010)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna v právní věci žalobce Jaroslava Čecha, bytem Vrchlického 715, Říčany, zast. advokátem JUDr. Petrem Vackem, sídlem Pod Rovinou 15, Praha 4, proti žalované CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ a spol., v.o.s., sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, insolvenční správkyni dlužnice ISOBAU-INVEST, s.r.o., zast. advokátem JUDr. Oldřichem Řeháčkem, Ph.D., sídlem tamtéž, o vyloučení věci ze soupisu majetkové podstaty o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 94 ICm 1102/2011-16 ze dne 16.ledna 2012

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 94 ICm 1102/2011-16 ze dne 16.ledna 2012 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal vyloučení modro bílé stavební buňky s přístřeškem, která je při pohledu ze silnice úplně vlevo (dále jen Stavební buňka) ze soupisu majetkové podstaty dlužnice, a rozhodl o tom, že žalovaná má vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 9.900,-Kč.

Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: 1) z fotokopie faktury za hotové vystavené dne 22.3.2006 zjistil, že Milan Flégr prodal žalobci jednu stavební buňku za 20.000,-Kč, 2) ze soupisu majetkové podstaty dlužnice zjistil, že žalovaná do něj pod položkou 3) zapsala ke dni 18.2.2011 6 stavebních buněk, 3) ze 2 fotografií předložených žalobcem zjistil, že je na nich zachycena Stavební buňka, 4) z 10 fotografií předložených žalovanou zjistil, že 6 stavebních buněk, z nichž jsou některé modrobílé, jiné hnědé, tvoří jeden celek-areál, buňky jsou označeny logem isobau a v areálu jsou tabulky obsahující označení investora stavby ISOBAU-INVEST, s.r.o.

Za této důkazní situace dospěl soud k závěru, že se žalobci dle ust. § 225 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) nepodařilo prokázat, že Stavební buňka patří jemu, a že tedy existuje důvod, pro nějž by neměla být zapsána do soupisu majetkové podstaty dlužnice. Rozvedl, že z fotokopie faktury sice lze dovodit, že žalobce v roce 2006 koupil (nějakou) stavební buňku, nelze z ní však vyčíst žádný jiný znak nebo popis, který by ji specifikoval (individualizoval) tak, aby mohla být ztotožněna se Stavební buňkou. Naopak z fotografií předložených žalovanou dovodil, (MSPH 94 INS 4026/2010)

že 6 stavebních buněk tvořilo jeden celek, sloužilo pro činnost dlužnice a tento celek byl jako její majetek včetně loga také označen. Na těchto závěrech nemůže podle soudu nic změnit ani žalobcem navrhované svědectví Milana Flégra jednak proto, že od koupi stavební buňky uplynulo již téměř 5 let, jednak proto, že v řízení nebylo zpochybňováno to, že žalobce stavební buňku koupil, ale to, že tato buňka náleží mezi stavební buňky, které žalovaná zapsala do soupisu majetkové podstaty dlužnice. Proto žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle míry úspěchu ve věci tak, že v řízení neúspěšnému žalobci uložil zaplatit náhradu nákladů v řízení úspěšné žalované.

Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze se žalobce včas odvolal a požadoval, aby ho odvolací soud změnil tak, že žalobě vyhoví a přizná mu právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, nebo aby ho zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání namítal, že ačkoli se podáním ze dne 4.1.2012 řádně omluvil z účasti na jednání nařízeném na den 11.1.2012, byla věc projednána bez jeho účasti, čímž mu bylo odňato právo jednat před soudem a navrhovat důkazy. Soudu prvního stupně vytýkal, že procesně pochybil i v tom, že žalobu zamítl pro neunesení důkazního břemene, aniž by ho podle ust. § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) vyzval k označení důkazů potřebných k prokázání jeho sporných tvrzení.

Na jednání před odvolacím soudem poukazoval žalobce rovněž na to, že mu soud vytýkal nedostatečnou identifikaci stavební buňky, současně však toleroval, že žalovaná stavební buňky v soupise majetkové podstaty též blíže nespecifikovala. Přitom to byl soud sám, který mu znemožnil individualizovat stavební buňku tím, že neprovedl důkaz výpovědí Milana Flégra.

Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal jí právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle ust. § 212 a 212a OSŘ, a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

S námitkou žalobce, že mu soud tím, že nerozhodl o odročení jednání, odňal možnost jednat před soudem a navrhovat důkazy, odvolací soud nesouhlasí. Postup soudu prvního stupně byl totiž v souladu s ust. § 101 odst. 3 OSŘ, dle něhož může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti řádně předvolaného účastníka, který nepožádal o odročení jednání, a ustálenou judikaturou (prezentovanou např. již usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 369/96 ze dne 30.5.1996 uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod číslem 25), jež dovozuje, že omluva nepřítomnosti účastníka u jednání není bez dalšího žádostí o odročení jednání, a účastník, který chce zabránit tomu, aby soud věc projednal a rozhodl bez jeho účasti, musí tedy nejen svou nepřítomnost při jednání spočívající v důležitém důvodu omluvit, ale také požádat o odročení jednání, což žalobce, jak plyne z jeho podání ze dne 4.1.2012 (č.l. 11), neučinil. (MSPH 94 INS 4026/2010)

Žalobce soudu nedůvodně vytýká i nesplnění poučovací povinnosti, když přehlíží, že se poučení podle ust. § 118a OSŘ poskytují jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 OSŘ v nepřítomnosti účastníka (jak tomu bylo v tomto případě), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo.

Odvolací soud je však se žalobcem zajedno v tom, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, když neprovedl důkaz svědeckou výpovědí Milana Flégra, od něhož žalobce v roce 2006 koupil stavební buňku. Odvolací soud je na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že není vyloučeno, aby přesto, že zde je časový odstup několika let od uskutečnění prodeje, tento svědek potvrdil nebo vyvrátil, že žalobci prodal právě tu modrobílou stavební buňku nacházející se v areálu dlužnice, kterou žalovaná zapsala do soupisu majetkové podstaty. V této souvislosti považoval odvolací soud za vhodné poznamenat, že soupis majetkové podstaty ze dne 18.2.2011, z něhož soud prvního stupně vycházel a v němž je pod položkou č. 3 zapsán majetek označený jako Stavební buňka 6X , vskutku neodpovídá požadavkům na něj kladeným v ust. § 218 IZ, jež určuje, že sepisovaný majetek musí být označen způsobem umožňujícím jeho identifikaci (v daném případě identifikaci každé ze 6 stavebních buněk).

Vzhledem ke shora popsaným zjištěním dospěl odvolací soud k závěru, že zamítnutí žaloby nemůže za daného stavu obstát. Proto postupoval podle ust. § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) OSŘ, napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že bude na něm, aby ke zjištění skutkového stavu věci provedl žalobcem navrženou výpověď svědka Milana Flégra a poté se oprávněností žaloby opětovně (věcně) zabýval. O náhradě nákladů vzniklých v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí ve věci. To ovšem nevylučuje, aby účastníci skončili řízení smírem, který jim odvolací soud s ohledem na charakter jejich sporu doporučuje uzavřít.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 18.října 2012

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kůtová