102 VSPH 204/2012-142
36 ICm 1165/2011 102 VSPH 204/2012-142 (KSPH 36 INS 9175/2009)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna v právní věci žalobkyně Ruby Apartments, s.r.o., sídlem Paříkova 910/11a, Praha 9, zast. advokátem Mgr. Stanislavem Němcem, sídlem Postupice 58, proti žalované JUDr. Ing. Heleně Horové, LL.M., sídlem V Luhu 754/18, Praha 4, insolvenční správkyni dlužnice CON INVEST, a.s., zast. advokátem Mgr. Karlem Somolem, sídlem Karlovo náměstí 24, Praha 1, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. 36 ICm 1165/2011-82 ze dne 20.dubna 2012

tak to:

I. Rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. 36 ICm 1165/2011-82 ze dne 20.dubna 2012 se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12.720,-Kč na náhradu nákladů odvolacího řízení k rukám advokáta Mgr. Stanislava Němce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. (KSPH 36 INS 9175/2009)

Odův odně ní:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem vyloučil tam specifikované byty, nebytové prostory a spoluvlastnické podíly na společných částech budov a pozemků nacházející se v katastrálním území Vysočany, obci Praha, vedené u Katastrálního úřadu pro hlavní město Praha, Katastrálního pracoviště Praha (dále též jen Nemovitosti) ze soupisu majetkové podstaty dlužnice, a rozhodl o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 13.960,-Kč na náhradu nákladů řízení k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku.

Z listinných důkazů soud zjistil, že: 1) dne 1.4., 2.11., 3.11., 16.11., 23.11. a 30.11.2009 byly ve znění dodatků uzavřeny mezi dlužnicí jako prodávající, za níž jednal místopředseda představenstva Michal Štěpánek, a žalobkyní jako kupující, za níž jednal jednatel Martin Štěpánek, následující kupní smlouvy (dále též jen Kupní smlouvy): -Kupní smlouva č. 1 o převodu tam specifikovaných nebytových jednotek včetně spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemků za kupní cenu 8.456.240,-Kč s tím, že první část kupní ceny ve výši 30.000,-Kč byla splatná do 6.4.2009 a zbytek kupní ceny do 31.12.2009, -Kupní smlouva č. 2 o převodu tam specifikovaných bytových jednotek včetně spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemků za kupní cenu 27.150.000,-Kč s tím, že první část kupní ceny ve výši 30.000,-Kč byla splatná do 6.4.2009 a zbytek kupní ceny do 31.1.2010, -Kupní smlouva č. 3 o převodu tam specifikovaných nebytových jednotek včetně spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemků za kupní cenu 5.520.320,-Kč s tím, že první část kupní ceny ve výši 30.000,-Kč byla splatná do 6.4.2009 a zbytek kupní ceny do 31.12.2009, -Kupní smlouva č. 4 o převodu tam specifikovaných nebytových jednotek včetně spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemků za kupní cenu 26.250.000,-Kč s tím, že první část kupní ceny ve výši 30.000,-Kč byla splatná do 6.4.2009 a zbytek kupní ceny do 31.1.2010, -Kupní smlouva č. 5 o převodu tam specifikovaných spoluvlastnických podílů na nebytových jednotkách (garážích) včetně spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemků za kupní cenu 2.080.000,-Kč s tím, že kupní cena byla v době uzavření smlouvy vypořádána, -Kupní smlouva č. 6 o převodu tam specifikované nebytové jednotky (skladu) včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku za kupní cenu 110.000,-Kč s tím, že kupní cena byla v době uzavření smlouvy vypořádána, -Kupní smlouva č. 7 o převodu tam specifikovaných nebytových jednotek (garáží) včetně spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemků za kupní cenu 1.500.000,-Kč s tím, že kupní cena byla splatná do 15 dnů ode dne podpisu smlouvy, -Kupní smlouva č. 8 o převodu tam specifikovaných nebytových jednotek (garáží) včetně spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemků za kupní cenu 750.000,-Kč s tím, že kupní cena byla splatná do 31.12.2009, -Kupní smlouva č. 9 o převodu tam specifikované nebytové jednotky (garáže) včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemků za kupní cenu 200.000,-Kč s tím, že kupní cena byla splatná do 31.12.2009, (KSPH 36 INS 9175/2009)

-Kupní smlouva č. 10 o převodu tam specifikovaných nebytových jednotek (sklepů) včetně spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemků za kupní cenu 803.900,-Kč s tím, že kupní cena byla splatná do 31.12.2009, -Kupní smlouva č. 11 o převodu tam specifikovaných nebytových jednotek včetně spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemků za kupní cenu 1.476.160,-Kč s tím, že kupní cena byla splatná do 31.12.2009, -Kupní smlouva č. 12 o převodu tam specifikovaných nebytových jednotek (skladů) včetně spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemků za kupní cenu 1.769.520,-Kč s tím, že kupní cena byla splatná do 31.12.2009, 2) v době uzavření Kupních smluv byl jediným jednatelem a společníkem žalobkyně Martin Štěpánek, Jiří Štěpánek byl předsedou představenstva dlužnice a Michal Štěpánek byl místopředsedou představenstva dlužnice, 3) dne 5.12.2009 byla mezi dlužnicí jako prodávající, za níž jednal předseda představenstva Jiří Štěpánek, a žalobkyní jako kupující, za níž jednal jednatel Martin Štěpánek, uzavřena dohoda o narovnání, jejíž předmětem bylo řešení způsobu doplacení kupních cen z Kupních smluv s tím, že žalobkyně z celkového souhrnu všech kupních cen ve výši 76.066.140,-Kč dosud uhradila 28.320.000,-Kč. Účastníci narovnali své vztahy tak, že: -se žalobkyně zavázala do 31.1.2010 zaplatit dlužnici na úhradu jakýchkoli kupních cen sjednaných v Kupních smlouvách nad rámec již dosud zaplacené částky celkem 47.746.140,-Kč představující tam specifikované závazky žalobkyně (článek 3.1.) -kupní ceny dle Kupních smluv č. 1, 3 a 6 byly vypořádány zcela, kupní ceny dle Kupních smluv č. 2, 5 a 7 byly vypořádány částečně a kupní ceny dle Kupních smluv č. 4, 8, 9, 10, 11 a 12 nebyly zaplaceny (článek 3.2.), 4) z účtů žalobkyně u ČSOB, a.s. a Commerzbank byly na účet dlužnice postupně odepsány dne 17.6.2009 částky 1.802.512,-Kč, 2.761.157,-Kč, 8.571.230,-Kč a 8.865.101,-Kč, dne 29.10.2009 částka 1.140.000,-Kč, dne 4.11.2009 částka 500.000,-Kč, dne 5.11.2009 částka 500.000,-Kč, dne 9.11.2009 částky 1.000.000,-Kč a 300.000,-Kč, dne 10.11.2009 částka 1.200.000,-Kč, dne 12.11.2009 částka 150.000,-Kč, dne 20.11.2009 částka 100.000,-Kč, dne 27.11.2009 částka 1.280.000,-Kč, dne 4.12.2009 částka 150.000,-Kč, dne 23.12.2009 částka 260.000,-Kč, dne 29.12.2009 částka 200.000,-Kč a dne 21.1.2010 částka 50.929,787,-Kč, 5) dopisem ze dne 17.6.2009 sdělila žalobkyně dlužnici v souvislosti s platbou ve výši 22.000.000,-Kč na úhradu, kterých závazků z Kupních smluv je tato částka poukazována, shodnou skutečnost sdělila dopisem ze dne 29.10.2009 v případě platby ve výši 1.140.000,-Kč, dopisem ze dne 4.11.2009 v případě platby ve výši 500.000,-Kč, dopisem ze dne 5.11.2009 v případě platby ve výši 500.000,-Kč, dopisem ze dne 9.11.2009 v případě platby ve výši 1.300.000,-Kč, dopisem ze dne 10.11.2009 v případě platby ve výši 1.200.000,-Kč, dopisem ze dne 12.11.2009 v případě platby ve výši 150.000,-Kč, dopisem za dne 20.11.2009 v případě platby ve výši 100.000,-Kč, dopisem ze dne 27.11.2009 v případě platby ve výši 1.280.000,-Kč, dopisem ze dne 4.12.2009 v případě platby ve výši 150.000,-Kč, dopisem ze dne 23.12.2009 v případě platby ve výši 260.000,-Kč, dopisem ze dne 29.12.2009 v případě platby ve výši 200.000,-Kč a dopisem ze dne 21.1.2010 v případě platby ve výši 50.929.787,-Kč, 6) dne 18.9.2009 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužnice, (KSPH 36 INS 9175/2009)

7) dne 12.5.2010 rozhodl insolvenční soud o zjištění úpadku dlužnice a o ustanovení žalované do funkce insolvenční správkyně, 8) dne 13.12.2010 rozhodl insolvenční soud o prohlášení konkursu na majetek dlužnice, 9) dne 10.2.2011 žalovaná (vyjma Kupní smlouvy č. 5) odstoupila od Kupních smluv z důvodu, že dlužnice řádně a včas nezaplatila kupní ceny za Nemovitosti.

Z výpovědi jednatele žalobkyně Martina Štěpánka soud zjistil, že jmenovaný není v příbuzenském poměru s předsedou představenstva dlužnice Jiřím Štěpánkem a místopředsedou představenstva dlužnice Michalem Štěpánkem a že se s nimi seznámil v době, kdy měl jako zaměstnanec dlužnice na starosti technické zabezpečení budov. V roce 2009 se rozhodl začít podnikat a Michal Štěpánek mu nabídl mu k odkoupení společnost žalobkyně, kterou posléze nabyl dle smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 26.2.2009. O tom, že dlužnice prodává bytové jednotky věděl, a jeho podnikatelským záměrem bylo s nimi podnikat.

V rovině právního posouzení věci soud cituje ust. § 344 obchodního zákoníku (dále jen ObchZ) a ust. § 253 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) zdůraznil, že žalovaná odstoupila od Kupních smluv až poté (dne 10.2.2011), co žalobkyně, byť s prodlením, ještě před prohlášením konkursu na majetek dlužnice uhradila kupní cenu za Nemovitosti (poslední splátka proběhla dne 21.1.2010). Splněním povinnosti zaplatit kupní cenu tak zaniklo nejen prodlení žalobkyně, ale i právo žalované odstoupit od Kupních smluv z důvodu nezaplacených kupních cen.

Pokud šlo o námitku, že s ohledem na personální propojenost tvořily dlužnice a žalobkyně v době uzavření Kupních smluv koncern a jednaly ve vzájemné shodě, soud-poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3619/2009 ze dne 26.1.2011 uveřejněný pod č. 106/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 106/2011)-konstatoval, že aby bylo možno považovat určité osoby za jednající ve shodě ve smyslu ust. § 66b odst. 1 ObchZ, musí jejich vzájemné srozumění směřovat k nabytí, postoupení, výkonu či jiné dispozici s hlasovacími právy v určité osobě a k tomuto cíli musí být směřováno proto, aby osoby takto jednající ovlivnily chování této osoby, a že pouze tehdy, jsou-li splněna všechna tato kritéria, lze dotčené osoby považovat za jednající ve shodě. V těchto intencích dospěl k závěru, že žalobkyni (jejího jednatele) nelze považovat za osobu jednající ve shodě s některým členem představenstva dlužnice, a to ani dle ust. § 66b odst. 3 ObchZ.

K výhradě, že Kupní smlouvy byly uzavřeny v době, kdy byla dlužnice v úpadku, soud uvedl, že jde o výhradu, která může být relevantní v případě odpůrčí žaloby dle ust. § 240 odst. 2 IZ, resp. že jí bude zabývat v řízení o odpůrčí žalobě, jež je u něj vedeno pod sp. zn. 36 ICm 1174/2011. Z těchto důvodů žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle míry úspěchu ve věci tak, že v řízení neúspěšné žalované uložil zaplatit náhradu nákladů v řízení úspěšné žalobkyni.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Praze se žalovaná včas odvolala a požadovala, aby ho odvolací soud změnil tak, že žalobu zamítne a přizná jí právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Podle jejího názoru nebylo jednoznačně prokázáno, že kupní cena za Nemovitosti byla řádně a včas zaplacena, (KSPH 36 INS 9175/2009) jelikož nebylo postaveno najisto, že kupní ceny byly výše zmiňovanými platbami skutečně uhrazeny a že účelem těchto plateb, jež nekorespondovaly s termíny splatnosti dle jednotlivých Kupních smluv, byla vskutku úhrada jednotlivých kupních cen. Rozvedla, že v situaci, kdy zpochybnila pravost a správnost provedených důkazů (soukromých listin), neunesla žalobkyně důkazní břemeno a soud prvního stupně nemohl dospět k jednoznačnému závěru, že v době odstoupení od Kupních smluv již dlužnice nebyla v prodlení s úhradou kupních cen.

Žalovaná dále setrvala na své dosavadní argumentaci, dle níž je z okolností, za nichž došlo k založení žalobkyně, následného převodu obchodního podílu na vrcholného zaměstnance dlužnice Martina Štěpánka a vyvedení majetku dlužnice na žalobkyni, zřejmá personální propojenost obou společností a jejich nadstandardní vztahy , z čehož lze usuzovat na to, že obě společnosti podléhají jednotnému řízení a tvoří faktický koncern. Poukazujíc na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2435/2006 ze dne 5.3.2008 kritizovala soud prvního stupně i za to, že se nevypořádal s námitkou absolutní neplatnosti Kupních smluv, neboť je dlužnice uzavřela v době, kdy již nebyla schopna plnit své splatné závazky, čímž žalobkyni zvýhodnila na úkor ostatních věřitelů.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání sice připustila pravdivost teze, že ten, kdo předkládá soukromou listinu k důkazu, je v případě námitek povinen prokazovat její pravost a pravdivost, to ovšem podle ní neznamená, že by taková listina byla vyloučena jako důkaz na základě jakýchkoli spekulativních a nekonkrétních námitek. Akcentovala, že považuje za absurdní, aby kdokoli vyloučil účinky zániku závazku splněním pouze tím, že bude tvrdit, že poskytnuté plnění nebylo určeno na sjednaný účel, a bude se domáhat po druhé straně, aby takové tvrzení vyvrátila. Za podstatnou označila okolnost, že peněžní prostředky byly převedeny na účet dlužnice a bylo na žalované, aby prokázala, že tyto platby sloužily k jinému účelu než k úhradě kupních cen za Nemovitosti.

Ke zbytku odvolací argumentace žalobkyně uvedla, že si je žalovaná vědoma toho, že z jí tvrzených skutečností nevyplývají zákonné znaky jednání v shodě, a proto v tomto směru používá neurčité a přehnané termíny. Podle žalobkyně není pravdou ani to, že by uzavřením Kupních smluv došlo k vyvedení majetku dlužnice nebo poškozování věřitelů, zejména proto ne, že kupní ceny za Nemovitosti byly zcela uhrazeny a výše kupních cen odpovídala hodnotě Nemovitostí. Z těchto důvodů navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal jí právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle ust. § 212 a 212a občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Soud prvního stupně postupoval správně, pokud se primárně zabýval tím, zda byly splněny předpoklady, jež žalované umožňovaly odstoupit od Kupních smluv, a pokud tuto otázku posuzoval dle ust. § 253 odst. 1 IZ, jež určuje, že nebyla-li smlouva o vzájemném plnění (o níž šlo i v této věci) včetně smlouvy o smlouvě budoucí v době prohlášení konkursu ještě zcela splněna dlužníkem ani druhým (KSPH 36 INS 9175/2009)

účastníkem smlouvy, může insolvenční správce splnit smlouvu místo dlužníka a žádat splnění od druhého účastníka smlouvy nebo může od smlouvy odstoupit.

Soud prvního stupně ovšem dostatečně nezhodnotil okolnost, že toto ustanovení nelze aplikovat v případě, kdy smlouva o vzájemném plnění (synallagmatická smlouva) byla jednou smluvní stranou zcela splněna. V posuzované věci proto žalovaná nemohla od Kupních smluv odstoupit právě proto, že dlužnice své závazky z Kupních smluv (převést vlastnická práva k Nemovitostem na žalobkyni) zcela splnila. Tento závěr je plně v souladu s již ustálenou judikaturou (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1170/2006 ze dne 6.12.2007 uveřejněný pod číslem 42/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), která při výkladu ust. § 14 zákona o konkursu a vyrovnání dovodila, že možnost odstoupit od vzájemně podmíněné smlouvy mají její účastníci jen za předpokladu, že ke dni prohlášení konkursu na majetek účastníka takovou smlouvu dosud vůbec nebo zčásti nesplnila žádná ze smluvních stran, a úprava obsažená v tomto ustanovení nejen přiznává za trvání konkursu (nové) právo odstoupit za daných podmínek od smlouvy, nýbrž současně nahrazuje ustanovení hmotného práva, jež smluvním stranám dovolovala odstoupit od takové smlouvy pro její neplnění v době před prohlášením konkursu.

Odvolací soud je toho názoru, že se výše uvedené závěry, jde-li o právo odstoupit od smlouvy o vzájemném plnění ze strany insolvenčního správce, prosadí i v poměrech IZ, a tedy i v poměrech posuzované věci, což znamená, a opakovaně to budiž zdůrazněno, že žalovaná nebyla oprávněna odstoupit od Kupních smluv pro prodlení dlužnice dle ust. § 345 ObchZ, neboť jí to v situaci, kdy Kupní smlouvy byly zcela splněny dlužnicí, zapovídalo ust. § 253 odst. 1 IZ. Výhrady žalované, že v řízení nebylo prokázáno, že sjednaná kupní cena byla ještě před prohlášením konkursu na majetek dlužnice řádně a včas zaplacena, jsou tudíž irelevantní.

Odvolací soud je se soudem prvního stupně zajedno v tom, že ze skutečností, z nichž žalovaná usuzovala na právní a faktickou propojenost mezi dlužnicí a žalobkyní, nelze učinit závěr o tom, že převod Nemovitostí podléhal omezením uvedeným v ust. § 196a odst. 3 ObchZ, jelikož byl uskutečněn mezi osobami jednajícími ve shodě. Soud prvního stupně přiléhavě poukázal na R 106/2011 a závěry v něm obsažené na posuzovaný případ správně aplikoval. Dlužno přitom poznamenat, že tvrzení o tom, že Kupní smlouvy byly uzavřeny mezi osobami jednajícími ve shodě či tvořícími koncern, jsou z pohledu aplikace ust. § 196a odst. 3 ObchZ bez významu v situaci, kdy žalovaná nezpochybnila tvrzení žalobkyně o tom, že převod Nemovitostí byl uskutečněn za obvyklou (tržní) cenu.

Z tohoto důvodu neobstojí ani námitky žalované, že Kupní smlouvy jsou absolutně neplatné, neboť tím, že dlužnice převedla Nemovitosti na žalobkyni v době, kdy se nacházela v úpadku, zmařila možné uspokojení pohledávek svých dalších věřitelů z případného výtěžku zpeněžení Nemovitostí v insolvenčním řízení. Obdržela-li totiž dlužnice za převedené Nemovitosti jejich obvyklou cenu (nenastalo-li v důsledku tzv. ekvivalentního právního úkonu zmenšení majetku dlužnice), ke zkrácení uspokojení pohledávek jejích věřitelů ani ke zvýhodnění žalobkyně dojít nemohlo. (KSPH 36 INS 9175/2009)

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání je nedůvodné, postupoval proto podle ust. § 219 OSŘ a rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

Při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení postupoval odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ a žalobkyni je přiznal v rozsahu odměny za zastupování advokátem ve výši 10.000,-Kč podle ust. § 8 vyhlášky č. 484/2000 Sb. (ve znění účinném od 1.3.2012) a dvou náhrad hotových výdajů po 300,-Kč podle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu (vyjádření k odvolání a účast na jednání před soudem), což s připočtením 20% DPH ve výši 2.120,-Kč činí celkem 12.720,-Kč.

P o u č e n í : Proti bodu I. výroku tohoto rozsudku není přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; proti bodu II. výroku tohoto rozsudku není dovolání přípustné.

V Praze dne 11.října 2012

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kůtová