102 VSPH 196/2013-71
37 ICm 707/2013 102 VSPH 196/2013-71 (KSPH 37 INS 23802/2012)

Usnesení Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátď složeném z p edsedy JUDr. Ji ího Karety a soudc Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky v právní vďci žalobce Lesy yeské republiky, s.p., sídlem P emyslova 1106, Hradec Králové, zast. advokátem JUDr. Romanem Poláškem, sídlem Trojanova 12, Praha 2, proti žalovaným 1) Mgr. Monice Cihelkové, sídlem Lazarská 5, Praha 1, insolven ní správkyni dlužníka LESS & FOREST, s.r.o., 2) LESS & FOREST, s.r.o., sídlem Bohdane 136, a 3) Mgr. Ivo Šotkovi, sídlem Ostružnická 6, Olomouc, oddďlenému insolven nímu správci dlužníka LESS & FOREST, s.r.o., o ur ení pravosti a výše pohledávek žalobce o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze .j. 37 ICm 707/2013-34 ze dne 12.dubna 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze .j. 37 ICm 707/2013-34 ze dne 12.dubna 2013 se mďní tak, že se ízení nep erušuje.

Od vodnďní:

Krajský soud v Praze jako soud prvního stupnď ve výroku uvedeným usnesením rozhodl, že se p erušuje ízení o žalobď vedené pod sp. zn. 37 ICm 707/2013, jíž se žalobce domáhá ur ení pravosti a výše pohledávek p ihlášených do insolven ního ízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. KSPH 37 INS 23802/2012.

Rozhodnutí od vodnil s odkazem na ust. § 109 odst. 2 písm. c) ob anského soudního ádu (dále jen o.s. .) tím, že u téhož soudu probíhá pod sp. zn. 33 ICm 245/2013 ízení o žalobď podané žalovanou 1) a žalovaným 2), kte í se jí domáhali ur ení neplatnosti, eventuálnď neú innosti smluv uzav ených mezi žalobcem a dlužníkem, jež jsou právním d vodem pohledávek, jejichž existence má být ur ena soudem v tomto sporu. V ízení o ur ení neplatnosti, eventuálnď neú innosti smluv tak soud rozhoduje otázku, která je rozhodná i pro posouzení d vodnosti žaloby v této vďci, a to otázku neplatnosti nebo neú innosti smluv, jež mají být právním d vodem p ihlášených pohledávek. Je proto namístď, aby soud v tomto ízení vy kal pravomocného skon ení ízení o žalobď na ur ení neplatnosti smluv, po ítaje v to i p ípadné dovolací ízení.

Proti tomuto usnesení podal žalobce v asné odvolání a požadoval, aby je odvolací soud zmďnil a rozhodl o tom, že se ízení nep erušuje. V odvolání podrobnď argumentoval ve prospďch závďru, že pohledávky, jež jsou p edmďtem tohoto sporu, nebyly žalovanými na p ezkumném jednání ádnď pop eny, a dovodil, že jde o pohledávky zjištďné. Není proto dle jeho názoru d vod k p erušení ízení o ur ení jejich existence. V p ípadď nďkterých pohledávek je navíc z ejmé, že došlo toliko ke zpochybnďní jejich právní kvalifikace, a nikoliv jejich d vodu ve smyslu ust. § 174 odst. 2 insolven ního zákona. V doplnďní odvolání poukázal žalobce na skute nost, že Nejvyšší soud yR mj. v rozhodnutí .j. 29 ICdo 42/2013-116 ze dne 28.11.2013 v typovď shodné vďci dovodil, že podmínky pro p erušení ízení nebyly dány. (KSPH 37 INS 23802/2012)

Odvolací soud p ezkoumal napadené usnesení postupem podle ust. § 214 odst. 2 písm. c) o.s. . a dospďl k následujícím zjištďním a závďr m:

Podle ust. § 109 odst. 2 písm. c) o. s. . pokud soud neu iní jiná vhodná opat ení, m že ízení p erušit také tehdy, jestliže probíhá ízení, v nďmž je ešena otázka, která m že mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému ízení podnďt.

Typovď shodnou vďcí stejných ú astník se zabýval Nejvyšší soud yR v usnesení sen. zn. 29 ICdo 40/2013 ze dne 27.11.2013 a ze závďr v nďm vyslovených vyšel i v dalších typovď shodných vďcech týchž ú astník . Dospďl p itom k následujícím úsudk m: 1) Smyslem ust. § 109 odst. 2 písm. c) o.s. . je zajistit hospodárnost ízení; proto by mďl soud posoudit, zda vy kání výsledku vedlejšího ízení bude i z hlediska délky p vodního ízení ú elné, nebo zda si otázku, která m že mít význam pro jeho rozhodnutí, vy eší p edbďžnď sám. P i úvaze o tom, zda ízení p eruší, by mďl soud postupovat podle okolností konkrétního p ípadu, zejména s ohledem na to, zda v ízení nelze u init jiná vhodná opat ení, a také s ohledem na celkovou délku ízení, o kterou se nutnď p vodní ízení prodlouží (viz rozsudek Nejvyššího soudu yR sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). 2) Akcent na hospodárnost ízení ve spojení s d vodem p erušení ízení dle ust. § 109 odst. 2 písm. c) o.s. . klade i literatura (srovnej nap . Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Ob anský soudní ád I. § 1 až 200za. Komentá . 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 752). 3) Jakkoli lze o ekávat, že okruh sporných otázek v inciden ním sporu o ur ení pravosti, výše nebo po adí nevykonatelné pohledávky pop ené insolven ním správcem a dlužníkem v reorganizaci (jíž je v dané vďci ešen dlužník v úpadek) bude definován p ihláškou pohledávky a obsahem žaloby o požadovaném ur ení na stranď p ihlášeného vď itele-žalobce (ust. § 198 odst. 2 IZ) a popďrným úkonem insolven ního správce a dlužníka v reorganizaci na stranď žalované, nemusí tomu tak být vždy (srov. usnesení Nejvyššího soudu yR sen. zn. 29 ICdo 5/2012). 4) Tam, kde mezi týmiž ú astníky u stejného soudu probíhají spory, p i emž v jednom je p edmďtem ízení ešení otázky platnosti právního úkonu (jež se má projevit výrokem soudního rozhodnutí) jako otázky, jež má být p edbďžnď posuzována ve druhém sporu, má být p i zachování principu hospodárnosti ízení p edevším zkoumána otázka, zda takové vďci lze spojit ke spole nému ízení dle ust. § 112 odst. 1 o.s. ., emuž ve svďtle závďr formulovaných v rozsudku Krajského soudu v Brnď sp.zn. 18 Co 297/2010 ze dne 21.4.2011 uve ejnďném pod íslem 118/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nemusí bránit ani to, že k projednání a rozhodnutí spojovaných vďcí není (p ípadnď) podle rozvrhu práce p íslušný tentýž soudce (senát). 5) Je zjevné, že tam, kde se vedle postupu dle ust. § 109 odst. 2 písm. c) o.s. . nabízí soudu (jako možný) postup dle ust. § 112 odst. 1 o.s. ., má spojení vďcí ke spole nému ízení zásadnď p ednost p ed p erušením ízení; institut spojení vďcí vede (tím, že ízení pokra uje) k naplnďní ú elu ob anského soudní ízení vymezeného ust. § 6 o.s. ., kdežto využití institutu p erušení ízení lze chápat jako krok, jenž z ejmď povede k oddálení kýženého výsledku (ve sporu se nepokra uje), le je žádoucí se z etelem k p edmďtu jiného (nejen) soudního ízení, jež je d vodem p erušení ízení. To se ostatnď projevuje i v textu p íslušných ustanovení ob anského soudního ádu. Tak v návďští odstavce 2 v ust. § 109 o.s. . se možnost soudu p erušit ízení podmiěuje tím, že soud neu iní jiná vhodná opat ení a následnď se pak podle ust. § 111 odst. 2 vďty první o.s. . pro p ípad, že ízení je p erušeno podle ust. § 109 o.s. ., vyžaduje, aby soud inil všechna pot ebná opat ení, aby byly odstranďny p ekážky, jež zp sobily p erušení nebo pro které p erušení trvá . Oproti tomu podle dikce ust. § 112 odst. 1 o.s. . m že soud spojit vďci ke spole nému ízení v zájmu hospodárnosti ízení . (KSPH 37 INS 23802/2012)

V dané vďci odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že insolven ní soud rozhodl o p erušení ízení dle ust. § 109 odst. 2 písm. c) o.s. . poté, co žalobce podal p edmďtnou žalobu, uhradil soudní poplatek a reagoval na výzvu insolven ního soudu k p edložení listinných p íloh žaloby, p i emž vyjád ení žalovaných k žalobď si soud p ed vydáním usnesení o p erušení ízení neopat il a žalobu samotnou jim doru il až spolu s napadeným usnesením o p erušení ízení. Žalovaní nezaujali žádné stanovisko k podané žalobď ani v pr bďhu odvolacího ízení.

V situaci, kdy soudu I. stupnď nebyl znám aktuální procesní postoj žalovaných k žalobou uplatnďnému nároku (jenž by vyjasnil, zda v bec bude nutné p edbďžnď zkoumat platnost dot ených smluv), nemďl k dispozici dostatek poznatk opodstatěujících závďr, že je zde d vod p erušit ízení podle ust. § 109 odst. 2 písm. c) o.s. . Stejnď tak je zjevné, že za stavu, kdy žalobce zpochyběoval i to, zda v bec byly jeho nevykonatelné pohledávky ádnď pop eny, bylo v souladu s principem hospodárnosti ízení oz ejmit tuto otázku nejprve dokazováním tak, aby bylo postaveno najisto, zda v bec má smysl vy kávat výsledk ízení o ur ení neplatnosti dot ených smluv (zda d vodem pro zamítnutí žaloby nebude okolnost, že jde o pohledávky zjištďné). Z napadeného rozhodnutí se pak nepodává ani to, že by insolven ní soud zkoumal otázku vhodnosti spojení vďcí (jako prioritní postup). Jeho závďr o d vodnosti p erušení ízení tak byl v dané procesní situaci p ed asný.

Na základď tďchto zjištďní a veden názory vyjád enými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 za použití ust. § 167 odst. 2 o.s. . a napadené usnesení zmďnil zp sobem ve výroku uvedeným.

P o u e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání p ípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílnď anebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou mďsíc od doru ení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prost ednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 17.ledna 2014

JUDr. Ji í K a r e t a, v.r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová