102 VSPH 191/2017-76
č. j. 56 ICm 528/2016 102 VSPH 191/2017-76 (KSPA 56 INS 26851/2015)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lišky a soudců JUDr. Petra Vaňouse a Mgr. Tomáše Brauna v právní věci žalobce: Česká spořitelna, a.s., IČO 45244782, sídlem Olbrachtova 1929/62, Praha 4 proti žalovaným: 1) Mgr. Kamil Toman, sídlem Škroupova 441, Hradec Králové, insolvenční správce dlužnice Renáty anonymizovano , anonymizovano , bytem Riegrova 275, Česká Třebová 2) Renáta anonymizovano , anonymizovano , bytem Riegrova 275, Česká Třebová zastoupena advokátem Mgr. Martinem Červinkou, sídlem Čechova 396, Česká Třebová o žalobě na určení pohledávek, o odvolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č. j. 56 ICm 528/2016-44 ze dne 7. listopadu 2016

takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č. j. 56 ICm 528/2016-44 ze dne 7. listopadu 2016 se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění: 1. Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ve výroku označeným rozsudkem určil, že žalobce má v insolvenčním řízení vedeném ve věci dlužnice Renáty anonymizovano /dále jen žalovaná 2)/ u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích pod. sp. zn. KSPA 56 INS 26851/2015, pohledávku č. 1 ve výši 183.611,66 Kč, pohledávku č. 2 ve výši 283.088,97 Kč a pohledávku č. 3 ve výši 283.743,45 Kč, celkem tedy 750.444,08 Kč (bod I. výroku), a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). 2. Při posuzování důvodnosti žaloby vyšel soud prvního stupně mj. z toho, že: -dne 1. 12. 2015 byl usnesením č. j. KSPA 56 INS 26851/2015-A-8 zjištěn úpadek žalované 2), povoleno její oddlužení a současně byl insolvenčním správcem ustanoven žalovaný 1), -dne 2. 3. 2016 bylo usnesením č. j. KSPA 56 INS 26851/2015-B-6 ve spojení s opravným usnesením ze dne 29. 3. 2016, č. j. KSPA 56 INS 26851/2015-B-8, rozhodnuto o schválení oddlužení žalované 2) plněním splátkového kalendáře, -dne 14. 12. 2015 obdržel insolvenční soud přihlášku žalobce, jenž je veden jako věřitel č. 2 s přihláškou P2; žalobce přihlásil do insolvenčního řízení pohledávky v celkové výši 992.493,08 Kč, všechny jako nevykonatelné a nezajištěné, s tím, že:

-pohledávku č. 1 (dále jen pohledávka č. 1) přihlásil ve výši 249.092,66 Kč (z toho jistina 224.152,92 Kč a příslušenství ve výši 24.939,74 Kč-řádný úrok a úrok z prodlení) a jako důvod vzniku uvedl smlouvu o úvěru ze dne 6. 11. 2007-úvěr byl veden na účtu č. 3566035863/0800,

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. isir.justi ce.cz 56 ICm 528/2016 (KSPA 56 INS 26851/2015)

-pohledávku č. 2 (dále jen pohledávka č. 2) přihlásil ve výši 371.372,97 Kč (z toho jistina 332.338,44 Kč a příslušenství ve výši 39.034,53 Kč-řádný úrok a úrok z prodlení) a jako důvod vzniku uvedl smlouvu o úvěru ze dne 13. 6. 2008-úvěr veden na účtu č. 3859906853/0800, -pohledávku č. 3 (dále jen pohledávka č. 3) přihlásil ve výši 372.027,45 Kč (z toho jistina 332.996,60 Kč a příslušenství ve výši 39.030,85 Kč-řádný úrok a úrok z prodlení) a jako důvod vzniku uvedl smlouvu o úvěru ze dne 13. 6. 2008-úvěr veden na účtu č. 3859908883/0800, -při přezkumném jednání konaném dne 1. 2. 2016 žalovaný 1) a žalovaná 2) všechny pohledávky popřeli z důvodu jejich promlčení, -žalobce následně vzal přihlášku pohledávky částečně zpět, a proto dne 18. 6. 2016 usnesením č. j. KSPA 56 INS 26851/2015-P2-3 vzal soud na vědomí částečné zpětvzetí přihlášky pohledávky č. 1 do výše 65.481,-Kč (z toho na jistině 40.541,26 Kč a na příslušenství 24.939,74 Kč), přihlášky pohledávky č. 2 do výše 88.284,-Kč (z toho na jistině 49.249,47 Kč a na příslušenství 39.034,53 Kč) a přihlášky pohledávky č. 3 do výše 88.284,-Kč (z toho na jistině 49.253,15 Kč a na příslušenství 39.030,85 Kč); přihlášená pohledávka č. 1 tak nadále činí 183.611,66 Kč, pohledávka č. 2 činí 283.088,97 Kč a pohledávka č. 3 činí 283.743,45 Kč, celkem tedy 750.444,08 Kč, -z insolvenčního spisu vedeného Krajským soudem v Hradci Králové, pobočkou v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 56 INS 1576/2009 soud zjistil, že:

-dne 30. 9. 2009 byl usnesením č. j. KSPA 56 INS 1576/2009-A-28 zjištěn úpadek manžela žalované 2) Petra Vacka /dále jen manžel žalované 2)/ a povoleno jeho oddlužení, -dne 27. 5. 2010 bylo usnesením č. j. KSPA 56 INS 1576/2009-B-10 rozhodnuto o schválení oddlužení manžela žalované 2) plněním splátkového kalendáře, -dne 21. 10. 2009 žalobce podal přihlášku pohledávek do insolvenčního řízení vedeného na manžela žalované 2) a přihlásil 3 pohledávky celkem ve výši 510.654,78 Kč, všechny jako nevykonatelné, nezajištěné a nesplatné, -pohledávka č. 1 vznikla ze stejného právního titulu jako pohledávka č. 1 u žalované 2), tj. smlouvy o úvěru ze dne 6. 11. 2007 č. 3566035863, pohledávka č. 2 ze stejného právního titulu jako pohledávka č. 2 u žalované 2), tj. smlouvy o úvěru ze dne 13. 6. 2008 č. 3859906853, a pohledávka č. 3 vznikla ze stejného právního titulu jako pohledávka č. 3 u žalované 2), tj. smlouvy o úvěru ze dne 13. 6. 2008 č. 3859908883, -na přezkumném jednání byly pohledávky zjištěny a následně zařazeny do splátkového kalendáře, -dne 7. 7. 2015 soud usnesením č. j. KSPA 56 INS 1576/2009-B-39 vzal na vědomí splnění oddlužení manžela žalované 2) a osvobodil ho od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny,

-mezi stranami bylo u pohledávky č. 1 nesporné, že dne 6. 11. 2007 uzavřel žalobce se žalovanou 2) a manželem žalované 2) /dále společně též jen manželé anonymizovano / smlouvu o úvěru č. 3566035863, žalobce se jim zavázal mimo jiné poskytnout peněžní prostředky až do výše 150.000,-Kč, manželé anonymizovano se zavázali úvěr platit pravidelnými splátkami s první splátkou dne 20. 12. 2007, poslední splátka měla být uhrazena dne 20. 11. 2014, podle bodu 9. smlouvy byl žalobce oprávněn v jím určené lhůtě požadovat splacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím, a to i pro případ prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce nebo se splacením více než 2 splátek v dohodnuté době, podle bodu 10. smlouvy se manželé anonymizovano zavázali splatit úvěr společně a nerozdílně, -u pohledávky č. 2 bylo nesporné, že dne 13. 6. 2008 uzavřel žalobce se žalovanou 2) a jejím manželem smlouvu o úvěru č. 3859906853, žalobce se jim zavázal mimo jiné poskytnout peněžní prostředky až do výše 200.000,-Kč, manželé anonymizovano se zavázali úvěr platit pravidelnými splátkami s první splátkou dne 21. 7. 2008, poslední splátka měla být uhrazena dne 22. 6. 2015,

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. 56 ICm 528/2016 (KSPA 56 INS 26851/2015)

podle části I. bodu 12. smlouvy byl žalobce oprávněn v jím určené lhůtě požadovat splacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím, a to i pro případ prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce nebo se splacením více než 2 splátek v dohodnuté době, podle části III. bodu 2. smlouvy byli manželé anonymizovano zavázáni k plnění povinností společně a nerozdílně, -u pohledávky č. 3 bylo nesporné, že dne 13. 6. 2008 uzavřel žalobce se žalovanou 2) a jejím manželem smlouvu o úvěru č. 3859908883, žalobce se jim zavázal mimo jiné poskytnout peněžní prostředky až do výše 200.000,-Kč, manželé anonymizovano se zavázali úvěr platit pravidelnými splátkami s první splátkou dne 21. 7. 2008, poslední splátka měla být uhrazena dne 22. 6. 2015, podle části I. bodu 12. smlouvy byl žalobce oprávněn v jím určené lhůtě požadovat splacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím, a to i pro případ prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce nebo se splacením více než 2 splátek v dohodnuté době, podle části III. bodu 2. smlouvy byli manželé anonymizovano zavázáni k plnění povinností společně a nerozdílně, -z přípisu žalobce ze dne 24. 6. 2013 se podává, že žalobce žalovanou 2) vyrozuměl o zahájení insolvenčního řízení vedeného ve věci manžela žalované 2) a oznámil jí, že všechny 3 úvěry považuje za splatné, a to nejpozději ke třetímu pracovnímu dni, v němž nastanou účinky rozhodnutí o úpadku.

3. V rovině právního posouzení věci soud konstatoval, že -žalovaní popřeli s odkazem na ustanovení § 193 insolvenčního zákona (dál jen IZ) pouze pravost pohledávek, proto se nezabýval jejich výší, -všechny smlouvy o úvěru byly sjednány podle ustanovení § 497 a násl. obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.), právní vztahy z nich plynoucí se dle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) tohoto zákona řídí obch. zák. bez ohledu na povahu účastníků; obch. zák. se tak řídí i úprava promlčení, neboť není úpravou na ochranu spotřebitele, a v obch. zák. je upravena komplexně (k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 3337/2010 publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 135/2012), -promlčecí doba ve vztahu k manželovi žalované 2) přestala běžet v souladu s ustanovením § 402 obch. zák. a ustanovením § 173 odst. 4 věty první IZ uplatněním práva žalobce v již zahájeném insolvenčním řízení vedeném ve věci manžela žalované 2), a to podáním přihlášky dne 21. 10. 2009, -jelikož manželé anonymizovano byli ve všech smlouvách k plnění závazků zavázáni společně a nerozdílně, tak dle ustanovení § 406 odst. 1 obch. zák. přestala běžet promlčecí doba i vůči žalované 2), neboť jí žalobce dne 24. 6. 2013 písemně oznámil, že ve věci manžela žalované 2) bylo zahájeno insolvenční řízení, a určitě se tak stalo dříve, než žalované 2) uběhla 4 letá promlčecí doba (ta podle žalobce začala běžet dne 16. 9. 2014 a podle žalovaných 20. 10. 2009) , -dle ustanovení § 406 odst. 3 obch. zák. měl žalobce po skončení insolvenčního řízení vedeného ve věci manžela žalované 2) /dne 7. 7. 2015/ ještě 1 rok na uplatnění svého práva vůči žalované 2) u soudu, což učinil podáním přihlášky v insolvenčním řízení vedeném ve věci žalované 2) dne 14. 12. 2015, -k promlčení tak nedošlo, přičemž zabývat se sporným datem zesplatnění pohledávek již soud považoval za nadbytečné. 4. Vzhledem k uvedenému soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. 5. Výrok, jímž rozhodl o nákladech řízení, odůvodnil ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve spojení s ust. § 163 a § 202 odst. 1 IZ s tím, že žalovaní ve věci úspěch neměli, a proto jim náhrada nákladů řízení nenáleží, žalobce sice ve věci plný úspěch měl, ale ve vztahu vůči žalovanému 1) jako insolvenčnímu správci nemá právo na náhradu nákladů řízení a ve vztahu k žalované 2) žádný nárok na náhradu nákladů řízení výslovně neuplatnil.

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. 56 ICm 528/2016 (KSPA 56 INS 26851/2015)

6. Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích podal žalovaný 1) včasné odvolání, v němž poukazoval na to, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a navrhoval, aby jej odvolací soud změnil tak, že žalobu zamítne. Zejména namítal, že: -žalobce nevyrozuměl žalovanou 2) o zahájeném řízení, tedy o podání přihlášky pohledávky v insolvenční věci manžela žalované 2) a o jejím zesplatnění před uplynutím promlčecí doby, tedy před 16. 9. 2014, -proto promlčecí doba počala běžet podáním přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení vedeného ve věci manžela žalované 2), tedy dne 21. 10. 2009, případně dne 27. 5. 2010, kdy bylo schváleno jeho oddlužení plněním splátkového kalendáře a insolvenčnímu správci byla uložena povinnost hradit platby věřitelům, jejichž pohledávky byly zjištěny, a to i ve vztahu k žalované 2), -byly-li pohledávky č. 1 až 3 za žalovanou 2) přihlášeny do insolvenčního řízení dne 14. 12. 2015, pak byly přihlášeny již po uplynutí promlčecí lhůty. 7. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání rovněž žalovaná 2) a obdobně poukazovala na to, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci; navrhovala, aby jej odvolací soud změnil a žalobu zamítl, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zejména namítala, že: -pohledávky č. 1 až 3 byly v insolvenčním řízení vedeném proti ní uplatněny až po marném uplynutí promlčecí doby, -pokud by mělo platit, že uplatněním pohledávek č. 1 až 3 v insolvenčním řízení vedeném vůči jejímu manželovi došlo ke stavění promlčecí doby i vůči žalované, muselo by mít stejný dopad i rozhodnutí soudu o osvobození dlužníka od placení zbytku dluhů, a žalovaná 2) by tak nebyla povinna na tyto pohledávky plnit, -soud prvního stupně se nezabýval tím, zda v případě, kdyby nebyly promlčeny celé pohledávky č. 1 až 3, není po právu alespoň část těchto pohledávek; to, že byly pohledávky č. 1 až 3 zcela popřeny co do pravosti, soudu prvního stupně nebránilo v tom, aby se zabýval i tím, zda byly pohledávky uplatněny v celé výši oprávněně, a žalobu tak mohl zamítnout alespoň v části uplatněného nároku. 8. Žalobce se ve vyjádření k odvolání zcela ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. 9. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jeho vydání předcházející dle ust. § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k těmto zjištěním a závěrům: 10. V daném případě se žalobce podanou žalobou domáhal určení, že pohledávky č. 1 až 3, popřené žalovanými co do pravosti z důvodu promlčení, jsou pohledávkami po právu. 11. Podle ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. soud v odůvodnění rozsudku mimo jiné uvede, čeho se žalobce domáhá a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný, stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má za prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, proč některé důkazy neprovedl a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, a provedené důkazy zhodnotí podle ust. § 132 o.s.ř. Na základě svých zjištění je pak povinen formulovat tzv. skutkovou větu, již následně posoudí po stránce právní. V důvodech rozhodnutí je přitom třeba vždy vyložit úvahy, jež soud vedly k podřazení skutkové podstaty pod příslušnou právní normu. 12. Soud prvního stupně postavil své vyhovující rozhodnutí výhradně na závěru, že pohledávky č. 1 až 3 promlčeny nejsou. Odvolací soud považoval v souvislosti s tím za nutné především konstatovat, že z odůvodnění napadeného rozsudku nelze pří vší snaze seznat, z jakého důkazu soud prvního stupně při formulování tohoto závěru vycházel. Ve skutkové rovině totiž nepřijal

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. 56 ICm 528/2016 (KSPA 56 INS 26851/2015)

na základě dokazování žádný závěr o tom, kdy se pohledávky č. 1 až 3 staly splatnými, kdy promlčecí doba počala běžet a kdy měla uplynout. Přejaté tvrzení účastníků, že promlčecí doba počala běžet dne 16. 9. 2014, resp. 20. 10. 2009, bez provedeného dokazování nemůže obstát. Nezjistil-li soud, kdy se pohledávky staly splatnými, nemohl přijmout ani závěr, kdy promlčecí doba počala běžet, a zda tedy žalobkyně oznámila žalované 2), že ve věci jejího manžela bylo zahájeno insolvenční řízení, v jejím průběhu či až po jejím uplynutí. Závěr, že tak učinila dříve, než dlužnici uběhla 4 letá promlčecí doba , tak nemá oporu v provedeném dokazování. Tím, že soud prvního stupně pouze konstatoval, že zabývat se sporným datem zesplatnění pohledávek již bylo nadbytečné , zcela rezignoval na provedení řádného dokazování. V souvislosti s tím odvolací soud shledává nepodstatným, co tvrdil žalobce a co žalovaný, neboť povinností soudu je vyjít ze zjištěného skutkového stavu věci (ani jedna ze stran sporu svá tvrzení v tomto ohledu neprokázala, a dokonce je ani dle obsahu spisu řádně netvrdila). Nepřijal-li tedy soud prvního stupně příslušné skutkové závěry-a logicky pak tyto (absentující) závěry po právní stránce odpovídajícím způsobem nehodnotil, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. 13. Shrnuto uvedené, pokud soud prvního stupně odůvodnil své vyhovující rozhodnutí toliko konstatováním, že pohledávky č. 1 až 3 promlčeny nejsou, pak jeho závěr neobstojí. Soud totiž, jak uvedeno shora, nevedl dokazování k prokázání toho, kdy byly pohledávky č. 1 až 3 splatné, a tím že k dokazování v tomto směru nepřikročil, nezjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci. 14. Protože se soud prvního stupně ve shora uvedeném rozsahu dokazováním nezabýval, nepřijal v tomto směru žádné skutkové závěry a neprovedl ani jejich právní hodnocení, nezbylo odvolacímu soudu, než napadený rozsudek dle ust. § 219a odst. 1 písm. b) a odst. 2 o.s.ř. pro nedostatek důvodů zrušit a dle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm soud prvního stupně v souladu se závěry vyslovenými výše v odpovídajícím rozsahu zjistí skutkový stav, když zhodnotí řádně provedené dokazování, a případně vyzve účastníky dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení, jakým konkrétním právním úkonem byly úvěry zesplatněny, a k označení důkazů k prokázání tvrzení žalobce, že byly zesplatněny dne 16. 9. 2014, resp. tvrzení žalovaného 1), že byly zesplatněny dne 20. 10. 2009. V rovině právního posouzení následně přijme (při aplikaci odpovídající právní normy) potřebné závěry; nepřehlédne přitom ani závěry formulované v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4268/2010 ze dne 27. 4. 2012. 15. S ohledem na kasaci napadeného rozhodnutí rozhodne soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení vzniklých v řízení před soudem prvního stupně i v odvolacím řízení v novém rozhodnutí ve věci; v případě opětovného úspěchu žalobce ve věci, pokud se náhrady nákladů řízení žalobce výslovně nevzdá, zohlední jím zaplacený soudní poplatek, neboť ten je evidentním nákladem, jenž žalobci vznikl, a jeho vynaložení se ze spisu podává.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Praha 30. ledna 2018

Mgr. Martin Liška, v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová.