102 VSPH 185/2013-213
37 ICm 716/2013 102 VSPH 185/2013-213 (KSPH 37 INS 23802/2012)

I

USNESENI

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna v právní věci žalobce Lesy České republiky, s.p., sídlem Přemyslova 1106, Hradec Králové, zast. advokátem JUDr. Romanem Poláškem, sídlem Trojanova 12, Praha 2, proti žalovaným 1) Mgr. Monice Cihelkové, sídlem Opletalova 57, Praha 1, insolvenční správkyni dlužníka LESS & FOREST, s.r.o., 2) LESS & FOREST, s.r.o., sídlem Bohdaneč 136, a 3) Mgr. lvo Šotkovi, sídlem Ostružnická 6, Olomouc, oddělenému insolvenčnímu správci dlužníka LESS & FOREST, s.r.o., o určení pravosti pohledávek žalobce o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. 37 lCm 716/2013-81 ze dne 12.dubna 2013 takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. 37 ICm 716/2013-81 ze dne 12.dubna 2013 se mění tak, že se řízení přerušuje do pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 33 ICm 24512013.

Odůvodněnh

Krajský soud vPraze jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným usnesením rozhodl, že se přerušuje řízení o žalobě vedené pod sp. zn. 37 lCm 716/2013 na určení pravosti a výše pohledávek přihlášených žalobcem do insolvenčního řízení vedeného pod sp.zn. KSPH 37 INS 23802/2012.

Rozhodnutí zdůvodnil odkazem na ust. § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. s tím, že u téhož soudu probíhá pod sp. zn. 33 lCm 245/2013 řízení o žalobě, kterou podali žalovaná 1) a žalovaný 2), jíž se domáhali určení neplatnosti, eventuálně neúčinnosti smluv uzavřených mezi žalobcem a insolvenčním dlužníkem, které jsou právním důvodem pohledávek, jejichž existence má být určena soudem vtomto sporu. Vřízení o určení neplatnosti, eventuálně neúčinnosti smluv tak soud rozhoduje otázku, která je rozhodná i pro posouzení důvodnosti žaloby v této věci, a to otázku platnosti nebo neúčinnosti smluv, jež mají být právním důvodem přihlášených pohledávek. Je proto namístě, aby vtomto řízení soud vyčkal pravomocného skončení řízení o žalobě na určení neplatnosti smluv, počítaje vto i případné dovolací řízení.

Proti tomuto usnesení podal žalobce včas odvolání a požadoval, aby je odvolací soud změnil a rozhodl o tom, že se řízení nepřerušuje. V odvolání zejména zdůraznil a podrobně popsal své tvrzení o tom, že pohledávky, které jsou předmětem tohoto sporu, nebyly žalovanými na přezkumném jednání řádně popřeny, což znamená, že jde o pohledávky zjištěné. Není proto důvod přerušovat řízení o určení jejich existence.

(KSPH 37 INS 23802/2012)

Odvolací soud přezkoumal napadené postupem podle ust. § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. a dospěl k následujícím závěrům:

Odvolací soud sdílí právní názor soudu prvního stupně, že pravost i výše pohledávek, které jsou předmětem tohoto sporu, závisí na vyřešení otázky platnosti smluv, které jsou jejich právním důvodem uvedeným v přihlášce, a to jak pokud jde o pohledávky představující dlužnou smluvní jistinu, tak představující sankce v podobě smluvních úroků z prodlení či smluvní pokuty.

Bude-li soudem určena neplatnost smluv, obstojí přihlášená dlužná jistina jako pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení, aniž by tím došlo ke změně právního důvodu přihlášené pohledávky, nicméně výše bezdůvodného obohacení nemusí korespondovat s výší plnění dohodnutého v neplatné smlouvě. Výše bezdůvodného obohacení může být odlišná v závislosti na jiných skutečnostech, které budou předmětem dokazování až poté, kdy bude pravomocně rozhodnuto o tom, že smlouvy jsou neplatné. Sankční pohledávky mohou co do důvodu i výše obstát jen v případě, že smlouvy budou soudem shledány platnými.

Je proto dán důvod k přerušení tohoto řízení do určení platnosti smluv, kterou insolvenční soud zkoumá vjiném incidenčním sporu, konkrétně ve sporu o určení platnosti smluv, z nichž žalobce přihlášené sporné pohledávky vtomto řízení dovozuje.

V ust. § 231 odst. 1 insolvenčního zákona je uvedeno, že insolvenční soud není vázán rozhodnutím jiného soudu či jiného orgánu, kterým vprůběhu insolvenčního řízení došlo ke zjištění neplatnosti právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, ani jiným způsobem tohoto zjištění. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení posoudí vprůběhu insolvenčního řízení neplatnost takového právního úkonu pouze insolvenční soud, a to bud' jako otázku předběžnou, nebo v incidenčním sporu, jehož je tato otázka předmětem. Žalobu v tomto sporu mohou podat účastníci insolvenčního řízení svýjimkou dlužníka, nejde-li o dlužníka sdispozičními oprávněními, insolvenční správce a státní zastupitelství. Žalobcem nebo žalovaným musí být vždy insolvenční správce.

Převedeno na tento spor-insolvenční zákon upravuje dvojí možný způsob posouzení neplatnosti právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka insolvenčním soudem, a to:

1) posoudí ji jako předběžnou otázku v insolvenčním řízení, konkrétně v tomto sporu o určení pravosti pohledávky žalobce, nebo

2) posoudí platnost takového právního úkonu kžalobě o určení neplatnosti právního úkonu dlužníka, přičemž řízení o takové žalobě je incidenčním sporem.

Jestliže platnost smluv, z nichž žalobce dovozuje vtomto sporu přihlášené pohledávky, je předmětem samostatného incidenčního sporu, který projednává insolvenční soud, je na místě vyčkat výsledku tohoto určovacího sporu již proto, že probíhá několik sporů o určení existence popřených pohledávek ze smluv, jichž se žaloba na určení jejich neplatnosti týká, takže je vzájmu ekonomiky řízení i jednotnosti rozhodování sporů mezi týmiž účastníky, aby otázka rozhodná pro

(KSPH 37 INS 23802/2012) posouzení důvodnosti desítek žalob o určení pravosti a výše pohledávek byla rozhodnuta v sporu zahájených na základě žaloby podané podle ust. § 231 odst. 2 insolvenčního zákona, nebot' insolvenční zákon takový postup předpokládá.

Soud prvního stupně však pochybil, když ve výroku napadeného usnesení rozhodl pouze o přerušení řízení, aniž by v něm uvedl důvod a dobu přerušení řízení podle ust. § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř.

Důvodem přerušení tohoto řízení je to, že probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu v této věci, takže je namístě přerušení řízení jen do doby, než takový spor pravomocně skončí, nikoliv bez časového omezení, jak rozhodl soud prvního stupně.

Odvolací soud proto změnil napadené usnesení a řízení přerušil do pravomocného skončení řízení uvedeného ve výroku tohoto usnesení, v němž je řešena otázka platnosti smluv, jež jsou právním důvodem sporných přihlášených pohledávek, nebot'jen po tuto dobu je namístě, aby soud v tomto řízení nekonal (ust. § 167 odst. 2 ve spojení s § 220 odst. 1 o.s.ř.).

Odvolací námitky žalobce spočívající vtom, že žádným ze žalovaných nedošlo k řádnému popření pohledávek, které jsou předmětem tohoto sporu, nejsou rozhodné pro posouzení procesní otázky spočívající v procesních důvodech vedoucích k přerušení tohoto řízení podle ust. § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř., nebot' tento spor o určení jejich existence je zahájen na základě žaloby odvolatele, a to, zda pohledávky, které jsou předmětem žaloby, byly žalovanými řádně popřeny, či nikoliv, jsou skutečnosti rozhodné pro posouzení věcné důvodnosti žaloby, kterou soud zkoumá vdůkazním řízení (které při rozhodování o přerušení řízení neprovádí), a které jsou rozhodné pro rozhodnutí soudu ve věci samé, nikoliv vsouvislosti s přezkoumáváním věcné správnosti procesního rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která vrozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 23.srpna 2013

JUDr. Jiří K a r e ta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kůtová