102 VSPH 184/2013-123
37 ICm 709/2013 102 VSPH 184/2013-123 (KSPH 37 INS 23802/2012)

I

USNESENI

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna v právní věci žalobce: Lesy České republiky, s.p., sídlem Přemyslova 1106, Hradec Králové, zast. advokátem JUDr. Romanem Poláškem, sídlem Trojanova 12, Praha 2, proti žalovaným: 1) Mgr. Monice Cihelkové, sídlem Opletalova 57, Praha 1, insolvenční správkyni dlužníka LESS & FOREST, s.r.o., 2) LESS & FOREST, s.r.o., sídlem Bohdaneč 136, a 3) Mgr. lvo Šotkovi, sídlem Ostružnická 6, Olomouc, oddělenému insolvenčnímu správci dlužníka LESS & FOREST, s.r.o., o určení pravosti pohledávek žalobce o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. 37 lCm 709/2013-83 ze dne 12.dubna 2013 takto:

Usnesení Krajského soudu vPraze č.j. 37 ICm 709/2013-83 ze dne 12.dubna 2013 se mění tak, že se řízení přerušuje do pravomocného skončení řízení vedených u Krajského soudu vPraze pod sp. zn. 33 ICm 244/2013 a 33 ICm 24512013.

Odůvodněnh

Krajský soud vPraze jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným usnesením rozhodl, že se přerušuje řízení o žalobě vedené pod sp. zn. 37 lCm 709/2013 na určení pravosti a výše pohledávek přihlášených žalobcem do insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSPH 37 INS 23802/2012.

Rozhodnutí zdůvodnil odkazem na ust. § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. s tím, že u téhož soudu probíhají pod sp. zn. 33 lCm 244/2013 a 33 lCm 245/2013 řízení o žalobách, které podali žalovaná 1) a žalovaný 2), již se jimi domáhali určení neplatnosti, eventuálně neúčinnosti smluv uzavřených mezi žalobcem a dlužníkem, které jsou právním důvodem pohledávek, jejichž existence má být určena soudem v tomto sporu. V řízení o určení neplatnosti, eventuálně neúčinnosti smluv tak soud rozhoduje otázku, která je rozhodná i pro posouzení důvodnosti žaloby v této věci, a to otázku platnosti nebo neúčinnosti smluv, jež mají být právním důvodem přihlášených pohledávek. Je proto namístě, aby soud vyčkal vtomto řízení do

(KSPH 37 INS 23802/2012) pravomocného skončení řízení o obou žalobách na určení neplatnosti smluv, počítaje v to i případné dovolací řízení.

Proti tomuto usnesení podal žalobce včas odvolání a požadoval, aby je odvolací soud změnil a rozhodl o tom, že se řízení nepřerušuje. V odvolání zejména zdůraznil a podrobně popsal své tvrzení o tom, že pohledávky, které jsou předmětem tohoto sporu, nebyly žalovanými na přezkumném jednání řádně popřeny, což znamená, že jde o pohledávky zjištěné. Není proto důvod k přerušení řízení o určení jejich existence. V případě některých pohledávek je navíc zřejmé, že došlo toliko ke zpochybnění jejich právní kvalifikace, a nikoliv jejich důvodu ve smyslu ust. § 174 odst. 2 insolvenčního zákona.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení postupem podle ust. § 214 odst.2 písm.c) o.s.ř. a dospěl k následujícím závěrům:

Odvolací soud sdílí právní názor soudu prvního stupně, že pravost i výše pohledávek, které jsou předmětem tohoto sporu, závisí na vyřešení otázky platnosti smluv, které jsou jejich právním důvodem uvedeným v přihlášce, a to jak pokud jde o pohledávky představující dlužnou smluvní jistinu, tak představující sankce v podobě smluvních úroků z prodlení či smluvní pokuty.

Bude-li soudem určena neplatnost smluv, obstojí přihlášená dlužná jistina jako pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení, aniž by tím došlo ke změně právního důvodu přihlášené pohledávky, nicméně výše bezdůvodného obohacení nemusí korespondovat s výší plnění dohodnutého v neplatné smlouvě. Výše bezdůvodného obohacení může být odlišná v závislosti na jiných skutečnostech, které budou předmětem dokazování až poté, kdy bude pravomocně rozhodnuto o tom, že smlouvy jsou neplatné. Sankční pohledávky co do důvodu i výše mohou obstát jen v případě, že smlouvy budou soudem shledány platnými.

Je proto dán důvod k přerušení tohoto řízení do určení platnosti smluv, kterou insolvenční soud zkoumá vjiném incidenčním sporu, konkrétně ve dvou sporech o určení platnosti smluv, z nichž žalobce přihlášené sporné pohledávky v tomto řízení dovozuje.

V ust. § 231 odst. 1 insolvenčního zákona je uvedeno, že insolvenční soud není vázán rozhodnutím jiného soudu či jiného orgánu, kterým vprůběhu insolvenčního řízení došlo ke zjištění neplatnosti právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, ani jiným způsobem tohoto zjištění. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení vprůběhu insolvenčního řízení posoudí neplatnost takového právního úkonu pouze insolvenční soud, a to bud' jako otázku předběžnou, nebo v incidenčním sporu, jehož je tato otázka předmětem. Žalobu v tomto sporu mohou podat účastníci insolvenčního řízení svýjimkou dlužníka, nejde-li o dlužníka

(KSPH 37 INS 23802/2012) sdispozičními oprávněními, insolvenční správce a státní zastupitelství. Žalobcem nebo žalovaným musí být vždy insolvenční správce.

Převedeno na tento spor-insolvenční zákon upravuje dvojí možný způsob posouzení neplatnosti právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka insolvenčním soudem, a to:

1) posoudí ji jako předběžnou otázku v insolvenčním řízení, konkrétně v tomto sporu o určení pravosti pohledávky žalobce, nebo

2) posoudí platnost takového právního úkonu v řízení o žalobě o určení neplatnosti právního úkonu dlužníka, přičemž řízení o takové žalobě je incidenčním sporem.

Jestliže je platnost smluv, z nichž žalobce dovozuje v tomto sporu přihlášené pohledávky, předmětem samostatného incidenčního sporu, který projednává insolvenční soud, je na místě vyčkat výsledku tohoto určovacího sporu již proto, že probíhá několik desítek sporů o určení existence popřených pohledávek ze smluv, jichž se žaloby na určení jejich neplatnosti týkají, takže je v zájmu ekonomiky řízení i jednotnosti rozhodování sporů mezi týmiž účastníky, aby otázka rozhodná pro posouzení důvodnosti desítek žalob o určení pravosti a výše pohledávek byla rozhodnuta ve dvou sporech zahájených na základě žaloby podané podle ust. § 231 odst.2 insolvenčního zákona, nebot' insolvenční zákon takový postup předpokládá.

Soud prvního stupně však pochybil, když ve výroku napadeného usnesení rozhodl pouze o přerušení řízení, aniž by v něm uvedl důvod a dobu přerušení řízení podle ust. § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř.

Důvodem přerušení tohoto řízení je to, že probíhají dvě řízení, vnichž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu vtéto věci, takže je namístě přerušení řízení jen do doby, než takové spory pravomocně skončí, nikoliv bez časového omezení, jak rozhodl soud prvního stupně.

Z tohoto důvodu změnil odvolací soud napadené usnesení a řízení přerušil do pravomocného skončení řízení uvedených ve výroku tohoto usnesení, vnichž je řešena otázka platnosti smluv, jež jsou právním důvodem přihlášených pohledávek, nebot' jen po tuto dobu je namístě, aby soud v tomto řízení nekonal (ust. § 167 odst. 2 ve spojení s § 220 odst. 1 o.s.ř.).

Odvolací námitky žalobce spočívající v tom, že žádným ze žalovaných nedošlo k řádnému popření pohledávek, které jsou předmětem tohoto sporu, nejsou rozhodné pro posouzení procesní otázky spočívající v procesních důvodech vedoucích k přerušení tohoto řízení podle ust. § 109 odst.2 písm.c) o.s.ř., nebot' tento spor o určení jejich existence je zahájen k žalobě odvolatele, a to, zda pohledávky, které jsou předmětem žaloby, byly žalovanými řádně popřeny, či nikoliv, jsou skutečnosti rozhodné pro posouzení věcné důvodnosti žaloby, kterou soud zkoumá v důkazním řízení (které při rozhodování o přerušení řízení neprovádí), a které jsou

(KSPH 37 INS 23802/2012) rozhodné pro rozhodnutí soudu ve věci samé, nikoliv v souvislosti s přezkoumáváním věcné správnosti procesního rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která vrozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 23.srpna 2013

JUDr. Jiří K a r e ta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kůtová