102 VSPH 179/2015-34
79 ICm 3614/2014 102 VSPH 179/2015-34 (KSUL 79 INS 15050/2014)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci žalobkyně Jarmily anonymizovano , anonymizovano , bytem Psinice 8, Libáň, zast. Martinem anonymizovano , anonymizovano , bytem Náměstí Svobody 36, Libáň, proti žalované Renatě anonymizovano , anonymizovano , bytem Anežky České 639/19, Ústí nad Labem, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 79 ICm 3614/2014-26 ze dne 19. února 2015,

t a k t o:

I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 79 ICm 3614/2014-26 ze dne 19. února 2015 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku označeným usnesením odmítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení pravosti přihlášené pohledávky, a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že jelikož v žalobě nebyl jasně uveden žalobní návrh, předmět sporu ani žalobní petit, žalobkyni usnesením ze dne 31. 10. 2014 (dále jen Výzva), jež jí (resp. jejímu zmocněnci) bylo doručeno dne 5. 11. 2014, vyzval, aby uvedla, čeho se žalobou domáhá, jak bylo porušeno její právo, případně, co má soud určit. Žalobkyně na Výzvu reagovala podáním, jež trpí (trpělo) shodnými nedostatky jako žaloba, neboť z něho neplyne, o čem a jak má soud rozhodnout, a jaké právo bylo porušeno. Protože žaloba není (nebyla) projednatelná soud jí dle ust. § 43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen o.s.ř.) odmítl, přičemž o náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 146 odst. 3 téhož zákona.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podala žalobkyně včasné odvolání, v němž tvrdila, že žalobu (včas) podala proti insolvenční správkyni AK2H insolvence, v.o.s., IČO: 01885073, sídlem v Ústí nad Labem, Pařížská 7 (dále jen Správkyně), a že proti dlužnici Renatě anonymizovano žalobu nepodává, neboť ta svůj dluh vůči ní uznává. K odvolání (stejně jak to učinila při podání žaloby) připojila mandátní smlouvu, z níž (patrně) dovozovala existenci své pohledávky vůči dlužnici. (KSUL 79 INS 15050/2014)

Proto požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212 a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 7 části věty před středníkem insolvenčního zákona (dále jen IZ) platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení o.s.ř. týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Podle ust. § 79 odst. 1 o.s.ř. se řízení zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (ust. § 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech, v nichž je účastníkem řízení svěřenský správce, musí návrh dále obsahovat i označení, že se jedná o svěřenského správce, a označení svěřenského fondu. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem a žalovaným (ust. § 90), se nazývá žalobou.

Ust. § 43 téhož zákona určuje, že předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).

Podle ust. § 160 IZ se incidenční spor projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby (odstavec 1). Žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne. Stejně postupuje, má-li žaloba nedostatky, které se nepodařilo odstranit a které mu brání v řízení o ní pokračovat (odstavec 4).

Podle ustálené judikatury prezentované např. usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 370/2002 ze dne 15. 10. 2002 uveřejněným v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod číslem 209 se rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ust. § 79 odst. 1 věty druhé o.s.ř. rozumí údaje, které jsou nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (ust. § 43 odst. 2 o.s.ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po (KSUL 79 INS 15050/2014) skutkové stránce. Jinými slovy, v žalobě musí být rozhodující skutečnosti vylíčeny tak, aby z nich byl zřejmý skutkový děj, na jehož základě se uplatňuje právo v rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci.

V daném případě žalobkyně podala žalobu na určení pravosti přihlášené pohledávky P10 s tím, že směřuje proti dlužnici Renatě anonymizovano , jíž řádně označila (jménem, bydlištěm i rodným číslem). Žaloba dále obsahuje tvrzení (údaje) o tom, že žalobkyně uzavřela s dlužnicí smlouvu o spolupráci, mandátní smlouvu a smlouvu o finančním poradenství, přičemž dlužnice, ač upomínána, povinnosti z těchto smluv neplnila. V následujícím podrobném popisu obsahu mandátní smlouvy je kromě jiného zdůrazněno, že dlužnice nehradila odměnu z této smlouvy, jež byla stanovena v měsíční výši 700,-Kč, a smluvní pokutu ve výši 20.000,-Kč. Vylíčení rozhodných skutečností však neobsahuje údaje o tom, kdy byla mandátní smlouva uzavřena, ani období, za které je nezaplacená odměna vymáhána. Chybějící skutková tvrzení přitom nelze dovodit ani zprostředkovaně z připojených listin, neboť na žádné konkrétně označené listiny žalobkyně v žalobě neodkázala (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 742/2006 uveřejněné pod č. 38/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Na Výzvu přitom dlužnice reagovala toliko tím, že zopakovala, že se domáhá uznání závazku Renaty anonymizovano (jež podepsala všechny smlouvy, které byly soudu prvého stupně v listinné podobě doručeny), a tvrdila, že je podaná žaloba srozumitelná, úplná a pravdivá.

Za této situace dospěl odvolací soud (shodně jako senát 103 VSPH Vrchního soudu v Praze v usnesení sen. zn. 103 VSPH 180/2015 ze dne 16. 3.2015, v němž posuzoval žalobu téže žalobkyně proti manželu dlužnice Milanu anonymizovano ) k závěru, že je žaloba neprojednatelná pro vady bránící v dalším pokračování v řízení. Žalobkyně totiž v žalobě pohledávku vůči dlužnici neidentifikovala konkrétními údaji o jejím titulu a výši, a nevylíčila tedy rozhodující skutečnosti tak, aby byl skutek (či skutky), na jehož základě uplatňuje své nároky (a tím i předmět řízení), jednoznačně individualizován. Rovněž nebylo postaveno najisto, zda žaloba směřuje proti dlužnici Renatě anonymizovano , jak uvedla žalobkyně v žalobě, nebo proti Správkyni, jak tvrdila v odvolání. Soud prvého stupně tedy správně uzavřel, že pro nedostatky žaloby nelze v řízení pokračovat, a proto žalobu podle ust. § 43 odst. 2 o.s.ř. správně odmítl.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným, napadené usnesení proto podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Při rozhodování o nákladech odvolacího řízení postupoval odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 za použití ust. § 146 odst. 3 o.s.ř. a rozhodl způsobem ve výroku uvedeným, neboť žalované žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.

Poučení: Proti bodu I. výroku tohoto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je (KSUL 79 INS 15050/2014)

dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem k Nejvyššímu soudu ČR.

Proti bodu II. výroku tohoto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 27. listopadu 2015

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná