102 VSPH 174/2012-52
98 ICm1082/2011 102 VSPH 174/2012-52 (MSPH 98 INS 12527/2010)









ČESKÁ REPUBLIKA f ROZSUDEK J MENEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl vsenátě složeném zpředsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna vprávní věci žalobkyně Mgr. Jany Fialové, sídlem Točitá 34, Praha 4, insolvenční správkyně dlužnü
|. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 98 ICm 1082/2011-35 ze dne 15.března 2012 se potvrzuje.

||. Zádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodněnh

Městský soud vPraze jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem určil, že pohledávka žalovaného ve výši 1.452.744,57 Kč je po právu, a to ve výši 437.228,40 Kč jako pohledávka nevykonatelná a ve výši 1.015.516,17 Kč jako pohledávka vykonatelná stím, že vcelé výši je zajištěná podle smlouvy o zajišt'ovacím převodu práva ze dne 27.1.2009 týkající se nemovitostí zapsaných na LV č. 655 vkatastrálním území Herink, vkatastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Praha-východ.

102 VSPH174/2012 (MSPH 98 INS 12527/2010)

V rozhod nutí vyšel soud ze zjištění, že usnesením Městského soudu v Praze č.j. MSPH 98 INS 12527/2010 ze dne 19.1.2011 byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení pohledávky vcelkové výši 1.452.744,57 Kč vyplývající ze smlouvy o úvěru č. 2210-21266 ze dne 29.4.2008. Pohledávka ve výši 1.015.516,17 Kč je podle notářského zápisu ze dne 30.4.2008 pohledávkou vykonatelnou, pohledávka ve výši 437.228,40 Kč představující příslušenství vykonatelná není. Žalobkyně pohledávku vcelém rozsahu popřela. Vřízení vedeném pod sp.zn. 98 lCm 1082/2011 se žalobkyně domáhala určení, že důvodně popřela vykonatelnou pohledávku žalovaného, a žalovaný se v řízení vedeném pod sp.zn. 98 lCm 1071/2011 domáhal určení, že je nevykonatelná pohledávka po právu. Soud spojil věci ke společnému rizeni.

Soud prvního stupně zjistil, že žalovaný poskytl dlužníkovi podle smlouvy ze dne 29.4.2008 úvěr ve výši 8.232.000,-Kč stím, že dlužník je povinen splatit tuto částku dle splátkového kalendáře nejpozději do 30.4.2011. Podle smlouvy ze dne 25.8.2008 poskytl žalovaný dlužníkovi úvěr vcelkové výši 20.000.000,-Kč, jehož konečná splatnost byla dohodnuta na 31.7.2009. Žalovaný sdlužnkem kzajištění závazků z úvěru uzavřeli dne 27.1.2009 smlouvu o zajišt'ovacím převodu vlastnického práva, jejímž předmětem byl převod vlastnické ho práva k nemovitostem ve vlastnictví dlužnka, a to stavby (rozestavě né rodinné domy) na pozemcích parc.č. St. 163, 164, 165, 166, 167, 168, 169, 170, 173, 174 s těmito pozemky a dále pozemků parc.č. 44/4, 44/5, 44/6, 44/8, 290/38, 29/41, 290/42 zapsaných vkatastru nemovitostí na LV č. 655 vk.ú. Herink vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Pra ha-východ. V článku lV. smlouvy se účastníci dohodli, že vpřípadě prodlení dlužnü

Zdopisu žalovaného ze dne 21.9.2009 vyplývá, že dlužnü< byl vprodlení s úhradou splátek úvěru podle smlouvy ze dne 29.4.2008, proto ho žalovaný vyzval k úhradě celé pohledávky, tj. jistiny ve výši 8.232.000,-Kč, smluvních úroků ve výši 1.704.447,29 Kč, poplatku za vedení úvěrového účtu ve výši 98.784,-Kč, sankčního úroku ve výši 81.844,10 Kč a debetu na běžném účtu ve výši 96.354,87 Kč. Prodej nemovitostí uvedených ve smlouvě o zajišt'ovacím převodu vlastnického práva realizoval žalovaný uzavřením kupní smlouvy ze dne 22.9.2009 s Collante, s.r.o., předmětem prodeje byly nemovitosti zapsané na LV. č. 655 v k.ú. Heri nk vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Praha-východ, a to rozestavěné budova na pozemcích parc.č. St. 163, 164, 165, 166, 167, 168, 169, 170 včetně pozemků a pozemky parc.č. 44/4, 44/5, 44/6, 44/8, 290/38. Kupní cena činila s odkazem na znalecký posudek znalce lng. Hrabce č.1083/56/2009 ze dne 09.8.2009 částku 17.900.000,-Kč (tj. 80% hod noty převáděných nemovitostí určené znalcem na 19.330.000,-Kč).

102 VSPH174/2012 (MSPH 98 INS 12527/2010)

Při posuzování platnosti smlouvy o zajišt'ovacím převodu vlastnického práva ze dne 27.1.2009 postupoval soud podle stanoviska Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeného v rozsudku sp.zn. 31 Odo 495/2006 a dospěl k závěru, že byla platně uzavřena. Postup žalovaného při zpeněžování předmětu zajišt'ovacího převodu vlastnického práva nebyl podle něj v rozporu s dobrými mravy. Vysvětlil, že zajišt'ovací převod vlastnického práva chrání věřitele pro případ porušení závazku dlužníkem, proto nese dlužník důsledky nesplnění svých povinností. Má však vždy možnost-i v případě, že by věřitel realizoval své zajištění jen částečně-uhradit dluh a vyhnout se tak negativním důsledkům realizace zajištění. Realizací zajištění v rozporu s dobrými mravy by bylo možné považovat pouze takové jednání věřitele, které by jednoznačně nesměřovalo kco největšímu umoření pohledávky dlužníka, ale k vytvoření stavu, aby navyšování neuhrazené pohledávky dlužnü

Proto soud prvního stupně rozhodl, že uvedená pohledávka je po právu. Pohledávka ve výši 1.015.516,-Kč je podle notářského zápisu sepsaného notářkou JUDr. Sárkou Novotnou dne 30.04.2008 sp.zn.N 236/2008, Nz 217/2008 pohledávkou vykonatelnou. Vzhledem ktomu, že dříve než žalovaný realizoval prodej zbývajících nemovitostí, byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs, byly dosud nezpeněžené nemovitosti sepsány do majetkové podstaty dlužníka, ažalovaný má jako zajištěný věřitel právo přihlásit uvedenou pohledávku jako zajištěnou s právem na oddělené uspokojení z výtěžku zpe něžení zajištění.

Proti tomuto rozsudku se žalobkyně včas odvolala a požadovala, aby ho odvolací soud změnil tak, že její žalobě vyhoví. Argumentovala zejména tím, že smlouva o zajišt'ovacím převodu práva je v článku ll odst. 1 písm. b) a c) neplatná, protože zajišt'uje i pohledávky, které by mohly vzniknout vbudoucnosti. Samotné zajištění se podle ní může vztahovat pouze na prostředky poskytnuté v rámci smluv oúvěru, a nikoliv na další nároky, jejichž výše nebyla vdobě uzavření smlouvy známá. Věřitel byl povinen uspokojit svoji pohledávku prodejem celého souboru nemovitostí a tím, že nerealizoval právo na uspokojení celé pohledávky prodejem všech nemovitostí, zmařil možnost uspokojit svoji pohledávku v celém rozsahu. Takové záměrné zmaření možnosti splnění závazku dlužníka je v rozporu s dobrými mravy, dlužník se tak stále nacházel vprodlení a žalovaný získával nárok na příslušenství. Tím, že žalovaný neprodal celý soubor nemovitostí, neposkytl dlužníkovi náležitou součinnost ke splnění dluhu, a dostal se tak podle ust. § 370 obchodního zákonü
Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

102 VSPH174/2012 (MSPH 98 INS 12527/2010)

Odvolací soud v prvé řadě konstatoval, že si soud prvního stupně opatřil pro své rozhodnutí dostatek důkazů, z nichž dovodil správná skutková zjištění a z nichž dovodil také správný právní závěr o tom, že pohledávka žalobce vcelkové výši 1.452.744,57 Kč je po právu a je zajištěná podle smlouvy o zajišt'ovacím převodu práva ze dne 27.1.2009 na nemovitostech zapsaných na LV č. 655 vk.ú. Herink vkatastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, pracovištěm Praha-východ.

Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně konstatuje, že mezi dlužníkem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o zajišt'ovacím převodu vlastnického práva. Podle ust. § 533 občanského zákonü
Podle názoru odvolacího soudu není důvod ná námitka žalobkyně, že smlouva o zajišt'ovacím převodu práva k nemovitostem ze dne 27.1.2009 je zčásti neplatná, protože zajišt'uje i pohledávky, které by mohly vzniknout v budoucnosti. Smlouvou zajišt'ovacím převodu vlastnického práva shodně jako vpřípadě zástavních smluv mohou být zajištěny i pohledávky dosud nesplatné, které případně vzniknou vbudoucnosti, či případně vůbec nevzniknou. Uvedená smlouva jednak vbodě ll. písm. a) přesně vymezuje zajištěné pohledávky představující poskytnutý úvěr, jednak pod pís m. b) a c) specifikuje další pohledávky spojené s poskytnutím úvěru či pohledávky, které vzniknou vdůsledku porušením smluv o úvěru, a určuje jejich maximální výši. Je tedy zřejmé, které pohledávky jsou předmětem zajištění a ze smlouvyo poskytnutí úvěru lze přesně dovoditjejich případ nou výši.

Důvod nou neshledal odvolací soud ani námitku žalobkyně, že zanikl nárok na příslušenství pohledávky a zaniklo právo na zajištění pohledávek vdůsledku skutečnosti, že žalovaný neprodal celý soubor nemovitostí, neposkytl dlužníkovi náležitou součinnost ke splnění dluhu a dostal se podle ust. § 370 obchodního zákonü
102 VSPH174/2012 (MSPH 98 INS 12527/2010) právo na úroky zprodlení ve výši 437.228,40 Kč a postupem žalovaného při zpeněžování předmětu zajištění ne mohly zaniknout.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219 občanského soudního řádu a napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil. O nákladech odvolacího řízení rozhodl podle ust. § 142 odst.1 ve spojení sust. §224 odst.1 o.s.ř. a ust. § 202 odst. 1 věty prvé insolve nčního zákona.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Městské ho soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 13.prosince 2012

JUDr. Jiří K are ta, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kůtová