102 VSPH 155/2012-104
57 ICm 1296/2011 102 VSPH 155/2012-104 (KSLB 57 INS 1298/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna v právní věci žalobce Forset COLLECT Ltd., sídlem Nicosia, Agiou Nicolaou 67-67, Flat/Office 103, Egkomi PC 2408, Kyperská republika, zast. advokátem Mgr. Janem Petříkem, sídlem Týnská 12, Praha 1, proti žalovaným 1) Ing. Janě Horákové, sídlem Měsíčná 256/2, Liberec, insolvenční správkyni dlužnice Martiny Kašpárkové, zast. advokátem JUDr. Rudolfem Vaňkem, sídlem Měsíčná 256/2, Liberec, a 2) Martině Kašpárkové, bytem Buková 120, Liberec, adresa pro doručování: U Potůčku 615, Liberec, o určení důvodnosti popření pohledávky o odvolání žalované 1) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. 57 ICm 1296/2011-61 ze dne 22.února 2012 ve znění doplňujícího usnesení č.j. 57 ICm 1296/2011-72 ze dne 7.března 2012

takto:

I.Odvolání žalované 1) proti bodu II. výroku rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. 57 ICm 1296/2011-61 ze dne 22.února 2012 ve znění doplňujícího usnesení č.j. 57 ICm 1296/2011-72 ze dne 7.března 2012 se odmítá.

II. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. 57 ICm 1296/2011-61 ze dne 22.února 2012 ve znění doplňujícího usnesení č.j. 57 ICm 1296/2011-72 ze dne 7.března 2012 se v bodě I.výroku mění tak, že se určuje, že žalobce má za dlužnicí Martinou Kašpárkovou pohledávky ve výši 221,40 Kč, 332,10 Kč, 221,40 Kč a 332,10 Kč představující smluvní pokuty ve výši 20 % a 30 % z dlužné měsíční splátky a ve výši 310,-Kč představující poštovné podle úvěrové smlouvy č. 90291 ze dne 25.srpna 2009 a pohledávky ve výši 226,80 Kč, 340,20 Kč, 226,80 a 340,20 Kč představující smluvní pokuty ve výši 20 % a 30% z dlužné měsíční splátky a ve výši 310,-Kč představující poštovné podle úvěrové smlouvy č. 95480 ze dne 29.března 2010; ve zbývající části bodu I.výroku ohledně pohledávek v celkové výši 84.739,-Kč se žaloba zamítá. 57 ICm 1296/2011 (KSLB 57 INS 1298/2011)

III. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. 57 ICm 1296/2011-61 ze dne 22.února 2012 ve znění doplňujícího usnesení č.j. 57 ICm 1296/2011-72 ze dne 7.března 2012 se mění v bodě IV.výroku tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované 1) 12.720,-Kč na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Rudolfa Vaňka.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1) 6.362,-Kč na náhradu nákladů odvolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr.Rudolfa Vaňka.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem určil, že popření pohledávky, kterou má žalobce za dlužnicí Martinou Kašpárkovou-žalovanou 2) a již uplatnil v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 57 INS 1298/2011, nebylo do výše 87.599,11 Kč po právu (bod I. výroku), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že popření pohledávky, kterou má za dlužnicí, nebylo do výše 56 138,89 Kč po právu (bod II. výroku), a rozhodl, že žalobce má proti žalované 2) právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2.819,43 Kč (bod III. výroku). Doplňujícím usnesením č.j. 57 ICm 1296/2011-72 ze dne 7.3.2012 rozhodl, že žalobce a žalovaná 1) nemají proti sobě nárok na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění soud uvedl, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice pohledávku v celkové výši 143.738,-Kč z titulu nesplacených směnek. Na přezkumném jednání konaném dne 3.5.2011 insolvenční správkyně pohledávku popřela do výše 83.086,20 Kč, ve zbývající části, tj. do výše 60 651,80 Kč, ji uznala. Žalobou se žalobce domáhal určení, že popření pohledávky v celkové výši 143.738,-Kč není po právu.

Podle smlouvy o úvěru č. 90 291 ze dne 25.8.2009 poskytl předchůdce žalobce dlužnici finanční prostředky ve výši 30.000,-Kč (vyplaceno jí bylo 28.500,-Kč, rozdíl byl započten na odměnu za zpracování úvěru), dlužnice se zavázala uhradit úvěr ve 48 splátkách po 1.107,-Kč každého 20. dne v měsíci počínaje 20.9.2009. Podle smlouvy o úvěru č. 95 480 ze dne 29.3.2010 poskytl právní předchůdce žalobce dlužnici finanční prostředky ve výši 30.000,-Kč (vyplaceno jí bylo 28.500,-Kč, rozdíl byl započten na odměnu za zpracování úvěru). Dlužnice se zavázala uhradit úvěr ve 48 splátkách po 1.134,-Kč každého 20. dne v měsíci počínaje 20.4.2010.

Podle článku 6.1 všeobecných obchodních podmínek dlužnice prohlásila, že na zajištění závazků plynoucích ze smlouvy vystavila vlastní blankosměnku na řad věřitele bez uvedení směnečné sumy, údaje splatnosti a místa platebního s doložkou bez protestu, podle článku 6.4. byl věřitel oprávněn vyplnit na blankosměnce jako směnečnou sumu částku nepřesahující celkovou výši své pohledávky za klientem vzniklou v souvislosti se smlouvou, jako datum splatnosti byl oprávněn uvést libovolné datum následující po dni splatnosti libovolné pohledávky za klientem a jako platební místo libovolné místo, podle článku 8.1.-3. byla dlužnice povinna zaplatit smluvní pokuty ve výši 20% z dlužné částky v případě prodlení s úhradou jakéhokoliv závazku ze smlouvy delším než 15 dní včetně, ve výši 30% z 57 ICm 1296/2011 (KSLB 57 INS 1298/2011) dlužné částky v případě prodlení s úhradou jakéhokoliv závazku ze smlouvy delším než 30 dní a ve výši 40% z celkové výše poskytnutého úvěru v případě prodlení s úhradou jakéhokoliv závazku delším než 50 dní včetně, podle článku 8.4. byl věřitel v případě prodlení dlužníka delším než 50 dní oprávněn učinit splatnými veškeré závazky klienta, podle článku 8.5. byla dlužnice vedle smluvní pokuty povinna hradit i úrok z prodlení, podle článku 8.7. byl věřitel oprávněn účtovat za každou upomínku paušál 100,-Kč a za každou upomínku prostřednictvím SMS paušál 30,-Kč. V článku 11 byla dohodnuta rozhodčí doložka, podle které měl v případě smlouvy č. 90 291 ze dne 25.8.2009 rozhodovat spory buď rozhodce jmenovaný 1. Moravskou Rozhodcovskou společností, s.r.o., nebo Mgr. Lenka Kolečkovská, v případě smlouvy č. 95 480 ze dne 29.3.2010 Mgr. Lenka Kolečkovská, JUDr. Milan Kutnar nebo Bc. Petr Valenta. V článku 11.2 byla vyloučena pravomoc obecných soudů, rozhodčí nález byl dle dohody konečný a závazný. Podle kopií směnek vlastních, které dlužnice vystavila dne 29.3.2010 a dne 25.8.2009, byly vyplněny směnečné sumy ve výši 75.663,70 Kč a 67.909,10 Kč a splatnost nastala dne 20.1.2011 v sídle žalobce. Obě směnky byly dne 31.8.2010 indosovány na řad žalobce. Z rozhodčího nálezu č.j. 30597/2010 rozhodce Bc. Valenty vyplývá, že dlužnici bylo uloženo zaplatit žalobci 45.213,70 Kč spolu s úrokem z prodlení a na nákladech rozhodčího řízení byla povinna zaplatit 20.600,-Kč a z rozhodčího nálezu č. j. 1740/2010 rozhodce Mgr. Kolačkovské vyplývá, že dlužnici bylo uloženo zaplatit žalobci 42.325,10 Kč spolu s úrokem z prodlení a na nákladech rozhodčího řízení byla povinna zaplatit 16.370,-Kč. Z usnesení Okresního soudu v Liberci č. j. 70 EXE 8876/2010-13 ze dne 24.2.2011 a 65 EXE 6095/2010-11 ze dne 4.2.2011 vyplývá, že pro tyto částky byly nařízeny exekuce.

Dlužná částka z úvěru č. 90 291 ze dne 25.8.2009 je tvořena jistinou ve výši 26.803,40 Kč, úrokem z úvěru ve výši 2.078,70 Kč, sankcemi-smluvními pokutami ve výši 221,40 Kč, 332,10 Kč a 12.000,-Kč za opožděnou 10. splátku a ve výši 221,40 Kč a 332,10 Kč za opožděnou 11. splátku, celkem tedy ve výši 13.107,-Kč, poplatkem za arbitráž ve výši 1.270,-Kč, náklady na arbitráž ve výši 15.100,-Kč, náklady na exekuci ve výši 9.240,-Kč a poštovným a SMS ve výši 310,-Kč, což činí celkem 67.909,10 Kč, a směnečným úrokem za období od 20. do 27.1.2011 z této částky ve výši 78,10 Kč. Dlužná částka z úvěru č. 95 480 ze dne 29.3.2010 je tvořena jistinou ve výši 29.373,50 Kč, úrokem z úvěru ve výši 2.396,20 Kč, sankcemi-smluvními pokutami ve výši 226,80 Kč, 340,20 Kč a 12.000,-Kč za opožděnou 3. splátku pokuty a ve výši 226,80 Kč a 340,20 Kč za opožděnou 4.splátku, celkem tedy ve výši 13.134,-Kč, poplatkem za arbitráž ve výši 5.000,-Kč, náklady na arbitráž ve výši 15.600,-Kč, náklady na exekuci ve výši 9.850,-Kč a poštovným a SMS ve výši 310,-Kč, což činí celkem 75.663,70 Kč, a směnečným úrokem za období od 20. do 27.1.2011 z této částky ve výši 87,10 Kč.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že rozhodčí doložky podle smluv č. 95480 a 90291 nebyly platně sjednány, protože jejich cílem bylo zbavit spotřebitele přístupu k řádnému soudu. Nebyla tedy dána pravomoc rozhodce rozhodnout tento spor. Proto nejsou po právu pohledávky představující poplatek za arbitráž a náklady arbitráže ve výši 20.500,-Kč a 16.370,-Kč. Vzhledem k tomu, že exekuce byla nařízena po zahájení insolvenčního řízení, nemohla být provedena, a exekutorovi proto odměna nenáleží. Z tohoto důvodu nejsou po právu ani pohledávky představující náklady exekuce ve výši 9.850,-Kč a 9.240,-Kč.

Naopak ujednání o smluvních pokutách shledal soud platnými, když sjednaná pokuta dosahuje cca 44,71%, resp. 48,9% dlužné jistiny a plní zajišťovací, sankční a 57 ICm 1296/2011 (KSLB 57 INS 1298/2011) kompenzační roli.

Dlužnice proto žalobci nedlužila částky 30.450,-Kč a 25.610,-Kč představující náklady rozhodčího řízení a náklady exekuce, k okamžiku vyplnění zajišťovacích blankosměnek mu však dlužila 45.213,70,-Kč a 42.299,10 Kč.

O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanou 2) bylo rozhodl soud podle ust. § 142 o.s.ř. a o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanou 1) rozhodl podle ust. § 202 insolvenčního zákona.

Proti tomuto rozsudku se žalovaná 1) včas odvolala, a to výslovně v rozsahu proti bodů I. a II. výroku, a požadovala, aby ho odvolací soud změnil tak, že žaloba v celém rozsahu zamítne. Argumentovala zejména tím, že se předmětem incidenčního sporu nemohla stát celá přihlášená pohledávka, ale pouze její popřená část ve výši 87.086,20 Kč. Ohledně pohledávky ve výši 60.651,80 Kč, která popřena nebyla, měl soud žalobu zamítnout. Ujednání o smluvní pokuta při prodlení jakéhokoliv závazku ze smlouvy ve výši 40% z celkové výše poskytnutého úvěru bez ohledu na jeho zůstatek je podle ní neplatné pro rozpor s dobrými mravy.

Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že se plně ztotožňuje s rozsudkem soudu prvního stupně, a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu potvrdil.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda je přípustné odvolání žalované 1) proti bodu II. výroku napadeného rozsudku, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Z povahy opravného prostředku totiž vyplývá, že k jeho podání je subjektivně legitimován jen ten účastník, kterému byla či mohla být rozhodnutím soudu prvního stupně způsobena určitá újma na jeho právech. Jestliže napadeným rozsudkem v bodě II. výroku soud prvního stupně žalobu zamítl, nemohla být žalované 1) způsobena žádná újma na jejích právech. Proto nebyla k podání odvolání proti boudu II. výroku napadeného rozsudku oprávněna.

Z těchto důvodů odvolací soud podle ust. § 218 písm. b) o.s.ř. její odvolání v části směřující proti bodu II. výroku odmítl.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek v rozsahu bodu I. výroku včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle ust. § 212 a 212a o.s.ř. a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Jak vyplývá z toho, co uvedeno shora, přihlásil žalobce do insolvenčního řízení pohledávky v celkové výši 143.738,-Kč. Při přezkumném řízení popřela správkyně přihlášené pohledávky pouze v rozsahu 83.086,20 Kč, pohledávky podle smlouvy č. 90 291 ze dne 25.8.2009 ve výši 26.803,40 Kč a 2.078,70 Kč a podle smlouvy č. 95 480 ze dne 29.3.2010 ve výši 29.373,50 Kč a 2.396,20 Kč představující jistinu a úrok v celkové výši 60 651,80 Kč správkyně uznala a žádní věřitel je nepopřel. Podle ust. § 201 insolvenčního zákona byly proto tyto pohledávky v insolvenčním řízení zjištěny a žalobce neměl žádný důvod domáhat se jejich zjištění v incidenčním sporu. Za tohoto stavu věci bylo namístě žalobu ohledně těchto pohledávek jako nedůvodnou bez dalšího zamítnout. 57 ICm 1296/2011 (KSLB 57 INS 1298/2011)

Pokud se jedná o pohledávky podle smlouvy č. 90 291 ze dne 25.8.2009 ve výši 221,40 Kč, 332,10 Kč a 12.000,-Kč za opožděnou 10. splátku a ve výši 221,40 Kč a 332,10 Kč za opožděnou 11. splátku a podle smlouvy č. 95 480 ze dne 29.3.2010 ve výši 226,80 Kč, 340,20 Kč a 12.000,-Kč za opožděnou 3. splátku a ve výši 226,80 Kč a 340,20 Kč za opožděnou 4. splátku, odvolací soud konstatuje, že smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou podřízenou obchodnímu zákoníku podle ust. § 261 odst.3 písm. d) tohoto zákona, u těchto typů smluv však platí ust. § 262 odst.4 obchodního zákoníku, podle něhož se na tento smluvní vztah použijí ustanovení obchodního zákoníku, ale z ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních předpisů (tj. předpisů na ochranu spotřebitele u spotřebitelských smluv) se použijí ta, která směřují k ochraně spotřebitele, tedy k ochraně smluvní strany, která není podnikatelem. Podle ust. § 56 odst. 1 občanského zákoníku nesmějí spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která zakládají značnou nerovnost v právech a povinnostech stran k újmě spotřebitele. Odvolací soud se proto zabýval tím, zda ujednání o smluvní pokutě nejsou v daném případě právě takovými ujednáními.

Z výše uvedených zjištění vyplývá, že žalobce byl podle uzavřených smluv oprávněn po dlužnici požadovat v případě prodlení se splněním peněžitého závazku vedle uvedených smluvní pokut i úroky z prodlení podle ust. § 517 občanského zákoníku. Z toho je zřejmé, že sjednaná smluvní pokuta plnila stejnou funkci spočívající v zajištění splnění peněžitého závazku ze smlouvy o úvěru, navíc měla ovšem funkci reparační. Zákonné úroky z prodlení, které by měly žalobci náležet za období od 31.8.2010 (smlouva č. 90 291) a od 30.8.2010 (smlouva č. 95 480) do zjištění úpadku (28.1.2011) činí 941,75 Kč a 865,-Kč. Současně žalobce přihlásil pohledávky představující smluvní pokutu za prodlení s úhradou jakéhokoliv závazku ze smlouvy delším než 50 dní ve výši 40% z celkové výše poskytnutého úvěru, v případě obou smluv vždy ve výši 12.000,-Kč představující dvanáctinásobek částky, jež mu náleží z titulu úroků z prodlení. Protože toto ujednání o smluvní pokutě zjevně zakládá ve vztahu k dlužníci jako spotřebitelce značnou nerovnost, dospěl odvolací soud k závěru, že ujednání o smluvní pokutě ve výši 40% z celkové výše poskytnutého úvěru je v daném případě podle ust. § 39 občanského zákoníku neplatné pro rozpor s dobrými mravy.

Naproti tomu neshledal důvodnou námitku rozporu s dobrými mravy v případě sjednaných smluvních pokut ve výši 20 % a 30 % z dlužných splátek. Taková výše smluvní pokuty totiž není nepřiměřeně vysoká a ujednání nerovnost ve vztahu k dlužnici zjevně nezakládá. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že pohledávky ze smlouvy č. 90 291 ze dne 25.8.2009 ve výši 221,40 Kč a 332,10 Kč za opožděnou 10.splátku a ve výši 221,40 Kč a 332,10 Kč za opožděnou 11. splátku a ze smlouvy č. 95 480 ze dne 29.3.2010 ve výši 226,80 Kč a 340,20 Kč za opožděnou 3. splátku a ve výši 226,80 Kč a 340,20 Kč za opožděnou 4.splátku nebyly popřeny důvodně. Nedůvodným shledal odvolací soud i popření pohledávek ve výši 310,-Kč představujících náklady na poštovné a zasílání SMS.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora změnil odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. napadený rozsudek v bodě I. výroku, jak je shora uvedeno v bodě II. výroku tohoto rozsudku.

V souvislosti se změnou rozhodnutí ve věci samé rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 2 o.s.ř. též o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal žalované 1) právo na jejich náhradu. V případě řízení před soudem prvního stupně zahrnují odměnu advokáta ve výši 10.000,-Kč podle ust. § 8 vyhlášky č.484/2000 Sb. a dvě náhrady hotových výdajů po 300,-Kč zvýšené o daň z přidané hodnoty 57 ICm 1296/2011 (KSLB 57 INS 1298/2011) ve výši 20%, což celkem činí 12.720,-Kč, v případě odvolacího řízení zahrnují odměnu advokáta ve výši 10.000,-Kč podle ust. § 8 vyhlášky č.484/2000 Sb. sníženou na 50% podle ust. § 18 odst. 1 téže vyhlášky, neboť advokát učinil pouze jediný úkon, a jednu náhradu hotových výdajů po 300,-Kč podle vyhlášky č.177/1996 Sb. zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 20%, což činí celkem 6.360,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku v rozsahu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci dospěje dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Proti té části rozsudku, jíž byl napadený rozsudek změněn, lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci.

Proti bodům I., III. a IV. tohoto rozsudku není dovolání přípustné.

V Praze dne 15.listopadu 2012

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová