102 VSPH 142/2015-63
76 ICm 1194/2014 102 VSPH 142/2015-63 (KSLB 76 INS 32430/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky v právní věci žalobkyně Ing. Kateřiny Vodseďálkové, anonymizovano , anonymizovano , bytem Pod Koupalištěm 710, Kosmonosy zast. advokátkou Mgr. Zuzanou Nedomlelovou, sídlem Vysoká 149/4, Liberec, proti žalované Ing. Aleně Veverkové, sídlem Kleneč 133, pošta Roudnice nad Labem, insolvenční správkyni dlužníka Ing. Viléma anonymizovano , anonymizovano , zast. advokátkou Mgr. Miroslavou Laňkovou, sídlem 5. května 154/1, Litoměřice, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty a o určení neúčinnosti právního úkonu, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. 76 ICm 1194/2014-38 ze dne 10. prosince 2014,

t a k t o:

I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. 76 ICm 1194/2014-38 ze dne 10. prosince 2014 se v bodě I. výroku potvrzuje, v bodě II. výroku se zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, poté, co usnesením ze dne 17. 9. 2014 (č.l. 24) spojil ke společnému projednání žalobu žalobkyně na vyloučení tam specifikovaných nemovitostí zapsaných u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrálního pracoviště Liberec na LV č. 87, pro katastrální území Přibyslavice a obec Všelibice (dále jen Nemovitosti) ze soupisu majetkové (KSLB 76 INS 32430/2013) podstaty dlužníka a žalobu žalované na určení neúčinnosti smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva k Nemovitostem ze dne 20. 1. 2013 (dále jen Smlouva o zajišťovacím převodu práva), kterou dlužník a jeho manželka Ing. Šárka Němcová (dále též jen dlužníci) převedli na žalobkyni vlastnické právo k Nemovitostem, ke společnému projednání, v bodě I. výroku shora označeného rozsudku žalobu žalobkyně zamítl, v bodě II. výroku žalobě žalované vyhověl, a v bodě III. výroku žalobkyni uložil, aby žalované zaplatila 22.651, 20 Kč na náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám její zástupkyně.

Při posuzování důvodnosti žaloby žalobkyně vyšel soud ve skutkové rovině zejména z toho, že: 1) dne 20. 1. 2013 uzavřeli žalobkyně jako složitelka, dlužníci jako oprávnění a JUDr. Martin Köhler jako schovatel smlouvu o advokátní úschově, podle níž složila žalobkyně na účet schovatele částku 1.200.000,-Kč odpovídající jistině půjčky dle smlouvy o půjčce (dále jen Smlouva o půjčce) uzavřené téhož dne mezi žalobkyní jako věřitelkou a dlužníky, 2) peníze z advokátní úschovy byly poukázány na účet dlužníka, přičemž půjčku dle Smlouvy o půjčce jsou dlužníci povinni vrátit (až) dne 31. 12. 2017, 3) téhož dne uzavřela žalobkyně s dlužníky Smlouvu o zajišťovacím převodu práva, podle níž byl v únoru 2013 proveden vklad vlastnického práva žalobkyně k Nemovitostem do katastru nemovitostí, a v níž byla sjednána rozvazovací podmínka, že pokud dlužníci půjčku řádně a včas vrátí, nabydou Nemovitosti zpět do svého vlastnictví, 4) žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka nevykonatelnou pohledávku v celkové výši 1.793.424,66 Kč (dále též jen Pohledávka) z titulu Smlouvy o půjčce jako pohledávku zajištěnou dle Smlouvy o zajišťovacím převodu práva, 5) ačkoli žalovaná na zvláštním přezkumném jednání popřela pravost a pořadí Pohledávky, žalobkyně žalobu na určení pravosti a pořadí Pohledávky nepodala.

V rovině právního posouzení věci soud-odkazuje na ustálenou rozhodovací praxi prezentovanou např. rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Odo 495/2006 ze dne 15. 10. 2008 uveřejněným pod č. 45/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 45/2009)-zdůraznil, že smlouvu o zajišťovacím převodu práva uzavírají smluvní strany s úmyslem, aby nešlo o převod trvalý, nýbrž jen o převod za účelem zajištění pohledávky věřitele, přičemž takto zajištěný věřitel má (pouze) právo přihlásit svou pohledávku do insolvenčního řízení jako zajištěnou s právem na uspokojení ze zajištění. Jelikož žalovaná byla oprávněna Nemovitosti zapsat do soupisu majetkové podstaty dlužníka, soud vylučovací žalobu zamítl.

Při posuzování důvodnosti žaloby žalované na určení neúčinnosti Smlouvy o zajišťovacím převodu práva uzavřel soud na tom, že smlouva je (vskutku) úmyslně zkracujícím právním úkonem dle ust. § 242 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Proto žalobě vyhověl.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci podala žalobkyně včasné odvolání, v němž-odkazujíc na ust. § 205 odst. 2 IZ a poukazujíc na to, že ke dni, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka, (KSLB 76 INS 32430/2013) jediným vlastníkem Nemovitostí-namítala, že žalovaná obešla IZ, pokud Nemovitosti zapsala do soupisu majetkové podstaty dlužníka. Dále zdůraznila, že pokud jí dlužník dne 31. 12. 2017 uhradí dlužnou částku ze Smlouvy o půjčce, dojde ke splnění rozvazovací podmínky sjednané ve Smlouvě o zajišťovacím převodu práva, a Nemovitosti se (opět) stanou vlastnictvím dlužníka a připadnou do jeho majetkové podstaty. Pokud (však) dlužník v uvedené lhůtě půjčku nevrátí, bude to žalobkyně, která využije svého práva (daného jí Smlouvou o zajišťovacím převodu práva) uspokojit Pohledávku zpeněžením Nemovitostí.

Není to tedy dlužník ani žalovaná, nýbrž žalobkyně, kdo bude (by měl) rozhodovat o způsobu prodeje Nemovitostí (žalovaná má toliko právo žalobkyni vyzvat, aby vydala případnou hyperochu do majetkové podstaty dlužníka). Poukaz soudu na R 45/2009 označila žalobkyně za nepřiléhavý, neboť v tam posuzovaném případě byl závazek dlužníka splatný (ještě) před prohlášením konkursu na jeho majetek. Ohledně vyhovění žalobě na určení neúčinnosti Smlouvy o zajišťovacím převodu práva žalobkyně zejména namítala, že v řízení nebylo prokázáno, že by v inkriminované době věděla o úpadku dlužníka, naopak bylo prokázáno, že dlužník v úpadku nebyl. Především z těchto důvodů požadovala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že Nemovitosti vyloučí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka a přizná jí vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Jelikož žalovaná-dříve, než odvolací soud rozhodl o odvolání směřujícím proti bodu II. výroku napadeného rozsudku, jímž bylo vyhověno její žalobě na určení neúčinnosti Smlouvy o zajišťovacím převodu práva-vzala žalobu na jednání konaném před odvolacím soudem zcela zpět a žalobkyně vyslovila souhlas se zpětvzetím žaloby, odvolací soud podle ust. § 222a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) napadený rozsudek v bodě II. výroku zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil.

Odvolací soud proto dle ust. § 212 a 212a OSŘ přezkoumal napadený rozsudek (jen) v bodě I. výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na vyloučení Nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté, co odvolání projednal na jednání konaném dne 13. 11. 2015, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Soud prvního stupně totiž postupoval správně, pokud žalobu zamítl s odkazem na ustálenou judikaturu prezentovanou např. R 45/2009, v němž Nejvyšší soud ČR popsal (byť pro poměry zákona o konkursu a vyrovnání) mechanismus uplatnění nároků ze zajištění zřízeného prostřednictvím zajišťovacího převodu vlastnického práva dle ust. § 553 ObčZ v úpadkovém řízení tak, že i v případě že se pohledávka zajištěná zajišťovacím převodem vlastnického práva stala splatnou před prohlášením konkursu na majetek dlužníka, ale zajištění ke dni prohlášení konkursu trvá (nebylo vypořádáno způsobem předvídaným ve smlouvě), sepíše správce konkursní podstaty předmět zajištění do konkursní podstaty jako vlastnictví úpadce. Zajištěný věřitel má pouze právo přihlásit svou pohledávku do konkursu vedeného na majetek dlužníka jako zajištěnou (s právem na oddělené uspokojení z výtěžku (KSLB 76 INS 32430/2013) zpeněžení zajištění); vyloučení zajištění ze soupisu majetku konkursní podstaty se z titulu takového vlastnictví úspěšně domoci nemůže.

Odvolací námitka, že tyto závěry (obsažené R 45/2009) nelze aplikovat, neboť v případě posuzovaném dovolacím soudem byl závazek dlužníka splatný (ještě) před prohlášením konkursu na jeho majetek, neobstojí již proto, že Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku sen. zn. 29 NSČR 23/2012 ze dne 18. 7. 2013, na nějž (rovněž) přiléhavě poukazoval soud prvního stupně, zdůraznil, že se závěry zformulované v R 45/2009 beze zbytku uplatní též pro insolvenční řízení vedené podle IZ. Tedy i v insolvenčním řízení platí, že dokonce i tehdy, stala-li se pohledávka zajištěná zajišťovacím převodem vlastnického práva splatnou před rozhodnutím o úpadku, ale zajištění stále trvá (nebylo vypořádáno způsobem předvídaným ve smlouvě), sepíše insolvenční správce předmět zajištění do majetkové podstaty jako vlastnictví dlužníka. Zajištěný věřitel má pouze právo přihlásit svou pohledávku do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka jako zajištěnou (s právem na uspokojení z výtěžku zpeněžení zajištění); vyloučení zajištění ze soupisu majetkové podstaty dlužníka se z titulu takového vlastnictví úspěšně domoci nemůže.

O to více řečené platí v situaci, která nastala v tomto případě, kdy zajištěná Pohledávka nebyla před rozhodnutím o úpadku dlužníka splatná a k vypořádání zajištění způsobem předvídaným ve Smlouvě o zajišťovacím převodu práva tak (logicky) dojít nemohlo. Ostatně žalobkyně tuto judikaturu respektovala potud, že Pohledávku do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka jako zajištěnou s právem na uspokojení z výtěžku zpeněžení Nemovitostí přihlásila (č.d. P5-1). Okolnost, že v důsledku toho, že dle ust. § 198 IZ nepodala určovací žalobu proti žalované (jež popřela pravost a pořadí Pohledávky) byla přihláška Pohledávky odmítnuta (č.d. P5-3 ve spojení s P5-9), jde (jen) k její tíži.

Za těchto okolností je třeba odmítnout i názor žalobkyně, že žalovaná obešla IZ, pokud Nemovitosti zapsala do soupisu majetkové podstaty dlužníka, resp. že žalovaná není oprávněna Nemovitosti zpeněžit. V situaci, kdy zajištění zajišťovacím převodem práva umožňuje věřiteli, který svou zajištěnou pohledávku řádně přihlásí, pouze uspokojit se z výtěžku zpeněžení zajištění v insolvenčním řízení (ust. § 167 odst. 1 IZ), by žalovaná insolvenční správkyně jako správkyně cizího (dlužníkova) majetku nepostupovala s odbornou péčí (ust. § 37 odst. 1 IZ), kdyby Nemovitosti bez náležité protihodnoty nesepsala do majetkové podstaty dlužníka.

Odvolací soud proto podle ust. § 219 OSŘ napadený rozsudek v bodě I. výroku jako věcně správný potvrdil.

O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1, 2 a § 142 odst. 2 OSŘ, neboť poměr úspěchu a neúspěchu byl u obou stran stejný (žalobkyně proti žalované neuspěla s vylučovací žalobou a žalovaná proti žalobkyni neuspěla s odpůrčí žalobou).

P o u č e n í: Proti bodu I. výroku tohoto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo (KSLB 76 INS 32430/2013)

procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci.

Proti bodu II. výroku tohoto rozsudku není dovolání přípustné.

V Praze dne 13. listopadu 2015 Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná