102 VSPH 136/2012-106
122 ICm 1359/2011 102 VSPH 136/2012-106 (KSPL 27 INS 812/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna v právní věci žalobce Home Credit, a.s., sídlem Moravské náměstí 249/8, Brno, zast. advokátem JUDr. Vladimírem Muzikářem, sídlem Havlíčkova 13, Brno, proti žalovaným 1) štancl-insolvence, v.o.s., sídlem Rybářská 1005/1, Plzeň, insolvenčnímu správci dlužníka Jiřího Petrů, a 2) Jiřímu Petrů, bytem Březová 158, Halže, o určení pravosti pohledávky o odvolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 122 ICm 1359/2011-70 ze dne 17.ledna 2012 takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni č.j. 122 ICm 1359/2011-70 ze dne 17.ledna 2012 se v bodech III. a IV. výroku potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni rozsudkem č.j. 122 ICm 1359/2011-70 ze dne 17.1.2012 zastavil řízení vůči žalovanému 2) a rozhodl, že žalobce a žalovaný 2) nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení (body I. a II. výroku), určil, že pohledávka žalobce za dlužníkem (žalovaným 2) je po právu ve výši 47.186,14 Kč (bod III. výroku), a rozhodl, že žalobce a žalovaný 1) nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení (bod IV. výroku).

Z provedených důkazů soud zjistil, že do insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSPL 27 INS 812/2011 na majetek dlužníka přihlásil žalobce pohledávky v celkové výši 168.000,50 Kč. Na přezkumném jednání konaném dne 19.4.2011 popřeli žalovaní pravost pohledávky představující smluvní pokutu ve výši 47.186,14 Kč. Podle úvěrové smlouvy uzavřené mezi dne 11.1.2008 poskytl žalobce dlužníkovi úvěr ve výši 90.000,-Kč, jenž se dlužník zavázal splatit v 84 měsíčních splátkách po 2.075,-Kč. Kromě toho se zavázal uhradit obchodní úrok v celkové výši 84.300,-Kč. Podle hlavy 6. úvěrových podmínek se pak 122 ICm 1359/2011 (KSPL 27 INS 812/2011) zavázal, že dojde-li k zesplatnění celého úvěru z důvodu prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce, uhradí žalobci současně s úvěrem i smluvní pokutu ve výši ušlého úroku, tedy částku, na kterou by žalobci vznikl z titulu úvěru nárok, pokud by byl úvěr řádně splacen v dohodnutých splátkách. Protože dlužník uhradil pouze 16 splátek a 500,-Kč, žalobce mu dopisem ze dne 21.9.2009 oznámil, že došlo k zesplatnění celého úvěru.

V průběhu řízení vzal žalobce žalobu vůči dlužníkovi (žalovanému 2) zpět, proto soud vůči němu řízení zastavil.

Na shora popsaných zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že ujednání o smluvní pokutě sice obsahově neodpovídá skutkové podstatě smluvní pokuty, ale bylo by nespravedlivé upřít žalobci právo na uvedenou pohledávku, neboť se jedná o částku, kterou by dlužník uhradil i v případě, kdyby neporušil své povinnosti a úvěr řádně splácel. Z tohoto důvodu žalobě ve vztahu k žalovanému 1) vyhověl.

Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti bodům III. a IV. výroku, se žalobce včas odvolal a požadoval, aby ho odvolací soud v napadených bodech změnil tak, že se žaloba zamítá, aby mu přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Argumentoval zejména tím, že pohledávku nepopřel z důvodu rozporu s dobrými mravy či nepřiměřenosti, ale proto, že ujednání o smluvní pokutě je podle něj absolutně neplatné. Žalobce totiž s dlužníkem sjednal smluvní pokutu za porušení povinnosti (pro případ prodlení se splácením úvěru) a současně za výkon práva (zesplatnění úvěru). Rozhodující je proto, že by bez zesplatnění právo na smluvní pokutu nevzniklo. Nárok na smluvní pokutu proto podle tohoto ujednání nevznikl z porušení závazku dlužníkem, ale výkonem práva ze strany žalobce. V této souvislosti odkázal žalovaný 1) na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 3 Cdon 1398/96 a sp. zn. 32 Odo 1113/2003.

Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu jako věcně správný potvrdil. Vznik práva na smluvní pokutu je podle něj vázán na prodlení dlužníka se splácením úvěru, nikoliv na zesplatnění celého úvěru. To je pouze dalším důsledkem porušení smluvních povinností dlužníkem.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v části napadené odvoláním podle ust. § 212 a § 212a o.s.ř., dokazování podle ust. § 213 odst. 1 a 2 o.s.ř. doplnil a zopakoval a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle hlavy 6 § 3 bodu a) obchodních podmínek úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobcem a dlužníkem dne 11.1.2008 byl dlužník povinen splatit celý vyčerpaný úvěr na požádání žalobce v případě, že se dostal do prodlení se splácením alespoň dvou splátek nebo do prodlení s placením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. V takovém případě mu podle téhož ujednání vznikla i povinnost uhradit mu smluvní pokutu ve výši ušlého úroku, tedy částku, na kterou by žalobci vznikl nárok z titulu úvěru. Podle názoru odvolacího soudu tedy žalobci v případě porušení uvedených smluvních povinností vznikl nárok na uplatnění obou sankcí, a to jak na úhradu celého poskytnutého úvěru, tak na zaplacení smluvní pokuty. Odvolací námitku žalovaného 1), že důvodem zaplacení pokuty bylo zesplatnění celého úvěru, a nikoliv prodlení dlužníka se splácením úvěru, proto neshledal důvodnou. 122 ICm 1359/2011 (KSPL 27 INS 812/2011)

Vzhledem k tomu, že žalovaný 1) popřel pohledávku pouze co do pravosti, nebylo možné zabývat se její výši.

Pokud se jedná o rozhodnutí Nejvyššího soudu, na něž žalovaný 1) odkázal v odvolání, odvolací soud konstatoval, že na projednávaný případ nedopadají, neboť řeší problematiku odlišnou od toho, co bylo předmětem tohoto řízení. V rozhodnutí sp.zn. 3 Cdon 1398/96 byla totiž smluvní pokuta sjednána pro případ, že prodávající odstoupí od kupní smlouvy z důvodu nezaplacení kupní ceny, v případě rozhodnutí sp.zn. 32 Odo 1113/2003 byla sjednána pro případ, že od nájemní smlouvy odstoupí nájemce.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219 občanského soudního řádu a rozsudek soudu prvního stupně v části napadené odvoláním jako věcně správný potvrdil. O nákladech odvolacího řízení rozhodl podle ust. § 202 odst. 1 věty prvé insolvenčního zákona.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dospěje dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 6.prosince 2012

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová