102 VSPH 134/2013-47
155 ICm 3352/2012 102 VSPH 134/2013-47 (KSPL 54 INS 5844/2012)

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky vprávní věci žalobce Leteckého akrobatického centra Karlovy Vary, o.s., sídlem Letiště vKarlových Varech, Karlovy Vary, zast. advokátem JUDr. Václavem Náměstkem, sídlem Sušilova 1528, Hradec Králové, proti žalované JUDr. Věře Sedloňové, sídlem Sudoměřská 46, Praha 3, insolvenční správkyni dlužníka Auto Brožovský, s.r.o, ourčení pravosti a výše pohledávek oodvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 155 lCm 3352/2012-30 ze dne 19.února 2013 takto:

Rozsudek Krajského soudu v Plzni č.j. 155 ICm 3352/2012-30 ze dne 19.února 2013 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodněnh

Krajský soud v Plzni rozsudkem pro uznání č.j. 155 lCm 3352/2012-30 ze dne 19.2.2013 vbodě l. výroku určil, že Letecké akrobatické centrum, o.s. (dále jen žalobce) má za dlužníkem Auto Brožovský, s.r.o (dále jen dlužník) nezaplacené pohledávky č. 1 ve výši 80.000,-Kč, č. 3 ve výši 94.175,-Kč, č. 4 ve výši 500.000,-Kč ač. 9 ve výši 37.298,-Kč, a vbodě ll. výroku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění soud uvedl, že JUDr. Věře Sedloňové (dále jen žalovaná) doručil žalobu spolu s výzvou, aby se ve lhůtě třiceti dnů vyjádřila ve věci, poučil ji, co má její vyjádření obsahovat stím, že pokud je nemůže podat ve stanovené lhůtě, je povinna před jejím uplynutím soudu sdělit, jaký vážný důvod jí v tom brání, a poučil ji též o tom, že pokud se bez vážného důvodu včas písemně ve věci nevyjádří ani ve stanovené lhůtě nesdělí, jaký vážný důvod jí vtom brání, bude mít soud zato, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává, a rozhodne rozsudkem pro uznání. Protože žalovaná obdržela žalobu a výzvu k vyjádření se k žalobě ve smyslu ust. § 114a odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) dne 3.12.2012 a ve stanovené lhůtě na ni nereagovala, dospěl soud k závěru, že nárok uznává, a dle ust. §114b odst. 5 a § 153a odst. 3 o.s.ř. rozhodl rozsudkem pro uznání a žalobě vyhověl. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil ust. § 202 insolvenčního zákona.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Plzni se žalovaná včas odvolala a požadovala, aby ho odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu l. stupně k dalšímu řízení. V odvolání uvedla, že pohledávky žalobce popřela při přezkumném jednání konaném dne 12.10.2012, přičemž své popěrné úkony odůvodnila tím, že v popřených částkách nejsou pohledávky po právu, nebot' věřitel neprokázal jejich existenci. Dne 17.10.2012 zaslala žalobci výzvu k podání incidenční žaloby (s patřičným zákonným poučením), přičemž žalobce dne 15.11.2012 žalobu podal. Vyslovila přitom nesouhlas ze závěrem soudu l. stupně, že se přes jeho výzvu ve věci nevyjádřila, a argumentovala tím, že mu své vyjádření zaslala prostřednictvím

'IUZ VSPH 1154/2013 (KSPL 54 INS 5844/2012) datové zprávy dne 8.1.2013. K odvolání připojila vyjádření k žalobě ze dne 8.1.2013 a potvrzení o odeslání vyjádření z datové schránky z téhož dne.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a 212a o.s.ř., a aniž nařizoval jednání, podle ust. § 214 odst. 2 písm.d) o.s.ř. dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle ust. § 153a odst. 3 o.s.ř. rozhodne soud rozsudkem pro uznání také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (ust. § 114b odst. 5 a § 114c odst. 6 o.s.ř.).

Podle ust. § 114b o.s.ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) o.s.ř. nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o.s.ř.), a ve věcech uvedených v § 120 odst. 2 o.s.ř. (odst. 1). Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odst. 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3 o.s.ř.) musí být poučen (odst. 5).

Odvolací soud především považoval za nutné uvést, že postup dle výše citovaných ustanovení o.s.ř. je ve sporném řízení přípustný tehdy, odůvodňují-li to povaha věci a okolnosti případu. Posuzování okolností případu se přitom odvíjí od povahy věci; tou se rozumí její předpokládané nároky na dokazování při jednání. Skutek, jenž je předmětem důkazního řízení, je vymezen skutkovými tvrzeními žalobce. Okolnosti případu pak odůvodňují vydání usnesení podle ust. § 114b o.s.ř. zejména v takovém sporu, v němž dosavadní poznatky ukazují, že tu jsou takové mimořádné skutečnosti, jež vedou k závěru, že bez písemného vyjádření žalovaného ve věci nemůže být první jednání připraveno tak, aby při něm mohla být věc rozhodnuta.

Předmětem projednávané věci však není nárok, o němž by v době podání žaloby nebylo soudu a účastníkům řízení nic známo, nebot' se jedná o incidenční spor vyvolaný tím, že žalovaná při přezkumném jednání dne 12.10.2012 popřela co do pravosti a výše v rozsahu zaznamenaném v protokolu o přezkumném jednání pohledávky žalobce, jež jsou předmětem tohoto řízení. Tím, že tak učinila, dala jednoznačně najevo, že nárok žalobce neuznává, a žalobce se právě na základě tohoto popěrného úkonu a vyrozumění žalované coby insolvenční správkyně o něm domáhal určení, že jeho pohledávky jsou co do důvodu a výše po právu. Proto povaha ani okolnosti věci neodůvodňovaly v daném případě postup podle ust. § 114b o.s.r.

Zobsahu spisu se navíc podává pouze to, že soud l. stupně usnesením č.j. 155 lCm 3352/2012-25 ze dne 10.12.2012 vyzval žalovanou dle ust. § 114b o.s.ř.

1UZ VSPH 1154/2013 (KSPL 54 INS 5844/2012) k vyjádření k žalobě do třiceti dnů od jejího doručení s poučením, podle kterého v případě, že se nevyjádří, nastane fikce uznání nároku, o němž soud rozhodne rozsudkem pro uznání podle ust. § 153a odst. 3 o.s.ř., a tuto výzvu jí doručil prostřednictvím datové schránky do vlastních rukou dne 11.12.2012 (nikoli tedy 3.12.2012, jak nesprávně uvedl v odůvodnění rozsudku); skutečnost, že by žalované doručil též samotnou žalobu, jak vyžaduje ust. § 79 odst. 3 o.s.ř., však z pokynu soudu kdoručení výzvy ze dne 10.12.2012 (č.l. 26 spisu), zdoručenky založené u č.l. 25 spisu ani z jiné listiny ve spisu založené nevyplývá.

Svým postupem tak soud l. stupně zatížil řízení vadami, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Kodvolací argumentaci považoval odvolací soud za potřebné uvést, že potvrzení o doručení datové zprávy, jímž žalovaná prokazovala, že dne 8.1.2013 doručila soudu l. stupně své vyjádření kžalobě (a tím zpochybňovala splnění podmínek pro vydání rozsudku pro uznání), takovou skutečnost neprokazuje. Zjeho obsahu totiž vyplývá, že dne 8.1.2013 byla Krajskému soudu vPlzni doručena datová zpráva označená identifikátorem (ID) 116525646, jejíž obsah je pojmenován jako Auto Brožovský-vyjádření, 54 INS 5844/2012 a jako příloha je připojen soubor ve formátu pdf. snázvem Auto B . Pod tímto ID, jež nezaměnitelným způsobem datovou zprávu identifikuje (takže nemůže jít o jinou zprávu), je však v insolvenčním rejstříku pod č.j. KSPL 54 INS 5844/2012-B-28 v insolvenčním spisu týkajícím se dlužníka zanesena datová zpráva s identicky pojmenovanou přílohou, jejímž obsahem není vyjádření kžalobě, jak tvrdí žalovaná, ale její žádost jako insolvenční správkyně o pokyn zajištěného věřitele ke zpeněžení nemovitostí. Závěr soudu l. stupně (jenž však vzhledem kvýše uvedenému nemůže mít na rozhodnutí odvolacího soudu vliv), že vyjádření k žalobě nebylo podáno, proto chybný nebyl.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která vrozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Plzni k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 31. října 2013

JUDr. Jiří K a r et a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kůtová