102 VSPH 128/2015-16
122 ICm 3307/2014 102 VSPH 128/2015-16 (KSPL 27 INS 12161/2014)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci žalobkyně Jarmily anonymizovano , anonymizovano , bytem Psinice 8, pošta Libáň, zast. Martinem anonymizovano , anonymizovano , bytem Náměstí Svobody 36, Libáň, proti žalované Janě anonymizovano , anonymizovano , bytem Žichovice 190, Sušice, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. 122 ICm 3307/2014-8 ze dne 27. ledna 2015,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. 122 ICm 3307/2014-8 ze dne 27. ledna 2015 se mění tak, že se žaloba neodmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Plzni ve výroku označeným usnesením odmítl žalobu ze dne 2. 10. 2014, jíž se žalobkyně domáhala určení pravosti přihlášené pohledávky, a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 12. 12. 2014 (dále jen Výzva) žalobkyni uložil, aby svoji neúplnou žalobu v určené lhůtě doplnila, a zároveň ji poučil o tom, jak má doplnění provést. Jelikož žalobkyně žalobu ani na základě Výzvy, jež jí, resp. jejímu zmocněnci byla doručena dne 29. 12. 2014, řádně nedoplnila, dospěl soud k závěru, že žaloba je nadále neúplná, neboť ji žalobkyně nepodepsala a nedatovala, přičemž ani žalovaná není známa , neboť nebyla označena. Podle ust. § 43 odst. 2 věty první občanského soudního řádu (dále též jen o.s.ř.) proto žalobu odmítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 146 odst. 3 téhož zákona.

Toto usnesení napadla žalobkyně včasným odvoláním a navrhovala, aby je odvolací soud přehodnotil a rozhodl v její prospěch. Uvedla, že podává žalobu proti insolvenčnímu správci JUDr. Martinu Alešovi, sídlem Houškova 524/30, Plzeň a proti dlužnici Janě anonymizovano , neboť oba její pohledávku popřeli, a zdůraznila, že dlužnice podepsala směnku, jež je platná a splatná. Závěrem konstatovala, že výsledkem řízení má být uznání závazku .

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž v souladu s ust. § 214 odst. 2 písm. c) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 7 části věty před středníkem insolvenčního zákona (dále jen IZ) (KSPL 27 INS 12161/2014) platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení o.s.ř. týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Podle ust. § 79 odst. 1 o.s.ř. se řízení zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (ust. § 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech, v nichž je účastníkem řízení svěřenský správce, musí návrh dále obsahovat i označení, že se jedná o svěřenského správce, a označení svěřenského fondu. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem a žalovaným (ust. § 90), se nazývá žalobou.

Ust. § 43 téhož zákona určuje, že předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).

Podle ust. § 160 IZ se incidenční spor projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby (odstavec 1). Žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne. Stejně postupuje, má-li žaloba nedostatky, které se nepodařilo odstranit a které mu brání v řízení o ní pokračovat (odstavec 4).

Z obsahu spisu odvolací soud v dané věci zjistil, že žalobkyně podala žalobu na určení pravosti přihlášené pohledávky P12 s tím, že směřuje proti dlužnici Janě anonymizovano , již řádně označila jménem, bydlištěm i datem narození. Žaloba přitom neobsahuje žádné vylíčení rozhodujících skutečností, tj. popis skutku (či skutků), na jehož základě žalobkyně uplatňuje svůj nárok, přičemž tato chybějící skutková tvrzení nelze dovodit ani z přihlášky pohledávky, na kterou žalobkyně v žalobě odkázala, neboť v ní je důvod vzniku pohledávky vymezen toliko coby neuhrazená směnka-směnka po splatnosti ve výši 12.000,-Kč bez jakékoli bližší specifikace okolností.

Za této situace je zřejmé, že žaloba trpí vadami, jež brání soudu prvého stupně v pokračování v řízení. Žalobkyně v ní totiž pohledávku za dlužnicí neidentifikovala konkrétními údaji o jejím titulu a výši, a nevylíčila ani rozhodující skutečnosti dostačujícím způsobem tak, aby byl skutek (či skutky), na jehož základě uplatňuje své nároky (a tím i předmět řízení), jednoznačně individualizován. Nejasnými a rozpornými se jeví též údaje o žalované, resp. žalovaných, neboť není (KSPL 27 INS 12161/2014) zřejmé, zda žaloba směřuje toliko proti (řádně označené) Janě anonymizovano , jak uvedla žalobkyně v žalobě, nebo zda má v úmyslu žalovat i insolvenčního správce, jak tvrdí v odvolání.

Pro posouzení důvodnosti odvolání je však rozhodující, že žalobkyně dosud nebyla k odstranění vad žaloby řádně vedena; soud prvého stupně se totiž ve Výzvě omezil toliko na konstatování, že je třeba označit stranu žalovanou a uvést žalobní petit, aniž však žalobkyni řádně poučil, jak je třeba (toto) doplnění nebo (tuto) opravu provést, tj. jaké konkrétní údaje je třeba v žalobě doplnit (vymezit, zda žaloba směřuje toliko proti dlužnici nebo proti správci, či proti oběma těmto subjektům, v označení žalovaného uvést jeho jméno, příjmení a sídlo, formulovat žalobní návrh ve smyslu žaloby na určení existence popřené nevykonatelné pohledávky, tj. určení, že pohledávka za dlužnicí v petitu přesně individualizovaná výší a titulem je po právu), a nepoučil ji řádně ani o tom, jak má doplnit absentující skutková tvrzení týkající se předmětu řízení (vylíčit rozhodující skutečnosti týkající se vzniku pohledávky tak, aby byl skutek, na jehož základě uplatňuje své nároky, jednoznačně individualizován a aby byl zřejmý titul a výše pohledávky, a vylíčit rovněž okolnosti týkající se přihlášení, přezkumu a popření přihlášené pohledávky).

Poučení, že má žalobkyně doplnit podrobněji celý případ, aby z něho bylo patrné, co je sporem účastníků, jak k tomu došlo a co je známo , je neúplné, nepřesné a nesrozumitelné, a tedy nedostatečné. K výtce, že žaloba nebyla datována a podepsána, je pak třeba doplnit, že žaloba je podepsána zástupcem žalobkyně a je v ní uvedeno datum 1. října 2014; soud prvého stupně ostatně (ani) tyto vady ve Výzvě nevytýkal a k jejich odstranění žalobkyni (ani) nevyzýval. Za popsaného stavu tak soud prvého stupně rozhodl předčasně, a tedy nesprávně, pokud dle ust. § 43 odst. 2 o.s.ř. vydal napadené usnesení.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání důvodným a napadené usnesení podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) ve spojení s ust. § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Plzni k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 11. ledna 2016 Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná