102 VSPH 118/2015-84
72 lCm 4295/2014 102 VSPH 118/2015-84 (KSPH 72 INS 9604/2014)

Usnesení

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeněm z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky ve věci žalobkyně Jarmily anonymizovano , anonymizovano , bytem Petra Bezruče 362, Nymburk, zast. Martinem anonymizovano , anonymizovano , bytem tamtěž, proti žalovaným 1) JUDr. Michalu Marešovi, sídlem Vodičkova 32/70, Praha 1, insolvenčnímu správci dlužníků Miroslavy Melicharově a Jaroslava Melichara a 2) Miroslavě Melicharově, nar. 23.3.1953, bytem Náměstí Svobody 90, Libčice nad Vltavou, o určení pravosti pohledávky o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajskěho soudu v Praze č.j. 72 lCm 4295/2014-56 ze dne 16.|edna 2015 takto:

Usnesení Krajského soudu vPraze č.j. 72 ICm 4295/2014-56 ze dne 16.|edna 2015 se mění tak, že se žaloba neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením odmítl žalobu, jíž se Jarmila anonymizovano (dále jen žalobkyně) domáhala určení pravosti přihlášeně pohledávky, a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud zejměna uvedl, že žalobkyně podala žalobu, která vykazovala nedostatky spočívající v tom, že nebyli řádně označeni účastníci řízení, nebylo uvedeno, co je předmětem řízení, nebyly vylíčeny rozhodující skutečnosti a označeny důkazy, jichž se žalobkyně dovolává, a rovněž nebylo uvedeno, čeho se žalobkyně domáhá. Proto jí usnesením ze dne 15.12.2014 (dále jen Výzva), jenž jí, resp. jejímu zástupci, bylo doručeno dne 29.12.2014, vyzval, aby tyto nedostatky odstranila.

Žalobkyně sice na Výzvu reagovala podáním doručeným soudu dne 14.1.2015, nicměně vytknutě vady žaloby neodstranila, když řádně neoznačila účastníky řízení jejich jměnem, příjmením a bydlištěm, neuvedla, co je předmětem řízení, tj. neuvedla konkrětní okolnosti týkající se její pohledávky (nespecifikovala její výši, splatnost apod.), nevylíčila rozhodující skutečnosti, tj. oprávněnost svěho nároku vůči ostatním účastníkům řízení a neuvedla konkrětně, čeho se domáhá, tedy jak má být soudem o její pohledávce rozhodnuto. Soud proto postupoval podle ust. § 160 odst. 4 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a rozhodl, jak uvedeno výše.

Proti tomuto usnesení Krajskěho soudu v Praze podala žalobkyně včasně

(KSPH 72 INS 9604/2014) odvolání, v němž zopakovala svá žalobní tvrzení stím, že žaloba je srozumitelná a úplná. Proto požadovala, aby odvolací soud napadeně usnesení zrušil.

Odvolací soud dle ust. § 212 a 212a občanskěho osudního řádu (dále těž jen OSŘ) přezkoumal napadeně usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a aniž dle ust. § 214 odst. 2 písm. c) těhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 7 části věty před středníkem IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení OSŘ týkající se sporněho řízení, a není-li to možně, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Podle ust. § 79 odst. 1 OSŘ se řízení zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (ust. § 42 odst. 4) obsahovat jměno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnickě osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušně organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě těž jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech, v nichž je účastníkem řízení svěřenský správce, musí návrh dále obsahovat i označení, že se jedná o svěřenskěho správce, a označení svěřenskěho fondu. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem a žalovaným (ust. § 90), se nazývá žalobou.

Ust. § 43 těhož zákona určuje, že předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, kterě neobsahuje všechny stanoveně náležitosti nebo kterě je nesrozumitelně nebo neurčitě. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění prověst (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).

Podle ust. § 160 IZ se incidenční spor projedná a rozhodne na návrh oprávněně osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby (odstavec 1). Žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne. Stejně postupuje, má-li žaloba nedostatky, kterě se nepodařilo odstranit a kterě mu brání v řízení o ní pokračovat (odstavec 4).

Z odůvodnění napadeněho usnesení je zřejmě, že soud odmítl žalobu proto, že ani přes Výzvu neobsahuje přesně označení žalovaněho (žalovaných), vymezení předmětu řízení, tedy vylíčení rozhodujících skutečností, kterě, budou-li vřízení poslěze prokázány, povedou k závěru, že požadavek žalobce vyjádřený v tzv.

(KSPH 72 lNS 9604/2014)

žalobním petitu je opodstatněný a že je neurčitá rovněž ve vymezení toho, čeho se jí žalobkyně domáhá, tedy právě ve vymezení žalobního návrhu-žalobního petitu.

K údajně vadě žaloby spočívající v neurčitěm (chybějícím) petitu, považoval odvolací soud za vhodně uvěst, že údaj o tom, čeho se žalobce žalobou domáhá, musí být přesný, určitý a srozumitelný. Soud musí za řízení zcela přesně vědět, očem má jednat arozhodnout, nebot, nesmí-s výjimkou případů uvedených v ust. § 153 odst. 2 OSŘ-účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jině povinnosti, nežjsou navrhovány.

Nicměně požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá, současně nelze vykládat tak, že by byl žalobce povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Ust. § 79 odst. 1 věty druhě OSŘ totiž žalobci neukládá formulovat návrh výroku rozsudku soudu, ale jen to, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se domáhá. Žalobce uvede, čeho se domáhá, i tehdy, jestliže v žalobě přesně, určitě a srozumitelně označí (tak, aby to bylo možně z obsahu žaloby bez pochybností dovodit) povinnost, která má být žalovaněmu uložena rozhodnutím soudu, nebo způsob určení právního vztahu, práva nebo právní skutečnosti (požaduje-li určení, zda tu právní vztah, právo nebo právní skutečnost je či není).

Je-li žalobní petit přesný, určitý a srozumitelný, soud neporuší ust. § 155 odst. 1 OSŘ nebo ani jině zákonně ustanovení, jestliže použitím jiných slov vyjádří ve výroku rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých se žalobce domáhal. Pouze soud rozhoduje, jak bude formulován výrok jeho rozhodnutí; případným návrhem žalobce na znění výroku rozhodnutí přitom není vázán. Při formulaci výroku rozhodnutí soud samozřejmě musí dbát, aby vyjadřoval (z obsahověho hlediska) to, čeho se žalobce žalobou domáhal; překročit žalobu a přisoudit něco jiněho nebo více, než čeho se žalobce domáhal, může v případech popsaných v ust. § 153 odst. 2 OSR.

S ohledem na shora uvedeně a na obsah žaloby ze dne 5.12.2014 (č.l. 1-8), vníž žalobkyně kromě jiněho uvedla, že podávám žalobu proti dlužníku a proti insolvenčnímu správci a to ke Krajskěmu soudu Praha na určení pravosti přihlášeně pohledávky ze strany věřitele Jarmily anonymizovano ... číslo přihlášeně pohledávky je P-5 , k níž kromě jiněho připojila přihlášku pohledávky ze dne 10.9.2014 ve výši 57.400,-Kč doručenou soudu dne 11.9.2014 ve 13 hodin 51 minut, je podle názoru odvolacího soudu zřejmě, že se žalobkyně domáhá určení pravosti pohledávky ve výši 57.400,-Kč, jež je v insolvenčním spise evidovaná pod č.d. P5-1.

Kúdajně vadě žaloby spočívající v neúplněm označení účastníků řízení, je třeba uvěst, že zvýše citovaněho ust. § 79 odst. 1 věty druhě OSŘ je zřejmě, že vžalobě musí být účastníci řízení označeni tak, aby bylo nepochybně, kdo je účastníkem řízení, aby ho nebylo možně zaměnit s někým jiným (s jinou osobou), a aby s ním soud mohl jednat. Fyzickou osobou je třeba jako účastníka řízení označit jměnem (popřípadě jměny), příjmením a bydlištěm, popřípadě dalšími údaji umožňujícími její přesnou identifikaci (rodným číslem, sídlem apod.).

(KSPH 72 lNS 9604/2014)

V projednávaně věci označila žalobkyně v žalobě žalovaně tak, že uvedla, že podávám žalobu proti insolvenčnímu správci a to JUDr. Michal Mareš, se sídlem Vodičkova, 110 00, Praha 1, Miroslava Melicharová, se sídlem Náměstí Svobody 90, PSČ 252 66 .

Žalobkyně sice u prvního žalovaněho (insolvenčního správce) neuvedla v označení jeho sídla č.p. ulice, na němž se sídlo nachází, a osobu druhě žalovaně (Miroslavy Melicharově) neoznačila rodným číslem a voznačení jejího bydliště neuvedla obec, kde druhá žalovaná bydlí, nicměně dle názoru odvolacího soudu je-s přihlědnutím k tomu, že se incidenční spor dle ust. § 160 odst. 1 IZ projednává v rámci insolvenčního řízení-přesto nepochybně, že žalovanými jsou JUDr. Michal Mareš, insolvenční správce dlužníků Miroslavy Melicharově (dále jen dlužnice) a Jaroslava Melichara (dále jen dlužník) a dlužnice. Nedostatky v označení žalovaných tudíž pokračování v řízení nebrání.

K údajně vadě žaloby spočívající v nevylíčení rozhodujících skutečností, je třeba uvěst, že podle ustáleně judikatury (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 370/2002 ze dne 15.10.2002) se rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ust. § 79 odst. 1 věty druhě OSŘ rozumí údaje, kterě jsou nutně k tomu, aby bylo jasně, o čem a na jakěm podkladě má soud rozhodnout. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení významná podle hmotněho práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (ust. § 43 odst. 2 OSŘ), jestliže v ní vylíčil alespoň takově rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkově stránce. Jinými slovy, vžalobě musí být rozhodující skutečnosti vylíčeny tak, aby znich byl zřejmý skutkový děj, na jehož základě se uplatňuje právo vrozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci. Neobsahuje-li návrh úplně vylíčení všech pro rozhodnutí významných skutečností, může tak žalobce učinit v rámci přípravy jednání nebo při jednání, a to až do doby než nastane tzv. koncentrace řízení.

Ze žaloby je vdaněm případě podle názoru odvolacího soudu zřejmě, že žalobkyně vymezila předmět sporu v rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci. Žaloba totiž obsahuje tvrzení (údaje) o tom, že žalobkyně uzavřela s dlužnicí smlouvu o spolupráci, mandátní smlouvu a smlouvu o finančním poradenství (jež byly připojeny (specifikovány) kžalobě), přičemž dlužnice, ač upomínána, povinnosti z těchto smluv neplnila. V následujícím podrobněm popisu obsahu mandátní smlouvy je kromě jiněho zdůrazněno, že dlužnice nehradila odměnu z těto smlouvy, jež byla stanovena v měsíční výši 700,-Kč. l když v žalobě žalobkyně neuvedla všechny pro rozhodnutí věci významně skutečnosti, a tedy dosud beze zbytku nesplnila povinnost tvrzení obsaženou v ust. § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ, lze zjí dosud uvedených údajů dovodit skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkově stránce. Povinnost tvrzení je žalobkyně oprávněna, a opakovaně to budiž zdůrazněno, splnit dodatečně, a to při přípravě jednání nebo při jednání před soudem prvního stupně.

Odvolací soud považoval za vhodně poznamenat, že má pochybnosti o tom, zda podání žalobkyně na č.l. 41-55 je vskutku doplněním žaloby, jak dovodil soud

(KSPH 72 lNS 9804/2014) prvního stupně, nebot, jej lze podle obsahu posuzovat jako žalobu na určení pravosti pohledávky směřující proti insolvenčnímu správci dlužníků a dlužníkovi.

Z uvedeněho vyplývá, že usnesení soudu prvního stupně není správně, nebot, žaloba netrpí takovými vadami, pro jejichž nedostatek by nebylo možně v řízení pokračovat a kterě by odůvodňovaly její odmítnutí.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání důvodným a napadeně usnesení podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) ve spojení s ust. § 167 odst. 2 OSR změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustně, jestliže napadeně rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotněho nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustáleně rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která vrozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajskěho soudu v Praze.

V Praze dne 12.března 2015 Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kočičková Dominika