102 VSPH 116/2017-139
č. j. 122 ICm 4144/2013 102 VSPH 116/2017-139 (KSPL 27 INS 27860/2012)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lišky a soudců Mgr. Tomáše Brauna a JUDr. Petra Vaňouse ve věci žalobce: Paclík-insolvenční správce a spol., sídlem U Trojice 1042/2, Praha 5, IČO: 24836133 insolvenčního správce dlužnice M & C servis, s.r.o., IČO: 27100201 zastoupený advokátem Mgr. Pavlem Čvančarou, sídlem Vrázova 2243/7, Praha 5 proti žalované: Veronika anonymizovano , anonymizovano , bytem Podlesí 391, Příbram zastoupená Mgr. Alexandrem Jánem Vaškevičem, bytem Nekmíř 35, Dolní Bělá o neúčinnost právních úkonů dlužníka a zaplacení 1.103.967,60 Kč, o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 122 ICm 4144/2013-83 ze dne 3. září 2014

takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni č. j. 122 ICm 4144/2013-83 ze dne 3. září 2014 se mění tak, že se schvaluje smír v tomto znění: I. Žalovaná se zavazuje zaplatit žalobci do konkursní podstaty dlužníka M & C servis, s.r.o., sídlem Plzeň 1-Severní Předměstí, Na Roudné 443/18, IČO: 27100201, částku 551.900,-Kč do tří měsíců od právní moci tohoto usnesení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 14.071,-Kč do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Pavla Čvančary.

Odůvodnění: 1. Krajský soud v Praze shora označeným rozsudkem (dále jen Rozsudek) v bodě I. výroku určil, že náhrada za cestovné mezi M & C servis, s.r.o., (dále jen dlužník) jako povinným a Veronikou anonymizovano (dále jen žalovaná) jako oprávněnou za období leden 2011 až květen 2012 vozem AUDI A3 1,6 s reg. zn. 7S9 3560 a vyplacení náhrad za cestovné za období leden 2011 až květen 2012 vozem AUDI A3 1,6 s reg. zn. 7S9 3560 jsou právně neúčinné , v bodě II. výroku uložil žalované vydat do konkursní podstaty dlužníka částku 1.103.967,60 Kč do tří dnů od právní moci Rozsudku a v bodě III. výroku uložil žalované zaplatit v téže lhůtě žalobci Paclík-insolvenční správce a spol. (dále jen žalobce) na náhradu nákladů řízení 12.342,-Kč k rukám jeho zástupce. 2. Ve skutkové rovině vyšel soud při rozhodování zejména z toho, že: -žalovaná je od 23. 6. 2001 provdána za jediného jednatele a společníka dlužníka-Stanislava Moravce, jenž dlouhodobě bydlí na téže adrese jako žalovaná, takže mezi ní a dlužníkem existuje vztah osob blízkých,

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. isir.justi ce.cz 122 ICm 4144/2013 (KSPL 27 INS 27860/2012)

-předmětem řízení je neúčinnost úkonů dlužníka spočívajících ve výplatě náhrad za cestové ve výši 1.103.967,60 Kč za cesty vozem žalované zn. Audi A3, jež měly proběhnout od ledna 2011 do května 2012, -z listin nazvaných náhrady za cestovné , v nichž je potvrzeno přijetí plateb podpisem žalované, vyplývá, že náhrady byly žalované dlužníkem skutečně vyplaceny, -z těchto listin přitom nelze zjistit, o jaké konkrétní pracovní cesty se mělo jednat, odkud a kam proběhly, zda existoval cestovní příkaz, ke komu žalovaná jela a za jakým účelem, -předmětný automobil byl v daném období ve vlastnictví žalované. 3. V rovině právního posouzení věci soud-cituje ust. § 235, § 236, § 237, § 239, § 240 a § 242 insolvenčního zákona (dále jen IZ)-dovodil, že byly žalované skutečně vyplaceny náhrady za jízdy, jejichž uskutečnění neprokázala (resp. z předložených listin nevyplývá o jaké konkrétní cesty, odkud a kam a za jakým účelem proběhly), a proto je třeba tyto úkony považovat za neúčinné. Vysvětlil, že dlužník vyplacením náhrad bez prokázaného právního důvodu (aniž bylo prokázáno, že se cesty uskutečnily) zkrátil možnost uspokojení věřitelů, kteří přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení. Zdůraznil přitom, že žalovaná je osobou blízkou dlužníku, resp. manželkou jediného společníka a jednatele dlužníka, a proto se má dle ust. § 242 odst. 2 IZ za to, že jí byl zkracující úmysl při výplatě údajného cestovného znám. Doplnil, že bylo na žalované, aby prokazovala opak a zároveň aby prokazovala, že služební cesty skutečně proběhly, a znovu poukázal na to, že žalovaná je osobou dlužníku blízkou, a proto dle ust. § 240 odst. 2 IZ není třeba prokazovat, že dlužník byl v rozhodné době v úpadku. Závěrem shrnul, že je to žalovaná, jíž byly úkony dlužníka spočívající ve vyplacení údajného cestovného ku prospěchu, a je tedy povinna dle ust. § 236, § 237 a § 239 odst. 4 IZ dlužníkem vyplacenou částku vydat do podstaty. O nákladech řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). 4. Proti všem bodům výroku Rozsudku podala žalovaná včasné odvolání a navrhovala, aby jej odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí. Argumentovala zejména tím, že Rozsudek byl vydán předčasně, aniž by jí, resp. jejímu zmocněnci byl dán prostor k uplatnění skutkových tvrzení, důkazů a procesní obrany. Poukazovala na to, že zmocněnec byl zdravotně indisponován a žádal o odročení jednání, přičemž žádost včetně lékařské zprávy posílal do datové schránky soudu, jenž mu doručení podání obratem potvrdil. Tím, že soud navzdory včasné a důvodné omluvě zmocněnce věc projednal a rozhodl, byla žalovaná zkrácena na svých procesních právech zaručených jí Listinou základních práv a svobod. 5. V průběhu odvolacího řízení byl dne 14. 7. 2017 odvolacímu soudu doručen návrh, v němž žalobce i žalovaná společně navrhovali, aby byl schválen smír shora uvedeného znění. Podání bylo podepsáno žalobcem (resp. jeho zástupcem) i žalovanou (resp. jejím zmocněncem). 6. Dne 25., resp. 26. 1. 2018 vyslovili žalobce i žalovaná souhlas dle ust. § 115a o.s.ř. s tím, aby odvolací soud o návrhu na smír rozhodl bez nařízení jednání. 7. Dle ust. § 99 odst. 1 o.s.ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Smírem se rozumí dohoda účastníků uzavřená během řízení, jíž si účastníci upravují svá práva a povinnosti; ze smíru (dohody) musí být vždy patrno, jak byly vypořádány nároky, jež byly předmětem řízení. Soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. Podle ust. § 220 odst. 2 o.s.ř. může ke smíru dojít i v odvolacím řízení.

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. 122 ICm 4144/2013 (KSPL 27 INS 27860/2012)

8. Dle ust. § 162 IZ v incidenčním sporu rozhoduje insolvenční soud [jímž je dle ust. § 2 písm. b) i soud odvolací] rozsudkem, jde-li o rozhodnutí ve věci samé; o smíru však rozhoduje usnesením (odst. 1). Smír uzavřený v incidenčním sporu insolvenčním správcem může insolvenční soud schválit, jen jestliže s ním souhlasí věřitelský výbor (odst. 2). 9. Z podání ze dne 6. 6. 2017 se podává, že Finanční úřad pro Plzeňský kraj, jenž vykonává v insolvenčním řízení ve věci dlužníka funkci zástupce věřitelů, vyslovil souhlas s tím, aby žalobce uzavřel s Veronikou anonymizovano smír a podal v tomto řízení návrh na jeho schválení soudem. 10. Vzhledem k tomu, že účastníky navržený smír vychází ze závěrů soudu prvého stupně o neúčinnosti tam specifikovaných úkonů dlužníka, a že si účastníci dohodli (narovnali si) spornou otázku rozsahu poskytnutých náhrad, přičemž návrh smíru má i všechny náležitosti vyžadované ust. § 99 o.s.ř. i ust. 162 odst. 2 IZ a je zjevné, že zjištěný skutkový stav není v rozporu s kogentními ustanoveními zákona, odvolací soud jej-včetně ujednání o nákladech řízení-schválil a podle ust. § 220 odst. 2 o.s.ř. změnil napadený rozsudek v souladu s jeho zněním.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do 2 měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Plzni k Nejvyššímu soudu ČR.

Praha 12. února 2018

Mgr. Martin L i š k a, v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová.