102 VSPH 11/2017-179
178 ICm 1373/2014 102 VSPH 11/2017-179 (MSPH 78 INS 5162/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lišky a soudců JUDr. Jiřího Karety a JUDr. Petra Vaňouse v právní věci žalobce Martina anonymizovano , anonymizovano , bytem Pecínov 1, pošta Struhařov, zast. advokátkou Mgr. Zuzanou Kratěnovou, sídlem Baškirská 1404/1, Praha 10, proti žalované Mgr. Šárce Mixové, sídlem Štěpánská 39, Praha 1, insolvenční správkyni dlužníka Pecínov, s.r.o., IČO 43874959, o vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 178 ICm 1373/2014-128 ze dne 19. října 2016,

t a k t o:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 178 ICm 1373/2014-128 ze dne 19. října 2016 se v bodě II. výroku ohledně položky 60008-traktoru 7245 zrušuje, ve zbytku se v bodě II. výroku potvrzuje, v bodě IV. výroku se potvrzuje ve znění, že žalobce je povinen zaplatit žalované 31.582,-Kč na náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze shora označeným rozsudkem vyloučil z majetkové podstaty dlužníka Pecínov, s.r.o., (dále jen dlužník) položku 60009-traktor 5320 (bod I. výroku), v rozsahu položek 50050, 50051, 50052 a 50053-vše koně fríské, položky 60001-fekální nádrž, přívěs, položky 60002-balička balíků, položky 60003-rotační obracečka sena, položky 60004-sekačka, položky 60005-lisovač balíků slámy, položky 60006-brány luční, položky 60007-valník a položky isir.justi ce.cz 178 ICm 1373/2014 (MSPH 78 INS 5162/2012)

60008-traktor 7245 žalobu zamítl (bod II. výroku), v rozsahu položky 40330-trezor řízení zastavil (bod III. výroku) a žalobci uložil zaplatit žalovanému 31.582,-Kč na náhradu nákladů řízení k rukám jeho zástupce (bod IV. výroku).

V dané věci jde již o druhé rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci, když předtím rozsudkem č. j. 178 ICm 1373/2014-93 ze dne 12. 1. 2016 (dále jen Rozsudek 1) v bodě I. výroku vyloučil ze soupisu majetkové podstaty dlužníka koně fríské černé zapsané pod položkou č. 50050-Dafne von Pecinov, položkou č. 50051-Hvězda von Pecinov, položkou č. 50052-Jelle van de Lindenhoff, položkou č. 50053-Zorro von Pecinov, a další majetek zapsaný pod položkou č. 60001-fekální nádrž (přívěs), položkou č. 60002-balička balíků do igelitu, položkou č. 60003-rotační obracečka sena, položkou č. 60004-sekačka (přívěs), položkou č. 60005-lisovač balíků slámy, položkou č. 60006-brány luční, položkou č. 60007-valník a položkou č. 60009-traktor 5320, v bodě II. výroku zastavil řízení o žalobě na vyloučení trezoru zapsaného pod položkou 40330, v bodě III. výroku zamítl žalobu na vyloučení traktoru zapsaného pod položkou 60008 a v bodě IV. výroku žalované uložil, aby zaplatila žalobci k rukám jeho zástupkyně na náhradu nákladů řízení 26.684,-Kč.

Na základě odvolání žalované Vrchní soud v Praze usnesením č. j. 178 ICm 1373/2014, 102 VSPH 413/2016-110 ze dne 3. 6. 2016 Rozsudek 1 v bodech I. a IV. výroku zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení mimo jiné s tím, že pokud jde o movité věci, opřel soud prvního stupně svůj závěr o vlastnickém právu žalobce o čestné prohlášení Václava Vejsady a kupní smlouvy ze dne 28. 3. 2011, aniž se vypořádal s námitkou žalované vznesenou při jednání konaném dne 12. 1. 2016 (č. l. 92), podle níž byly některé (tyto) důkazy vytvořeny dodatečně. Vyslovil přitom závazný právní názor, že jakkoli takto vznesená námitka byla nedostatečně formulovaná, měl soud prvého stupně žalovanou poučit a vyzvat, aby ji konkretizovala a sdělila, u jakých listin pravost zpochybňuje a proč; soudu prvého stupně též vytkl, že tyto důkazy nijak nehodnotil.

V dalším průběhu řízení (po částečném zrušení Rozsudku 1) vyšel soud prvního stupně ve skutkové rovině při posuzování důvodnosti žaloby z toho, že: 1) ohledně položky č. 60001-fekální nádrž-přívěs (dále jen položka 60001), dokládal žalobce své vlastnictví čestným prohlášením Václava Vejsady o tom, že ji od něj v roce 2008 koupil, -kupní smlouvu však žalobce nepředložil a od výslechu Václava Vejsady, jejž dříve navrhoval, ustoupil, 2) ohledně položek č. 60002-balička balíků do igelitu, č. 60003-rotační obracečka sena, položka č. 60004-sekačka-přívěs, č. 60005-lisovač balíků slámy, č. 60007-valník (dále jen položky 60002, 60003, 60004, 60005 a 60007) žalobce samostatnými kupními smlouvami ze dne 28. 3. 2011 dokládal, že je od dlužníka odkoupil, přičemž smlouvy předložil v ověřených kopiích, -smlouvy byly podepsány jak na straně prodávajícího dlužníka, tak na straně kupujícího žalobce Martinem Horou, -žalovaná namítala, že smlouvy byly vyhotoveny dodatečně v souvislosti s probíhajícím soudním řízením, a navrhovala znalecké zkoumání doby, kdy byly podepsány, 178 ICm 1373/2014 (MSPH 78 INS 5162/2012)

-žalobce uvedl, že si je vědom, že z kopií smluv nelze určit přesnou dobu jejich podpisu, jejich originály však nemá k dispozici, nepředložil je a ani žádným jiným způsobem se nepokusil své tvrzení o vlastnictví dotčených položek soupisu majetkové podstaty v řízení prokázat, 3) ohledně položky č. 60006-brány luční se žalobce omezil pouze na tvrzení, že je jejím vlastníkem, žádný důkaz k prokázání takového tvrzení však nenabídl, 4) ohledně položky č. 60008-traktor 7245 soud z technického průkazu motorového přípojného vozidla zjistil, že jako třetí a poslední držitel je od 22. 4. 2002 uveden dlužník, -důkazy dokládající vlastnictví této položky i tvrzení žalobce, že tu je jiný důvod vylučující sepsání této položky do majetkové podstaty, absentují.

V rovině právního posouzení věci soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalobci svědčilo právo vylučující soupis označených věcí do majetkové podstaty dlužníka nebo že by zde byl jiný důvod vylučující tento soupis, a žalobu ohledně shora uvedených položek zamítl.

Proti tomuto rozsudku se žalobce včas odvolal, a to v rozsahu části bodu II. výroku týkající se položek 60001, 60002, 60003, 60004, 60005, 60006, 60007 a 60008, a bodu IV. výroku o nákladech řízení, a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Argumentoval zejména tím, že : 1) pokud jde o položku 60001, doložil čestným prohlášením Václava Vejsady ze dne 16. 12. 2015, že je jejím vlastníkem; protože tento důkaz nebyl žalovanou rozporován, netrval na provedení důkazu svědeckou výpovědí Václava Vejsady, 2) vlastnictví položek 60002, 60003, 60004, 60005 a 60007 prokázal kupními smlouvami ze dne 28. 3. 2011, neboť soudu předložil jejich úředně ověřené kopie, -žalovaná ničím nepodloženou námitkou ohledně pravosti listin pouze zneužívá svého silnějšího postavení ve sporu, 3) též v případě položky 60008 soud nerozhodl správně, neboť vyšel toliko z technického průkazu motorového přípojného vozidla, z něhož zjistil, že jako držitel vozidla je uveden dlužník, 4) žalovaná se zcela bezdůvodně nechala zastupovat advokátem se sídlem ve Znojmě, a to v situaci, kdy její sídlo, stejně jako místo, kde probíhá řízení, je v Praze, -ze strany žalované tak dochází ke zbytečnému zvyšování nákladů řízení, jejichž úhradu požaduje po žalobci, jenž je v tíživých osobních a majetkových poměrech, -náhradu nákladů vzniklých právním zastoupením neměla být žalované přiznána dle ust. § 150 o.s.ř., byť měla v řízení téměř plný procesní úspěch, -uložení povinnosti žalobci platit náklady řízení je za daného stavu nepřiměřeně přísným opatřením.

Žalovaná v reakci na odvolání žalobce navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v části napadené odvoláním jako věcně správný potvrdil. Uvedla, že žalobce neprokázal vlastnické právo k položkám majetkové podstaty č. 60001, 60002, 60003, 60004, 60005, 60006, 60007, 60008, a žaloba tedy byla v tomto rozsahu správně zamítnuta. 178 ICm 1373/2014 (MSPH 78 INS 5162/2012)

Odvolací soud dle ust. § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté, co odvolání projednal na jednáních konaných dne 12. 10. 2017 a 23. 11. 2017, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Odvolací soud považoval za nutné v prvé řadě poukázat na to, že Městský soud v Praze Rozsudkem 1 v bodě II. výroku zastavil řízení o žalobě na vyloučení trezoru zapsaného pod položkou 40330 a v bodě III. výroku zamítl žalobu na vyloučení traktoru zapsaného pod položkou 60008; protože tyto výroky nebyly napadeny odvoláním, nabyly právní moci. Vrchní soud v Praze pak usnesením ze dne 3. 6. 2016 (č. l. 110) zrušil Rozsudek 1 toliko v bodech I. a IV. výroku a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení v tomto rozsahu. Za situace, kdy soud prvého stupně v bodě II. výroku napadeného rozsudku opětovně zamítl žalobu ve vztahu k položce 60008-traktor 7245, ačkoli již o ní pravomocně rozhodl v Rozsudku 1, odvolacímu soudu nezbylo, než z důvodu res iudicata [za přiměřené aplikace ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř.] rozsudek v bodě II. výroku ohledně této položky bez náhrady zrušit.

Protože důkazy navržené žalobcem nepostačovaly k prokázání jeho tvrzení a příslušné výzvy neučinil soud prvního stupně, vyzval odvolací soud žalobce dle ust. § 213b odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 118a) odst. 3 o.s.ř. k označení důkazů k prokázání skutečnosti, že mu svědčí vlastnické právo k položkám 60001 až 60007, a rovněž k prokázání pravosti, pravdivosti a správnosti kupních smluv, jimiž měl nabýt vlastnické právo k položkám 60002, 60003, 60004, 60005, 60007.

V reakci na tuto výzvu navrhoval žalobce jako jediný důkaz svůj výslech. Odvolací soud návrh na provedení tohoto důkazu zamítl, neboť by šlo o výslech účastnický, jehož věrohodnost by-v situaci, kdy žalobce vystupoval v rámci tvrzených uzavíraných kupních smluv současně jako jednatel dlužníka (prodávajícího) i jako kupující a tvrzení o uzavření kupních smluv nebylo podepřeno jakýmkoliv jiným důkazem-byla pochybná. Protože žalobce přes výzvu k označení důkazů jiné důkazy neoznačil, neprokázal, že mu svědčí vlastnické právo k položkám 60002, 60003, 60004, 60005, 60006 a 60007 (položka 60001 bude hodnocena níže).

V otázce nabytí vlastnického práva k položkám 60002, 60003, 60004, 60005 a 60007 a hodnocení žalobcem předložených úředně ověřených kopií kupních smluv vycházel odvolací soud z ust. § 565 občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, dle něhož je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Přihlédl přitom k tomu, že kupní smlouvy podepsal jak za prodávajícího, tak za kupujícího žalobce, i k výhradám, jež proti smlouvám-a jejich skutečné dataci-vznesla žalovaná.

K otázce důkazního břemene při prokazování pravosti a pravdivosti soukromých listin (jež byly předmětem dokazování i v této věci) se Nejvyšší soud vyjádřil již v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 2670/98 ze dne 10. října 2000, jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu: www.nsoud.cz. Uvedl, že pro posouzení soukromé listiny jako důkazního prostředku je významná její pravost a pravdivost. Listina je pravá, pochází-li od vystavitele a je jím též 178 ICm 1373/2014 (MSPH 78 INS 5162/2012) podepsána. Je-li listina pravá, není-li zfalšovaná nebo pozměněná, dokazuje, že vystavitel projevil vůli o obsahu v listině zachyceném, případně učinil prohlášení v listině obsažené. Jiné důsledky, než popírání pravdivosti soukromé listiny, má popření její pravosti. Popření pravosti listiny není pouhým popíráním (jako je tomu v případě pouhého popírání její pravdivosti), ale zahrnuje v sobě implicitně tvrzení, že údajný vystavitel listinu nepodepsal ani nevystavil; další tvrzení zpravidla nepřicházejí v úvahu (nelze po tom, jehož podpis byl zfalšován, požadovat např. tvrzení, za jakých okolností k falšování došlo). Takové popření je proto dostatečně relevantní k tomu, aby pravost listiny musela být dokazována; břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně pravosti listiny je na tom, kdo z pravosti listiny pro sebe dovozuje příznivé právní důsledky. Z uvedeného vyplývá, že je-li pravdivost soukromé listiny předložené k důkazu popřena, vyzve soud podle toho, o jakou soukromou listinu jde, toho, kdo pravdivost popírá, aby uvedl, proč pravdivost popírá a nabídl ke svému tvrzení důkazy; to platí i o popírání pravdivosti potvrzení o zaplacení dluhu (kvitance). Provedené důkazy, včetně důkazu spornou listinou, pak soud zhodnotí v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, přičemž přihlíží k povaze listiny, zejména pak k tomu, jde-li o listinu v neprospěch vystavitele anebo v jeho prospěch. Nejvyšší soud tedy dospěl k právnímu závěru, že je-li zpochybněna pravost soukromé listiny, nese důkazní břemeno pravosti ten, kdo z této listiny vyvozuje sobě příznivé následky. Je-li toto důkazní břemeno uneseno, tj. je-li listina pravá, dokazuje, že jednající osoba projevila vůli v listině vyjádřenou a důkazní břemeno opaku, tedy popření pravdivosti listiny nese ten, kdo pravdivost listiny popírá. K uvedeným závěrům se následně Nejvyšší soud přihlásil v řadě dalších rozhodnutí (srov. v tomto směru např. rozsudek ze dne 30. května 2001, sp. zn. 22 Cdo 2727/99, rozsudek ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 564/2005, rozsudek ze dne 29. června 2006 sp. zn. 33 Odo 988/2004 a rozsudek ze dne 20. ledna 2009 sp. zn. 23 Odo 1722/2006, jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu: www.nsoud.cz).

Žalovaná za účelem posouzení data uzavření kupních smluv navrhla provést důkaz posudkem soudního znalce, jímž by byl určen pravděpodobný okamžik jejich podpisu. Žalobce-tím, že předložil pouze jejich ověřené kopie-zamezil provedení tohoto důkazu, přičemž neprokázal datum jejich uzavření ani jiným způsobem. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že žalobce důkazní břemeno ohledně pravosti a pravdivosti těchto soukromých listin neunesl, a jiný důkaz k prokázání tvrzení, že mu svědčí vlastnické právo k těmto položkám (krom svého vlastního výslechu), nenavrhl.

Co se týče položky 60001, odvolací soud upozornil žalobce, že samotné čestné prohlášení Václava Vejsady neprokazuje nabytí vlastnického práva k této položce; žalobce proto trval na jeho výslechu. Svědek Václav Vejsada však před odvolacím soudem mj. výslovně vypověděl, že neví, zda žalobce koupil tuto položku (fekální přívěs) pro sebe, či pro dlužníka. Ani u této položky tedy žalobce důkazní břemeno neunesl.

Konečně, co se týče položky 60006, žalobce nenavrhl (krom svého vlastního výslechu) žádný důkaz k prokázání tvrzení, že mu k ní svědčí vlastnické právo. 178 ICm 1373/2014 (MSPH 78 INS 5162/2012)

Dle závěrů vyjádřených v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 342/2000, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2002, jež lze aplikovat i na poměry insolvenčního řízení, osoba, která se domáhá vyloučení věci (pohledávky) ze soupisu majetku konkursní podstaty, musí prokázat nejen to, že věc neměla být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jí. V daném případě břemena tvrzení i důkazní ohledně existence vlastnického práva ke shora označeným položkám spočívala na žalobci; žalobce však navzdory výzvě odvolacího soudu neprokázal své tvrzené vlastnické právo k položkám majetkové podstaty č. 60001, 60002, 60003, 60004, 60005, 60006, 60007, a neprokázal tedy existenci takového práva, jež by mu svědčilo a jež by vylučovalo zařazení věcí do soupisu majetkové podstaty dlužníka.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání je nedůvodné, postupoval proto podle ust. § 219 o.s.ř. a rozsudek soudu prvého stupně ve zbývající části bodu II. výroku napadené odvoláním jako věcně správný potvrdil. Zároveň dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil rozsudek v bodě IV. výroku o nákladech řízení, a to ve znění, jež odpovídá tomu, že žalovaná v době vyhlášení rozsudku odvolacího soudu již nebyla zastoupena; náhradu nákladů řízení je proto třeba uhradit přímo jí.

Dle ust. § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Toto ustanovení umožňuje soudu moderovat náhradu nákladů řízení tam, kde by se uložení povinnost ji platit jevilo jako nepřiměřená tvrdost, přičemž soudní praxe se ustálila na tom, že se jedná o zcela výjimečný případ.

Odvolací soud však v dané věci žádné důvody hodné zvláštního zřetele či jiné okolnosti, jimiž by byla odůvodněna moderace náhrady nákladů řízení, neshledal. Především proto ne, že se žalobce sám ze své vůle rozhodl podat žalobu na vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, a musel si tedy být vědom toho, že bude muset svůj nárok prokázat a v případě neúspěchu bude muset nést náklady řízení, jež v řízení vzniknou úspěšné straně.

K námitce žalobce ohledně sídla původního zástupce žalované považoval odvolací soud za potřebné uvést, že žádné zákonné ustanovení neomezuje účastníka řízení při výběru zástupce (advokáta), a pokud žalovaná udělila procesní plnou moc advokátu sídlícímu jinde, než je sídlo obecného soudu, nelze ji za tuto volbu sankcionovat; náklady spojené s cestovným a paušální náhradou za zmeškaný čas je proto třeba přiznat jako náklady účelně vynaložené. Soud prvého stupně tak postupoval správně, určil-li výši nákladů řízení dle ust. § 7 a § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, a uložil straně ve sporu neúspěšné (žalobci) povinnost je žalované nahradit. 178 ICm 1373/2014 (MSPH 78 INS 5162/2012)

O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1, § 243g odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná v nich sice byla zcela úspěšná, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly.

P o u č e n í: Proti bodu I. výroku tohoto rozsudku je dovolání (s výjimkou části týkající se nákladů řízení) přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Městského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu ČR.

Proti bodu I. výroku v části týkající se nákladů řízení a bodu II. výroku tohoto rozsudku není dovolání přípustné.

V Praze dne 23. listopadu 2017

Mgr. Martin L i š k a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela