102 VSPH 103/2016-435
59 ICm 2466/2012 102 VSPH 103/2016-435 (KSPA 59 INS 9130/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců Mgr. Martina Lišky a JUDr. Hany Homolové v právní věci žalobkyně STROJTEX Energy, s.r.o., IČO: 28773926, sídlem Italská 2562/49, Praha 2, zast. advokátem JUDr. Ing. Pavlem Fabianem, sídlem Marešova 304/12, Brno, proti žalovanému Ing. Davidu Jánošíkovi, sídlem Gočárova tř. 1105/36, Hradec Králové, insolvenčnímu správci dlužnice STROJTEX, a.s., IČO: 46504893, zast. advokátem JUDr. Pavlem Hráškem, sídlem Týnská 1053/21, Praha 1, do níž vstoupilo státní zastupitelství, o vyloučení věcí ze soupisu majetkové podstaty, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č. j. 59 ICm 2466/2012-382 ze dne 14. října 2015,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č. j. 59 ICm 2466/2012-382 ze dne 14. října 2015 se potvrzuje ve znění, že žaloba na vyloučení věcí identifikovaných v aktualizovaném soupise majetkové podstaty dlužnice STROJTEX, a.s. ze dne 30. 10. 2013 na č. d. B-48 v oddíle F-Majetek třetích osob, díl F. 1. pod položkami 1 až 149 a díl F. 2. pod položkou 1, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 8.228,-Kč na náhradu nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Pavla Hráška.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ve výroku označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala vyloučení tam specifikovaných isir.justi ce.cz 59 ICm 2466/2012 (KSPA 59 INS 9130/2012) movitých věcí ze soupisu majetkové podstaty dlužnice, a rozhodl o tom, že žalobkyně je do 3 dnů od právní moci rozsudku povinna zaplatil žalovanému 14.837,50 Kč na náhradu nákladů řízení k rukám jeho zástupce.

Ve skutkové rovině soud prvního stupně-poukazuje především na žalobu a vyjádření žalovaného k žalobě-vyšel zejména z toho, že: 1) dne 22. 7. 2011 byla uzavřena kupní smlouva č. STX-010/001/11 (dále jen Kupní smlouva č. 1), jíž dlužnice prodala žalobkyni 23 kusů tam označených strojů a zařízení za kupní cenu 2.957.000,-Kč + 20 % daň z přidané hodnoty (dále jen DPH), tedy celkem za 3.548.400,-Kč s tím, že: -dle znaleckého posudku usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 2 Nc 214/2012-9 ze dne 27. 1. 2012 ustanoveného znalce Luďka Erbena č. 1900/2012-02 ze dne 10. 2. 2012 (dále jen Znalecký posudek č. 1) činila cena dle Kupní smlouvy č. 1 převedených věcí 2.957.000,-Kč, -dle znaleckých posudků soudního znalce Jaroslava Pitra předloženého žalovaným č. 892-897 ze dne 20. 6. 2012 činila cena dle Kupní smlouvy č. 1 převedených věcí 5.979.668,20 Kč, 2) dne 22. 7. 2011 byla uzavřena kupní smlouva č. STX-010/002/11 (dále jen Kupní smlouva č. 2), jíž dlužnice prodala žalobkyni frézku FGS 40 CNC, v. č. 230 00 115, za kupní cenu 85.000,-Kč + 20 % DPH, tedy celkem za 102.000,-Kč s tím, že: -dle Znaleckého posudku č. 1 usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 2 Nc 214/2012-9 ze dne 12. 3. 2012 ustanoveného znalce Luďka Erbena činila cena dle Kupní smlouvy č. 2 převedené věci 85.000,-Kč, -dle znaleckého posudku soudního znalce Jaroslava Pitra předloženého žalovaným č. 897 ze dne 20. 6. 2012 činila cena dle Kupní smlouvy č. 2 převedené věci 225.000,-Kč, 3) dne 22. 7. 2011 byla uzavřena kupní smlouva č. STX-010/003/11 (dále jen Kupní smlouva č. 3), jíž dlužnice prodala žalobkyni vertikální jednovřetenový soustruh EMAG VL-5, v. č. GM2 51-77403, za kupní cenu 981.000,-Kč + 20 % DPH, tedy celkem za 1.177.200,-Kč s tím, že: -dle Znaleckého posudku č. 1 usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 2 Nc 214/2012-9 ze dne 12. 3. 2012 ustanoveného znalce Luďka Erbena činila cena dle Kupní smlouvy č. 3 převedené věci 1.081.600,-Kč, -dle znaleckého posudku soudního znalce Jaroslava Pitra předloženého žalovaným č. 897 ze dne 20. 6. 2012 činila cena dle Kupní smlouvy č. 3 převedené věci 1.875.000,-Kč, 4) dne 20. 2. 2012 byla uzavřena kupní smlouva č. STX-01/2012 (dále jen Kupní smlouva č. 4), jíž dlužnice prodala žalobkyni 11 kusů tam označených strojů a zařízení za kupní cenu 3.490.300,-Kč + 20 % DPH, tedy celkem za 4.188.360,-Kč s tím, že: -dle znaleckého posudku usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 2 Nc 351/2011-8 ze dne 6. 1. 2012 ustanoveného znalce Luďka Erbena č. 1898/2012-01 ze dne 6. 2. 2012 (dále jen Znalecký posudek č. 2) činila cena dle Kupní smlouvy č. 4 převedených věcí 3.492.300,-Kč, -dle znaleckých posudků soudního znalce Jaroslava Pitra předloženého žalovaným č. 898-900 ze dne 20. 6. 2012 činila cena dle Kupní smlouvy č. 4 převedené věci 7.123.234,-Kč, 59 ICm 2466/2012 (KSPA 59 INS 9130/2012)

5) dne 21. 3. 2012 byla uzavřena kupní smlouva č. STX-002/001/12 (dále jen Kupní smlouva č. 5), jíž dlužnice prodala žalobkyni 59 kusů tam označených strojů a zařízení za kupní cenu 652.600,-Kč + 20 % DPH, tedy celkem za 773.120,-Kč s tím, že: -dle znaleckého posudku usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 2 Nc 243/2012-5 ze dne 12. 3. 2012 ustanoveného znalce Luďka Erbena č. 1892/2011-10 ze dne 23. 10. 2011 (dále jen Znalecký posudek č. 3) činila cena dle Kupní smlouvy č. 5 převedených věcí 578.400,-Kč, -dle znaleckých posudků soudního znalce Jaroslava Pitra předloženého žalovaným č. 881-900 ze dne 20. 6. 2012 činila cena dle Kupní smlouvy č. 5 převedených věcí 1.943.727,-Kč, 6) dne 3. 4. 2012 byla uzavřena kupní smlouva č. STX-003/001/12 (dále jen Kupní smlouva č. 6), jíž dlužnice prodala žalobkyni 4 kusy tam označených soustruhů za kupní cenu 215.700,-Kč + 20 % DPH, tedy celkem za 258.840,-Kč s tím, že: -dle znaleckého posudku usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 2 Nc 250/2012-4 ze dne 29. 3. 2012 ustanoveného znalce Luďka Erbena č. 1904/2012-03 ze dne 3. 4. 2011 (dále jen Znalecký posudek č. 4) činila cena dle Kupní smlouvy č. 6 převedených věcí 215.700,-Kč, -dle znaleckých posudků soudního znalce Jaroslava Pitra předloženého žalovaným č. 897-898 ze dne 20. 6. 2012 činila cena dle Kupní smlouvy č. 6 převedených věcí 1.031.484,-Kč, 7) dne 16. 5. 2012 byl zjištěn úpadek dlužnice, na její majetek prohlášen konkurs a do funkce insolvenčního správce byl ustanoven žalovaný, který do soupisu majetkové podstaty zahrnul věci, jež jsou předmětem Kupních smluv č. 1 až 6, 8) rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích č. j. 59 ICm 1658/2013-863 ze dne 21. 11. 2014 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze sen. zn. 104 VSPH 173/2015 ze dne 13. 4. 2015 (dále jen Rozsudek odvolacího soudu) bylo žalobě, jíž se zde žalovaný domáhal vůči zde žalobkyni určení neúčinnosti Kupních smluv č. 1 až 6 tak, že ohledně Kupních smluv č. 1 až 3 byla žaloba zamítnuta z důvodu absolutní neplatnosti těchto smluv, a ohledně Kupních smluv č. 4 až 6 bylo určeno, že jsou neúčinnými právními úkony.

V rovině právního posouzení věci se soud neztotožnil s argumentací žalobkyně, že při uzavření Kupních smluv č. 1 až 6 bylo postupováno dle ust. § 196a obchodního zákoníku (dále jen ObchZ), neboť s jejich uzavřením vyslovila souhlas valná hromada dlužnice a kupní ceny byly stanoveny na základě posudků stanovených znalcem (Luďkem Erbenem). V tomto ohledu poukázal na pravomocný Rozsudek odvolacího soudu, v němž byla řešena prejudiciální otázka, kdo je vlastníkem věcí sepsaných žalovaným do soupisu majetkové podstaty a zda tyto věci byly do soupisu majetkové podstaty pojaty oprávněně.

Pokud šlo o věci, jež byly předmětem Kupních smluv č. 1 až 3, citoval soud tu pasáž Rozsudku odvolacího soudu, podle níž: u kupní smlouvy č. STX-010/001/11 ze dne 22. 7. 2011, č. STX-010/002/11 ze dne 22. 7. 2011, č. STX-010/003/11 ze dne 22. 7. 2011, došlo k návrhům dlužníka na ustanovení znalce soudem a ke zpracování posudků k jednotlivým smlouvám teprve půl roku po uzavření kupních smluv. Z toho plyne závěr, že v době uzavření těchto kupních smluv dlužník nedisponoval znaleckým posudkem, který by byl podkladem pro sjednání obvyklé 59 ICm 2466/2012 (KSPA 59 INS 9130/2012) kupní ceny, přičemž v řízení bylo prokázáno, že soubor movitých věcí, který se stal předmětem těchto kupních smluv, byl převeden za ceny neodpovídající obvyklé ceně, nýbrž za výrazně nižší obvyklé výši cen v daném místě a čase. Odvolací soud se přitom neztotožnil s námitkami žalovaného, že znalec Ing. Šefrna, který zpracoval znalecký posudek jménem znaleckého ústavu (šlo o znalecký ústav České vysoké učení technické v Praze, fakulta strojní-poznámka odvolacího soudu) vystupoval nekompetentně. Z obsahu protokolu z jednání před soudem I. stupně dne 21. 12. 2014 vyplynulo, že odpověděl na všechny položené otázky, žalovaný žádným relevantním způsobem neprokázal, že závěry znaleckého posudku neodpovídaly zadání. Neprokázal rovněž, že by znalec provedl ocenění, jež by nereflektovalo místní podmínky, nehledě na to, že dlužník nebyl prodejem vázán jen na Královehradecký kraj, jak se v podaném odvolání žalovaný dovolával. Z uvedeného plyne závěr, že pokud v případě těchto kupních smluv podléhajících § 196a odst. 3 ObchZ nebyla sjednána tržní (v daném místě a čase obvyklá) cena, popřípadě cena pro společnost dlužníka výhodnější a nebyly v době jejich uzavření zpracovány nezávislé znalecké posudky znalcem ustanoveným soudem, nelze dospět k jinému závěru nežli, že tyto smlouvy byly uzavřeny podle ust. § 39 občanského zákoníku neplatně. Dlužno dodat, že u žádné z těchto kupních smluv nedošlo k převodu majetku v rámci obvyklého obchodního styku ve smyslu ust. § 196a odst. 4 obchodního zákoníku .

Soud uzavřel na tom, že jelikož žalobkyně nenabyla k věcem, které byly předmětem Kupních smluv č. 1 až 3 vlastnické právo, byly žalovaným pojaty do soupisu majetkové podstaty dlužnice oprávněně.

Pokud šlo o věci, jež byly předmětem Kupních smluv č. 4 až 6, citoval soud tu pasáž Rozsudku odvolacího soudu, podle níž: ani v těchto případech nedošlo k převodu majetku v rámci obvyklého obchodního styku. Avšak vzhledem ke zjištění, že nebyly ani u těchto kupních smluv sjednány tržní ceny v daném místě a čase obvyklé a nejednalo se ani o ceny pro společnost dlužníka výhodnější, je správný právní závěr soudu I. stupně, že se jedná o právní úkony bez přiměřeného protiplnění, jak stanoví § 240 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Odvolací soud se i v tomto případě neztotožnil s námitkami žalovaného, že znalec Ing. Šefrna, který zpracoval znalecký posudek jménem znaleckého ústavu, vystupoval nekompetentně a v dalším proto v krátkosti odkazuje na svá stanoviska uvedená výše. V řízení bylo prokázáno, že právní úkony učinil dlužník v době, kdy byl v úpadku, jak soud I. stupně správně dovodil odkazem na seznam věřitelů a na přihlášky tří přihlášených věřitelů mající peněžité pohledávky vůči dlužníku delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které dlužník neplnil po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a 2 písm. b) IZ). Nehledě na to, že je splněna podmínka fikce úpadku dlužníka dle § 240 odst. 2 věta druhá IZ, jenž stanoví, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku .

Jelikož z ust. § 236 až § 238 insolvenčního zákona vyplývá, že v insolvenčním řízení náleží dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty a povinnost vydat toto plnění mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon 59 ICm 2466/2012 (KSPA 59 INS 9130/2012) učiněn nebo které z něho měly prospěch, je v daném případě žalobkyně povinna vydat plnění dlužnice, tedy věci převedené dle Kupních smluv č. 4 až 6 do majetkové podstaty dlužnice. Z uvedeného soud dovodil, že rovněž věci, které byly předmětem Kupních smluv č. 4 až 6, sepsal žalovaný do majetkové podstaty dlužnice oprávněně.

Z těchto důvodů žalobu zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle zásady úspěchu ve věci.

Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích podala žalobkyně včasné odvolání, v němž vyjádřila přesvědčení, že Kupní smlouvy č. 1 až 3 jsou platnými právními úkony ve smyslu konstantní judikatury prezentované rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 3986/2009 ze dne 8. 2. 2012 uveřejněným pod č. 67/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 67/2012). Soudu prvního stupně vytýkala, že bez patřičného odůvodnění převzal názor vyjádřený v Rozsudku odvolacího soudu, aniž by v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů obsaženou v ust. § 132 občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) provedené důkazy např. znalecké posudky Luďka Erbena hodnotil.

Tento nesprávný procesní postup způsobuje nepřezkoumatelnost i té části napadeného rozsudku, jež se týká Kupních smluv č. 4 až 6, při jejichž uzavření žalobkyně postupovala v souladu s ust. § 196a odst. 3 ObchZ, když hodnotu převáděného majetku stanovila na základě posudku znalce jmenovaného soudem. Žalobkyně v této souvislosti poukazovala na to, že posledně zmiňovaným ustanovením zákonodárce nekladl na bedra smluvních stran povinnost ověřovat si výsledky znaleckých posudků tak, aby jejich správnost nebyla v budoucích řízeních napadena.

Žalobkyně proto požadovala, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby řízení přerušil do doby, než bude ukončeno řízení o dovolání, jež podala proti Rozsudku odvolacího soudu, nebo do doby, než bude v jí iniciovaném trestním řízení rozhodnuto o tom, zda znalec Ing. Vladimír Šefrna spáchal v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku v řízení o určení neúčinnosti Kupních smluv trestní čin, či nikoli.

Žalovaný a Vrchní státní zastupitelství v Praze navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

Vrchní soud v Praze dle ust. § 212 a § 212a OSŘ přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející, a poté, co odvolání projednal na jednání konaném dne 3. 11. 2016, dospěl k těmto závěrům.

Odvolací soud v první řadě konstatuje, že neshledal důvodnou námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, totiž nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem 59 ICm 2466/2012 (KSPA 59 INS 9130/2012) požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění-podle obsahu odvolání-nebyly (jak tomu bylo i v tomto případě) na újmu uplatnění práv odvolatele (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2543/2011 ze dne 25. 6. 2013 uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V posuzovaném případě odůvodnila žalobkyně (vylučovací) žalobu tvrzením, že jí svědčí vlastnické právo ke sporným věcem, které nabyla na základě platných Kupních smluv č. 1 až 6.

Soud prvního stupně přitom nepochybil, pokud při posuzování otázky, zda sporné movité věci byly pojaty do soupisu majetkové podstaty dlužnice oprávněně, která byla určující pro závěr, zda je (byla) žaloba důvodná, vyšel z Rozsudku odvolacího soudu.

Podle ust. § 135 odst. 2 OSŘ otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.

Z ust. § 159a téhož zákona plyne, že pokud zákon nestanoví jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení (odstavec 1). V rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě pro jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány (odstavec 4).

Soudní praxe je již ustálena v názoru, že úprava obsažená ve výše citovaných ustanoveních omezuje soud v občanském soudním řízení (ve sporu o vyloučení věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty ze soupisu majetkové podstaty nevyjímaje) ve volném hodnocení důkazů tím, že otázku, kterou by byl jinak oprávněn řešit jako předběžnou na základě skutečností, jež byly prokázány na základě jím zjištěného skutkového stavu, je při existenci pravomocného rozsudku povinen posoudit ve shodě s jeho výrokem. Jinými slovy, jakmile vyjde v řízení najevo, že o takové předběžné otázce již bylo (jiným) soudem pravomocně rozhodnuto, je soud povinen své rozhodnutí v této části podřídit zásadě formulované v ust. § 159a odst. 4 OSŘ.

Jinými slovy vyjádřeno, ani soud nemůže vycházet z jiného závěru o existenci či neexistenci nároku mezi týmiž účastníky, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a tuto otázku nemůže sám v jiném řízení znovu posuzovat ani jako otázku předběžnou (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 1031/2005 ze dne 29. 6. 2006). Posouzení předběžné otázky jiným soudem je přitom pro soud závazné tehdy, byla-li tato předběžná otázka řešena ve výroku rozhodnutí (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Odo 1454/2009 ze dne 11. 6. 2009).

V projednávané věci byla pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku určující i odpověď na otázku, zda žalobkyně nabyla vlastnictví ke sporným věcem na základě Kupních smluv č. 1 až 6. 59 ICm 2466/2012 (KSPA 59 INS 9130/2012)

Otázkou platnosti Kupních smluv č. 1 až 3 se však již soudy zabývaly v jiném řízení (jehož účastníky byla žalobkyně i žalovaný), v němž ji v bodě I. výroku Rozsudku odvolacího soudu zodpověděly tak, že Kupní smlouvy č. 1 až 3 jsou absolutně neplatné. Jelikož pravomocné rozhodnutí vydané v předchozím řízení je pro jeho účastníky a pro soud závazné, byla tím otázka platnosti těchto smluv závazným způsobem vyřešena a již nemůže být v tomto řízení znovu posuzována. Na základě těchto (neplatných) kupních smluv tudíž žalobkyně vlastnické právo ke sporným věcem nenabyla. Odůvodňovala-li žalobkyně v odvolání závěr, že Kupní smlouvy č. 1 až 3 jsou platné, poukazem na R 67/2012, jde o poukaz zjevně nepřiléhavý, neboť Rozsudek odvolacího soudu týkající se Kupních smluv č. 1 až 3 je postaven právě na závěru obsaženém v R 67/2012, podle něhož předpokladem pro závěr o neplatnosti smlouvy o převodu majetku podléhající ust. § 196a odst. 3 ObchZ není pouze nedodržení požadavku, aby hodnota převáděného majetku byla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem, ale (současně) i zjištění, že cena sjednaná ve smlouvě je (byla) pro společnost méně výhodná než cena v daném místě a čase obvyklá.

Soud prvního stupně postupoval (procesně) správně i potud, pokud vyšel rovněž z pravomocného rozhodnutí obsaženého ve výroku Rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo určeno, že Kupní smlouvy č. 4 až 6 jsou neúčinnými právními úkony. Právní moci rozhodnutí, jímž uspěl s odpůrčí žalobou, totiž žalovanému insolvenčnímu správci vzniká (vzniklo) právo sepsat majetek, jenž byl předmětem žaloby, do soupisu majetkové podstaty dlužníka. Jinými slovy, důvodem, který založil příslušnost sporných věcí, jež byly předmětem Kupních smluv č. 4 až 6, bylo pravomocné rozhodnutí o neúčinnosti Kupních smluv č. 4 až 6, na čemž nic nemění ani to, že neúčinností právního úkonu není dotčena jeho platnost.

Odvolací soud přitom neshledal důvodným požadavek na přerušení tohoto řízení do doby, než bude ukončeno řízení o dovolání, jež žalobkyně podala proti Rozsudku odvolacího soudu, nebo do doby, než bude v jí iniciovaném trestním řízení rozhodnuto o tom, zda znalec Ing. Vladimír Šefrna spáchal v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku v řízení o určení neúčinnosti Kupních smluv trestní čin, či nikoli.

K dovolání žalobkyně proti Rozsudku odvolacího soudu je třeba v této souvislosti uvést, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek nemá odkladný (suspenzivní) účinek, což mimo jiné znamená, že řízení se pokládá dnem právní moci rozhodnutí za skončené, i když rozhodnutí má být (v budoucnu) přezkoumáno soudem cestou mimořádného opravného prostředku. Lze proto poukazovat na to, že občanské soudní řízení (navzdory podanému mimořádnému opravnému prostředku) již neprobíhá, že pravomocné soudní rozhodnutí je (i když bylo napadeno mimořádným opravným prostředkem) závazné pro účastníky řízení, popřípadě též pro další osoby, stanoví-li to zákon, a v tomu odpovídajícím rozsahu též pro všechny orgány, a že v jiném řízení je možné z něho vycházet; kdyby bylo cestou mimořádného opravného prostředku zrušeno a kdyby věc byla v novém rozhodnutí vyřešena jinak, může být v jiném řízení, v němž z něho soud nebo jiný orgán vycházel a v němž na něm založil své rozhodnutí, zjednána náprava pomocí žaloby na obnovu řízení dle ust. § 228 odst. 1 písm. a) OSŘ. 59 ICm 2466/2012 (KSPA 59 INS 9130/2012)

K trestnímu oznámení, jež žalobkyně podala na znalce Ing. Vladimíra Šefrnu je třeba v této souvislosti uvést, že jen z toho, že místní šetření trvalo krátkou dobu, nelze usuzovat na to, že byl vskutku spáchán trestní čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku.

Veden názory vyjádřenými shora odvolací soud odvolání důvodným neshledal a rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219 OSŘ jako věcně správný potvrdil ve znění, které odpovídá požadavkům, jež na formulaci výroku soudního rozhodnutí klade soudní praxe (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3590/2009 ze dne 20. 11. 2009), jež dovozuje, že nezbytnou náležitostí výroku musí být určitost stanovení jím ukládané povinnosti nebo určení právního vztahu či práva tak, aby z jeho znění bylo jednoznačně patrno, jak a o čem soud rozhodl. Tento požadavek platí nejen pro výroky, jimiž bylo žalobě vyhověno (u nichž je nutno na něm trvat především z důvodu jejich materiální vykonatelnosti), ale i pro zamítavé výroky, neboť není-li patrno, jaký návrh (jaký žalobní petit) je zamítán, chybí zde podklad pro zkoumání, zda projednání jiné věci týchž účastníků nebrání tzv. překážka věci rozhodnuté ve smyslu ust. § 159a odst. 4 OSŘ.

Při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení postupoval odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ a v řízení úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů, které v řízení před odvolacím soudem účelně vynaložil na bránění svého práva a jež sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 6.200,-Kč za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem konaném dne 3. 11. 2016) po 3.100,-Kč podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen Advokátní tarif), a 2 náhrad hotových výdajů ve výši 600,-Kč podle ust. § 13 odst. 3 Advokátního tarifu, což s připočtením 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 1.428,-Kč celkem činí 8.228,-Kč.

Poučení: Proti bodu I. výroku tohoto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích.

Proti bodu II. výroku tohoto rozsudku není dovolání přípustné.

V Praze dne 3. listopadu 2016

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela