102 VSPH 101/2011-76
57 ICm 1391/2010 102 VSPH 101/2011-76 (KSLB 57 INS 3290/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna v právní věci žalobce Ing. Jana Klášterského, sídlem Boženy Němcové 2971, Česká Lípa, insolvenčního správce dlužnice Oldřišky Chladíkové, proti ACM Money Česká republika, a.s., sídlem Čimická 780/61, Praha 8, zast. advokátem JUDr. Petrem Kočím, sídlem Opletalova 1535/4, Praha 1, o důvodnost popření vykonatelné pohledávky a určení pravosti pohledávky o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. 57 ICm 1391/2010-54 ze dne 19.dubna 2011

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č.j. 57 ICm 1391/2010-54 ze dne 19.dubna 2011 se potvrzuje ve znění, že žalovaný nemá za dlužnicí vykonatelnou pohledávku v celkové výši 146.294,-Kč podle rozhodčího nálezu č.j. 19935/2009 vydaného rozhodcem JUDr.Bc. Martinem Kulhánkem, Ph.D. a nevykonatelná pohledávka žalovaného ve výši 91.294,-Kč z titulu náhrady nákladů upuštění od dražby není po právu.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberec ve výroku uvedeným rozsudkem určil, že popření vykonatelné pohledávky co do výše 146.294,-Kč, nevykonatelné pohledávky co do částky 91.928,-a vykonatelnosti v částce 382.768,-Kč, které žalovaný přihlásil dne 30.3.2010 do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 57 INS 3290/2010, je po právu.

Soud vyšel ze zjištění, že usnesením č.j. KSLB 57 INS 3290/2010-A-20 ze dne 20.7.2010 rozhodl o úpadku dlužnice, povolil řešení jejího úpadku oddlužením a insolvenčním správcem ustanovil žalobce. Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení 57 ICm 1391/2010 (KSLB 57 INS 3290/2010) pohledávku v celkové výši 474.697,-Kč, která se skládá z jistiny ve výši 206.250,-Kč a příslušenství v podobě úroku z prodlení ve výši 111.059,-Kč, nákladů rozhodčího řízení ve výši 35.235,-Kč a nákladů, které vznikly z důvodu upuštění od dražby ve výši 91.928,-Kč. Žalobce popřel vykonatelné pohledávky ve výši 35.235,-Kč a 111.059,-Kč a nevykonatelnou pohledávku ve výši 91.928,-Kč. Pohledávku ve výši 206.250,-Kč s příslušenstvím, celkem ve výši 236 475,-Kč, uznal.

Žalobce se žalobou domáhal určení důvodnosti popření vykonatelných pohledávek ve výši 35.235,-Kč a 111.059,-Kč, žalovaný se žalobou domáhal určení pravosti nevykonatelné pohledávky ve výši 91.928,-Kč. Soud spojil řízení ke společnému projednání a rozhodnutí.

Z provedených důkazů soud zjistil, že dlužnice uzavřela s žalovaným dne 29.8.2008 smlouvu o úvěru č. 2202. podle níž jí byl poskytnut úvěr ve výši 120.000,-Kč splatný ve 120 měsíčních splátkách a zajištěný nemovitostí ve vlastnictví dlužnice. V článku VI. smlouvy se účastníci dohodli, že spory budou řešeny před rozhodcem, který bude jmenován jednatelem HONESTA, s.r.o., sídlem Zeyerova 560/25 Liberec, ze seznamu rozhodců vedených touto obchodní společností. Úrok z prodlení byl stanoven podle sazebníku odměn a poplatků žalovaného ve výši 0,25% denně. Podle rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Bc. Martina Kulhánka, PhD. č.j. 19935/2009 ze dne 3.7.2009 bylo dlužnici uloženo zaplatit žalobci 382.770,-Kč. Za účelem vymožení této částky uzavřel žalobce dne 4.9.2009 s Eurodražby, a.s. smlouvu o provedení dražby nedobrovolné č. 270/2009-N. Dne 13.11.2009 upustil žalobce od provedení dražby, neboť na nemovitosti, jež měla být dražena, vázly exekuce. Dražebník vyúčtoval žalobci 91.928,-Kč jakožto náklady vynaložené na provedení dražby. Tyto náklady se podle smlouvy dlužnice zavázala uhradit.

Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že rozhodčí doložka nebyla platně sjednána, protože smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce anebo konkrétní způsob jeho určení. Proto rozhodčí nález č.j. 19935/2009 vydaný rozhodcem JUDr. Bc. Martinem Kulhánkem, PhD. shledal nicotným a dospěl k závěru, že není možné přiznat náhradu nákladů ve výši 35.235,-Kč spjatých s rozhodčím řízením. Pokud jde o úroky z prodlení, posoudil jejich oprávněnost podle ust. § 517 občanského zákoníku a vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 33 Odo 1117/2003, podle něhož nelze výši úroku z prodlení v občanskoprávních vztazích stanovit dohodou účastníků v jiné výši než podle ust. § 517 odst. 2 občasného zákoníku. Dospěl proto k závěru, že ujednání o úroku z prodlení ve výši 0,25% denně je neplatné. Ohledně pohledávky ve výši 91.928,-Kč spočívající v náhradě nákladů na vymáhání pohledávky, dospěl soud k závěru, že příslušenstvím vymáhané pohledávky není, neboť podle ust. § 121 odst. 3 občanského zákoníku jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Žalovaný však vymáhal pohledávku způsobem, o kterém věděl, že je neefektivní vzhledem k tomu, že závady na nemovitosti mu byly známy již v době podpisu smlouvy o dražbě nedobrovolné. Pokud pak od provedení dražby upustil, bylo to jeho rozhodnutí, tyto náklady proto nelze přenášet na dlužnici.

Proti tomuto rozsudku se žalovaný včas odvolal a požadoval, aby ho odvolací soud změnil tak, že určí, že má vůči dlužnici pohledávky ve výši 91.928,-Kč, ve výši 35.235,-Kč z titulu náhrady nákladů rozhodčího řízení a ve výši 10.281,-Kč z titulu zákonného úroku z prodlení. Argumentoval zejména tím, že skutečnost, že rozhodčí doložka nebyla sjednána individuálně, nemůže být sama o sobě důvodem neplatnosti rozhodčí doložky. Soud 57 ICm 1391/2010 (KSLB 57 INS 3290/2010) prvního stupně měl podle něj vyjít z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2282/2008, jenž se vyslovil pozitivně k možnosti určení rozhodce jiným způsobem než určením konkrétního jména rozhodce. Rozhodčí doložka ve spotřebitelském sporu nezpůsobuje nerovnováhu v právech a povinnostech stran a jejím účelem není zbavit spotřebitele přístupu k řádnému soudu. Ani Nejvyšší soud nedospěl k závěru, že by sjednání rozhodčí doložky ve spotřebitelském sporu bylo nekalým ujednáním. Žalovaný proto trvá na tom, že rozhodčí doložka neobsahuje žádné ujednání způsobující významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele, a pokud dospěl soud prvního stupně k závěru, že pohledávky žalovaného nejsou vykonatelné z důvodu, že rozhodčí nález není veřejnou listinou, je jeho rozhodnutí nesprávné. Pokud se týká úroků z prodlení, má žalovaný zato, že úrok ve výši 0,25% denně není nepřiměřeně vysoký, a proto není v rozporu s dobrými mravy. V případě, že by úrok z prodlení byl sjednán neplatně, vzniklo by mu ostatně alespoň právo na zákonný úrok. V průběhu odvolacího řízení upozornil žalovaný na to, že vzal v mezidobí zpět přihlášku v části týkající se úroku z prodlení ve výši 111.059,-Kč a požaduje pouze úrok zákonný ve výši 10.281,-Kč podle ust. § 369 obchodního zákoníku. Pokud se jedná o pohledávku ve výši 91.928,-Kč, má zato, že podle ust. § 121 odst. 3 občanského zákoníku jsou příslušenstvím pohledávky i náklady spojené s jejím uplatněním. Za příslušenství je proto nutné považovat i jiné náklady než ty, jež vznikly v soudním řízení, tedy i náklady na upuštění od dražby.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle ust. § 212 a 212a o.s.ř. a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Odvolací soud v prvé řadě konstatoval, že si soud prvního stupně opatřil pro své rozhodnutí dostatek důkazů, z nichž dovodil správná skutková zjištění a z nichž dovodil také správný právní závěr o absolutní neplatnosti ujednání o rozhodčí doložce.

Při posuzování námitky žalovaného, že rozhodčí doložka byla mezi ním a dlužnicí platně sjednána a z tohoto důvodu je rozhodčí nález rozhodce JUDr. Bc. Martina Kulhánka, PhD. pro dlužnici závazný, vyšel odvolací soud z usnesení Nejvyššího soudu č.j. 31 Cdo 1945/2010 ze dne 11.5.2011 uveřejněného v časopise Soudní judikatura pod č. 131/2011, v němž se velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu odchýlil od právního názoru vysloveného v usnesení téhož soudu sp. zn. 32 Cdo 2282/2008 ze dne 31.7.2008, na které odkázal žalovaný.

Z článku VI. smlouvy o úvěru č. 2202 ze dne 29.8.2008 vyplývá, že se účastníci dohodli, že spory budou řešeny před rozhodcem, který bude jmenován jednatelem HONESTA, s.r.o. ze seznamu rozhodců vedených touto obchodní společností. Tato obchodní společnost nemá charakter stálého rozhodčího soudu zřízeného na základě zákona ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona č. 216/1994 o rozhodčím řízení. Podle ust. § 7 téhož zákona přitom platí, že není-li za rozhodce určen stálý rozhodčí soud, musí být rozhodce, který má rozhodovat spory mezi účastníky, ve smlouvě označen. Vzhledem k tomu, že v článku VI. smlouvy nebyl JUDr. Bc. Martin Kulhánek, PhD. výslovně jako rozhodce určen, je zřejmé, že se účastníci smlouvy nedohodli na tom, že tento rozhodce bude případné spory řešit. Obecný odkaz na seznam rozhodců vedený HONESTA, s.r.o. přitom nelze považovat za způsob určení konkrétního rozhodce. Jestliže rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce, ale pouze odkazuje na seznam vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je neplatná podle ust. § 39 občanského zákoníku. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že žalobce důvodně popřel pohledávku 57 ICm 1391/2010 (KSLB 57 INS 3290/2010)

žalovaného ve výši 35.235,-Kč z titulu náhrady nákladů rozhodčího řízení. Vzhledem k tomu, že rozhodčím nálezem nebylo pravomocně rozhodnuto o povinnosti dlužnice uhradit částku 382.770,-Kč, nebyl ji žalovaný oprávněn ani následně vymáhat a jde toliko k jeho tíži, že s Eurodražby, a.s. uzavřel smlouvu o provedení nedobrovolné dražby. Z tohoto důvodu mu vůči dlužnici nevzniklo právo na úhradu 91.928,-Kč představující náklady vynaložené na provedení dražby.

Pokud se týká pohledávky ve výši ve výši 111.059,-Kč představující úrok z prodlení se splacením poskytnutého úvěru ve výši 0,25% denně, vyplývá ze smlouvy o úvěru č. 2202 ze dne 29.8.2008, že byla uzavřena podle ust. § 497 a násl. obchodního zákoníku. V daném případě šlo tedy o smlouvu uzavřenou mezi žalovaným jako dodavatelem (při uzavření smlouvy jednal žalovaný v rámci své obchodní činnosti) a dlužnicí jako spotřebitelkou, neboť žalovaný v řízení neprokázal, že by dlužnice při uzavření smlouvy o úvěru jednala v rámci své obchodní či podnikatelské činnosti a že by jí poskytl úvěr nikoliv pro její osobní potřebu nebo pro potřebu její rodiny, tedy že by úvěr neposkytl k její osobní spotřebě. Na takovou smlouvu se pak podle ust. § 262 odst. 1 obchodního zákoníku vztahují ustanovení občanského zákoníku, a to jak ustanovení o spotřebitelských smlouvách (viz § 52-57), tak ustanovení o platnosti právních úkonů včetně ust. § 39. Proto bylo při posuzování výše sjednaného úroku z prodlení nutno vyjít z ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku, které vylučuje, aby výše úroků z prodlení byla v občanskoprávních vztazích dohodnuta jinak, než stanoví právní předpis, který toto ustanovení provádí, jímž je nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Proto ujednání žalovaného a dlužnice o úroku z prodlení ve výši 0,25% denně je pro rozpor se zákonem podle ust. § 39 občanského zákoníku absolutně neplatné. Žalobce tedy pohledávku ve výši 111.059,-Kč důvodně popřel a soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že ujednání o úroku z prodlení je neplatné. Návrh žalovaného, aby mu odvolací soud namísto přihlášeného úroku přiznal právo na zákonný úrok z prodlení ve výši 10.281,-Kč, nelze vyhovět. Nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 10.281,-Kč totiž žalovaný v insolvenčním řízení neuplatnil, a proto se podle ust. § 198 odst. 2 insolvenčního zákona nemůže žalobou domáhat určení pravosti takové pohledávky.

Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil v upřesněném znění tak, aby bylo zřejmé, že žalobce důvodně popřel vykonatelné pohledávky uplatněné žalovaným a že se v tomtéž řízení žalovaný domáhal určení pravosti nevykonatelných pohledávek.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst.1 ve spojení s ust. § 224 odst.1 o.s.ř. s tím, že žalobci, který měl v odvolacím řízení úspěch, žádné náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci dospěje dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 5. dubna 2012 JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. Za správnost vyhotovení: předseda senátu Hana Bulínová