102 VSPH 100/2011-45
41 ICm 1898/2010 102 VSPH 100/2011-45 (KSPH 41 INS 2804/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna v právní věci žalobce JUDr.Davida Termera, sídlem Opatovická 24/156, Praha 1, insolvenčního správce dlužníka CTJ, a.s., proti žalovanému URBAN-TRANSPORTE GmbH, sídlem Kostheimer Landstr. 21, Mainz Kostheim, Spolková republika Německo, zast. advokátem JUDr. Ing. Pavlem Novákem, Ph.D., sídlem Komunardů 36, Praha 7, o neúčinnost právního úkonu o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. 41 ICm 1898/2010-28 ze dne 23.května 2011 takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. 41 ICm 1898/2010-28 ze dne 23.května 2011 se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 11.520,-Kč na náhradu nákladů odvolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Ing. Pavla Nováka, Ph.D. O d ů v o d n ě ní :

Krajský soud v Praze jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby soud určil, že příkaz k úhradě, za základě něhož byl z účtu dlužníka vedeného u Komerční banky, a.s. č.ú. 19-9127940287/0100 proveden dne 24.08.2010 převod částky 73.000,--EUR na účet žalovaného, je neúčinným právním úkonem.

V rozhodnutí vyšel soud ze zjištění, že insolvenční řízení proti dlužníkovi bylo zahájeno dne 19.03.2010 a usnesením č.j. 41 INS 2804/2010-A-115 ze dne 26.08.2010 byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.02.2009 uzavřenou mezi dlužníkem jako postupitelem a Mercedes Benz Financial Services Česká republika, s.r.o. jako postupníkem postoupil dlužník 41 ICm 1898/2010 (KSPH 41 INS 2804/2010) postupníkovi své pohledávky ze smluv uzavřených mezi ním a žalovaným za účelem zajištění pohledávek postupníka vzniklé z leasingové smlouvy. Z faktury č. 1011000439 ze dne 25.02.2010 vyplývá, že pohledávka účtovaná touto fakturou byla postoupena Mercedes Benz Services Česká republika, s.r.o. a platba měla být provedena na její účet. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že pracovnice žalovaného v únoru 2010 mylně poslala platbu na účet dlužníka místo Mercedes Benz Services Česká republika, s.r.o. Dopisem bez data požádal dlužník Komerční banku, a.s. o vrácení platby 85.000,-EUR zpět žalovanému. Z výpisu z účtu dlužníka vedeného u Komerční banky, a.s. č.ú. 19-9127690257/0100 soud zjistil, že dne 24.08.2010 byla provedena platba na vrub běžného účtu dlužníka v částce 73.000,-EUR ve prospěch účtu žalovaného č.ú. 2052100316020000/0100, VS 602 se zprávou pro příjemce: CTJ a.s. vratka mylné platby . Dopisem ze dne 23.09.2010 vyzval žalobce jako insolvenční správce dlužníka žalovaného k vrácení provedené platby, neboť byla provedena po zahájení insolvenčního řízení.

Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že převod finančních prostředků z účtu žalobce ve prospěch účtu žalovaného byl učiněn v době, kdy již nastaly účinky spojené ze zahájením insolvenčního řízení. Dlužník tak učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, a takový právní úkon je proto ze zákona vůči věřitelům neúčinný. Protože neúčinnost právního úkonu vyplývá ze zákona v důsledku porušení povinností uvedených v ust. § 111 insolvenčního zákona, není insolvenční správce aktivně legitimován k podání odpůrčí žaloby, ale měl zapsat pohledávku do majetkové podstaty, případně se měl na žalovaném domáhat vydání bezdůvodného obohacení, přičemž otázku neúčinnosti právního úkonu dlužníka by v takovém případě byla řešena jako otázka předběžná. Proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

Proti tomuto rozsudku se žalobce včas odvolal a požadoval, aby ho odvolací soud změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví. Tvrdil, že i v případě neúčinnosti právního úkonu podle ust. § 111 insolvenčního zákona je oprávněn domáhat se odpůrčí žalobou určovacího výroku podle ust. § 80 o.s.ř. Naléhavý zájem na projednání věci je u něj podle jeho názoru dán i proto, že v případě určovací žaloby bude věc projednána specializovaným insolvenčním senátem a nikoliv obecným soudem, u něhož nelze předpokládat natolik fundované rozhodnutí ve věci. Při opačném výkladu by byl insolvenční správce znevýhodněn oproti popírání neúčinných úkonů dlužníka podle ust. 235 insolvenčního zákona, které byly učiněny v době před zahájením insolvenčního řízení.

Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil, protože zastává shodný názor jako soud prvního stupně, že veškeré právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s ust. § 111 insolvenčního zákona, jsou ze zákona vůči věřitelům neúčinné.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle ust. § 212 a 212a o.s.ř. a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Odvolací soud v prvé řadě konstatoval, že si soud prvního stupně opatřil pro své rozhodnutí dostatek důkazů, z nichž dovodil správná skutková zjištění a z nichž dovodil také správný právní závěr o tom, že insolvenční správce není aktivně legitimován k podání odpůrčí žaloby v případě, kdy dlužník poruší povinnosti uvedené v ust. § 111 insolvenčního zákona. 41 ICm 1898/2010 (KSPH 41 INS 2804/2010)

Podle ust. § 111 insolvenčního zákona nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem (odstavec 1). Omezení podle odstavce 1 se netýká úkonů nutných ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy, k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí (odstavec 2). Právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné (odstavec 3).

Ust. § 235 odst. 1 insolvenčního zákona určuje, že neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. Z odst. 2 téhož ustanovení plyne, že neúčinnost dlužníkových právních úkonů se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen odpůrčí žaloba).

Z uvedených ustanovení lze dovodit, že insolvenční zákon rozlišuje neúčinnost právních úkonů na základě odporovatelnosti a neúčinnost právních úkonů ze zákona. Obě tyto formy neúčinnosti se liší tím, že neúčinnost na základě odporovatelnosti se zakládá soudním rozhodnutím, které má konstitutivní povahu, kdežto neúčinnost na základě zákona se zjišťuje, deklaruje.

Při neúčinnosti na základě odporovatelnosti lze příslušný majetek zahrnout do majetkové podstaty dlužníka (vzhledem ke konstitutivní povaze tohoto rozhodnutí) až po právní moci rozhodnutí o neúčinnosti (ust. § 235 odst. 2 insolvenčního zákona), kdežto plnění z právních úkonů neúčinných ze zákona zahrne správce do soupisu majetkové podstaty bez dalšího s tím, že tomuto soupisu se lze bránit jen vylučovací žalobou.

V projednávaném případě vyplývá ze zjištění soudu prvního stupně, že právní úkon -příkaz k úhradě, za základě něhož byl z účtu dlužníka vedeného u Komerční banky, a.s. proveden převod částky 73.000,-EUR na účet žalovaného, učinil dlužník dne 24.08.2010, tedy poté, kdy již proti němu bylo zahájeno insolvenční řízení. Soud prvního stupně proto postupoval správně, když žalobu z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobce zamítl.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst.1 ve spojení s ust. § 224 odst.1 o.s.ř. Protože žalovaný měl v odvolacím řízení plný úspěch, má proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly v souvislosti se zastoupením advokátem a jež zahrnují odměnu ve výši 9.000,-Kč podle ust. § 8 vyhlášky č.484/2000 Sb. a 2 náhrady hotových výdajů po 300,-Kč, k nimž byla připočtena částka 1.920,-Kč představující 20% DPH; náklady odvolacího řízení tedy celkem činí 11.520,-Kč. 41 ICm 1898/2010 (KSPH 41 INS 2804/2010)

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 8.března 2012

JUDr. Jiří K a r e t a, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová