101 VSPH 954/2015-76
41 ICm 3381/2014 101 VSPH 954/2015-76 (KSHK 41 INS 14491/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Hany Homolové v právní věci žalobce: Chytrý nájem, s.r.o., IČO: 29158958, sídlem Ke Křižovatce 466, Zruč-Senec, zastoupený JUDr. Hanou Kapitánovou, advokátkou, sídlem Sady 5. května, Plzeň, proti žalovanému: Mgr. Radan Vencl, sídlem Chmelova 357/II, Hradec Králové, insolvenční správce dlužnice Ivany Vágnerové, zastoupený Mgr. Ondřejem Skálou, advokátem, sídlem Chmelova 357/II, Hradec Králové, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 41 ICm 3381/2014-46 ze dne 11. září 2015,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 41 ICm 3381/2014-46 ze dne 11. září 2015 se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce Mgr. Ondřeje Skály částku 8.780,-Kč.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem pod bodem I. zamítl žalobu na určení, že žalobce má za dlužnicí pohledávku ve výši 37.900,-Kč a pod bodem II. rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 13.600,-Kč.

Při svém rozhodování vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že dlužnice spolu se svým manželem uzavřela se žalovaným dne 18.9.2013 smlouvu o půjčce, podle níž poskytl žalobce dlužníkům půjčku ve výši 170.000,-Kč splatnou do dvou měsíců. Dlužníci půjčku v dohodnuté lhůtě nesplatili, ale od 17.4.2014, byť s prodlením, uhradili žalobci celou (KSHK 41 INS 14491/2014) dlužnou jistinu půjčky 170.000,-Kč a dále ještě 59.000,-Kč na dohodnutou smluvní pokutu. Smlouva o smluvní pokutě je obsažena v textu vlastní smlouvy o půjčce a je koncipována tak, že splnění závazku z půjčky, je zajištěno ujednáním o smluvní pokutě ve výši 0,25 % denně z jistiny půjčky až do zaplacení. Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na dlužnici nedoplatek pohledávky z titulu smluvní pokuty ve výši 37.900,-Kč. Tuto pohledávku žalovaný při přezkumném jednání popřel co do pravosti s tím, že smlouva o smluvní pokutě je neplatná pro rozpor s dobrými mravy.

Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba není důvodná. Dovodil, že ujednání o smluvní pokutě mezi účastníky půjčky je ujednáním neplatným pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 obč.zák. platného v době uzavření smlouvy, jelikož smluvní pokuta dohodnutá ve výši 0,25 % z jistiny 170.000,-Kč denně, je pevně sjednanou částkou, která nezohledňuje nikterak, byť i částečné, plnění dlužníka. Přihlédl při tom k tomu, že dlužná jistina půjčky byla nakonec dlužníky zaplacena v celém rozsahu a kromě toho ještě na smluvní pokutě dlužnice zaplatila 59.000,-Kč což je zhruba 35 % z dlužné jistiny. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně úspěchem žalovaného ve věci a přiznal žalovanému náhradu nákladů, jež mu vznikly se zastoupením advokátem ve výši stanovené ve vyhlášce č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif).

Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání a navrhl v něm, aby odvolací soud rozsudek změnil a žalobě vyhověl, protože nesdílí právní závěr soudu prvního stupně o tom, že smlouva o smluvní pokutě uzavřená s dlužnicí je smlouvou absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a odkázal na v odvolání citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR zabývající se nepřiměřeností smluvní pokuty s tím, že Nejvyšší soud ve všech svých rozhodnutí uvedl, že smluvní pokuta sjednaná ve výši 0,25 % z dlužné částky za každý den prodlení je přiměřená a ujednání o smluvní pokutě proto není neplatné podle § 39 obč.zák. Uvedl, že dlužnice dlužila celou dlužnou půjčku 170.000,-Kč až do 11.4.2014, kdy bylo zaplaceno 80.000,-Kč, další splátka 80.000,-Kč byla připsána na jeho účet 5.5.2014 a teprve od 16.5.2014 do 17.7.2014 dlužila dlužnice už jen 10.000,-Kč, což zaplatil 17.7.2014 manžel dlužnice, který zaslal žalobci 60.000,-Kč, takže zbytek byl použit žalobcem na dlužnou smluvní pokutu. Má za to, že aplikace dobrých mravů by měla být zcela výjimečná a v dané věci nejde o výjimečnou situaci a aplikací § 39 obč.zák. bylo nedůvodně a nepřiměřeně zasaženo do autonomie smluvní vůle účastníků smlouvy o půjčce.

Žalovaný vyvracel odvolání a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil z důvodů v něm uvedených.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející podle § 212 a 212a a odvolání žalobce neshledal důvodným.

Soud prvního stupně dostatečně zjistil skutkový stav věci a odvolací soud sdílí bez výhrad jeho právní závěr o tom, že smlouva o smluvní pokutě obsažená ve smlouvě o půjčce ze dne 18.9.2013 je smlouvou absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 obč.zák. platného do 1.1.2014, neboť dohodnutá výše smluvní pokuty nebyla odvislá od výše dluhu, s nímž byla dlužnice v prodlení, ale pokuta byla stanovena procentní sazbou z jistiny půjčky, takže pokuta touto svou konstrukcí nezohledňovala závažnost porušení smluvních povinností dlužnice platit dlužnou jistinu včas a zásadně její výše nebyla odvislá od výše dluhu, s nímž žalobkyně byla v prodlení. V dané věci byla smluvní pokuta dohodnuta jako sankce za prodlení s placením dluhu, ale její výše není odvislá od výše dluhu, s nímž je (KSHK 41 INS 14491/2014) dlužnice v prodlení a navíc bylo prokázáno, že dlužnice, byť s prodlením, nakonec dlužnou jistinu půjčky zaplatila zcela a spolu s tím zaplatila i část dohodnuté smluvní pokuty, a to ve výši 59.000,-Kč.

Z těchto všech důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil, včetně akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení, jež byla žalovanému přiznána ve správné výši.

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 4 o.s.ř. Žalovaný měla v odvolacím řízení ve věci úspěch a má proto právo na náhradu nákladů řízení, jež mu vznikly v souvislosti se zastoupením advokátem. Přiznaná náhrada zahrnuje paušální odměnu advokáta za 2 úkony právní služby ve výši 3.100,-Kč za jeden úkon právní služby, 2x 300,-Kč režijní paušál advokáta, cestovní náhrada ve výši 1.380,-Kč a náhrada za ztrátu času ve výši 600,-Kč vše podle platného advokátního tarifu.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dospěje dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 28. dubna 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná