101 VSPH 90/2015-20
189 ICm 4085/2014 101 VSPH 90/2015-20 (MSPH 89 INS 24518/2012)

Usnesení

Vrchní soud V Praze jako soud odvolací rozhodl V senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Jiřího Goldsteina V právní Věci žalobce: SPRITER, a.s., IČO 27884325, sídlem Pobřežní 297/14, Praha 8, proti žalovanému: Ing. arch. Antonín anonymizovano , anonymizovano , bytem Únětická 299, Statenice, o popření pohledávky přihlášeného věřitele, o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu V Praze č.j. 189 ICm 4085/2014-13 ze dne 14.1edna 2015, takto:

Usnesení Městského soudu VPraze č.j. 189 ICm 4085/2014-13 ze dne 14.1edna 2015 se mění tak, že řízení se nepřerušuje do pravomocného skončení řízení o žalobě vedené u Městského soudu V Praze pod sp.zn. MSHP 189 ICm 350/2014.

Odůvodnění

Městský soud V Praze jako soud I.stupně ve výroku uvedeným usnesením přerušil řízení na určení neexistence pohledávky žalovaného, kterou si žalovaný jako věřitel č. 3 přihlásil do insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu V Praze pod sp.zn. MSPH 89 INS 24518/2012, a kterou žalobce jako přihlášený věřitel č. 10 při přezkumném jednání popřel. Jelikož stejnou pohledávku žalovaného při přezkumném jednání popřel také insolvenční správce dlužníka, a Ing. arch. Antonín anonymizovano (V tomto sporu žalovaný) podal Včas proti insolvenčnímu správci dlužníka žalobu na určení existence této pohledávky, dospěl soud I.stupně k závěru, že jsou dány podmínky pro postup soudu podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř., a že je na místě řízení přerušit do skončení řízení vedeného ohledně stejné pohledávky mezi Ing. arch. Kantou a insolvenčním správcem dlužníka, jež bylo zahájeno u stejného soudu dříve, nebot toto rozhodnutí má bezprostřední Význam pro posouzení důvodnosti popření pohledávky žalovaného žalobcem a je v něm tudíž řešena otázka, která má Význam pro rozhodnutí soudu v této věci.

Proti tomuto usnesení podal žalobce Včas odvolání a navrhl V něm, aby odvolací soud usnesení soudu I.stupně změnil a řízení nepřerušoval, nebot jsou dány zákonné podmínky pro spojení obou žalob na určení eventuálně neurčení existence stejné pohledávky věřitele Ing. arch. Kanty podle § 112 odst. l o.s.ř. Poukázal na to, že není účastníkem řízení na určení pravosti stejné pohledávky, jež je zahájena v žalobě Ing. arch. Kanty proti insolvenčnímu správci dlužníka, takže v onom řízení nemůže vznášet žádné faktické námitky a uvádět důvody, pro které také on spornou pohledávku tohoto věřitele

189 ICm 4085/2014 (MSPH 89 INS 24518/2012) popřel. Nemůže také vznášet k provedeným důkazům námitky, ani nabízet na důkazy Vlastní, takže nejsou splněny zákonné podmínky pro postup soudu podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení postupem podle § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř., a odvolání žalobce shledal důvodným.

Je nesporné, že u soudu I.stupně probíhají dvě řízení ohledně určení pravosti pohledávky věřitele č. 3-Ing. arch. Antonína Kanty, V tomto sporu žalovaného, jež byla při přezkumném jednání popřena jak věřitelem č. 10 (v tomto řízení žalobce), tak i insolvenčním správcem dlužníka. Rovněž je nesporné, že věřitel č. 3, jehož pohledávka byla insolvenčním správcem popřena, podal u stejného soudu incidenční žalobu na určení pravosti této pohledávky, a to proti žalovanému insolvenčnímu správci, a že žaloba je projednávána u soudu I.stupně pod sp.zn. 89 ICm 350/2014.

V obou řízeních je předmětem incidenčního sporu stejná pohledávka věřitele č. 3-Ing. arch. Antonína Kanty, přihlášená jím do insolvenčního řízení na stejného dlužníka, nicméně okruh účastníků obou incidenčních sporů je rozdílný jak na straně žalobce, tak na straně žalovaného.

Výsledek každého z obou těchto sporů (zde 189 ICm 350/2014 a 189 ICm 4085/2014) by byl v běžném nalézacím řízení ve smyslu § 15 9a odst. 1 o.s.ř. pro účastníky řízení závazný, nicméně insolvenční zákon č. 182/2006 Sb. (dále též IZ) má v § 164 vlastní úpravu, dle které pravomocný rozsudek vydaný v incidenčním sporu je závazný pro všechny procesní subjekty, jejichž výčet je obsažen v § 9 IZ, tedy mimo jiné i vůči dlužníku a věřitelům, kteří uplatňují svá práva vůči dlužníku.

Pro potřeby insolvenčního řízení z toho logicky plyne, že pokud v jednom incidenčním sporu uspěje věřitel, jehož pohledávka byla popřena, nebrání to jiným popírajícím subjektům, kteří účastníky takového řízení nebyli, aby v incidenčním sporu (jiném) své popření obhájili, nebot procesní neúspěch některého z popírajících nijak nedopadá do poměrů ostatních popírajících, kteří nebyli účastníky incidenčního řízení ve svém výsledku pro dlužníka příznivého.

Oproti tomu pokud ale je procesně neúspěšný věřitel, jehož pohledávka byla popřena, byt jen v jediném z incidenčních sporů, které se o jeho pohledávce vedou, znamená to, že tento věřitel je výsledkem incidenčního sporu vázán (byl jeho účastníkem) a že takováto úspěšně popřená pohledávka nebude V insolvenčním řízení uhrazena.

Jinak řečeno, vyplývá-li z pravomocného rozhodnutí v incidenčním sporu, že věřitel nemá pohledávku uspokojitelnou v insolvenčním řízení, pak takovéto rozhodnutí tvoří překážku řízení a nemůže být o ní rozhodováno znovu (§ 160 odst. 5 IZ). Je tomu tak proto, že incidenční spor je sporem vedeným jen pro potřeby insolvenčního řízení a pokud již o otázce, k jejímuž vyřešení má takový spor sloužit, bylo takto ve vztahu k příslušnému věřiteli pravomocně rozhodnuto, nelze o ní rozhodovat znovu. Případné nové rozhodnutí by totiž do poměrů vlastního insolvenčního řízení relevantně zasáhnout nemohlo, tedy nemohlo by prolomit zábranu, již tvoří ve vztahu k onomu věřiteli právě ono nepříznivé rozhodnutí, jež překáží tomu, aby jeho pohledávka mohla být uspokoj ena.

189 ICm 4085/2014 (MSPH 89 INS 24518/2012)

Převedeno do poměrů tohoto řízení by usnesení o přerušení řízení mohlo obstát, pokud by bylo možno důvodně očekávat, že ono jiné řízení (189 ICm 350/2014) pravomocně skončí vzhledem k poměrům obou věcí zřejmě výrazně dříve než řízení přerušované (zároveň v čase nikterak vzdáleném) a že jeho výsledek třeba bude mít pro řízení přerušované vskutku reálný význam. Lze si představit, že tak tomu bude v případě probíhajícího řízení o odvolání věřitele, jehož žaloba proti správci na určení pravosti pohledávky byla soudem I. stupně zamítnuta, přičemž v takové situaci by bylo lze reálně uvažovat o přerušení právě zahájeného (žalobou popírajícího věřitele) incidenčního sporu.

Veden názory vyslovenými shora za situace, kdy se z obsahu spisu nepodává, že by řízení vedené pod sp.zn. MSPH 189 ICm 350/2014 mělo vbrzku pravomocně skončit, postupoval odvolací soud podle § 167 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu I.stupně změnil tak, že se řízení nepřerušuje.

Pokud se týká odvolatelem požadovaného spojení obou věcí ke společnému řízení, Vrchní soud v Praze odkazuje na jiné své rozhodnutí (sp.zn. 102 VSPH 93/2015), kde je tato problematika z hlediska obecného vysvětlována, nicméně pokládá za Vhodné k tam uvedenému doplnit, že vzhledem ke stávající právní úpravě, kdy věřitel, o jehož (nevykonatelnou) pohledávku v řízení jde, může mít v incidenčních sporech různá procesní postavení (vůči insolvenčnímu správci je žalobcem, vůči jinému popírajícímu věřiteli žalovaným), záleží především na soudu prvního stupně, zda vzhledem k poměrům dané Věci shledá takové spoj ení prospěšným a účelným.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení kNejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu V Praze dospěj e dovolací soud k závěru, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která V rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 3 1 .března 2015

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Kočičková Dominika