101 VSPH 87/2011-52
38 ICm 444/2010 101 VSPH 87/2011-52 (KSPH 38 INS 5460/2009)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr.Františka Kučery a soudců JUDr.Ivy Novotné a JUDr.Ing.Jaroslava Zelenky, Ph.D. v právní věci žalobce: ZELENIO LTD., sídlem Kimonos, 43A, P.C. 3095, Limassol, Cyprus, IČO VAT Number 10191165E, zastoupený Antonínem Jarým, bytem Čimická 768/94, Praha 8, proti žalovanému: JUDr.Václav Kulhavý, sídlem Jeseniova 837/10, Praha 3, insolvenční správce dlužníka IRBIS Development, s.r.o., zastoupený Mgr.Jiřím Prokopem, advokátem, sídlem Jeseniova 837/10, Praha 3, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. 38 ICm 444/2010-29 ze dne 3.února 2011,

takto:

I.Rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. 38 ICm 444/2010-29 ze dne 3.února 2011 se mění tak, že se zamítá žaloba na určení pravosti pohledávky žalobce za dlužníkem ve výši 94,907.200,-Kč.

II.Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr.Jiřího Prokopa částku 19:200,-Kč. Odůvodnění

Krajský soud v Praze jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem pod bodem I.výroku určil, že žalobce má za dlužníkem pohledávku ve výši 94,907.200,-Kč, a pod bodem II.výroku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Z provedených důkazů soud prvního stupně zjistil, že dne 24.4.2007 uzavřel žalobce jako věřitel s dlužníkem Andriyem Prusem smlouvu o půjčce na částku 3,680.000,-EUR. Tento dluh dlužníka ze smlouvy o půjčce platně převzala společnost Eloderio Ltd., se souhlasem věřitele-žalobce, a to smlouvou o převzetí dluhu ze dne 26.2.2008. Dne 28.3.2008 uzavřela společnost Eloderio Ltd. s dlužníkem smlouvu o převzetí dluhu, kterou dlužník převzal dluh společnosti Eloderio Ltd. ze dne 24.4.2007, a stal se tedy novým dlužníkem žalobce. Dlužník také dne 5.5.2008 písemně potvrdil žalobci, že převzal dluh z půjčky ve výši 38 ICm 444/2010 (KSPH 38 INS 5460/2009)

3,680.000,-EUR. Následně společnost Eloderio Ltd. a dlužník uzavřeli ještě další dvě smlouvy o převzetí téhož dluhu z půjčky ve výši 3,680.000,-EUR, a to obě dne 30.1.2009. Obě tyto smlouvy za dlužníka podepsala Marina Zhuravlevova na základě zmocnění valné hromady jediného společníka dlužníka-společnosti VESTERA GROUP S.A.

Z těchto zjištění soud prvního stupně dovodil právní závěr, že žaloba je důvodná. Smlouvu o půjčce ze dne 24.4.2007 shledal platnou, a platnými shledal i obě následné smlouvy o převzetí dluhu z půjčky ze dne 26.2.2008 i ze dne 28.3.2008, k nimž dal žalobce jako věřitel písemný souhlas a za smluvní strany jednaly vždy osoby k tomu oprávněné na základě platných plných mocí. Vzal za prokázané, že na dluh, který dlužník převzal, také obdržel finanční hotovost ve výši 3,680.000,-EUR, což je v přepočtu na české koruny přihlášená pohledávka, která je předmětem sporu. Další sporné otázky jsou podle názoru soudu prvního stupně pro posouzení oprávněnosti žaloby bezvýznamné. Za bezvýznamné považoval soud prvního stupně to, zda jde o pohledávku vykonatelnou, nebo nevykonatelnou. Žalobce spornou pohledávku přihlásil jako nevykonatelnou, jako taková byla také přezkoumána, a žalobu podal žalobce podle § 198 insolvenčního zákona (dále jen IZ), a soud se proto nezabýval platností rozhodčí doložky a rozhodčího nálezu, který navíc nebyl soudu k důkazu předložen. Dovodil dále, že obě smlouvy o převzetí dluhu dlužníkem ze dne 30.1.2009, které byly za dlužníka podepsány Marinou Zhuravlevovou, jsou smlouvami neplatnými, protože je za dlužníka neuzavřela k tomu oprávněná osoba, jež by k uzavření písemné smlouvy byla řádně zmocněna, a nebyla ani jednatelkou dlužníka v době podpisu smlouvy o převzetí dluhu. Marina Zhuravlevová nemohla podepsat smlouvu o převzetí dluhu na základě rozhodnutí zmocněných zástupců společnosti VESTERA GROUP, S.A. Takovým zmocněním není ani následný zápis z valné hromady této společnosti ze dne 15.1.2009. Usnesení valné hromady obchodní společnosti není právním úkonem, kterým by bylo možno udělit plnou moc k zastupování za jinou obchodní společnost, a navíc plnou moc nemůže dávat společník obchodní společnosti, nýbrž pouze statutární orgán k tomu zmocněný. Tento závěr považuje ovšem soud prvního stupně za nerozhodný pro posouzení oprávněnosti žaloby, protože shledal platnými obě předchozí smlouvy o převzetí dluhu, tj. smlouvy ze dne 26.2.2008 a zejména ze dne 28.3.2008, na jejímž základě se dlužník stal dlužníkem věřitele z půjčky ze dne 24.4.2007.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání a navrhl v něm, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl. V odvolání poukázal zejména na to, že soud žalobě vyhověl v rozporu s § 198 IZ, podle jehož odstavce druhého může žalobce v žalobě o určení pohledávky jako důvod vzniku popřené pohledávky uplatnit pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání. Žalobce v přihlášce jako důvod vzniku popřené pohledávky uvedl převzetí dluhu podle přiložené listiny nazvané Smlouva o převzetí dluhu ze dne 30.1.2009. Až do skončení přezkumného jednání žalobce své tvrzení ohledně vzniku pohledávky nikterak nezměnil, a neuvedl jiný právní důvod jejího vzniku, ačkoliv byl žalovaným vyzván k opravě a doplnění přihlášky, na což žalobce nijak nereagoval. Smlouvu o převzetí dluhu ze dne 30.1.2009, která byla k přihlášce přiložena, považuje shodně se soudem prvního stupně za smlouvu neplatnou, a na základě toho měla být žaloba zamítnuta. Soud prvního stupně však v rozporu s tím rozhodoval na základě důkazů předložených žalobcem nedovoleným způsobem poté, kdy změnil skutková tvrzení v rozporu s přihláškou. Navíc má za to, že také smlouva o převzetí dluhu ze dne 28.3.2008 je smlouvou absolutně neplatnou, protože tuto smlouvu podepsal za dlužníka Maksym Drache, který je na ní identifikován pouze jménem a datem narození a podpis tohoto zástupce dlužníka na smlouvě ze dne 28.3.2008 není shodný 38 ICm 444/2010 (KSPH 38 INS 5460/2009) s jeho podpisem na doložené plné moci. Podpis této osoby na smlouvě i plné moci se na první pohled liší, a proto podpis Maksyma Drache na smlouvě o převzetí dluhu není vyhotoven touto osobou, což je možné zjistit při srovnání jeho podpisu s jeho podpisovým vzorem, který je založen v obchodním rejstříku u společnosti Agrochemic, s.r.o.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

Odvolací soud sdílí stanovisko soudu prvního stupně, že obě smlouvy o převzetí dluhu ze dne 30.1.2009 uzavřené mezi žalobcem a dlužníkem, za nějž jednala a obě smlouvy podepsala Marina Zhuravlevova, jsou smlouvami absolutně neplatnými z důvodů podrobně uvedených v odůvodnění napadeného rozsudku, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje. Nesdílí však jeho závěr, že tato zjištění jsou nerozhodná pro posouzení oprávněnosti žaloby proto, že žalobce prokázal, že dluh z půjčky dlužník převzal smlouvou o převzetí dluhu ze dne 28.3.2008, která je smlouvou platnou.

Jak odvolací soud zjistil z přihlášky pohledávky žalobce ze dne 20.8.2009 a k ní připojené listiny označené jako Smlouva o převzetí dluhu , žalobce v přihlášce označil jako právní důvod přihlášené pohledávky ve výši 94,907.200,-Kč převzetí dluhu podle listiny připojené k přihlášce, kterou je smlouva a převzetí dluhu ze dne 30.1.2009 uzavřená mezi žalobcem (věřitelem), původním dlužníkem Eloderio Ltd. a dlužníkem (IRBIS Development, s.r.o.), zastoupeným Marinou Zhuravlevovou, která, jak správně dovodil soud prvního stupně, nebyla řádně zmocněna k takovému úkonu za dlužníka, a nevyjádřila proto svým podpisem na smlouvě vůli dlužníka, ale pouze vůli svou vlastní. Nebyla proto splněna písemná forma, která je zákonnou náležitostí smlouvy o převzetí dluhu podle § 531 odst.3 obč.zák., což způsobuje neplatnost smlouvy podle § 40 obč.zák. Jestliže Marina Zhuravlevova neměla žádné zmocnění k tomu, aby uzavřela s obchodní společností dlužníka písemnou smlouvu o převzetí dluhu, nemohla překročit žádné oprávnění z hlediska § 15 odst.2 obch.zák., nehledě na to, že oba další účastníci smlouvy ze dne 30.1.2009 prostým nahlédnutím do obchodního rejstříku dlužníka, eventuálně po předložení vystaveného zmocnění k uzavření takové smlouvy, mohli dobře vědět, že Marina Zhuravlevova není zákonným zástupcem dlužníka, a že k uzavření takové smlouvy není oprávněna ve smyslu § 15 odst.2 obch.zák., takže tato smlouva, dlužníka nezavazuje, a dlužníkovi z ní nevyplývají žádné závazky ve vztahu k věřiteli z půjčky-k žalobci.

Odvolací soud se ztotožňuje s námitkou žalovaného, že soud prvního stupně při svém rozhodování nezkoumal, zda skutkové okolnosti uvedené v přihlášce pohledávky a v žalobě, eventuálně v průběhu incidenčního řízení, jsou totožné z hlediska § 198 odst.2 IZ, podle něhož v žalobě na určení pravosti pohledávky může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání.

Splnění této zákonné náležitosti, která je jedním ze zákonných předpokladů, za nichž může soud incidenční žalobě vyhovět, soud zkoumá vždy sám, bez ohledu, zda totožnost skutku přihlášky a žaloby namítnou účastníci incidenčního řízení, či nikoliv. Skutkové údaje přihlášky totiž vymezují předmět incidenčního sporu v tom smyslu, že soud v incidenčním řízení zkoumá jen právní důvody sporné pohledávky skutkově vylíčené v přihlášce (popř. později u přezkumného jednání). 38 ICm 444/2010 (KSPH 38 INS 5460/2009)

V rozporu s touto zákonnou zásadou soud prvního stupně připustil rozšíření, a tudíž změnu skutkových tvrzení žalobce v incidenčním sporu, který až v něm nově k doložení pasivní legitimace dlužníka předložil jinou smlouvu o převzetí dluhu dlužníkem, která je jiného data, a to smlouvu o převzetí dluhu ze dne 28.3.2008, a na základě těchto nových skutkových tvrzení a nových listin, v přihlášce neuplatněných, dospěl pak soud k závěru, že lze incidenční žalobě vyhovět.

Jestliže však žalobce v přihlášce pohledávky tvrdil, a skutkově dokládal, že dlužník se stal dlužníkem žalobce dne 30.1.2009 na základě smlouvě o převzetí dluhu z téhož dne, kterou připojil ke svým skutkovým tvrzením v přihlášce, a teprve v průběhu incidenčního sporu o pravost přihlášené sporné pohledávky začal tvrdit (a na tom setrval i v průběhu odvolacího řízení), že se dlužník stal dlužníkem žalobce jindy a jinak, tedy jiného dne a na základě jiné smlouvy o převzetí dluhu z půjčky, pak tyto nové skutečnosti jsou změnou skutečností, které jako důvod sporné pohledávky uplatnil žalobce v přihlášce v době do skončení přezkumného jednání.

Jelikož v této věci není dána totožnost skutku uvedená v přihlášce pohledávky a v žalobě ve smyslu § 198 odst.2 IZ, pokud jde o skutková tvrzení vztahující se ke smlouvě o převzetí dluhu ze dne 28.3.2008 (uplatněná v incidenčním sporu) a vztahující se ke smlouvě o převzetí dluhu ze dne 30.1.2009, uvedené v přihlášce, pak soud nemůže v incidenčním řízení přihlížet k nově uplatněným skutečnostem a důkazům. Jelikož v tomto řízení bylo prokázáno, že není dán právní důvod přihlášené sporné pohledávky uvedený v přihlášce z důvodů shora uvedených, změnil odvolací soud podle § 220 odst.1 písm.b) o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně a žalobu zamítl.

Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn § 142 odst.1 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení před odvolacím soudem úspěch, a má proto právo na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly v souvislosti se zastoupením advokátem. Přiznaná náhrada nákladů řízení za právní zastoupení před soudem prvního stupně zahrnuje paušální odměnu advokáta podle § 8 vyhlášky č.484/2000 Sb. 9.000,-Kč a 2x 300,-Kč režijní paušál advokáta. Stejná odměna byla k náhradě přiznána žalovanému za náklady vzniklé mu se zastoupením advokátem v odvolacím řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 22.září 2011

JUDr.František K u č e r a, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová