101 VSPH 854/2015-33
40 ICm 2323/2014 101 VSPH 854/2015-33 KSHK 40 INS 16/2014

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Jiřího Goldsteina v právní věci žalobce: Insolvency Project v.o.s., sídlem Dukelská 15/16, Hradec Králové, insolvenční správce dlužníka Josefa Ipsera, zastoupený JUDr. Milanem Novákem, advokátem, sídlem Dukelská 15/16, Hradec Králové, proti žalovanému: Bc. Vojtěch Macák, bytem Chelčického 1124/22, Hradec Králové, o popření vykonatelných pohledávek, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 40 ICm 2323/2014-22 ze dne 1. července 2015

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 40 ICm 2323/2014-22 ze dne 1. července 2015 se ve výroku pod bodem III. o nákladech řízení potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce JUDr.Milana Nováka částku 1.440,-Kč.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem k žalobě insolvenčního správce na popření částky vykonatelných pohledávek žalovaného, přihlášených do insolvenčního řízení pod bodem I. výroku, určil, že žalobce má za dlužníkem vykonatelnou pohledávku číslo P3-3 do výše 21.185,75 Kč, pod bodem II. určil, že žalovaný má za dlužníkem vykonatelnou pohledávku P3-2 jen do výše 28.760,55 Kč, a pod bodem III. rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 16.456,-Kč.

O žalobě rozhodl soud prvního stupně napadeným rozsudkem jako rozsudkem pro uznání vydaným podle § 153 a) odstavec 1 o.s.ř. poté, kdy žalovaný v průběhu soudního řízení nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal, respektive netrval nadále na určení přihlášených sporných vykonatelných pohledávek v rozsahu, v němž insolvenční správce tyto pohledávky částečně popřel v části jejich příslušenství. Výrok o nákladech řízení pak odůvodnil soud prvého stupně tím, že žalobce měl ve věci plný úspěch a přiznaná náhrada zahrnuje náklady, jež žalobci vznikly v souvislosti se zastoupením advokátem podle advokátního tarifu. KSHK 40 INS 16/2014

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání s tím, že napadá rozsudek soudu prvního stupně toliko ve výroku pod bodem III. o nákladech řízení. V odvolání poukázal na to, že společník jednající za insolvenčního správce-JUDr. Ing. Matoušek-má dostatečné právnické vzdělání, celá kauza nebyla složitá skutkově ani právně, a je proto v rozporu s dobrými mravy, aby se insolvenční správce v takovém incidenčním sporu nechal zastupovat jiným advokátem. Dále poukázal na to, že již na základě výzvy soudu se vyjádřil k žalobě tak, že souhlasí s výší pohledávek, které žalobce uznal na přezkumném jednání, takže toto řízení bylo zcela zbytečné, a proto i přiznání náhrady nákladů žalobci není v souladu s dobrými mravy. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení změnil tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.

Odvolací soudu v rozsahu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek postupem podle § 214 odst. 2 písmeno e) o.s.ř. a odvolání žalovaného neshledal důvodným.

Jestliže žalovaný před jednáním ve věci samé v tomto incidenčním sporu a před rozhodnutím soudu prvého stupně ve vyjádření k žalobě uvedl, že souhlasí s částečným popřením svých vykonatelných pohledávek v rozsahu, v jakém tyto pohledávky na přezkumném jednání žalobce popřel, a ve zbytku proto nárok již neuplatňuje, ale v popřené výši přihlášené pohledávky nevzal v incidenčním řízení svou přihlášku zpět, soudu v tomto sporu nezbylo, než žalobu projednat a rozhodnout o ní, byť rozsudkem pro uznání, neboť v době rozhodování soudu o incidenční žalobě v rozsahu popření byly obě vykonatelné pohledávky žalovaným do insolvenčního řízení stále přihlášeny a na přezkumném jednání popřeny, takže žaloba byla podána důvodně. Soud prvního stupně proto nepochybil, když žalobě vyhověl rozsudkem pro uznání a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení, jež mu vznikly v souvislosti se zastoupením advokátem, neboť to odpovídá zásadě uvedené v § 142 odst. 1 občanského soudního řádu.

To, že se insolvenční správce, byť sám s právnickým vzděláním, nechá zastoupit v incidenčním sporu vyvolaném v insolvenčním řízení advokátem, patří mezi jeho základní zákonná práva, která musí být stejná jako práva každého jiného účastníka sporného soudního řízení, v němž insolvenční správce nevykonává vlastní činnost insolvenčního správce, nýbrž je v postavení žalobce v soudním sporu. Úvahy žalovaného uváděné v odvolání o tom, že tyto náklady nejsou tedy účelně vynaložené, a proto z těchto důvodů by soud žalobci neměl náhradu nákladů řízení přiznat, nejsou opodstatněné. V dané věci žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dvě vykonatelné pohledávky, o jejichž pravosti měl žalobce vážné pochybnosti v částce jejího příslušenství, a proto bylo jeho právem (povinností), aby v tomto rozsahu na přezkumném jednání vykonatelné pohledávky popřel a následně sám podal žalobu na popření jejich pravosti. Pokud se pak v takovém sporu nechal zastoupit advokátem, realizoval jen své ústavní právo na právní pomoc ve smyslu KSHK 40 INS 16/2014

článku 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Jak už řečeno, žádný právní předpis nevylučuje, a opakovaně to budiž zdůrazněno, a v incidenčních sporech je to běžnou praxí, aby byl insolvenční správce zastoupen advokátem i tehdy, je-li sám advokátem, či jeho ohlášený společník má právnické vzdělání. V tomto směru není insolvenční správce ve svých právech žádnou zákonnou úpravou omezen.

Z těchto všech důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení potvrdil, neboť náklady byly přiznány žalobci za právní zastoupení advokátem ve správné výši, tj. v souladu s vyhláškou č. 196/1977 Sb. (dále advokátní tarif).

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odstavec 1 ve spojení s § 224 odstavec 1 o.s.ř.. Žalobce měl v odvolacím řízení ve věci úspěch, a má proto právo na náhradu nákladů řízení, jež mu vznikly v souvislosti s jeho zastoupením advokátem a spočívají v písemném vyjádření žalobce k podanému odvolání. Předmětem odvolacího řízení byl jen výrok o nákladech řízení, tedy předmětem odvolacího řízení byl výrok o peněžitém plnění, takže výši paušální odměny advokáta je třeba určit podle § 7 odstavec 1 advokátního tarifu a činí 1.780,-Kč za jeden úkon právní služby. Tato odměna byla krácena podle § 11 odst. 2 advokátního tarifu na polovinu, k tomu byl připočten režijní paušál advokáta 300,-Kč a DPH ve výši 250,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné ( § 238 odstavec 1 písmeno c) o.s.ř.).

V Praze dne 4. ledna 2016 JUDr. František Kučera,v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Zdeňka Petáková