101 VSPH 837/2017-40
66 ICm 2555/2016 101 VSPH 837/2017-40 (KSPH 66 INS 6310/2015)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Jiřího Goldsteina v právní věci žalobce: ESA, s.r.o., IČO 46351141, sídlem Oldřichova 158, Kladno, zast. Mgr. Petrem Hájkem, advokátem, sídlem Michalská 4, Litoměřice, proti žalovanému: GRANT Polička, s.r.o, IČO 25266691, sídlem Palackého náměstí 56, Polička, o popření pořadí pohledávky žalovaného, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 66 ICm 2555/2016-11 ze dne 13. října 2016,

takto:

I. Odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 66 ICm 2555/2016-11 ze dne 13. října 2016 se odmítá.

II. Usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 66 ICm 2555/2016-11 ze dne 13. října 2016 se potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze, jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným usnesením odmítl žalobu podanou věřitelem (žalobcem ESA, s.r.o.) na určení pravosti popření pořadí části pohledávky žalovaného věřitele, přihlášené jako pohledávka zajištěná. Důvodem odmítnutí žaloby je to, že žalobce v souvislosti s touto incidenční žalobou nezaplatil jistotu ve lhůtě stanovené v § 202 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ), takže postupoval podle odst. 5 tohoto ustanovení IZ a žalobu pro nesložení jistoty žalobcem odmítl.

Proti tomuto usnesení podali včas odvolání žalobce i žalovaný. Žalovaný v odvolání uvedl, že s odmítnutím žaloby nesouhlasí a žádá, aby soud o žalobě věcně rozhodl, neboť se vyjádřil už před soudem I. stupně, že nárok uplatněný v žalobě uznává, tedy uznává to, že v rozsahu popření pořadí žalobcem je jeho pohledávka pohledávkou nezajištěnou a navíc podle žalovaného žalobci nezačala běžet lhůta pro úhradu jistoty podle § 202 odst. 3 IZ, neboť sporné pořadí nebylo na zvláštním přezkumném jednání dne 21. 6. 2016 řádně přezkoumáno, protože nebylo zjištěno stanovisko dlužníka přítomného na tomto přezkumném jednání. Současně poukázal na to, že žalobce složil jistotu ve výši 10.000 Kč dodatečně u soudu I. stupně, takže není důvod žalobu odmítat. isir.justi ce.cz 66 ICm 2555/2016 (KSPH 66 INS 6310/2015)

Žalobce v odvolání uvedl, že soud neposoudil správně okamžik počátku běhu lhůty k zaplacení jistoty. Podle žalobce lhůta nezačala vůbec běžet, protože na přezkumném jednání, na němž byla přezkoumána, nebylo zjištěno stanovisko dlužnice k popření pořadí pohledávky žalobcem.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení postupem podle § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. a dospěl k závěru, že je na místě odvolání žalovaného odmítnout.

Soud I. stupně odmítl žalobu žalobce z důvodů uvedených v § 202 odst. 5 IZ, protože žalobce v zákonné lhůtě nesložil jistotu v souvislosti s podanou incidenční žalobou. Takovým usnesením se řízení o incidenční žalobě věřitele (žalobce ESA, s.r.o) končí a byl to tudíž žalobce (nikoliv žalovaný), který se svou žalobou nebyl úspěšný.

Žalovaný tak není osobou oprávněnou podat proti usnesení o odmítnutí žaloby odvolání, a odvolací soud proto jeho odvolání podle § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl.

Subjektivní legitimaci k odvolání nemá každý účastník řízení bez dalšího. Z povahy odvolání, jakožto řádného opravného prostředku, vyplývá, že odvolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu plně vyhověno, popřípadě kterému by tímto způsobem byla způsobena určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím je přitom jen výrok rozhodnutí soudu I. stupně, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Jen pokud by existovala objektivní skutečnost svědčící o tom, že rozhodnutím soudu byla žalovanému způsobena určitá újma, kterou nelze odstranit jinak než zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí, pak by bylo možno dovodit jeho subjektivní legitimaci k podání odvolání. V takovém postavení však žalovaný podle názoru odvolacího soudu není, neboť rozhodnutím soudu I. stupně o odmítnutí žaloby věřitele, kterou věřitel popřel pořadí přihlášené pohledávky, nemohla žalovanému vzniknout na jeho právech, jež jsou předmětem insolvenčního řízení, žádná újma, která by navíc nebyla odstranitelná jen tím, že odvolací soud napadené rozhodnutí zruší, nebo změní. Má-li žalovaný za to, že žaloba žalobce je důvodná a popření pořadí části jeho pohledávky je po právu, pak měl postupovat tak, že v tomto rozsahu vezme přihlášené pořadí pohledávky v insolvenčním řízení zpět a pokud tak neučinil, nelze dovodit, že by mu odmítnutím incidenční žaloby v této věci byla způsobena újma na jeho právech.

Odvolání žalobce pak odvolací soud neshledal důvodným.

O jeho návrhu na prominutí zmeškání lhůty odvolací soud rozhodl usnesením 101 VSPH 248/2017-31 ze dne 9. 6. 2017 tak, že potvrdil usnesení soudu I. stupně, kterým tento soud zamítl návrh žalobce na prominutí zmeškání lhůty k zaplacení jistoty podle § 202 odst. 3 IZ. Neobstojí rovněž názor žalobce, že pohledávka žalovaného na zvláštním přezkumném jednání nebyla řádně přezkoumána. Insolvenční zákon neváže lhůtu k podání žaloby na popření pohledávky přihlášeným věřitelem na zjištění stanoviska dlužníka k popírané pohledávce. Podle odst. 2 § 200 IZ soud přihlíží k popření pohledávky přihlášeným věřitelem jen obsahuje-li podání všechny náležitosti uvedené v odst. 1 a je-li doručeno insolvenčnímu soudu 66 ICm 2555/2016 (KSPH 66 INS 6310/2015) nejpozději tři pracovní dny přede dnem konání přezkumného jednání o popřené pohledávce. Jelikož v této věci insolvenční soud nerozhodl, že se k popření pohledávky přihlášeným věřitelem (žalobcem) nepřihlíží, pak podle odst. 5 § 200 IZ platí, že se podání, jímž přihlášený věřitel popřel pohledávku, považuje za žalobu, nejdříve však po uplynutí 10 dnů po skončení přezkumného jednání. Sporné pořadí pohledávky žalovaného, jež je předmětem tohoto incidenčního sporu bylo předmětem přezkumu na zvláštním přezkumném jednání konaném 21. 6. 2016. Povinnost zaplatit jistotu žalobcem podle § 202 odst. 5 pak insolvenční zákon stanoví na 15 dnů po skončení přezkumného jednání o popřené pohledávce u insolvenčního soudu, což žalobce evidentně neučinil a k tomu, že jistotu složil po uplynutí zákonné hmotně právní lhůty, se nepřihlíží, jak odvolací soud podrobně vyjádřil již ve svém usnesení č. j. 101 VSPH 248/2017-31, kterým potvrdil usnesení soudu I. stupně o zamítnutí návrhu žalobce na prominutí zmeškání lhůty k zaplacení jistoty.

Jelikož jsou dány zákonné důvody pro odmítnutí žaloby uvedené v § 202 odst. 5 IZ odvolací soud usnesení soudu I. stupně jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn tím, že v tomto stadiu řízení neměl se svým odvoláním úspěch ani žalobce ani žalovaný.

Poučení: Proti výroku o odmítnutí odvolání žalovaného není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. e) o.s.ř.)

Proti výroku o potvrzení usnesení soudu I. stupně je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 6. prosince 2017 JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela