101 VSPH 826/2015-51
155 ICm 494/2014 101 VSPH 826 /2015-51 (KSPL 54 INS 21722/2012)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Jiřího Goldsteina v právní věci žalobkyně: Monika anonymizovano , anonymizovano , bytem Rokycanská 1064/28, Plzeň-Lobzy, zast. JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem, sídlem Štefánikova 48, Praha 5, proti žalované: ČESKÁ ÚVĚROVÁ POKLADNA, a.s., IČO 27826597, sídlem Tyršova 1438/38, Ostrava -Moravská Ostrava, zast. Mgr. Petrem Krátkým, advokátem, sídlem Hrabákova 1861/1, Ostrava, o určení pravosti a pořadí pohledávky, o odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Plzni, č.j. 155 ICm 494/2014-38 ze dne 10. srpna 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni, č.j. 155 ICm 494/2014-38 ze dne 10. srpna 2015 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným usnesením zrušil postupem podle § 95 insolvenčního zákona (dále jen IZ) své usnesení ze dne 23. června 2015 č.j. 155 ICm 494/2014-30, kterým odmítl žalobu dlužnice o popření pravosti a pořadí pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení žalovanou ČESKOU ÚVĚROVOU POKLADNOU, a.s., s tím, že žalobu je třeba odmítnout podle § 160 odst. 4 IZ, protože žalobkyně není ve smyslu § 410 odst. 2 IZ osobou aktivně legitimovanou k podání takové žaloby, neboť s popřením sporné pohledávky žalované pouze dlužnicí (žalobkyně) nejsou spojeny žádné účinky popření pohledávky.

Proti usnesení o odmítnutí žaloby podala žalobkyně včas odvolání a soud prvního stupně, aniž věc předložil k rozhodnutí odvolacímu soudu, postupoval podle § 95 IZ, v němž zákon umožňuje, aby rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení, proti kterým je odvolání přípustné, změnil také soud prvního stupně, pokud odvolání v celém rozsahu vyhoví, a ve výroku uvedené usnesení z 23. června 2015 sám zrušil. Toto usnesení odůvodnil pouze tak, že má za to, že usnesení o odmítnutí žaloby vydal předčasně, neboť dlužnice se podanou žalobou domáhá popření sice nevykonatelné, ale zajištěné pohledávky ve výši 1.125.039,19 Kč.

Proti tomuto usnesení podala žalovaná včas odvolání, v němž navrhla, aby usnesení soudu prvního stupně z 10. srpna 2015 odvolací soud v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, protože pro jeho vydání nejsou splněny zákonné podmínky. Usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby není předčasné, protože účinky popření pohledávky dlužníkem nastávají pouze u pohledávek nezajištěných věřitelů a dlužník nemůže v rámci insolvenčního řízení účinně popřít pohledávku zajištěného věřitele, což jednoznačně vyplývá z § 410 odst. 2 IZ. 101 VSPH 826 /2015 (KSPL 54 INS 21722/2012)

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení postupem podle § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. a dospěl k závěru, že je namístě toto usnesení zrušit, neboť nejsou splněny zákonné podmínky pro postup insolvenčního soudu podle § 95 IZ, které umožňuje pouze změnu prvostupňového rozhodnutí, nikoliv jeho zrušení, a navíc usnesením o odmítnutí žaloby z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobkyně se incidenční řízení bez dalšího končí, takže to, zda žalobkyně je osobou aktivně legitimovanou k podání této incidenční žaloby či nikoliv posoudí odvolací soud na základě odvolání, jež podala žalobkyně proti usnesení č.j. 155 ICm 494/2014-30 ze dne 23. června 2015, neboť posuzovat tuto právní otázku nepřísluší soudu prvního stupně v rámci autoremedury stanovené v § 95 IZ. Odvolací soud je toho názoru, že usnesení, jímž se odmítá incidenční žaloba podle § 160 odst.4 věta první IZ z důvodu, že byla podána osobou, která k tomu není oprávněná, je svou povahou prakticky rozhodnutím ve věci samé v incidenčním sporu, jemuž odpovídá rozhodnutí o zamítnutí žaloby, nebýt výjimky uvedené v § 160 odst.4 IZ, že v případě, že žalobu podá neoprávněná osoba, je formou takového rozhodnutí ve věci usnesení insolvenčního soudu o odmítnutí žaloby. V tomto rozhodnutí se totiž promítá závěr soudu, zda podle hmotného práva-poměřováno žalobními tvrzeními-je určitý subjekt oprávněn obrátit se se žalobou na soud. Jde tedy v tomto rozhodnutí o posouzení hmotněprávní legitimace, a proto takové rozhodnutí ve věci samé nemůže autoremedurou měnit soud, který takové rozhodnutí napadené odvoláním vydal.

V dalším řízení proto bude třeba, aby soud prvního stupně spis předložil Vrchnímu soudu v Praze jako soudu odvolacímu s odvoláním žalobkyně proti usnesení o odmítnutí žaloby ze dne 23. června 2015.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nebo má- li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 4. ledna 2016

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová