101 VSPH 797/2015-91
152 ICm 3219/2014 101 VSPH 797 /2015-91 (KSPL 52 INS 17445/2013)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Jiřího Goldsteina v právní věci žalobce: PRZEDSIEBIORSTWO PRODUKCYJNO-HANDLOWE ARO KAROŃ SPÓLKA JAWNA, Ludowa 265, 42 200 Czestochowa, Polská republika, IČO 150656626, DIČ 5730242020, zast. JUDr. Zdeňkem Klimešem, advokátem, sídlem U Stromovky 1481/9, Havířov, proti žalovaným: 1) Ing. Petr Bendl, sídlem Soukenická 5, Plzeň, insolvenční správce Zdeňky anonymizovano , 2) Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , bytem Družstevní 88, Zruč-Senec, o určení pravosti pohledávky, o odvolání druhé žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, č.j. 152 ICm 3219/2014-75 ze dne 7. září 2015,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni, č.j. 152 ICm 3219/2014-75 ze dne 7. září 2015 se ve výroku pod bodem III. potvrzuje.

II. Druhá žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení k rukám zástupce žalobce JUDr. Zdeňka Klimeše částku 2.226,-Kč.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem určil, že žalobce má za dlužnicí Zdeňkou anonymizovano pohledávku ve výši 471.145,20 Kč, pod bodem II. rozhodl, že žalobce a první žalovaný nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení a pod bodem III. výroku rozhodl, že druhá žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení k rukám jeho zástupce 41.570,07 Kč.

Svá rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem odůvodnil soud prvního stupně ve vztahu k prvnímu žalovanému-insolvenčnímu správci odkazem na § 202 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a ve vztahu k druhé žalované úspěchem žalobce ve věci s poukazem na § 142 odst. 1 o.s.ř. Přiznaná náhrada podle odůvodnění soudu představuje zaplacený soudní poplatek 5.000,-Kč, dále paušální odměnu advokáta za 4 úkony právní služby po 3.100,-Kč za 1 úkon, 4 x 300,-Kč režijní paušál advokáta, cestovné, náhradu za ztrátu času, přičemž do náhrady nezahrnul paušální odměnu advokáta a režijní paušál advokáta za jednání odročené dne 25. května 2015, které se nekonalo, nicméně žalobce byl o tom soudem uvědomen až v den konání tohoto jednání, proto přiznal žalobci k náhradě cestovní výdaje advokáta a promeškaný čas.

Proti tomuto rozsudku, a to jen proti výroku pod bodem III., podala druhá žalovaná včas odvolání, v němž navrhla, aby odvolací soud s použitím § 150 o.s.ř. úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal, nebo aby ji alespoň přiměřeným způsobem snížil. V odvolání poukazovala na to, že náklady, jež žalobci vznikly v tomto incidenčním sporu, budou hrazeny z majetkové podstaty dlužníka určené i pro ostatní přihlášené věřitele, kteří tak budou na úkor žalobce znevýhodněni. Druhá žalovaná má navíc za to, že ze strany žalobce nejde o účelně vynaložené náklady, neboť ne každé zastoupení účastníka advokátem v občanském soudním řízení lze považovat za výkon ústavně garantovaného práva 101 VSPH 797 /2015 (KSPL 52 INS 17445/2013) na právní pomoc a žalobce má nárok jen na paušální odměnu za 3 úkony právní služby a nikoliv za 4 úkony právní služby, a náhradu cestovného lze přiznat jen ze sídla právního zástupce v Havířově a nikoliv z Třince, jak to učinil soud prvního stupně.

Odvolací soud v rozsahu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek ve výroku pod bodem III. o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a druhou žalovanou postupem podle § 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř. a odvolání druhé žalované neshledal důvodným.

Především odvolací soud nesouhlasí s názorem druhé žalované, že náklady žalobce za zastoupení advokátem v tomto sporu nelze považovat za účelně vynaložené. Tato námitka nemá oporu v právní úpravě, jež by zakazovala, aby věřitel, jehož pohledávka byla v insolvenčním řízení popřena, se nechal v incidenčním sporu o určení pravosti takové pohledávky zastoupit advokátem. Pokud se žalobce tedy nechal v tomto incidenčním sporu zastoupit advokátem, realizoval své ústavní právo na právní pomoc ve smyslu článku 37 odst. 2 listiny základních práv a svobod. Náhrada nákladů řízení byla přiznána ve správné výši, a to podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném od 1.1.2013. I když v důsledku zjevné chyby v psaní obsažené v písemném odůvodnění napadeného rozsudku vztahujícího se k tomuto výroku by se mohlo jevit, že přiznaná náhrada zahrnuje odměnu za 4 úkony právní služby, ve skutečnosti tomu tak není, neboť za odročené jednání správně soud prvního stupně zástupci žalovaného přiznal pouze náhradu cestovného a náhradu za ztrátu času a nikoliv paušální odměnu advokáta, která byla přiznána fakticky pouze za 3 úkony právní služby advokáta. Rovněž tak je pouze chybou v psaní údaj soudu prvního stupně o tom, že cestovné bylo přiznáno zástupci žalobce z Třince, ačkoliv z písemné specifikace nákladů řízení je evidentní, že jde o náhradu cestovného z Havířova, tedy ze sídla zástupce žalobce.

To, že náhrada nákladů řízení přiznaná žalobci v tomto incidenčním sporu se uspokojí v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako jeho pohledávka, o kterou se vedl spor, neznamená, že v takovém případě by ve sporu úspěšný žalovaný neměl právo na náhradu nákladů právního zastoupení, jež bylo vyvoláno mimo jiné i tím, že spornou pohledávku, s níž měl žalobce ve věci úspěch, popřela při přezkumném jednání také sama dlužnice, a to nedůvodně.

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl v odvolacím řízení ve věci úspěch, a má proto právo na náhradu nákladů řízení, jež mu vznikly v souvislosti s jeho zastoupením advokátem a spočívají v písemném vyjádření žalobce k odvolání. Předmětem odvolacího řízení byl jen výrok o nákladech řízení, tedy výrok o peněžitém plnění, takže výši odměny je třeba určit podle § 7 odst. 1 vyhl. 177/1996 Sb. a činí 3.080,-Kč za jeden úkon právní služby. Tato odměna byla krácena podle § 11 odst. 2 téže vyhlášky na polovinu, k tomu byl připočten režijní paušál advokáta 300,-Kč a DPH ve výši 21 %.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c) o.s.ř.).

V Praze dne 1. prosince 2015

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová