101 VSPH 796/2015-36
59 ICm 1781/2015 101 VSPH 796 /2015-36 (KSPA 59 INS 4366/2014)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Jiřího Goldsteina v právní věci žalobce: Milan anonymizovano , anonymizovano , bytem Břevnice 16, proti žalovanému: JUDr. Jaroslav Svoboda, sídlem Heršpická 800/6, Brno, insolvenční správce dlužníka Senior Chrudim, s.r.o., zast. Mgr. Miroslavem Sládkem, advokátem, sídlem Heršpická 800/6, Brno, o vyloučení věci ze soupisu majetku dlužníka, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, č.j. 59 ICm 1781/2015-22 ze dne 18. srpna 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, č.j. 59 ICm 1781/2015-22 ze dne 18. srpna 2015 se ve výroku pod bodem II. o náhradě nákladů řízení mění tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává a ve výroku pod bodem III. se toto usnesení potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ve výroku uvedeným usnesením zastavil řízení o žalobě na vyloučení věci ze soupisu majetku dlužníka z důvodů překážky řízení již dříve zahájeného mezi týmiž účastníky a ohledně stejné věci, pod bodem II. uznal žalobce povinným zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení, jež žalovanému vznikla v souvislosti s jeho zastoupením advokátem a pod bodem III. rozhodl o vrácení části soudního poplatku ve výši 1.000,-Kč žalobci.

Své rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem odůvodnil soud tím, že to byl žalobce, který zavinil, aby řízení bylo zastaveno pro překážku věci již předtím zahájené, neboť to byl žalobce, který před touto žalobou, a to dne 25.3.2015, podal žalobu mezi týmiž účastníky a v téže věci, takže podle § 146 odst. 2 věta prvá uložil žalobci zaplatit povinnosti zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení, jež žalovanému vznikla v souvislosti s jeho zastoupením advokátem. Výrok o vrácení části soudního poplatku zaplaceného v celkové výši 2.000,-Kč odůvodnil soud prvého stupně citací § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích.

Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání, kterým napadl toliko výroky pod body II. a III. usnesení soudu prvního stupně. V odvolání uvedl, že poté, co zjistil z insolvenčního rejstříku, že žalovaný sepsal do soupisu majetku dlužníka osobní automobil značky Hyundai, podal žalobu na jeho vyloučení, a to dne 25.3.2015. Po podání této žaloby však obdržel od insolvenčního správce dopis adresovaný dne 7.4.2015 o tom, že má podat žalobu na vyloučení věci z majetkové podstaty, takže tuto v pořadí druhou žalobu podával z opatrnosti na základě výzvy insolvenčního správce. To, že žalobce podal žalobu dvakrát, mohl soud zjistit bezprostředně při podání druhé žaloby v souvislosti s lustrací spisů, takže soud prvního stupně postupoval nesprávně, jestliže žalobce vyzval k zaplacení soudního poplatku i z této druhé žaloby, žalovanému doručoval žalobu a vyzval ho k písemnému 101 VSPH 796 /2015 (KSPA 59 INS 4366/2014) vyjádření ve věci. Tento postup soudu považuje za nesprávný a přiznání náhrady nákladů řízení žalovanému považuje za nespravedlivé, neboť to nebyl on, kdo zavinil, že náklady řízení žalovanému vznikly. Z důvodů uváděných v odvolání má rovněž za to, že by mu měl být vrácen celý soudní poplatek, neboť k jeho zaplacení byl soudem vyzván nesprávně.

Odvolací soud v rozsahu podaného odvolání přezkoumal napadené usnesení postupem podle § 214 odst. 2 písm. c) a e) o.s.ř. a odvolání žalobce shledal částečně důvodným.

Odvolací soud sice souhlasí se soudem prvního stupně, že vzato ryze formálně, byl to žalobce, který zavinil zastavení tohoto řízení o druhé žalobě pro překážku řízení již předtím zahájeného, nicméně zváží-li se, že žalobce je laik, že druhou žalobu, jak vyplývá z insolvenčního spisu, podával na základě výzvy insolvenčního správce, když předtím stejnou žalobu podal ovšem bez výzvy tohoto správce, pak soud prvního stupně, tak i žalovaný mohli z insolvenčního rejstříku zjistit, že nejsou dány zákonné podmínky pro projednání a rozhodnutí o této v pořadí druhé žalobě, týkající se téže věci a projednávané mezi týmiž účastníky, zvláště když incidenční spory projednává insolvenční soud v rámci insolvenčního řízení, takže veškeré údaje o těchto sporech má soud k dispozici. Všechny tyto okolnosti považuje odvolací soud za důvody hodné zvláštního zřetele proto, aby žalovanému výjimečně náhradu nákladů řízení ve smyslu § 150 o.s.ř. nepřiznal.

Z těchto důvodů pak odvolací soud změnil výrok o náhradě nákladů řízení tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odvolání žalobce není důvodné, pokud směřuje do výroku pod bodem III. o vrácení části zaplaceného soudního poplatku ze žaloby, neboť vrácení celého zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000,-Kč brání zákonná úprava stanovená v § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích ve znění platném v době, kdy byl poplatek ze žaloby splatný, neboť tento zákon výslovně stanoví, že soud vrátí z účtu soudu zaplacený soudní poplatek snížený o 20 %, nejméně však o 1.000,-Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním, což se v této věci stalo.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c) o.s.ř.).

V Praze dne 1. prosince 2015

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová