101 VSPH 783/2015-27
76 ICm 557/2015 101 VSPH 783/2015-27 (KSLB 76 INS 17169/2014)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Jiřího Goldsteina v právní věci žalobce: Mgr. Martin Kolář, sídlem Na Vinici 1237/32, Děčín, insolvenční správce dlužnice Zuzany Pabiškové, zastoupený Mgr. et. Mgr. Milanem Svobodou, advokátem, sídlem Tyršova 1434/4, Děčín 1, proti žalované: JUDr. Soňa Karasová, sídlem Husitská 102/12, Liberec, o popření vykonatelné pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, č.j. 76 ICm 557/2015-15 ze dne 20. července 2015,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci č.j. 76 ICm 557/2015-15 ze dne 20. července 2015 se ve výroku pod bodem III. potvrzuje ve znění, že se žalobci náhrada nákladů řízení nepřiznává.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem pod bodem I. zamítl žalobu na popření vykonatelné pohledávky žalované ve výši 235,70 Kč, pod bodem II. určil, že pohledávka žalované je popřena po právu do výše 2.577,75 Kč, a pod bodem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Své rozhodnutí o nákladech řízení, proti němuž podal žalobce odvolání, odůvodnil soud prvního stupně tím, že žalobce měl sice ve věci samé v převážné míře úspěch, takže by měl právo na náhradu nákladů řízení v plné výši ve smyslu § 142 odst. 3 o.s.ř., nicméně existují důvody hodné zvláštního zřetele, pro které tuto náhradu žalobci nepřiznal, a které spočívají v tom, že žalovaná svým chováním nezavdala příčinu k podání žaloby. Žalovaná přihlásila do insolvenčního řízení stejnou částku, jakou přihlásila předtím do dědického řízení, ve kterém nebyla její pohledávka rozporována, a nemohla proto předpokládat, kolik dalších věřitelů se přihlásí do insolvenčního řízení, jaké budou jejich pohledávky, a proto nemohla přesně znát rozsah, v jakém bude přihlášená pohledávka zjištěna. Pokud by takové poučení žalobce žalované dal předtím, než podal tuto žalobu, mohl sporu předejít on sám, což neučinil.

Jen proti výroku o náhradě nákladů řízení podal žalobce včas odvolání, v němž navrhl, aby odvolací soud ve výroku pod bodem III. napadený rozsudek změnil a přiznal žalobci na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, jež mu vznikly v souvislosti se zastoupením advokátem ve výši 8.228,-Kč.

V odvolání uvedl, že odůvodnění napadeného rozsudku ve výroku o nákladech řízení je spekulativní a nezakládá se na reálném skutkovém základu. Přihlášení pohledávek je zcela v gesci přihlašujících se věřitelů a insolvenční správce (KSLB 76 INS 17169/2014) nemá povinnosti dávat v souvislosti s přihlašovanými pohledávkami věřitelům jakákoliv právní poučení, přičemž žalované nic nebránilo, aby po podání incidenční žaloby vzala částečně svou přihlášenou pohledávku zpět, což neučinila. Součástí příloh insolvenčního návrhu bylo i usnesení Okresního soudu v České Lípě o tom, že v dědictví po zemřelém zůstaviteli bylo rozhodnuto usnesením č.j. 12 D 227/2011-194 a z něho mohla žalobkyně seznat, že dlužnice může odpovídat za dluhy zesnulého manžela jen do výše 10.000,-Kč celkem, tedy jen do výše nabytého dědictví. Nejsou tudíž dány žádné důvody hodné mimořádného zřetele, aby soud ve sporu z převážné míry úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Odvolací soud v rozsahu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek postupem podle § 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř. a odvolání žalobce neshledal důvodným. I když formulace rozhodnutí o náhradě nákladů řízení pod bodem III. napadeného rozsudku odpovídá ustanovení § 142 o.s.ř., je z odůvodnění rozsudku nepochybné, že soud prvního stupně aplikoval pro své rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem § 150 o.s.ř., podle něhož, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo z části přiznat.

Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně v tom, že skutečnosti uváděné jím v napadeném rozsudku zdůvodňují výjimečné použití § 150 o.s.ř. v celém rozsahu a doplňuje je tak, že při zvažování, zda užít toto výjimečné ustanovení § 150 o.s.ř. v této věci, nelze především přehlédnout, že výše popřené pohledávky je 2.577,75Kč, což je částka několikanásobně nižší, než žalobcem účtovaná náhrada nákladů řízení, které mu vznikly v souvislosti se zastoupením advokátem a které jen pro řízení před soudem prvního stupně činí 8.228,-Kč. Pro takovýto hrubý nepoměr mezi výší předmětu sporu a výší nákladů, jež vznikly žalobci jen proto, že se nechal i v takovém poměrně bagatelním a jednoduchém právním sporu zastoupit advokátem, je namístě mu náhradu nákladů řízení nepřiznat, a to ani v části, v níž byl ve sporu úspěšný.

Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení pod bodem III. potvrdil, ovšem ve správném znění tak, že se žalobci náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn tím, že v odvolacím řízení úspěšně žalované žádné náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c) o.s.ř.).

V Praze dne 3. listopadu 2015 JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Veronika Ptáčková