101 VSPH 724/2015-18
69 ICm 2455/2014 101 VSPH 724 /2015-18 (KSUL 69 INS 5401/2014)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Jiřího Goldsteina v právní věci žalobkyně: Ing. Soňa Aubrechtová, sídlem Bělehradská 3347/7, Most, insolvenční správkyně dlužníka Jiřího Šporera, zastoupena Mgr. et Mgr. Milanem Svobodou, advokátem, sídlem Tyršova 1434/4, Děčín, proti žalovanému: PROFI CREDIT Czech, a.s., IČO 61860069, sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1, o popření vykonatelné pohledávky, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 69 ICm 2455/2014-13 ze dne 31. července 2015 takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 69 ICm 2455/2014-13 ze dne 31. července 2015 se ve výroku pod bodem II. o nákladech řízení mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce Mgr. et Mgr. Milana Svobody 4.114,-Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným usnesením pod bodem I. zastavil řízení o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala, že je po právu popření části vykonatelné pohledávky žalovaného ve výši 23.335,-Kč, a to podle § 104 odst. 1 o.s.ř.

Své rozhodnutí o zastavení řízení odůvodnil tím, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení nezajištěnou a vykonatelnou pohledávku v celkové výši 60.069,-Kč, kterou žalobkyně při přezkumném jednání zčásti popřela, a to do výše 23.335,-Kč. Žalobkyně proto dne 28. února 2014 podala tuto incidenční žalobu. Podáním z 1. června 2015 vzal žalovaný svou přihlášku částečně zpět do výše, ve které byla pohledávka žalobkyní popřena a insolvenční soud usnesením z 19. června 2015 vzal částečné zpětvzetí přihlášky na vědomí. Z těchto zjištění soud prvního stupně dovodil, že zanikl předmět sporu, neboť se nelze domáhat určení (správně má být popření) pravosti pohledávky, která byla vzata zpět.

Pod bodem II. pak soud prvního stupně v napadeném usnesení rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a toto rozhodnutí odůvodnil pouze poukazem na § 202 IZ a § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Proti tomuto usnesení, a to jen proti výroku o náhradě nákladů řízení pod bodem II., podala žalobkyně včas odvolání, v němž navrhla, aby odvolací soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení, jež jí vznikly v souvislosti se zastoupením advokátem, a to do výše 1/2, neboť ve zbytku se náhrady nákladů řízení vzdává. Požaduje tak na náhradu nákladů řízení částku 4.114,-Kč. V odůvodnění poukázala na to, že soud prvého stupně nesprávně postupoval podle § 146 odst. 1 písm. b), (v usnesení nesprávně uvedeno písm. c), neboť 101 VSPH 724 /2015 (KSUL 69 INS 5401/2014) k zastavení řízení došlo zaviněním žalovaného. Soud měl postupovat stejně, jako kdyby žalobkyně vzala žalobu zpátky, protože žalobkyně v době podání žaloby neměla přímou možnost posoudit odpadnutí předmětu řízení, a to, že přihlášku popřené pohledávky, která je předmětem sporu, po podání žaloby žalovaný vezme v insolvenčním řízení zpět. Celková náhrada nákladů řízení činí podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif) paušální odměnu za 2 úkony právní služby ve výši 3.100,-Kč za jeden úkon, 2x 300,-Kč režijní paušál advokáta a DPH ve výši 21%, celkem tedy 8.228,-Kč.

Dále uvedla, že jelikož důvody, pro které soud prvního stupně nesprávně rozhodl o nákladech řízení, neleží na straně žalovaného, vzdává se žalobkyně výslovně práva na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud v rozsahu podaného odvolání přezkoumal napadené usnesení postupem podle § 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř. a odvolání žalobkyně shledal důvodným.

Ze zjištění soudu prvního stupně je nepochybné, že soud řízení zastavil proto, že odpadl předmět incidenčního řízení poté, kdy žalovaný vzal zpět svou přihlášku pohledávky, která je předmětem tohoto sporu, tedy přihlášku vykonatelné pohledávky ve výši 23.335,-Kč, která byla žalobkyní přezkoumána jako vykonatelná. Učinil tak až poté, kdy žalobkyně ve lhůtě stanovené insolvenčním zákonem podala tuto incidenční žalobu.

Za této skutkové situace bylo namístě, aby soud prvního stupně při rozhodování o nákladech řízení postupoval podle § 146 odst. 2 věta první, podle něhož jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady.

Jelikož žalovaný vzal přihlášku sporné vykonatelné pohledávky v insolvenčním řízení až poté, kdy žalobkyně podala tuto incidenční žalobu, žalovaný tímto úkonem v insolvenčním řízení zavinil, že odpadl předmět sporu. Byl to tudíž žalovaný, který svým jednáním zavinil, že řízení bylo zastaveno, proto je zásadně povinen hradit náklady řízení žalobkyni, které jí vznikly v souvislosti se zastoupením advokátem.

Jelikož se žalobkyně výslovně v odvolání vzdala práva na náhradu nákladů řízení do výše 1/2, přiznal jí odvolací soud na náhradě 1/2 nákladů, tedy celkem částku 4.114,-Kč.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn tím, že v odvolacím řízení úspěšná žalobkyně se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení v odvolání výslovně vzdala.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c) o.s.ř.).

V Praze dne 3. listopadu 2015

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová