101 VSPH 699/2015-18
46 ICm 3783/2012 101 VSPH 699 /2015-18 (KSUL 46 INS 15152/2012)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Jiřího Goldsteina v právní věci žalobkyně: Lenka Slanařová, nar. 8 února 1986, bytem Picassova 553, Ústí nad Labem, zastoupená Mgr. Františkem Nesvadbou, advokátem, sídlem Hrnčířská 55/14, Ústí nad Labem, proti žalované: Sdružená konkurzní v.o.s., se sídlem Kmochova 3166/24, Ústí nad Labem, insolvenční správkyně dlužníka Milana Hodbodě, o určení pravosti pohledávek, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 46 ICm 3783/2012-12 ze dne 29. června 2015

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 46 ICm 3783/2012-12 ze dne 29. června 2015 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným usnesením pod bodem I. odmítl žalobu žalobkyně ze dne 20. prosince 2012, kterou se žalobkyně domáhá určení pravosti a výše přihlášených pohledávek, které žalovaný správce při přezkumném jednání popřel ve výši 420.880,-Kč s odůvodněním, že žalobkyně v žalobě nevylíčila rozhodující skutečnosti ve smyslu § 79 odst. 1 občanského soudního řádu. V žalobě neuvedla skutečnosti, které jsou právním důvodem vzniku sporných pohledávek ve vztahu k dlužníkovi a neoznačila a nepřipojila žádné důkazy o svých tvrzeních.

Usnesením ze dne 23. dubna 2015 soud žalobkyni vyzval k odstranění vady žaloby, opětovně tak učinil usnesením z 2. června 2015, v němž byla žalobkyně poučena o následcích nedoplnění žaloby. Na žádnou z těchto výzev žalobkyně nereagovala, a soud proto postupoval podle § 43 odst. 2 o.s.ř. a žalobu odmítl. Současně rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání bez jakéhokoliv zdůvodnění a odvolání nezdůvodnila ani po výzvě soudu prvního stupně řádně doručené k rukám jejího právního zástupce.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení postupem podle § 212 a § 212a o.s.ř. a odvolání žalobkyně neshledal důvodné.

Odvolací soud sdílí právní závěr soudu prvého stupně o tom, že údaje uvedené v žalobě jsou zmatečné, nevztahují se k právním důvodům přihlášených pohledávek, ani k důvodům, pro které je insolvenční správce při přezkumném jednání popřel, a tyto 101 VSPH 699 /2015 (KSUL 46 INS 15152/2012) potřebné a pro posouzení důvodnosti rozhodné skutečnosti a důkazy nelze zjistit ani z přihlášky pohledávky žalobkyně do insolvenčního řízení.

Z přihlášky žalobkyně do insolvenčního řízení odvolací soud zjistil, že žalobkyně přihlásila dvě pohledávky, a to pod č. 1 peněžitou částku 370.000,-Kč a jako důvod vzniku uvedla, že dlužník nabyl s věřitelkou do podílového spoluvlastnictví byt a spoluvlastnické pozemky ke společným částem domu a k označeným pozemkům, tato pohledávka je splatná ve výši 28.608,-Kč. Dále přihlásila pohledávku č. 2 ve výši 50.880,-Kč, jako důvod vzniku této pohledávky uvedla, že dlužník podal proti věřitelce žalobu na vypořádání podílového spoluvlastnictví, kterou vzal posléze zpět a věřitelce vznikl z tohoto důvodu nárok na náhradu nákladů řízení vedeného u Okresního soudu v Ústí nad Labem. K přihlášce nepřiložila žádnou přílohu ani listinu, která je důvodem přihlášených pohledávek. Podle upraveného seznamu přihlášených pohledávek insolvenční správce popřel obě pohledávky žalobkyně při přezkumném jednání, a to pohledávku č. 1 co do pravosti, s tím, že dlužník a věřitel jsou zavázáni společně a nerozdílně (závazek je zajištěn majetkem obou osob) a pohledávku č. 2 popřel, protože žalobkyně neprokázala jejich existenci, neboť výši nákladů řízení ani jejich existenci nelze zjistit.

Z důvodů shora uvedených odvolací soud sdílí právní závěr soudu prvého stupně o tom, že žaloba žalobkyně má vady, které ji činí neprojednatelnou, a kterou žalobkyně přes opakované poučení soudu prvého stupně nedoplnila o náležitosti uvedené v § 79 o.s.ř. Soud prvního stupně tak postupoval správně, když postupem podle § 160 odst. 4 insolvenčního zákona žalobu odmítl. Žalobkyně neodstranila vady žaloby ani ve stádiu odvolacího řízení, ač tak učinit mohla, a odvolání podala bez jakéhokoliv zdůvodnění.

Z těchto všech důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn tím, že v odvolacím řízení úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nebo má-li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 3. listopadu 2015

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová