101 VSPH 691/2017-35
Číslo jednací: 79 ICm 3032/2016 101 VSPH 691/2017-35 (KSUL 79 INS 9184/2016)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Karety a JUDr. Jiřího Goldsteina v právní věci

žalobkyně: Mgr. Radka Šimková, IČO 66243394, sídlem V Kolkovně 921/3, 110 00 Praha 1, insolvenční správkyně dlužníka Hugo anonymizovano , zastoupená Mgr. Martinem Čumpelíkem, advokátem, sídlem V Kolkovně 921/3, 110 00 Praha 1,

proti

žalovanému: Šestý uzavřený investiční fond, a.s., IČO 24213276, sídlem Holušická 2221/3, 148 00 Praha 4, zastoupený Mgr. Markem Lošanem, advokátem, sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1,

o určení výše pohledávky, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 79 ICm 3032/2016-17 ze dne 21. března 2017,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 79 ICm 3032/2016 ze dne 21. března 2017 se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. V insolvenčním řízení dlužníka Hugo anonymizovano , anonymizovano , bytem Cvikov, Náměstí Osvobození 63, PSČ 471 54 (dále též Dlužník ), byl usnesením č.j. KSUL 79 INS 9184/2016- A-16 z 10.5.2016 zjištěn úpadek, povoleno oddlužení a insolvenční správkyní ustanovena

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová isir.justi ce.cz Číslo jednací: 79 ICm 3032/2016 (KSUL 79 INS 9184/2016)

Mgr.Radka Šimková (dále též Žalobkyně ). Usnesením č.j. KSUL 79 INS 9184/2016-B-6 z 26.7.2016 bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře.

2. Věřitel Šestý uzavřený investiční fond, a.s. (dále též Věřitel ) přihlásil pod poř.č.P13 nezajištěnou pohledávku ve výši 434.538,61 Kč, sestávající z jistiny 170.479,-Kč, smluvních úroků z prodlení 222.304,61 Kč a nákladů nalézacího řízení 41.755,-Kč. Přihlášená pohledávka byla označena jako vykonatelná dle rozsudku Okresního soudu v České Lípě č.j. 22 EC 418/2009-74 z 10.12.2009, který nabyl právní moci dne 19.1.2010. Dle přihlášky je titulem pohledávky Úvěrová smlouva č. 062014292 ze dne 6.11.2006, uzavřená mezi původním věřitelem Santander Consumer Finance, a.s. a Dlužníkem, podle níž byl Dlužníku poskytnut úvěr 194.884,-Kč za účelem nákupu motorového vozidla. Z důvodu neplnění závazku ze smlouvy vyzval původní věřitel Dlužníka k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky pod sankcí ztráty výhody splátek a celá pohledávka se stala splatnou 8.8.2007. Žalobě původního věřitele pro částku 174.479,-Kč s přísl. vyhověl Okresní soud v České Lípě shora uvedeným rozsudkem č.j. 22 EC 418/2009-74 z 10.12.2009. Týž soud pak usnesením č.j. 16 EXE 4754/2010-11 z 22.9.2010 nařídil exekuci k uspokojení předmětné pohledávky, posléze postoupené společnosti European Collectors, a.s., následně přejmenované na CASH COLLECTORS CZ, a.s., která se rozdělila formou odštěpení sloučením s Věřitelem a část jejího obchodního jmění po této fúzi přešla spolu s předmětnou pohledávkou s účinností k 31.10.2012 do vlastnictví Věřitele.

3. Žalobkyně při přezkumném jednání dne 26.7.2016 popřela rozdíl mezi přihlášeným smluvním úrokem 222.304,61 Kč a úrokem z prodlení, vyčísleným dle zákonné sazby na 91.713,59 Kč a své popření odůvodnila tak, že v případě smluv, u nichž alespoň jedna ze stran není podnikatelem, nelze po nepodnikateli požadovat jiné než zákonné úroky z prodlení podle předpisu práva občanského, a to i v případě, že se jedná o vztah, který se jinak řídí obchodním zákoníkem .

4. Dne 25.8.2017 Žalobkyně doručila Krajskému soudu v Ústí nad Labem žalobu na určení výše předmětné pohledávky, kterou odůvodnila shodně jako popření pohledávky při přezkumném jednání s upřesněním, že příjemci úvěru, je-li nepodnikatelem, lze vyčíslit úrok z prodlení jen do výše, kterou stanoví zákon, a odkázala na kogentní ustanovení § 517 občanského zákoníku č.40/1964 Sb., platného v době rozhodnutí Okresního soudu v České Lípě. Zároveň Žalobkyně odmítla případnou námitku, že pohledávku popírá z důvodu jiného právního posouzení věci ve smyslu § 199 odst.2 insolvenčního zákona č.182/2006 Sb. (dále též IZ ) a konstatovala, že důvodem jejího popěrného úkonu je skutková námitka, opírající se o rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis.zn. 29 ICdo 7/2013 z 18.7.2013.

5. Žalovaný Věřitel ve svém vyjádření z 12.9.2016 navrhl zamítnutí žaloby. Mimo jiné namítl, že pravomocný rozsudek, byť vydaný pro zmeškání podle § 153b o.s.ř., je závazný a nezměnitelný. Soud, který rozsudek vydal, musel uvážit soulad svého rozhodnutí se zákonem, musel se zabývat oprávněností nároku, a musel tedy věc právně posoudit. Důvodem popření části úroků nebyla dle názoru Věřitele skutková námitka, jak tvrdí bez bližšího zdůvodnění Žalobkyně, ale jiné právní posouzení věci, které je dle § 199 odst.2 IZ nepřípustné. Toto své stanovisko opřel Věřitel rovněž o rozsudek Nejvyššího soudu ČR spis.zn.29 ICdo 7/2013 z 18.7.2013 s tím, že i výrok v rozsudku pro uznání či pro zmeškání v sobě zahrnuje úsudek, že přiznávané příslušenství pohledávky neodporuje právním předpisům , přičemž takový úsudek je postačující pro závěr, že rozsudek pro uznání (pro zmeškání) obsahuje právní posouzení věci ohledně přiznaného příslušenství pohledávky .

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová Číslo jednací: 79 ICm 3032/2016 (KSUL 79 INS 9184/2016)

6. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem č.j.79 ICm 3032/2016-17 z 21.3.2017 žalobu zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku konstatoval, že žalobkyně si nesprávně vyložila závěry obsažené rozsudku Nejvyššího soudu spis.zn.29 ICdo 7/2013, když s odkazem na toto rozhodnutí označila svůj popěrný úkon jako skutkovou námitku, ač Nejvyšší soud dospěl k závěru právě opačnému, jak vyplývá z právní věty, formulované v odůvodnění rozsudku takto: Přizná-li příslušný orgán věřiteli vůči dlužníku jiné, než zákonem přiznané příslušenství pohledávky tím, že chybně určí právní předpis, podle něhož příslušenství k pohledávce náleží, je kritika takového rozhodnutí kritikou správnosti právního posouzení . Soud prvého stupně, ve shodě s citovaným stanoviskem Nejvyššího soudu, uzavřel, že popěrný úkon Žalobkyně je v rozporu s ustanovením § 199 odst.2 IZ a žalobu zamítl jako nedůvodnou. O nákladech řízení rozhodl dle § 202 odst.1 IZ.

7. Žalobkyně napadla rozsudek včas podaným odvoláním, ve kterém navrhla rozhodnutí změnit a žalobě vyhovět. Uvedla, že nenamítá neplatnost úvěrové smlouvy ve vztahu ke smluvním úrokům, ale vznáší námitku rozporu výše úroků s dobrými mravy. S odkazem na Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému namítla, že rozpor s dobrými mravy je právní skutečností, resp. skutkovou podstatou dané věci , přičemž rozpor s dobrými mravy směřuje primárně proti skutkovým zjištěním, na nichž je právní posouzení věci založeno, což dle žalobkyně shodně vnímá Nejvyšší soud ve své judikatuře, např. v usnesení 29 Odo 756/2005 z 27.6.2007 či 33 Cdo 4312/2014 z 16.7.2015.

8. K tomu se vyjádřil žalovaný Věřitel podáním ze 16.9.2017, v němž mj. uvedl, že jakákoli námitka insolvenčního správce co do souladu či rozporu úvěrové smlouvy (příp. její části) s dobrými mravy, je námitkou jiného právního posouzení, neboť tento soulad či rozpor již byl Okresním soudem v České Lípě právně posouzen, což se promítlo ve výrokové části rozsudku. Z těchto důvodů navrhl napadený rozsudek potvrdit.

9. Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. ve spojení s § 7 a § 161 odst. 1 insolvenčního zákona přezkoumal napadený rozsudek a po provedeném jednání s doplněným dokazováním dospěl k závěru, že odvolání Žalobkyně není důvodné.

10. Ve smyslu § 205a odst. 1 o. s. ř se dané odvolací řízení řídí principem neúplné apelace, tj. účastníci nemohou uvádět, s výjimkami v tomto ustanovení uvedenými, nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně. Odvolací soud se proto zabýval výlučně tím, zda z hlediska účastníky tvrzených skutečností a navržených důkazů v řízení před soudem prvního stupně byly soudem zjištěny skutečnosti důležité pro rozhodnutí a byl z nich vyvozen správný právní závěr.

11. V prvé řadě odvolací soud konstatuje, že incidenční žaloba byla podána včas dne 25.8.2016, ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání dle § 199 odst.1 IZ, které ohledně přihlášky č. P13 proběhlo dne 26.7.2016.

12. Není sporu o tom, že přihlášená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou. V incidenčním řízení insolvenční správce může uplatnit proti vykonatelné pohledávce pouze ty skutečnosti, pro které pohledávku popřel (§ 199 odst. 3 IZ). Podle § 199 odst. 2 IZ jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová Číslo jednací: 79 ICm 3032/2016 (KSUL 79 INS 9184/2016)

13. Ve smyslu uvedeného ustanovení lze za skutečnosti, neuplatněné dlužníkem v řízení, nutno považovat jen takové skutkové okolnosti, které nebyly posouzeny rozhodujícím orgánem (v daném případě soudcem), typicky v procesní situaci, kdy mu nebyly, a ani nemohly být, známy. Jedná se o skutkové okolnosti, které mění skutkový terén projednávaného případu, např. nové tvrzení, že podpis dlužníka na smlouvě byl zfalšován nebo podpis je sice pravý, ale byl vynucen násilím apod. Jedná se a contrario o obdobu procesní situace u nových, a proto nepřípustných tvrzení účastníka v odvolacím řízení dle § 205a o. s. ř.-musí se jednat o v takové kvalitě nová tvrzení (a tedy přípustná v incidenčním řízení dle § 199 odst. 2 IZ), že by byla v odvolacím řízení nepřípustná podle uvedeného ustanovení o. s. ř. Tedy ve smyslu § 199 odst. 2 IZ lze proti vykonatelné pohledávce uplatnit jen takové nové skutkové okolnosti, které nemohl soud (rozhodce) posoudit, obvykle proto, že mu nebyly (nemohly být) známy.

14. Prosté upozornění na kogentní ustanovení § 517 občanského zákoníku takovou novou okolností není, jakkoli se v konkrétním případě může jednat třeba i o chvályhodnou snahu opravit popěrným úkonem pravomocný a vykonatelný výrok soudu. Zde jde ale jen o jiný právní názor, tedy o jiné právní posouzení věci. Stejně tak novou skutečností není dodatečné odůvodnění popěrného úkonu tím, že sjednaný úrok z prodlení se příčí dobrým mravům a námitka rozporu s dobrými mravy je námitkou skutkovou. Dle názoru odvolacího soudu nedopadají na zde řešenou problematiku závěry Nejvyššího soudu, obsažené v usneseních spis.zn. 29 Odo 756/2005 a 33 Cdo 4312/2014, na něž Žalobkyně odkázala, neboť námitka rozporu s dobrými mravy by byla relevantní v nalézacím řízení, zatímco v insolvenčním řízení již ustanovení § 199 odst.2 IZ nedává insolvenčnímu správci prostor pro její uplatnění proti vykonatelnému výroku, vyslovenému na základě právního posouzení soudu v nalézacím řízení. Ve specifickém prostoru insolvenčního práva lze sice prolomit nedotknutelnost vykonatelného rozhodnutí, ale pouze v přísně vymezeném rozsahu. Pokud žalovaný Věřitel přihlásil svoji pohledávku v souladu s pravomocným rozhodnutím soudu, není jeho jednání v rozporu s dobrými mravy. Tedy ani tato námitka není novou skutečností, ale také jen novým právním posouzením dané situace.

15. Odvolací soud se plně ztotožňuje s právními závěry Nejvyššího soudu, obsaženými v rozsudku spis. zn. 29 ICdo 7/2013 z 18.7.2013, který byl publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 106/2013. Závěry tam učiněné jsou plně přiléhavé i pro zde řešený spor, když Nejvyšší soud judikoval: Přizná-li příslušný orgán věřiteli vůči dlužníku jiné než zákonem předepsané příslušenství pohledávky, tím, že chybně určí právní předpis, který stanoví, jaký druh příslušenství k pohledávce náleží (místo úroků z prodlení přizná poplatek z prodlení), je kritika takového rozhodnutí kritikou správnosti právního posouzení věci. U rozsudků pro uznání a pro zmeškání se právní posouzení věci (v rovině zkoumání předpokladů, za nichž mohla být taková rozhodnutí vydána) promítá v předem definovaném a zákonem omezeném typu odůvodnění (§ 157 odst. 3 o. s. ř.). U platebního rozkazu včetně elektronického platebního rozkazu a u směnečného nebo šekového platebního rozkazu se právní posouzení věci (v rovině zkoumání předpokladů, za nichž mohla být taková rozhodnutí vydána) projevuje v tom, že soud taková rozhodnutí (jež neobsahují žádné odůvodnění) vydal. Závěr soudu, že i ohledně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky lze o věci rozhodnout rozsudkem pro uznání, v sobě zahrnuje též úsudek, že takto přiznávané příslušenství pohledávky neodporuje právním předpisům (§ 153a odst. 2, § 99 odst. 2, věta první, část věty za středníkem, o. s. ř.). Takový úsudek je současně postačující pro závěr, že rozsudek pro uznání obsahuje právní posouzení věci ohledně přiznaného příslušenství pohledávky.

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová Číslo jednací: 79 ICm 3032/2016 (KSUL 79 INS 9184/2016)

16. Za těchto okolností nemá pro výsledek sporu význam, zda titulem vzniku předmětné pohledávky byl úvěr poskytnutý nepodnikateli ke spotřebitelským účelům či nikoli, neboť je nerozhodné, zda se Žalobkyně v názoru na aplikaci § 517 občanského zákoníku mýlila či nikoli.

17. Žalovaný Věřitel se domáhal žalobou v nalézacím řízení zaplacení požadovaného úroku z prodlení. Na základě této žaloby byl vydán rozsudek pro zmeškání, který nabyl právní moci, neboť žalovaný Dlužník nepodal opravný prostředek. Popěrný úkon Žalobkyně je kritikou právního posouzení věci učiněného soudem prvního stupně, a tedy jiným právním posouzením věci, jež je dle § 199 odst. 2 insolvenčního zákona nepřípustné. Důvody popření, jež Žalobkyně uvedla, proto nemohou vést k úspěšnému popření vykonatelné pohledávky žalovaného Věřitele.

18. Vzhledem k uvedeným závěrům soud prvního stupně postupoval po právu, když žalobu o popření vykonatelné pohledávky zamítl a správně též rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 202 odst. 1 první věty IZ, tj. bez ohledu na úspěch žalovaného, když důvody pro přiznání náhrady podle § 202 odst.2 IZ v jednání Žalobkyně neshledal. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. potvrdil napadený rozsudek jako věcně správný.

19. S ohledem na § 202 odst. 1 první věty a § 7 insolvenčního zákona a § 224 odst. 1 o. s. ř. nelze přiznat žalovanému náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu. Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 insolvenčního zákona); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 insolvenčního zákona).

Praha 8. února 2018

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová