101 VSPH 69/2012-44
99 ICm 2581/2011 101 VSPH 69/2012-44 (MSPH 99 INS 4289/2011)

ESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z pedsedy JUDr.Františka Kuery a soudc JUDr.Ivy Novotné a JUDr.Ing.Jaroslava Zelenky, Ph.D. v právní vci žalobce: Jií anonymizovano , anonymizovano , bytem Jiráskova 1553/47, Šlapanice, zastoupený JUDr.Igorem Velebou, advokátem, sídlem Sobšická 151, Brno, proti žalovanému: Ing.Tomáš Zza, sídlem Kodaská 45, Praha 10, insolvenní správce dlužníka ABB ENERGO, a.s., zastoupený JUDr.Lambertem Halíem, advokátem, sídlem Kroftova 1, Praha 5, o urení zajištní pihlášené pohledávky, o odvolání žalovaného proti rozsudku Mstského soudu v Praze .j. 99 ICm 2581/2011-36 ze dne 18.ledna 2012,

takto:

I.Rozsudek Mstského soudu v Praze .j. 99 ICm 2581/2011-36 ze dne 18.ledna 2012 se ve výroku pod bodem I. potvrzuje ve znní, že se uruje pravost pohledávky žalobce za dlužníkem ze zajištní ve výši 10,359.655,78 K, která bude v insolvenním ízení dlužníka ABB ENERGO, a.s. uspokojena v rozsahu zajištní, a to do výše výtžku zpenžení pozemku parc..598/61, zapsaného v katastru nemovitostí na LV .968 pro k.ú. Štchovice u Prahy, obec Štchovice, u Katastrálního úadu pro Stedoeský kraj, katastrální pracovišt Praha-západ, ve výroku pod bodem II. se potvrzuje zcela.

II.Žádný z úastník nemá právo na náhradu náklad odvolacího ízení.

Odvodnní

Mstský soud v Praze jako soud prvního stupn ve výroku uvedeným rozsudkem pod bodem I.výroku uril, že pohledávka žalobce pihlášená do insolvenního ízení vedeného na majetek dlužníka AAB ENERGO, a.s. ve výši 10,359.655,78 K je pravá co do výše, pravosti a poadí s tím, že nárok bude uspokojen pouze ze zpenžení majetku poskytnutého dlužníkem k zajištní. Pod bodem II.výroku rozhodl, že žádný z úastník nemá právo na náhradu náklad ízení.

Pi svém rozhodování vyšel soud prvního stupn ze zjištní, že žalobce dne 4.2.2008 uzavel smlouvu o pjce, podle které pjil Romanu Bartošovi (osobnímu dlužníkovi) isir.justi ce.cz 99 ICm 2581/2011 (MSPH 99 INS 4289/2011) celkem 21,650.000,-K za sjednaný úrok a dobu splatnosti pjky. Bylo prokázáno, že podle této smlouvy žalobce dlužníkovi Romanu Bartošovi skuten plnil a že dlužník žalobci vrátil 18,700.000,-K. Dne 24.10.2008 žalobce uzavel s insolvenním dlužníkem zástavní smlouvu, podle které insolvenní dlužník poskytl žalobci zajištní pjky zástavou pozemku, který je ve vlastnictví insolvenního dlužníka, a který je specifikován v zástavní smlouv. Vklad vlastnického práva podle této zástavní smlouvy byl vložen do katastru nemovitostí.

Z tchto zjištní soud prvního stupn dovodil, že žalobce je zajištným vitelem insolvenního dlužníka, že svou pohledávku ze zajištní pihlásil do insolvenního ízení ádnou pihláškou, a že v ní požaduje pouze uspokojení ze zpenžení pedmtu zástavy. Námitku žalovaného o tom, že by se k pihlášené pohledávce nemlo pihlížet ve smyslu § 179 insolvenního zákona (dále jen IZ), protože hodnota zajištní je menší než 50 % zajišované pohledávky, neshledal dvodnou. Dovodil, že pi posouzení dvodnosti výše zajištní ve smyslu tohoto zákonného ustanovení je významná jen ta skutenost, do jaké výše je pihlášená pohledávka zajištna podle zástavní smlouvy, a nikoliv skutená hodnota pedmtu zajištní, tedy samotná zástava. To, že výtžek zpenžení zástavy nepesáhne eventuáln 50 % výše zajištné pohledávky, není pro posouzení pravosti pihlášené pohledávky právn významné. Výrok o nákladech ízení odvodnil soud prvního stupn § 202 odst.1 IZ.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný vas odvolání a navrhl nm, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupn zmnil a žalobu zamítl. Poukázal v nm zejména na to, že výše dluhu Romana Bartoše-osobního dlužníka žalobce je pro dané ízení irelevantní. Postaí pouze prokázání výše dluhu do výše hodnoty zajištní. Posuzování výše dluhu nad hodnotu zajištní nepísluší soudu, protože nesouvisí s insolvenním ízením. Za insolvenním dlužníkem mže mít vitel právo na oddlené uspokojení pouze do výše hodnoty zajištní, nikdy více. Z tohoto dvodu je proto nesprávný závr soudu prvního stupn, že pro posouzení pravosti pohledávky není významná výše zástavy. Skutenost, že v zástavní smlouv je uvedena výše dluhu, ješt neznamená, že se zástavní dlužník zavázal uhradit celý dluh. V textu zástavní smlouvy je výslovn uvedeno, že k úhrad dluhu se poskytuje zajištní pouze pedmtnou nemovitostí, a i v dob uzavení zástavní smlouvy muselo jejím úastníkm být zejmé, že hodnota nemovitosti je mnohem nižší, než výše dluhu Romana Bartoše. Soud prvního stupn proto pochybil, když dospl k závru, že je podstatné, do jaké výše je pihlášená pohledávka zajištna podle zástavní smlouvy a dovodil, že podle této smlouvy je zajištna v celé výši. Setrval rovnž na své námitce o neplatnosti zástavní smlouvy, nebo jí došlo k obcházení insolvenního zákona za úelem poškozování vitel a upednostování nkoho, kdo ani není vitelem dlužníka.

Žalobce vyvracel vývody odvolání a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupn jako vcn správný potvrdil.

Odvolací soud pezkoumal napadený rozsudek, jakož i ízení jemu pedcházející podle § 212 a § 212a o.s.., a dospl k závru, že odvolání žalovaného není dvodné.

Ze správných skutkových zjištní soudu prvního stupn jednoznan vyplývá, že žalobce je zajištným vitelem ve smyslu § 2 písm.g) IZ a odvolací soud neshledává dvodnou námitku žalovaného, že zástavní smlouva uzavená mezi žalobcem a insolvenním dlužníkem dne 24.10.2008 je smlouvou absolutn neplatnou podle § 39 obch.zák., nebo jí dlužník zkrátil možnost uspokojení ostatních svých vitel. K tomu, aby 99 ICm 2581/2011 (MSPH 99 INS 4289/2011) soud mohl dovodit závr o absolutní neplatnosti smlouvy pro obcházení insolvenního zákona, musel by žalobce navrhnout a pedložit soudu dkazy o tom, že eventuáln nejen insolvenní dlužník, ale souasn i žalobce zástavní smlouvu uzaveli s úmyslem zkrátit uspokojení vitel z majetku insolvenního dlužníka. Takové dkazy žalovaný ani nenavrhl, ani soudu nepedložil. Pokud takový úmysl pi uzavení zástavní smlouvy ml jen dlužník, mže to mít za následek pouze neúinnost zástavní smlouvy ve smyslu § 235 a násl. IZ, kterou si soud v tomto incidenním sporu nemže ešit jako otázku pedbžnou, což jednoznan vyplývá z § 235 odst.2 IZ, podle nhož neúinnost dlužníkových právních úkon se zakládá rozhodnutím insolvenního soudu o žalob insolvenního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonm.

Jak odvolací soud zjistil z pihlášky pohledávky žalobce, kterou opakoval dkaz, má tato pihláška všechny náležitosti vyžadované v § 166 IZ. Žalobce v pihlášené pohledávce uvedl výši své pohledávky za osobním dlužníkem, dovolal se v ní svého zajištní vi insolvennímu dlužníkovi a pipojil k ní zástavní smlouvu, z níž právní dvod svého zajištní dovozuje. Žalobce pak v kolonce Výše pohledávky uvedl, že pohledávka v pihlášce uvedená je zajištna majetkem ve vlastnictví dlužníka a že pihláškou je uplatováno právo na uspokojení ze zajištní podle zástavní smlouvy ze dne 29.10.2008, kterou jako pílohu k pihlášce pipojil.

Ze zástavní smlouvy pak odvolací soud zjistil, že jí insolvenní dlužník zajistil pohledávku žalobce za dlužníky uvedenými ve smlouv a pedmtem zajištní je zastavení pozemku ve vlastnictví insolvenního dlužníka parc..598/61, o výme 1030 m2, zapsaného na LV .968 pro k.ú. Štchovice u Prahy, obec Štchovice, okres Praha-západ. Zástavní právo podle této smlouvy bylo vloženo do katastru nemovitostí s právními úinky ke dni 6.11.2008.

Odvolací soud neshledal dvodnou ani námitku žalovaného, že žalobu je teba zamítnout proto, že obvyklá cena zastaveného pozemku neiní ani 50 % hodnoty zajišované pohledávky, takže se k pihlášce ve smyslu § 178 IZ nepihlíží.

Toto zákonné ustanovení se nevztahuje na pohledávky pihlášené ze zajištní, které se v tomto sporu eší, nebo pezkoumání hodnoty zajištné pohledávky eší insolvenní zákon v § 179. V ízení nebylo prokázáno, že žalobce má právo na uspokojení ze zajištní pihlášené pohledávky v rozsahu menším než 50 % hodnoty zajištní uvedeného v pihlášce, nebo že má právo na uspokojení ze zajištní v poadí horším. Žalovaný vychází z mylného právního názoru, že zajištní pohledávky se nebude uspokojovat vždy, když bude hodnota zajištní nižší než 50 % hodnoty zajišované pohledávky. To však z § 179 IZ dovodit nelze. Hodnota zajištní ve smyslu tohoto ustanovení zákona se zjišuje jen ze zajištní uvedeného v pihlášce, kterým v pihlášce žalobce oznail pozemek uvedený v zástavní smlouv a také uvedený ve výroku tohoto rozsudku. Jen v pípad, že by v pihlášce jako zajištní žalobce uvedl nap. pozemek, a v prbhu incidenního ízení by bylo prokázáno, že pedmtem zástavy byla pouze jeho ást, šlo by o pípad pedvídaný v § 179 IZ. O takový pípad se v této vci nejedná.

Jen s ohledem na nepesné znní žalobního návrhu uvedeného v žalob a nedostaten upesnného soudem prvního stupn, pokud jde o pesnou specifikaci pedmtu zajištní zástavy v napadeném rozsudku, odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupn jako vcn správný ve smyslu § 219 o.s.. v takovém znní, aby z nj bylo jednoznan patrné, že ve výroku uvedená pohledávka žalobce za tetí osobou odlišnou od 99 ICm 2581/2011 (MSPH 99 INS 4289/2011) insolvenního dlužníka bude v tomto ízení uspokojena jen do výše výtžku zpenžení pedmtu zástavy, jak to vyplývá z § 167 IZ.

Výrok o nákladech odvolacího ízení je odvodnn § 224 odst.1 o.s.. ve spojení s § 202 odst.1 IZ.

P o u  e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání pípustné, ledaže na základ dovolání podaného do dvou msíc od jeho doruení k Nejvyššímu soudu R prostednictvím Mstského soudu v Praze dospje dovolací soud k závru, že napadený rozsudek má ve vci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 12.dubna 2012

JUDr.František K u  e r a, v.r. pedseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová