101 VSPH 681/2015-70
66 ICm 2768/2014 101 VSPH 681/2015-70 KSPH 66 INS 7191/2014

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Jiřího Goldsteina v právní věci žalobce: BP Integralis Limited, se sídlem: Diagorou 4, Kermia Building, 6th Floor, Office 601 PC 1097, Nikósia, Kypr, zast. Mgr. Ivo Siegelem, advokátem, sídlem Školská 38, Praha 1, proti žalované: Ing. Helena Štětinová, sídlem Všechromy čp. 26, insolvenční správkyně dlužníka Miroslava Kardy, o určení pravosti pořadí pohledávek, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. 66 ICm 2768/2014-55 ze dne 28. května 2015

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. 66 ICm 2768/2014-55 ze dne 28. května 2015 se ve výroku ve věci samé pod bodem I. v části, v níž soud rozhodl, že ve zbytku žalobu zamítá, jakož i ve výroku pod bodem II., zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem pod bodem I. určil, že žalobce má za dlužníkem Miroslavem Kardou (dále jen dlužník) pohledávku ve výši 92.876,10 Kč a ve zbytku žalobu zamítl. Pod bodem II. pak soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Své rozhodnutí odůvodnil soud I. stupně tím, že se žalobce domáhal v tomto incidenčním sporu určení pravosti svých pohledávek za dlužníkem, které vyplývají ze smlouvy o půjčce z 30. ledna 2009 a sestávají se z pohledávky ve výši 87.533,06 Kč, což zahrnuje jistinu dlužné půjčky 40.000,-Kč a ve zbytku zákonný úrok z prodlení, z pohledávky ve výši 689.600,-Kč z titulu části jistiny vzniklé kapitalizací úroků z půjčky a ze zákonného úroku z prodlení, z pohledávky 257.296,-Kč, 50.000,-Kč a 50.000,-Kč, což jsou pohledávky uplatněné z titulu smluvních pokut dohodnutých ve smlouvě o půjčce.

Po provedeném důkazu výpovědí dlužníka jako svědka a písemnou smlouvou o půjčce, uzavřenou mezi dlužníkem a právním předchůdcem žalobce, dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba je částečně důvodná, což vyjádřil tak, že se určuje pravost pohledávky žalobce za dlužníkem jen v celkové výši 92.876,10 Kč. KSPH 66 INS 7191/2014

Uvedl, že pokud se jedná o otázku pravosti správcem popřeného příslušenství pohledávky (dluh na jistině ve výši 260.000,-Kč byl správcem uznán, když ze strany dlužníka bylo ve výši 40.000,-Kč dříve plněno), nepřisvědčil žalobci ohledně jím požadovaného úroku z kapitalizovaného úroku. Podle kogentního ustanovení § 121 odst. 3 občanského zákoníku, nezná občanské právo institut příslušenství úroku. K tomu viz rozhodnutí NS ČR ze dne 24.3.2004, sp.zn. 35 Odo 01/2002 a rozhodnutí Ústavního soudu ČR (sp.zn. I.ÚS 1893/08 ze dne 13.11.2008), podle kterého občanský zákoník ani obchodní zákoník neumožňují věřiteli požadovat po dlužníku příslušenství (úrok z prodlení) pro případ prodlení s placením příslušenství pohledávky; tím není dotčeno právo účastníků dohodnout se, že smluvené úroky se stanou součástí jistiny (úročena by však byla pouze jistina a nikoliv příslušenství pohledávky). S ohledem na výše uvedené by tak ustanovení článku IV. odst.2 smlouvy o půjčce sice mohlo být možné vykládat jako dohodu o tom, že se smluvené úroky stanou součástí jistiny, dle názoru soudu by je bylo ale možné aplikovat pouze v obchodních vztazích a nikoli ve spotřebitelských smlouvách, jako v daném případě, kde se ve smyslu § 55 odst. 1 občanského zákoníku nelze odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele, a to pod sankcí neplatnosti podle § 55 odst.2 občanského zákoníku. Ustanovení článku IV. odst.2 smlouvy o půjčce je tak neplatné podle § 39 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem (k tomu odkázal na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, publikovaný pod Rc 83/2010 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterého lze ve smlouvě s fyzickou osobou platně sjednat úrok z prodlení do výše stanovené občanskoprávními předpisy).

Soud dále zamítl žalobu v části týkající se smluvních pokut, když dospěl k závěru, že tyto smluvní pokuty jsou v rozporu s dobrými mravy. Smluvní pokuta dle čl. VII odst. 1 smlouvy o půjčce ( 10% z každé jednotlivé dlužné splátky za každý jednotlivý měsíc prodlení) v souvislosti s výrazným narůstáním její výše za každý měsíc znamená nepřípustnou nerovnováhu mezi právy věřitele a povinnostmi dlužníka, když tato skutečnost (nárůst její výše) je pro dlužníka uzavírající smlouvu o půjčce v nepříznivé ekonomické situaci obtížně poznatelná. Totéž platí i pro smluvní pokuty ve smyslu článku VII. odst. 8 a článku VII. odst. 11 smlouvy o půjčce, když ustanovení článku VII. odst. 11 je z pragmatického hlediska nesrozumitelné (jeho smysl, že dlužník je povinen cosi činit, nastane-li určitá situace, je možné dovodit pouze výkladem) a ustanovení článku VII. odst. 8 pak formálně vyvolává dojem jiného důvodu smluvní pokuty než je důvod skutečný ( k tomu viz. výklad co se rozumí donucením ). V každém případě dle názoru soudu obě smluvní pokuty, tak jak jsou koncipovány, pouze skrytě maximalizují zisk na straně žalobce a jak již bylo výše uvedeno, vytváří nepřípustnou nerovnováhu mezi právy věřitele a povinnostmi dlužníka.

S ohledem na výše uvedené tedy soud ve věci rozhodl tak, že žalobci přiznal úroky z prodlení v zákonné výši za dobu prodlení dlužníka, ve zbytku pak žalobu zamítl. KSPH 66 INS 7191/2014

Vzhledem k tomu, že v převážné míře úspěšný žalovaný insolvenční správce nepožadoval náhradu nákladů řízení, žádnému z účastníků ji soud nepřiznal.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, kterým napadl rozsudek soudu prvého stupně v části, v níž byla jeho žaloba zamítnuta. Rozsudek soudu prvního stupně žalobce považuje za vadný již ve svém výroku, kde soud rozhodl, že je po právu pohledávka žalobce ve výši 92.876,10 Kč, aniž by rozvedl, z čeho se tato částka skládá, zejména jaké dílčí pohledávky jsou v této vyhovující části výroku zahrnuty. To v odůvodnění chybí, stejně jako není dostatečně zdůvodněn soudem rozsudek v části, v níž ve zbytku žalobu zamítl, zejména pokud jde o pohledávku sestávající se z kapitalizovaných úroků z poskytnuté půjčky a pokud jde o nároky ze smluvních pokut s poukazem na rozhodovací praxi jiných senátů odvolacího soudu, kde soudy i pro oblast spotřebitelských vztahů dovodily, že kapitalizace úroků z půjčky je připuštěna. Závěr soudu prvého stupně o tom, že dohodnuté pohledávky z titulu smluvních pokut jsou ujednány v rozporu s dobrými mravy, soud I. stupně nedostatečně a nesprávně zdůvodnil, a proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně v napadené části zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Odvolací soud v rozsahu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející podle § 212 a 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že zatím nejsou dány podmínky ani pro jeho potvrzení či pro jeho změnu.

Vyhovující výrok rozsudku, který zní, že se určuje pravost pohledávky žalobce za dlužníkem ve výši 92.876,10 Kč soud prvního stupně nijak nezdůvodnil, ani pokud jde o právní důvod této pohledávky, či její výši. V této výši žalobce nepřihlásil žádnou z dílčích pěti pohledávek majících právní důvod ve smlouvě o půjčce a v ní sjednané smlouvě o smluvní pokutě. Jestliže nelze zjistit právní důvod a výši pohledávky, v níž soud žalobě vyhověl, tím spíše to platí o ostatních dílčích pohledávkách, když zamítavý výrok soud formuluje tak, že žalobu zamítá ve zbytku . Tento zbytek měl být ve výroku uveden tak, aby bylo z výroku rozsudku (neboť jen ten je závazný pro soud i účastníky řízení) jednoznačně patrné, které přihlášené dílčí pohledávky, jež jsou předmětem sporu, soud neshledal pravými (existujícími) za dlužníkem.

Odůvodnění zamítnutí zbytku žaloby je neurčité ve vztahu ke každé dílčí pohledávce žalobce a pro svou stručnost jde o odůvodnění nepřezkoumatelné, což platí zejména o dílčí pohledávce ve výši 689.600,-Kč, zahrnující jednak kapitalizovaný úrok z půjčky a zákonný úrok z prodlení ve výši 109.262,66 Kč.

Dalším důvodem, pro který je rozsudek soudu prvého stupně v zamítavé části nepřezkoumatelný, pak spočívá v tom, že žalobce v žalobním návrhu žádal určení pravosti pohledávek ve výši 87.533,06 Kč a ve výši 689.000,-Kč, co pohledávek zajištěných zástavním právem k nemovitostem v žalobě uvedených. Z výroku rozsudku soudu prvního stupně nelze určit, zda i v této části soud žalobu zamítl a KSPH 66 INS 7191/2014 pokud by tento žalobní návrh měl být zahrnut ve zbytku , ve kterém soud žalobu zamítl, pak i tento zbytek zůstal zcela bez odůvodnění.

Odvolací soud proto z důvodů shora uvedených podle § 219a odst. 1, písmeno b) o.s.ř., napadený rozsudek v zamítavé části a ve výroku o nákladech řízení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že v souvislosti s novým rozhodnutím ve věci samé, soud uvede v písemném vyhotovení svá zjištění opřená o konkrétní důkazy a z nich pak předestře v odůvodnění svého rozsudku svůj právní závěr, a to jak pokud jde o jeho vyhovující výrok, tak i o zamítavý výrok ve věci samé, již každý musí obsahovat přesnou výši pohledávek, ohledně nichž soud žalobě vyhovuje a ohledně nichž žalobu zamítá, včetně v žalobě uplatněného pořadí některých dílčích pohledávek a v odůvodnění pak bude třeba uvést to, jak soud dospěl k závěru, že žalobce má pohledávku ve výši 92.876,10 Kč neboť o tom není v napadaném rozsudku žádná zmínka.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze, dospěje dovolací soud k závěru že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 4. ledna 2016

JUDr. František Kučera,v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Zdeňka Petáková