101 VSPH 66/2015-80
44 ICm 628/2013 101 VSPH 66/2015-80 (KSPA 44 INS 20054/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Františka Kučery v právní věci žalobce: Komerční banka, a.s., sídlem Na Příkopě 33/969, Praha 1, proti žalovaným: 1) Jan anonymizovano , anonymizovano a 2) Janina anonymizovano , nar. 10.9.1954, oba bytem Komenského nám. 1039, Litomyšl, oba zastoupeni Mgr. Martinem Červinkou, advokátem, sídlem Čechova 396, Česká Třebová, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, č.j. 44 ICm 628/2013-30 ze dne 10. března 2014,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, č.j. 44 ICm 628/2013-30 ze dne 10. března 2014, se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ve výroku uvedeným rozsudkem pod bodem I. určil, že žalobce má za dlužníky pohledávku ve výši 1.118.674,91 Kč a pod bodem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Při svém rozhodování vyšel soud prvního stupně z těchto zjištění:

insolvenční řízení proti dlužníku Janu anonymizovano bylo zahájeno 2. listopadu 2011, insolvenční řízení proti dlužnici Janině anonymizovano bylo zahájeno 3. listopadu 2011, obě insolvenční řízení byla spojena ke společnému projednání, usnesením insolvenčního soudu z 26.7.2012 byl zjištěn úpadek dlužníků a povoleno jeho řešení oddlužením a insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný, (KSPA 44 INS 20054/2011)

žalobce do insolvenčního řízení za každým z dlužníků přihlásil pohledávku z hypotečního úvěru ze dne 23.5.2008, a to ve výši 978.294,97 Kč představující dlužnou jistinu a ve výši 140.379,94 Kč představující příslušenství-úroky z prodlení ze splacení jistiny z úvěru,

dne 23.5.2008 žalobce uzavřel se žalovanými a dále s Markem Šťastným smlouvu o hypotečním úvěru ve výši 1.100.000,-Kč s tím, že dlužníky úvěru jsou jak insolvenční dlužníci, tak Marek Šťastný, kteří jsou zavázáni ke splacení úvěrové pohledávky společně a nerozdílně a úvěr byl poskytnut ke koupi bytové jednotky č. 151/3 v Cerekvici nad Loučnou,

pohledávka z hypotečního úvěru byla zajištěna zástavním právem podle zástavní smlouvy z 28.5.2008, kterou zástavce-Bytové družstvo Svitavy, za účasti vedlejšího účastníka Marka Šťastného, zřídilo k zajištění úvěrové pohledávky zástavní právo na bytové jednotce č. 151/3 v Cerekvici nad Loučnou, jejímž vlastníkem je dlužník z úvěru Marek Šťastný,

na zvláštním přezkumném jednání konaném dne 31.1.2013 oba dlužníci popřeli pohledávku žalobce z hypotečního úvěru co do pravosti s tím, že tuto pohledávku mohl žalobce přihlásit pouze jako podmíněnou pro případ, že by nebyla uspokojena z výtěžku prodeje nemovitých věcí v rámci dědického řízení po dlužníku Marku Šťastném, který v mezidobí zemřel, neboť za situace, kdy žalobce si spornou pohledávku přihlásil rovněž do dědického řízení po Marku Šťastném, bude nepochybně pohledávka žalobce z hypotečního úvěru přednostně uspokojována v dědickém řízení po dlužníku Marku Šťastném.

Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba je důvodná. Vzal za prokázané, že dlužníci uzavřeli se žalobcem smlouvu o úvěru společně s dalším dlužníkem Markem Šťastným a všichni tito dlužníci se zavázali ke splacení hypotečního úvěru společně a nerozdílně. Žalobce může jako věřitel požadovat dlužné plnění z úvěru po kterémkoliv ze solidárně zavázaných dlužníků úvěrové pohledávky, a proto si svou pohledávku z úvěru oprávněně přihlásil do insolvenčního řízení vedeného s dlužníky a není rozhodné, že stejnou pohledávku přihlásil též do dědického řízení po dalším dlužníku-Marku Šťastném. Jen z tohoto důvodu neměl žalobce důvod přihlašovat si do insolvenčního řízení proti dlužníku úvěrovou pohledávku jako pohledávku podmíněnou. Insolvenční dlužníci uzavřeli smlouvu o hypotečním úvěru jako úvěroví dlužníci, takže jsou z této smlouvy zavázáni přímo a nemají postavení ručitelů za poskytnutý hypoteční úvěr. Neshledal důvodnou námitku žalovaných, že žalobce spornou pohledávku přihlásil do insolvenčního řízení v rozporu s dobrými mravy, neboť z poskytnutého úvěru oni sami neměli žádný prospěch, ale celý poskytnutý úvěr byl vyplacen Marku Šťastnému k zaplacení bytové jednotky, kterou získal do osobního vlastnictví.

Z těchto důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a své rozhodnutí o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 150 o.s.ř. s tím, že i když měl žalobce ve věci plný úspěch, jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele proto, aby jim soud náhradu nákladů řízení výjimečně nepřiznal, neboť v průběhu dokazování vyšlo najevo, že insolvenční dlužníci skutečně neměli z poskytnutého hypotečního úvěru žalobcem žádný finanční prospěch, neboť úvěr banka poskytla na pořízení bytu do vlastnictví Marka Šťastného.

Proti tomuto rozsudku podali žalovaní včas odvolání, v němž navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl, eventuálně jej zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. V odvolání uvedli, že nelze připustit stav, kdy by přihlášení věřitelé byli nuceni ke zmenšení svého podílu na poměrném uspokojování v důsledku postupu (KSPA 44 INS 20054/2011)

žalobkyně, která žádá, aby se všichni věřitelé insolvenčních dlužníků participovali na úhradě závazků, z nichž insolvenční dlužníci neměli žádný majetkový prospěch. Mají proto za to, že přihlášením pohledávky z hypotečního úvěru je postup žalobce v rozporu s dobrými mravy a základními zásadami insolvenčního řízení. Při pečlivém posouzení postavení insolvenčních dlužníků v úvěrovém vztahu je naprosto zjevné, že toto jejich postavení vykazuje všechny znaky ručitelského závazku, neboť bylo prokázáno, že z poskytnutého úvěru dlužníci neměli absolutně žádný finanční prospěch a z jejich strany se tudíž nejednalo o úmysl stát se obligačními dlužníky. Proto nelze připustit, aby z majetku insolvenčních dlužníků profitovali věřitelé zemřelého dlužníka Marka Šťastného, neboť s jejich pohledávkami vůči zemřelému nemají žalovaní vůbec nic společného.

Žalobce vyvracel vývody odvolání a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně z důvodů v něm uvedených potvrdil.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není důvodné.

Ze správných a úplných skutkových zjištění soudu prvního stupně je nepochybné, že žalovaní jsou úvěrovými dlužníky žalobce na základě platně uzavřené smlouvy o hypotečním úvěru, kterou uzavřeli se žalobcem spolu s dalším dlužníkem Markem Šťastným dne 23. května 2008, přičemž je nesporné, že úvěr byl fakticky poskytnut, byť jen jednomu ze solidárně zavázaných dlužníků z úvěru, a to Marku Šťastnému.

To, že žalovaní neměli z úvěru žádný majetkový prospěch, nemůže odůvodňovat závěr, že požadavek věřitele zaplatit dluh z úvěru na všech solidárně zavázaných dlužnících je jednáním v rozporu s dobrými mravy. V řízení pak nebylo prokázáno, že by smlouva o úvěru byla absolutně neplatným právním úkonem, proto, že tuto smlouvu žalovaní neuzavřeli svobodně a vážně (§ 37 odst. 1 občanského zákoníku platného v době uzavření smlouvy), či že žalovaní od úvěrové smlouvy platně odstoupili podle § 49 stejného občanského zákoníku, nebo vznesli námitku relativní neplatnosti úvěrové smlouvy, neboť ji uzavřeli v omylu (§ 49a ve spojení s § 40a téhož občanského zákoníku). Při posuzování oprávněnosti pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení vedeného na některého z dlužníků ze smlouvy o úvěru je pak zcela nerozhodné, kdo z více solidárně zavázaných dlužníků z úvěru měl z poskytnutého úvěru faktický prospěch, neboť podle § 511 odst. 1 občanského zákoníku platného do 1.1.2014 platí, že jestliže má podle dohody účastníků plnit více dlužníků témuž věřiteli společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn požadovat plnění na kterémkoliv z nich. Jestliže dluh splní jeden z dlužníků, povinnost ostatních zanikne. Podle odst. 2 téhož ustanovení pak platí, že není-li právním předpisem stanoveno, anebo účastníky dohodnuto jinak, jsou podíly na dluhu všech dlužníků ve vzájemném poměru stejné. Podle odst. 3 téhož ustanovení pak platí, že jestliže dlužník v rozsahu uplatněného nároku dluh sám splnil, je oprávněn požadovat náhradu na ostatních podle jejich podílů.

Ze shora uvedeného vyplývá, že to, v jakém poměru solidární dlužníci společný dluh splní, zakládá pouze vzájemný závazkový vztah mezi solidárně zavázanými dlužníky, a nic to nemění na právech věřitele ve vztahu ke každému z těchto společných dlužníků.

Z těchto všech důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil, včetně akcesorického výroku o nákladech řízení.

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalobci, který měl v odvolacím řízení ve věci úspěch, žádné náklady nevznikly. (KSPA 44 INS 20054/2011)

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, dospěje dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 19. listopadu 2015

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová