101 VSPH 652/2017-37
42 ICm 2812/2017 101 VSPH 652/2017-37 (KSCB 25 INS 20571/2015)

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Jiřího Goldsteina v právní věci žaloby pro zmatečnost žalobce: Vlastimil anonymizovano , anonymizovano , bytem V Hati 704, Černovice, zastoupený Mgr. Ing. Stanislavem Polenou, advokátem, sídlem Lazarská 11/6, Praha 2, s návrhem na zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13.10.2016 č.j. 25 INS 20571/2015-B-31 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17.1.2017, č.j. 25 INS 20571/2015-B-34, vydaných v insolvenčním řízení vedeném proti dlužníku Vlastimilu Vachtovi Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp.zn. 25 INS 20571/2015, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 42 ICm 2812/2017-19 ze dne 25. července 2017

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 42 ICm 2812/2017- 19 ze dne 25. července 2017 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

Usnesením ze dne 30.11.2016 (dále jen 1. usnesení) insolvenční soud vyslovil souhlas s prodejem majetku dlužníka mimo dražbu a určil podmínky prodeje tohoto majetku. Usnesení vydala vyšší soudní úřednice soudu Stanislava Bauerová. Proti tomuto 1. usnesení podal žalobce námitky, o kterých rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze 17.1.2017 (dále jen 2. usnesení), které vydala soudkyně JUDr. Alena Králová, která potvrdila 1. usnesení, neboť při vydání usnesení v pořadí 1. byl soud správně obsazen, jestliže jej vydala vyšší soudní úřednice, neboť podle rozvrhu práce soudu na rok 2016 byla tato vyšší soudní úřednice přidělena do senátu zn. 25 INS, v němž rozhoduje JUDr. Alena Králová, která vydala 1.9.2016 pověření, aby tato vyšší soudní úřednice prováděla všechny úkony v insolvenčním řízení s výjimkami v tomto pověření uvedenými. Toto pověření je založeno ve správním deníku Krajského soudu v Českých Budějovicích sp.zn. Spr 366/2014.

Žalobu pro zmatečnost podanou z důvodu uvedeného § 229 odst. 1 písm. f) o.s.ř. odůvodnil žalobce tím, že obecné pověření, na něž soud odkazuje, není pověřením k provádění konkrétních úkonů v tomto insolvenčním řízení. Vyšší soudní úředník musí být k vykonání konkrétních úkonů v každém insolvenčním řízení pověřen rozhodujícím soudem a obecné pověření založené pod Spr. 366/2014 nestačí.

Soud I. stupně se souhlasem obou účastníků rozhodl o žalobě bez jednání postupem podle § 115a o.s.ř. a žalobu pro zmatečnost neshledal důvodnou.

Dovodil, že žalobu podal žalobce včas a je k žalobě pro zmatečnost aktivně legitimován a žaloba pro zmatečnost směřuje proti usnesení, proti němuž je přípustná. isir.justi ce.cz 42 ICm 2812/2017 (KSCB 25 INS 20571/2015)

Ve věci samé pak dovodil tento právní závěr:

Z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30.11. 2016, č.j. 25 INS 20571/2015-B-31 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17.1. 2017, č.j. 25 INS 20571/2015-B-34, soud zjistil, že souhlas soudu s prodejem majetku mimo dražbu soud udělil rozhodnutím, které vydala vyšší soudní úřednice Stanislava Bauerová, přičemž v druhém rozhodnutí bylo toto usnesení v rámci námitkového řízení dle ustanovení § 9 zákona o vyšších soudních úřednících potvrzeno rozhodující soudkyní JUDr. Alenou Královou. Z rozvrhu práce Krajského soudu v Českých Budějovicích pro rok 2016 se zapracovanými změnami od 12.10. 2016 pak soud zjistil, že v rámci rozvrhu práce byla Stanislava Bauerová přidělena k soudnímu oddělení 25 INS a 45 INS a byla pověřena ke všem činnostem dle ustanovení § 11 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících. Senát 25 INS týkající se ročníku 2015 pak byl dle rozvrhu práce senátem JUDr. Aleny Králové. Z pověření vyšší soudní úřednice k provádění úkonů v insolvenčním řízení soudkyní JUDr. Alenou Královou ze dne 1.9. 2016 zjistil soud, že soudkyně pověřila Stanislavu Bauerovou k provádění všech úkonů v insolvenčním řízení s výjimkou jednání o rozhodnutí ve věcech, které jsou vyjmenovány v ustanovení § 11 písm. m) bod 1 až bod 17 zákona o vyšších soudních úřednících a zároveň si soudkyně vyhradila právo k provedení úkonů, ke kterým dala vyšší soudní úřednici pověření.

Podle ustanovení § 4 odst. 2 zákona o vyšších soudních úřednících rozvrh práce určuje, ve kterých věcech, typech řízení a při jaké činnosti soudu vyšší úředník provádí jednotlivé úkony na základě pověření nebo bez pověření předsedy senátu, a který předseda senátu je oprávněn pověření udělit.

Soud žalobu pro zmatečnost z výše uvedeného zmatečnostního důvodu zamítl jako nedůvodnou, neboť dospěl k závěru, že soud při vydání předmětných usnesení byl správně obsazen. Je přesvědčen, že už rozvrh práce dostatečným způsobem vymezil rozsah činnosti vyšší soudní úřednice Stanislavy Bauerové, neboť ji přidělil na insolvenční oddělení k práci v senátu 45 INS a 25 INS a rozvrh práce Krajského soudu v Českých Budějovicích pak dle ustanovení § 11 zákona o vyšších soudních úřednících určil (odkazem na ust. § 11 zákona o vyšších soudních úřednících), že vyšší soudní úřednice Stanislava Bauerová je oprávněna k veškerým činnostem na insolvenčním úseku s výjimkami, které jsou uvedeny v zákonném ustanovení § 11 týkajícím se insolvenčního řízení a dle názoru soudu již nebylo nutné žádné další pověření od příslušné soudkyně, neboť již ze samotného rozvrhu práce vyplývá oprávnění Stanislavy Bauerové vydat shora napadené rozhodnutí.

Dále je z rozvrhu práce patrné, že v oddělení 25 INS ročníku 2015 je rozhodování přiděleno soudkyni JUDr. Aleně Králové, která je tak oprávněna udílet příslušná pověření pro činnost vyššího soudního úředníka. V rámci organizace práce v příslušném soudním oddělení si tak JUDr. Alena Králová mohla vyhradit obsah činnosti týkající se rozhodování vyšší soudní úřednice odlišným způsobem od rozvrhu práce, neboť by bylo nepřípustné, aby předseda soudu ingeroval do organizace práce jednotlivých soudních oddělení a zároveň je zřejmé, že toto pověření může obsahovat úpravu práce vyšší soudní úřednice jak rozhodovací, tak nerozhodovací povahy. Z pověření Spr 366/2014 k provádění úkonů Stanislavou Bauerovou v insolvenčním řízení pak plyne, že se JUDr. Alena Králová neodchýlila co do rozsahu v určení úkonů, které může provádět Stanislava Bauerová v rámci jejího soudního oddělení, od rozvrhu práce, a opětovně jí v totožném znění s rozvrhem práce pověřila k provádění veškerých úkonů pojících se s insolvenčním řízením, s výjimkou rozhodování a činností a v zákoně o soudních úřednících vyššímu soudnímu úředníku zapovězených (§ 11 pím. m) bod 1 až 17 zákona o vyšších soudních úřednících). Uzavřel proto, že Stanislava Bauerová byla oprávněna k vydání napadeného usnesení a taktéž potvrzení 1. usnesení soudkyní JUDr. Alenou Královou bylo věcně správné. 42 ICm 2812/2017 (KSCB 25 INS 20571/2015)

O náhradě nákladů soudního řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 163 IZ ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšným žalovaným právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo.

Proti tomuto usnesení podal žalobce včas odvolání, v němž uvedl, že nesouhlasí se závěrem soudu o tom, že vyšší soudní úřednice byla oprávněna k vydání v pořadí 1. usnesení. To proto, že z rozvrhu práce Krajského soudu v Českých Budějovicích pro rok 2016 sice vyplývá, že vyšší soudní úřednice Stanislava Bauerová byla zařazena do soudní oddělení 25 INS, avšak nevyplývá z něj, které konkrétní úkony vykonává tato vyšší soudní úřednice v souladu s § 4 odst. 2 zákona o vyšších soudních úřednících bez pověření samosoudce. Za této situace mohla vyšší soudní úřednice napadené usnesení vydat jen tehdy, pokud by ji k takovému úkonu v daném insolvenčním řízení soudkyně JUDr. Králová pověřila, což se nestalo. Má za to, že takové pověření nemůže nahradit obecné pověření založené ve správě soudu, nýbrž toto konkrétní pověření musí být zveřejněno v insolvenčním rejstříku a v této souvislosti odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. 2 VSPH 1305/2016, v němž řešil odvolací soud podobnou problematiku a dovodil stejný závěr, který zastává žalobce. Žalobce sice nerozporuje, že rozhodnutí o vyslovení souhlasu s prodejem majetku dlužníka mimo dražbu představuje úkon, který je oprávněn učinit vyšší soudní úředník, ale jen za předpokladu, že byl k tomu pověřen příslušným soudcem nebo pokud rozvrh práce určuje, že předmětný úkon může vyšší soudní úředník provést bez takového pověření. Jelikož se tak nestalo, navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení postupem podle § 214 odst. 3 o.s.ř., neboť účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, a odvolání žalobce neshledal důvodným.

Důvodem žaloby pro zmatečnost v této věci je to, že 1. usnesení vydala vyšší soudní úřednice insolvenčního soudu, takže jde o důvod zmatečnosti podle § 229 odst. 1 písm. f) o.s.ř., tedy že soud byl při vydání tohoto usnesení nesprávně obsazen.

Také odvolací soud tuto námitku žalobce neshledal důvodnou a ztotožňuje se s právním závěrem soudu I. stupně, že vyšší soudní úřednice byla osobou oprávněnou vydat 1. usnesení, neboť k tomu byla pověřena soudkyní JUDr. Alenou Královou rozhodující podle rozvrhu práce v insolvenčních řízeních v oddělení 25 INS, do něhož podle rozvrhu práce Krajského soudu v Českých Budějovicích na rok 2016 byla přidělena také vyšší soudní úřednice Stanislava Bauerová, jak ostatně potvrdila tato soudkyně při vydání v pořadí 2. usnesení vydaného podle § 9 zákona č. 121/2008 o vyšších soudních úřednících.

Poukaz na usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. 2 VSPH 1305/2016 není případný, neboť na rozdíl od situace tam řešené, v této věci bylo prokázáno, že soudkyně JUDr. Alena Králová rozhodující podle rozvrhu práce věci napadlé do senátu 25 INS, vydala dne 1.9.2016 pověření k tomu, aby vyšší soudní úřednice Stanislava Bauerová přidělená podle rozvrhu práce do tohoto senátu prováděla všechny úkony v tomto obecném pověření uvedené pod body 1-17 a z tohoto pověření vyplývá, že je mimo jiné pověřena i vydáním rozhodnutí, kterým soud vyslovuje souhlas s tím, aby insolvenční správce prodal mimo dražbu majetek dlužníka v usnesení uvedený za podmínek v usnesení uvedených. Toto obecné pověření je opatřeno značkou Spr. 366/2014 a je založeno ve správním oddělení Krajského soudu v Českých Budějovicích a je přístupné k nahlédnutí účastníkům insolvenčního řízení. Za této situace podle odvolacího soudu v pořadí 1. usnesení vydala vyšší soudní úřednice v rámci své zákonné dovolené činnosti v insolvenčním řízení podle § 11 písm. m) zák. č. 121/2008 a jelikož ji soudkyně rozhodující podle platného rozvrhu práce pověřila k samostatnému 42 ICm 2812/2017 (KSCB 25 INS 20571/2015) provádění všech úkonů v incidenčních řízeních projednávaných v senátu 25 ICm v rámci výše uvedeného zákona, a to v rozsahu uvedeném v obecném pověření soudkyně, jež je založeno ve správním deníku soudu I. stupně, pak nebylo třeba, aby tato vyšší soudní úřednice potřebovala k úkonům prováděným v insolvenčním řízení pod sp.zn. 25 INS 2571/2015 ještě zvláštní pověření stejné soudkyně jen pro toto řízení a že toto obecné pověření soudkyně pro Stanislavu Bauerovou splňuje náležitosti pověření ve smyslu § 4 odst. 2 zák. č. 121/2008 Sb. Toto obecné pověření rozhodující soudkyně znamená, že odpadá nutnost, aby ve všech jednotlivých insolvenčních řízeních stejná soudkyně vydávala stejné vyšší úřednici jednotlivá pověření. Neobstojí tvrzení žalobce, že pověření vyšší soudní úřednice v každém insolvenčním řízení vedeném v oddělení 25 INS je účinné až tehdy, je-li zveřejněno v insolvenčním rejstříku. Možnost, aby vyšší soudní úředník vykonával úkony insolvenčního soudu v insolvenčním řízení, vyplývá z § 7 insolvenčního zákona ve spojení s § 38a o.s.ř., podle něhož zvláštní zákon stanoví, ve kterých jednoduchých věcech mohou samostatně rozhodovat a ve kterých dalších věcech mohou samostatně provádět jednotlivé úkony vyšší soudní úředníci.

Bylo-li osvědčeno, že nad rámec rozvrhu práce Krajského soudu v Českých Budějovicích na rok 2016, soudkyně JUDr. Králová vydala pro vyšší soudní úřednici Stanislavu Bauerovou pověření, v jakém rozsahu může rozhodovat v insolvenčních řízeních vedených v oddělení 25 INS, pak požadavek pověření podle zák. č. 121/2008 Sb. byl splněn.

Z těchto všech důvodů odvolací soud usnesení soudu I. stupně jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn tím, že v odvolacím řízení žádnému z účastníků náklady řízení nevznikly a žalobce v něm neměl s odvoláním úspěch.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dospěje dovolací soud k závěru, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 8. prosince 2017

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová