101 VSPH 643/2014-103
50 ICm 2242/2013 101 VSPH 643/2014-103 (KSPH 39 INS 27230/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Františka Kučery v právní věci žalobkyně: JUDr. Dagmar Říhová, sídlem 28. října 184, Příbram VII., insolvenční správkyně dlužnice Kateřiny Novákové, proti žalované: Anita Ešpandrová, nar. zastoupena JUDr. Evou Winklerovou, advokátkou, sídlem Zelený pruh 1294/52, Praha 4, o žalobě na určení neúčinnosti právního úkonu dlužnice, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. 50 ICm 2242/2013-74 ze dne 15. října 2014,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. 50 ICm 2242/2013-74 ze dne 15. října 2014 se potvrzuje, a to v bodě I. výroku ve znění, že se zamítá žaloba na určení neúčinnosti smlouvy o převodu členských práv a povinností ze dne 22.10.2012 uzavřená mezi dlužnicí a žalovanou.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Evy Winklerové částku 6.800,-Kč.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze, jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem pod bodem I. zamítl žalobu, kterou si žalobkyně domáhala určení neúčinnosti smlouvy o převodu členský práv a povinností ze dne 20.10.2012 uzavřené mezi dlužnicí a žalovanou (KSPH 39 INS 27230/2012) a pod bodem II. uznal žalobkyni povinnou zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 6.800,-Kč.

Při svém rozhodování vyšel soud prvního stupně z těchto zjištění: -insolvenční řízení na dlužnici zahájil insolvenční soud 2.11.2012, konkurs na majetek dlužnice byl prohlášen 12.3.2013, -dne 22.10.2012 uzavřela dlužnice se žalovanou, která je její dcerou, smlouvu o bezplatném převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu Botič a v jejím rámci převedla na žalovanou členský podíl v tomto bytovém družstvu spojený s právem nájmu k bytu v domě čp. 1161 v KÚ Michle, obec Praha, -k uzavření smlouvy o převodu členských práv a povinností bytovém družstvu (dále též jen smlouva) došlo v době, kdy již dlužnice byla ve stavu úpadku, -ze zprávy bytového družstva Botič z 11.11.2013 vyplývá, že členství dlužnice v bytovém družstvu, k datu vypracování zprávy pro soud dosud není ukončeno a k převodu družstevního bytu na žalovanou dosud nedošlo, -podle zprávy stejného bytového družstva ze dne 7.9.2014 vyplývá, že až po prohlášení konkursu, a to 15.8.2014 žalovaná uvědomila bytové družstvo o převodu členství z dlužnice na její osobu a od tohoto data jí bytové družstvo považuje za svou členku na místo dlužnice.

Na základě těchto zjištění soud prvého stupně dovodil, že i když smlouva o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu z dlužnice na žalovanou vykazuje znaky neúčinného právního úkonu ve smyslu § 240 insolvenčního zákona (dále jen IZ), žalobě nelze vyhovět. To proto, že podle § 230 obch.z. účinného do 31.12.2013, převod práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu na základě dohody nepodléhá souhlasu orgánu družstva, členská práva a povinnosti spojená s členstvím však přecházejí na nabyvatele ve vztahu k družstvu až předložením smlouvy o převodu členství příslušnému družstvu nebo pozdějším dnem uvedeným v této smlouvě. Tytéž účinky jako předložení smlouvy o převodu členství nastávají, jakmile příslušné družstvo obdrží písemné oznámení dosavadního člena o převodu členství a písemný souhlas nabyvatele členství. Stejnou úpravu obsahuje od 1.1.2014 též zákon o obchodních korporacích § 601 odst. 2. Z provedených důkazů podle soudu vyplývá, že dlužnici náležela členská práva v bytovém družstvu ještě v den zahájení insolvenčního řízení a proto majetková práva dlužnice spojená s členstvím bytovém družstvu tvoří majetkovou podstatu dlužnice bez ohledu na to, že insolvenční správkyně je dosud do soupisu majetku nezapsala. Předložení smlouvy družstvu, popřípadě oznámení převodu ze strany dlužnice, jež by finalizoval právní úkon po tomto datu, by bylo ze zákona neúčinným právním úkonem ve smyslu § 111 odst. 1 a 3 IZ ve znění účinném do 31.12.2013. Žalobě by bylo možno vyhovět ještě s ohledem na článek II. zákona č. 294/2013 pokud by došlo k oznámení převodu členských práv a povinností družstvu ještě před prohlášením konkursu, tj. před datem 12.3.2013, avšak ani k tomu nedošlo. Po tomto datu již dlužnice pozbyla dispoziční právo k majetku ve smyslu § 246 odst. 2 IZ. Jelikož právní úkon, jehož neúčinnosti se žalobkyně domáhá, nebyl dokončen oznámením převodu členských práv, či předložením sporné smlouvy bytovému družstvu před prohlášením konkursu na majetek dlužnice, není žalovaná v tomto sporu pasivně legitimována a z tohoto důvodu je třeba žalobu zamítnout. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně úspěchem žalované ve věci samé (§ 142 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání v němž navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl. V odvolání uvedla, že (KSPH 39 INS 27230/2012) postupovala v souladu s insolvenčním zákonem, když napadla odpůrčí žalobou ve smyslu § 239 a násl. insolvenčního zákon právní úkon dlužnice-smlouvu o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu, který dlužnice učinila před zahájením insolvenčního řízení. Tento právní úkon, k němuž došlo ještě před zahájením insolvenčního řízení, je jednoznačně zkracující povahy, neboť šlo o převod členských práv a povinností bezúplatně. Má za to, že nemohla za této situace postupovat jinak, neboť zákonným předpokladem, aby členská práva a povinnosti dlužnice v bytovém družstvu sepsala do soupisu majetkové podstaty, musí předcházet pravomocné rozhodnutí soudu o neúčinnosti právního úkonu, kterým dlužnice tato majetková práva v bytovém družstvu pozbyla a tou je smlouva samotná. Jelikož tuto smlouvu dlužnice uzavřela před zahájením insolvenčního řízení, nedopadá na ní neúčinnost ze zákona ve smyslu § 111 odst. 3 IZ.

Žalovaná vyvracela výhody odvolání a navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil i s přihlédnutím ke skutečnostem tvrzeným žalovanou už před soudem prvního stupně o tom, že členkou bytového družstva Botič nebyla dlužnice, ale její matka, tedy babička žalované.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející podle § 212 a 212a a odvolání žalobkyně neshledal důvodným.

Odvolací soud sdílí právní závěr soudu prvního stupně o tom, že žalovaná do zahájení insolvenčního řízení na dlužnici nenabyla ze smlouvy o převodu členských práv a povinností bytovém družstvu uzavřené podle § 230 obch.z. ve znění platném ke dni 22.10.2012 žádný prospěch ve smyslu § 237 odst. 1 ve spojení s § 239 odst. 1 IZ, tj. k datu uzavření smlouvy, ani k okamžiku zahájení insolvenčního řízení se na základě této smlouvy nestala členkou bytového družstva Botič, ani na ní nepřešla členská práva a povinnosti v podobě členského podílu v bytovém družstvu a po zahájení insolvenčního řízení se tak již stát nemohlo.

Podle § 230 obch.z. totiž členská práva a povinnosti spojená s členstvím v družstvu nepřecházejí na nabyvatele ve vztahu k družstvu ke dni uzavření vlastní smlouvy, ale až předložením smlouvy příslušnému družstvu nebo pozdějším datem uvedeným ve smlouvě. V dané věci ve smlouvě žádné jiné datum uvedené není. Tytéž účinky, jako předložení smlouvy družstvu nastávají, jakmile příslušné družstvo obdrží písemné oznámení dosavadního člena o převodu členství a písemný souhlas nabyvatele členství.

Jak odvolací soud zjistil z jím opětovné vyžádané zprávy od bytového družstva Botič ze dne 19.3.2015 představenstvu družstva sdělila až dne 15.8.2014 žalovaná (nikoliv dlužnice jako dosavadní členka družstva), že na ni dlužnice převedla svůj členský podíl a doložila to dohodou o převodu členských práv a povinností.

Bylo tak postaveno najisto, že před zahájením insolvenčního řízení na dlužnici nebyl dokončen zákonný postup při převodu členských práv a povinností bytovém družstvu z dlužnice na žalovanou a ta se nestala na základě vlastní smlouvy o převodu členkou družstva.

Účinky insolvenčního řízení vedeného na dlužnici nastaly 2.11.2012 a smlouva o převodu je ze dne 22.10.2012. Veškeré další právní úkony dlužnice směřující po uzavření smlouvy se žalovanou, jež by měly za následek zánik jejího členství v bytovém družstvu (KSPH 39 INS 27230/2012) a vznik členství žalované, jež by byly učiněny v době po zahájení insolvenčního řízení do prohlášení konkursu na její majetek (usnesení o zjištění úpadku a prohlášení konkursu bylo vyhlášeno 12.3.2013), byť je za dlužnici (ale s jejím souhlasem) činila pouze žalovaná jako druhý účastník smlouvy, by byly ze zákona neúčinné ve smyslu § 111 odst. 3 IZ ve zněním platném do 1.1.2014, neboť i převod členských práv a povinností v bytovém družstvu, a to bezúplatný, je nakládání s majetkem, který může náležet do majetkové podstaty a představuje jeho nikoliv zanedbatelné zmenšení a takovéhoto nakládání je dlužník povinen se zdržet (§ 111 odst. 1 IZ).

Po prohlášení konkursu, tj. po datu 12.3.2013, přešlo dispoziční právo k majetku dlužnice zcela na insolvenčního správce, a proto k úkonům podle § 230 obch.z. by mohlo dojít jen úkonem insolvenčního správce nebo s jeho souhlasem, což se nestalo (§ 246 IZ).

Z těchto všech důvodů odvolací soud zcela sdílí závěr soudu prvního stupně, že žalovaná není osobou pasivně legitimovanou v řízení o odpůrčí žalobě ve smyslu § 237 odst. 1 a § 239 IZ a z těchto důvodů proto rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o.s.ř. s tím, že současně napravil formální pochybení ve výroku v bodě I. napadeného rozsudku, v němž soud uvedl pouze, že žalobu zamítá . Jelikož je vždy pro účastníky řízení závazný pouze výrok rozsudku soudu, musí v něm být uvedeno přesné znění žalobního návrhu, který byl zamítnut.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení úspěšná a má proto právo na náhradu nákladů řízení, jež jí vznikly v souvislosti s jejím zastoupením advokátkou. Přiznaná náhrada zahrnuje paušální odměnu advokáta § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění platném od 1.1.2013 za dva úkony právní služby po 3.100,-Kč za jeden úkon a dále 2x 300,-režijní paušál advokáta podle téže vyhlášky.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, dospěje dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 28. května 2015

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná