101 VSPH 640/2015-91
95 ICm 1442/2010 101 VSPH 640/2015-91 (MSPH 95 INS 6696/2010)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Jiřího Goldsteina v právní věci žalobkyně: JUDr. Jiřina Lužová, sídlem Dušní 22, Praha 1, insolvenční správkyně dlužníka ARBOREX GROUP CZ s.r.o., zast. JUDr. Tomášem Pelikánem, advokátem, sídlem Dušní 22, Praha 1, proti žalovanému: Manuel anonymizovano , anonymizovano , bytem Mračov 1, Blatná, zast. JUDr. Karlem Hůzlou, advokátem, sídlem Velké nám. 143, Strakonice, o popření vykonatelných pohledávek, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 95 ICm 1442/2010-73 ze dne 30. dubna 2015,

t a k t o:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 95 ICm 1442/2010-73 ze dne 30. dubna 2015 se ve výroku pod bodem II. o nákladech řízení potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Tomáše Pelikána částku 1.658,-Kč.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem pod bodem I. určil, že žalovaný nemá za insolvenčním dlužníkem pohledávky v tomto výroku rozsudku specifikované a přihlášené žalovaným do insolvenčního řízení jako pohledávky vykonatelné, které žalobkyně při přezkumném jednání přezkoumala jako vykonatelné a v plném rozsahu je popřela.

Pod bodem II. pak soud prvního stupně v uvedeném rozsudku uznal žalovaného povinným zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 20.570,-Kč. Přiznaná náhrada zahrnuje náklady, jež žalobkyni vznikly v souvislosti s jejím zastoupením advokátem v tomto incidenčním sporu a při určení jejich výše vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif). Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně úspěchem žalobkyně ve věci samé.

Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný a svým odvoláním napadal pouze výrok pod bodem II. o náhradě nákladů řízení. V odvolání navrhl, aby odvolací soud tento výrok změnil tak, že se žalobkyni podle § 150 o.s.ř. náhrada nákladů řízení nepřiznává. V odvolání uvedl, že půjčka 3 milióny Kč byla insolvenčnímu dlužníku skutečně poskytnuta, a na tom nemůže nic změnit ani to, že sjednaná rozhodčí doložka byla následně shledána neplatnou a z tohoto důvodu došlo ke zrušení rozhodčího nálezu. Za tohoto stavu žalovaný věc považoval za vyřízenou, nároků z titulu půjčky se nedomáhal, a proto i v řízení zůstal nečinný. To, že s poskytnutou půjčkou jednatel insolvenčního dlužníka naložil nezákonným způsobem, vyplývá také z pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6, kterým byl jednatel insolvenčního dlužníka pravomocně odsouzen pro trestný čin v souvislosti s poskytnutou půjčkou. (MSPH 95 INS 6696/2010)

Žalobkyně ve svém písemném vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného výroku o nákladech řízení, neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a důvody pro použití § 150 o.s.ř. pro rozhodování soudu o nákladech řízení v této věci nejsou dány.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek ve výroku o nákladech řízení postupem podle § 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř. a odvolání žalovaného neshledal důvodným.

Soud prvního stupně postupoval správně, když při rozhodování o náhradě nákladů řízení v tomto incidenčním sporu vycházel ze zákonné zásady stanovené v § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve sporu úspěšné žalobkyně proti žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení, které žalobkyni vznikly v souvislosti se zastupováním jejím advokátem a jejichž výši přiznal také ve správné výši podle advokátního tarifu, jež je řádně v odůvodnění napadeného rozsudku specifikována.

Pod důvody vhodné zvláštního zřetele podle § 150 o.s.ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení nelze zahrnout skutečnosti uváděné žalovaným v jeho odvolání, tedy jeho odlišný právní závěr na tento incidenční spor, jehož předmětem bylo určení, že žalobkyně po právu popřela do insolvenčního řízení přihlášené vykonatelné pohledávky, jestliže žalovaný přihlášku těchto pohledávek nevzal ani v průběhu incidenčního řízení zpět. Pod zákonné důvody pro použití § 150 o.s.ř. lze zásadně zahrnout jen majetkové, sociální a osobní poměry žalovaného a žalovaný v odvolání neuvádí nic o tom, že by mu tyto jeho poměry nedovolovaly náhradu nákladů řízení úspěšné žalobkyni, aniž by způsobily značnou újmu v jeho majetkové, či osobní sféře a na druhou stranu nelze přehlédnout ani to, že nepřiznání náhrady nákladů řízení ve sporu úspěšné insolvenční správkyně by znamenalo, že se náklady řízení, jež jí vznikly, budou hradit z majetkové podstaty dlužníka ve smyslu § 202 odst. 1 IZ, čímž by došlo ke krácení uspokojení věřitelů insolvenčního dlužníka, jejichž pohledávky byly zjištěny a budou z majetku podstaty uspokojovány v průběhu insolvenčního řízení.

Z těchto všech důvodů odvolací soud rozsudek prvního stupně ve výroku o nákladech řízení pod bodem II. jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn tím, že žalobkyně také v odvolacím řízení měla úspěch a má proto právo podle § 142 odst. 1 o.s.ř. na náhradu nákladů řízení, jež jí vznikly v souvislosti se zastoupením advokátem. Přiznaná náhrada zahrnuje paušální odměnu advokáta podle § 7 advokátního tarifu, neboť předmětem odvolacího řízení bylo jen peněžité plnění. Paušální odměna za jeden úkon právní služby tak činní 2.140,-Kč a byla krácena podle § 11 odst. 2 advokátního tarifu na polovinu. K tomu náleží ještě DPH ve výši 21 %.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).

V Praze dne 1. září 2015

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná